Všechno, co jste chtěli vědět o domácím vzdělávání a nebáli jste se zeptat 1.
Když jsem v červnu 2016 s Terezkou za ruku poprvé prošla brankou k lesní školce, netušila jsem, že totálně změním náš život na spoustu let dopředu. Lesní pedagogika totiž zcela změnila mé vnímání předškolní výchovy a vzdělávání. Dobrovolně jsme se vyčlenili ze státního systému, zvykli si na jiný přístup, jiné hodnoty i jiné metody. A když děti měly nastoupit do školy, zjistili jsme, že cesta zpět už pro nás nevede.
Proto chci na úvod svého psaní o domácí škole říct, že ji rozhodně nepovažuji za skvělé řešení pro každého. Její plusy jsou vyváženy minusy, náročností, potřebou přizpůsobit celý svůj život. Pro nás to takto přirozeně vyplynulo jako nejlepší možné řešení pro naši rodinu. Chci sdílet, jaké možnosti jsou, jak jinak lze vzdělávat a jak prakticky postupovat. Ale (i když vám to tak možná bude někdy třeba připadat), nechci nic vnucovat, hodnotit nebo soudit jné cesty. Jsem si vědoma i nevýhod a rizik. Budu jen psát o naší cestě.
Dvě moje starší děti v lesní školce formou individuálního vzdělávání absolvovaly povinný předškolní ročník a dva roky už jedeme školní domácí vzdělávání v kombinaci s lesní školou. Cítím se tedy dost plná zkušeností na to, abych o domácím vzdělání psala, ale při všech dotazech prosím myslete na to, že za sebou máme jen první a druhou třídu. Jasně že ve vyšších ročnících bude možná potřeba změnit zpsůob práce. Počítáme s tím. Počítáme i s tím, že domácí vzdělávání nebudeme zvládat trvale a dřív nebo později děti do státní školy přejdou.
Tolik na úvod. Když jsem se rozhodla psát o našem domácím vzděláváním, zeptala jsem se vás, co by vás zajímalo nejvíc. A dostala tolik otázek, že musím začít od nich. Tak tedy:
- Kde člověk vezme ten dar předat a předávat svým dětem cokoli? - Na to bych se mohla zeptat kterékoli maminky. Jak jste děti naučily mluvit? Chodit? Jíst příborem? Utírat si zadeček nebo čistit zuby? Poznávat zvířátka, podepsat se, počítat na prstech? Nebo se to snad děti naučily samy, jen s vaší podporou? Tento dotaz od jeho autorky byl míněn s nadsázkou. Ale hezky ilustruje to, co mi na české škole docela dost vadí: že se tváří, jako kdyby se děti učily jen ve škole a díky škole a ve volném čase pak dělaly ty neužitečné, zbytné věci. Jako kdyby se před nástupem do školy děti nic nenaučily! Jako kdyby osvojit si pravidla her, programovat, točit videa nebo sportovat nebylo užitečné. Jako kdyby bylo potřeba děti nějak nutit, aby se učily a pracovaly, když je jim to naprosto vlastní! Často to pak vede k tomu, že děti vnímají jen volný čas jako ten, kdy mohou dělat to, co je zajímá, a školu jako nudu, povinnost. Čest výjimkám, nechci zobecňovat. Ale kamarádi našich dětí často říkají, že škola je nuda a vyučování je nebaví. Ne jeden předmět, ale celé vyučování. Přitom první a druhá třída, tam se děti učí samé užitečné, praktické a zajímavé věci, od psaní, počítání a čtení až po prvouku. Věci, které ve školce nadšeně hltaly a na které se do školy tolik těšily. Je to právě tohle, co mi dává pocit, že jsme se rozhodli správně a že jsme dětem dali ten nejlepší možný start školního vzdělávání: že se učí samy od sebe a samostatně, nemusím jim ani nic moc předávat, jen je doprovázím, nabízím, pomáhám a občas radím. Ani nutit nemusím, když nechtějí, děláme holt něco jiného. Nejsme vázáni osnovami kmenové školy, na splnění plánu máme tři roky. Takže co se nenaučí teď, k tomu dojdou třeba za rok.
- Co na to rodina, okolí? Setkali jste se i s negativními reakcemi? - No jasně. Ale téměř vždy plynou z neznalosti a nepochopení, z mýtů a zažitých představ. A také z láskyplných obav o budoucnost človíčka, kterého mají rádi. To je přece pochopitelné. Pomohlo vysvětlení, ale víc pomáhá, že vidí výsledky. Tchyně měla třeba v pololetí první třídy obavy, protože Terezka špatně četla. Ale sama musela uznat, jak moc napřed je v psaní a počítání. A u Davídka je to zase naopak, v polovině první třídy chodil dětem do školky číst po obědě pohádky. To nadšení, s jakým mluví o škole, s jakým se školní práci věnují klidně o prádzninách, je ale přesvědčilo. Ne k souhlasu, ale k uklidnění. Jinak potkávám negativní reakce spíš mezi lidmi, kteří nás neznají. Třeba na Modrém koníku 😀 Naše okolí, známí a kamarádi to vnímají spíš pozitivně, vidí, že pro nás je to nejlepší cesta. A hodně kamarádů máme právě z lesní školky, z jejichž dětí se stali spolužáci těch našich.
- Jak si sedíte s ostatními rodiči a ostatními dospělými v té lesní škole? - To je pro mě asi největší bonus lesní školy - sociální bublina, kterou jsem si tam vytvořila. Samozřejmě, že si tam nerozumím se všemi, je tam velmi různorodá skupina lidí z různých sociálních skupin, s různými postoji a názory. Ale sdílíme podobné hodnoty týkající se výchovy dětí a přístupu k nim, což souvisí i s přístupem k lidem a světu kolem sebe. Shodujeme se v tom, jak mají být děti vychovávány a vzdělávány. Našla jsem si tam mezi maminkami kamarádů skvělé kamarádky – a teď, když jsem tam začala i pracovat, i nejlepší pracovní kolektiv, jaký jsem kdy zažila. Podporu, porozumění a vždy nápomocnou ruku.
- Tvůj time management. Běžná organizace dne, témata, o kterých se zrovna děti učí. - Time management se bude přístí rok ještě zdokonalovat, ale už letos mi vyhovoval: V pondělí mám všechny děti doma. Míváme línější ráno, protože o víkendu chodí pozdě spát. Děti si dělají samy snídani nebo naopak společně děláme palačinky nebo vafle a pak se samy pouští do práce pode toho, čím chtějí začít, já zatím poklízím po víkendu. Nejčastěji si berou pracovní sešity z matematiky nebo písanku. K tomu se často vyrojí spousta témat z víkendu: co viděli v televizi, kde jsme byli. Celý víkend se na něco ptají a v pondělí pak máme čas na tom zapracovat, hledáme v knihách, na internetu. Nejmladší, tříletá Jasminka, už to bere za tak běžnou věc, že s nimi u stolu pracuje také, miluje různé pracovní sešity a omalovánky nebo si kreslí. Odpoledne si chystají věci do školy a pak mají oba tréninky.
V úterý jsou všechny tři děti ve školce a škole. Školní program je nastaven na to, že téměř žádné dětí nechodí pravidelně od pondělí do pátku, takže dlouhodobé věci se dělají opravdu dlouhodobě (například násobilka, vyjmenovaná slova a podobně), společné projekty pak zase buď dlouhodobě, nebo naopak tak, aby byly za den hotové. Nejde rozdělat projekt na tři dny, skupinka by ho nemohla dodělat ve stejném složení.
Já v tento den pracuju na vlastních projektech, dělám si přípravy, věnuji se domácnosti, ale mám i volný čas pro sebe. V úterý také trávím nejvíc času na Modrém koníku 😀 A také je to naše jediné volné odpoledne, takže jsou ve škole děti až do zavíračky, tedy do 16:30, protože tam mají kurz keramiky, a pak ještě jdeme do lesa, k rybníku, na zmrzlinu.
Ve středu jsou starší děti ve škole a já mám doma Jasminku a věnuju se jí. Užívám si, že mám čas jenom pro ni, ale zbývá mi čas i pro sebe a pro péči o domácnost, ona mi s tím moc ráda pomáhá. Odpoledne pak taxikařím děti na tréninky, což je i fajn čas na nákupy, návštěvu knihovny a na hřiště.
Ve čtvrtek jsou zase všechny děti ve školce a škole a já pracuji, celý den jsem průvodkyní v lesní školce. Večer rozvozy na tréninky a dlouhý večer s klidnou večeří, protože v pátek už do školy nemusíme.
V pátek si většinou přispíme, a pak nastává den jen pro nás. Jezdíme na výlety nebo děláme tu "domácí školu" v pravém slova smyslu: vlastní projekty podle zájmu dětí. Děti píšou knihu, pracují na filmu, čtou si nebo dohledávají informace k tomu, co se učily ve škole. Odpoledne často jezdíme na dílničky v IKEA a pak připravujeme domov na víkend: nechce se mi o víkendu prát ani uklízet, takže se to snažíme dělat tak, aby bylo před víkendem všechno hotové.
O víkendu se snažíme být hlavně spolu. Jezdíme na chalupu, na výlety, ale mnohdy se i jenom tak poflakujeme doma. Můj muž s dětmi rád vaří, vyrábí a opravuje věci nebo si jdou na chvilku zakopat, zpíváme si a vyprávíme. Výhodou domácí školy je, že i tohle je vnímáno jako vzdělávání a rozvoj dětí, i to můžeme dát do portfolia jako školní práci. Nesmějte se a neberte to jako vtip. To je totiž právě ono: zpívat si doma s maminkou není míň než zpívat ve škole podle paní učitelky, hrát na flétnu Queeny není míň užitečné než hrát v hudebce stupnice, číst si časopis o Simpsonech není míň užitečné než louskat Slabikář, vážit mouku a odměřovat mléko není nic jiného než počítání zlomků... Děti se učí stále, neustále, stačí jim v tom nebránit. A pomáhat jim uvědomovat, že se učí, že pracují, že se rozvíjejí a že hledat si vlastní místo a cestu v životě je přesně to, o co nám jde.
Myslím, že je z toho jasné, že klasická práce s osmihodinovou pracovní dobou je s tímhle životním stylem neslučitelná. Ano, je to tak. Je to zásadní omezení, které nám lesní a domácí škola přinesla. Musela jsem se vzdát práce na plný úvazek a rodina přišla o podstatnou část příjmů z mé práce. Kromě úvazku v lesní školce pracuji po chvilkách, po večerech, těžko plánovatelně. Nemohu přijmout zakázku, která má být hotová do dvou dnů. A spousta lidí by neměla možnost to tak dělat. I pro nás je to omezení. Je to jedno z těch "něco za něco", o kterých jsem psala výše. A také důvod, proč se takovou cestou spousta lidí vydat nemůže. Ale souvisí to s hodnotami a prioritami. Rozhodnutí "dům, nebo lesní škola" pro mě bylo velmi bolestné, po domku se zahradou toužím od dětství. Spousta lidí by mohla, ale jsou pro ně důležitější jiné věci. I to je samozřejmě v pořádku. Přiznám se, že byť svůj život miluju, ten dům spoustě z vás závidím 🙂 Ale přiznat si to, že mezi "nechci" a "nemůžu" je velký rozdíl, je ten úplný začátek. Protože jakmile vím, že chci, hledá se ta cesta mnohem snáz.
Pokračování příště. Těším se na vaše postřehy, připomínky a klidně i další otázky 🙂
Diky za clanek. Muzu se zeptat, jake mate predstavy do budoucna - jestli doma neoducite celou ZS, asi nebudete chtit davat deti do klasicke ZS (nebo uz jste si podle toho vybrali skolu, kam chodite na prezkouseni?)?
V nadpisu článku vidím zásadní problém - "druhů" domácího vzdělávání je hodně. Někdo má dítě zapsané ve státní škole, která je domškolákům nakloněna, mají podpůrný program a třeba jen portfoliové přezkoušení. Pak jsou školy, které nedělají s iv výukou problémy, ale mají jasně dané požadavky na výstupy. Nebo takoví unschooleři, atd. Takže když ty jen popisuješ, jak to máte vy doma, tak ten nadpis je zavádějící.
My to máme doma s naším iv jinak a netroufla bych si tohle napsat, protože já třeba neholduji unschoolingu a naše domškola podle toho tak vypadá a nedokázala bych fundovaně na otázky kolem toho odpovědět....
Styl domácí výuky se odvíjí od důvodu, proč rodiče na něj přistoupili - má dítě nějaký zdravotní problém, dělá vrcholově sport/hudbu atd, nebo prostě nesouhlasím se systémem a chci pro něj něco jiného. Od toho se pak odvíjí výběr kmenové školy, styl výuky atd....
Taky mi nesedí věta ohledně výuky a neslučitelnosti 8h zaměstnání - tohle taky není 100% pravda. Obzvlášť pokud dítě navštěvuje nějakou komunitní školu, nebo má svého garanta, který mu zajištuje třeba skupinovou výuku, nebo se také účastní hodin ve škole (když má tu možnost), tak rodič se zaměstnání vzdávat nemusí.
Diky moc za clanek, tesim se na pokracovani 😉 a diky za uvedomeni si/pripomenuti si, ze jakakoliv cinnost s detmi je pro ne rozvijejici. Priznam se, ze obcas na to zapominam, nebo je napriklad od vareni odhanim (mam kluky a nekdy jsou dost zbrkli) 😉
@konidana ale ze zákona pod DV často tyto děti spadají, protože spousta komunitních škol není rejstříkových a děti pak stejně chodí na přezkoušení🙂 Já třeba chápu DV opravdu jako DV, tj., že se děti učí doma. Spousta dětí, které mají DV to ale mají tak, jak popisuje rebe v článku, několik dní v týdnu navštěvují komunitní školu.
Velmi hezky napsaný článek. Jsem za nej ráda a těším se na pokračování. Je to pro mě přínosné jak pro rodiče, tak pro učitele.
Díky za tu část o prioritách, myslím, že je to téma, které je v souvislosti se vzděláváním dětí často zmiňované, ale málokdy opravdu prožívané. Každý tvrdí, že vzdělání dětí je jeho prioritou, ale jen u málokoho to reflektují i jeho činy a životní styl...
@konidana Já to vnímám podobně. Z pohledu systému je sice takové dítě na IV, realita se ale mnohem víc blíží běžné školní docházce. Liší se "jen" vzdělávací přístup. Už jen o krůček vedle jsou svobodné/alternativní školy, které fungují podobně jako leckteré komunitní s pravidelnou docházkou, ale jsou rejstříkové. Na takové máme naše děti. Na samém začátku rejstříková nebyla, takže jsme měli děti na IV. Nyní už rejstříková je, v reálu se nic nezměnilo (kromě názvu oficiální školy na vysvědčení). Proto osobně za kritérium DV považuji, zda se děti reálně učí (aspoň většinu času) doma/individuálně.
@felixfelicis Tohle bylo moje největší téma, když jsme DV zvažovali - jestli tím neuzavřeme dětem cestu do státní školy, jak to zvládnou, když to nezvládneme my apod. Máme výhodu, že v naší škole byli první školáci, už když jsme tam začínali ve školce, takže nemáme jen zkušenosti víceméně cizích lidí. Známe děti, které přešly na “obyč” školu i zase zpět, dostaly se na gympl, nastoupily na výšku. Protože my fakt nemáme plán na pořád, zatím jsme takhle moc spokojeni a chceme to dětem dopřát jak jen bude možné, ale to bydlení taky časem budeme muset řešit a covid nás naučil, že stát se může ledacos. Ale v našem případě nástup do státní školy jednoznačně znamená stěhování, do naší spádovky prostě děti nedáme. Ohledně výběru školy pro přezkoušení bude druhý díl.
Všem moc děkuji za reakce, připomínky i podněty ❤️
@rebe pochopila jsem, že jde o seriál 😉 ale téma domácího vzdělávání je tak obsáhlé a ve společnosti stále kontroverzní ( i když covid a distanční vzdělávání hrany kontroverze trochu obrousil), že o té domškolácké omáčce měl být ten první díl, ačkoliv si myslím, že to vydá na více dílů a pak teprve třeba 3, 4 díl o tom, jak to máte doma.
Když bych to četla jako človek, co tomu není nakloněn, tak si odnesu to, že děcka nebudou nic umět a navíc mají jen jeden plat. Chápeš jak to myslím? Obzvlášt když vím, z vlastní zkušenosti rodiče vzdělávajícího doma, že to tak není a jako jiní rodiče domškoláků jsem se nesetkala s ostře negativní reakcí, krom podivu a obvyklé otázce na socializaci (věta: "a chodí vůbec ven?" je nesmrtelna)...a bylo by fajn, pokud to chceš pojmout komplexněji, vyzpovídat další rodiče domškoláků, třeba tady na MK ohledně jejich stylu atd.
@rzymani Chápu, jak bys to pojala ty, ale nechápu, proč máš dojem, že musím napsat článek tak, jak bys to udělala ty. Já nemám ambice psát o tom, jak to mají všichni, od začátku jsem jasně deklarovala, že budu psát o tom, jak to máme my. A to, proč a jak jsme se do toho pustil a co nás ujišťuje, že je to ta pravá cesta, mi přijde podstatně důležitější než posudky z poradny, kmenová škola, přezkušování podobně. Máš samozřejmě pravdu, že komplexní článek o tom, jak to dělají a vnímají a mají všichni, by byl velmi užitečný. Stačí nahoře na svém profilu kliknout na Rozepsané články a pak na modré políčko Napiš článek. Dá to dost práce, zabere to hodně času, ale můžeš tak mít článek přesně podle svých představ. Já ho totiž budu dál psát podle těch svých,děkuji za pochopení.
@rzymani no, ona @rebe davala nejakou dobu predtim na hlavni zed prispevek a do komentaru jsme se ptali, co nas o tom zajima. V clanku jsou uz nektere dotazy. Takze pokud pak zodpovi na vsechny, tak je to pro nas opravdu VSE, co jsme tom chteli vedet.
@rebe mozna by to chtelo do nadpisu treba doplnit "vse, co jste chteli vedet o NASEM domacim vzdelavani. Pak by to nemuselo byt pro nektere nedostacujici 😉 ale ja chapu nazev i clanek a tesim se na dalsi.
@rzymani Ten titulek ale nezní “Vše, co jste chtěli vědět o domácím vzdělávání”. Ne, nezní. Nezní ani “Vše”, proto nebudu psát o všem. V tom článku jsou odpovědi na první část otázek, které jsem k tomu tématu dostala. Nejde tedy o článek o všem, ale o tom, na co se mě tu maminky zeptaly. Je naprosto v pořádku, že ty bys článek napsala jinak. Ale ty jsi ho nenapsala. Snaž se to prosím respektovat.
Díky. Kdyby bylo na mě, i já bych naše děti učila doma (případně nějaká alternativní škola). Manžel je dost proti. Měli jste shodu s manželem od začátku?
@rebe Já bych do toho nadpisu přidala slovo "našem" (o našem domácím vzdělávání). Protože opravdu každý to má úplně jinak. Každá rodinná situace je jiná, každé dítě je jiné, každá škola je jiná a těch možností, jak to skloubit s různými možnostmi poskytnutí vzdělávání... od velmi organizovaného po velmi neorganizované, od toho, kdy to dítě tráví mnoho času v nějaké skupině až po to, že je s rodiči trvale někde na cestách a nemá ani kroužky ani pomalu "pevné místo k žití"...
My to taky máme úplně jinak a naše odpovědi by zase vypadaly úplně jinak. A zcela určitě by byly odlišné i od odpovědí @rzymani . Prostě to tak je. Osobní otázky a odpovědi jsou zcela jistě zajímavější a čtivější, ale pak jsou taky tak trošku zavádějící právě v tom, že lidé nabydou dojmu, že takto to teda chodí nebo funguje... Ale realita je mnohem pestřejší a někdy bohužel i velmi smutná (rodiče dávající dítě do školy ze zoufalství, že už to nezvládají, děti, které se nedostanou na střední školu, protože jeli volněji a setkali se silným populačním ročníkem, nebo naopak rodiče, kteří zvolili ze zoufalství IV, protože ani po několikeré změně škol/asistentek to dítě - a následně ani rodič - prostě nezvládá). Atd. Opravdu by se o tom daly psát romány.
To není nic špatného proti tvým odpovědím, já bych prostě jen do nadpisu přidala to "našem" a ještě více zdůraznila, že vaše osobní zkušenost je jedinečná a jiní domškoláci to mají zase úplně jinak a tím pádem se z toho nedá vyvozovat nic než jen že vy zrovna takto žijete 🙂.
@verdos ale vždyť přeci @rebe hned v úvodu článku píše, že se následující řádky týkají popisu “jejich cesty”, kterou zvolili a že si je vědoma toho, že pro někoho, mohou být následující informace v ne plně dostačující formě 🙂
Holky pardon, ale tak to je snad jasné, že když některá maminka píše článek o tom, jak se jejich děti učí, vychází ze subjektivních zkušeností 🙈
Možná to není zmíněno v názvu článku, ale v jeho úvodu ano.
Je opravdu nutné, hledat všude nějaké “ale”? 😉
@verdos Děkuji za připomínky k tomu, jak jsem měla nazvat svůj článek, ale ten článek jsem napsala já a nazvala ho tak, jak považuji za nejlepší já - a to i s ohledem na další zamýšlené díly. Chápu, že někdo v tom tu parafrázi Sexu ve městě nevidí. Já to prostě chci mít takto a nebudu to přejmenovávat ani kvůli vám dvěma. Upřímně, přijde mi fakt škoda, že tady slovíčkaříte o titulku, místo abyste k obsahu přidaly své připomínky nebo zkušenosti. To by totiž bylo přínosné.
@michaela_2 Mně to teda zdůrazněné nepřišlo (a vzhledem k zavádějícímu nadpisu článku by to tedy být zdůrazněno mělo). V druhém odstavci píše "Chci sdílet, jaké možnosti jsou, jak jinak lze vzdělávat a jak prakticky postupovat." To rozhodně není nic subjektivního, to vypadá, že chce psát obecně. A to, že posléze napíše, že nechce nic vnucovat a bude jen psát o jejich cestě (pozor nikoliv "jen o jejich cestě, což má zcela jiný význam") to moc nevylepší.
Jasně, tys měla kontext (že vyzvala uživatelky k otázkám), takže to vidíš z jiného pohledu. Já jsem viděla nadpis článku v příspěvcích a řekla jsem si, že si počtu, co kdo píše o domácím vzdělávání. Ale je to vlastně o něčem jiném. Nemá ani smysl doplňovat své zkušenosti nebo cokoliv, protože článek prostě opravdu není o domácím vzdělávání.
A úplně nejvtipnější je ta poslední věta "Těším se na vaše postřehy, připomínky a klidně i další otázky 🙂 ". Evidentně se těšila na to, aby na všechny připomínky mohla jen říct, jak jsou mimo, protože ona to přece může udělat podle sebe (jistě, může, ale význam připomínek mi s tímto jejím přístupem opravdu uniká 🙂).
@rebe Ten název má ale zcela jiný význam, to už není slovíčkaření. Připomínku jsme ti napsaly, ta ti není po chuti, tak fakt nevím, co bys ještě chtěla 🙂. Své zkušenosti psát nebudu - jednak by to vůbec nemělo význam, protože ty ve výsledku píšeš jen o své vlastní a jedinečné zkušenosti. A s tím já přece žádné zkušenosti mít nemůžu, to je snad zřejmé. A jednak bych o tom mohla napsat vlastní článek (konec konců po 5 letech zkušeností bych měla být fundovanější...) - až na to, že na MK už delší dobu články nepíšu, protože odmítám vytvářet zdarma obsah pro něco, co je zaměřené hlavně na těhule a mimina a pro ostatní je to stylem "udělejte si samy". Už dlouho mi MK nic moc nepřináší a nevidím smysl v tom trávit čas tím, že budu psát zajímavé články, zatímco se na mě z druhé strany valí velmi často buď jen reklama nebo nezajímavé text apod. (pozor, píšu velmi často, ne "úplně vždycky"). Raději svou energii investuji jinde.
Zkrátka máme jiný pohled. Nadpis si klidně nech, chápu, že tady v komentářích dole už je to vysvětleno dostatečně. Pro mě to ale tím pádem přestává být zajímavé a vlastně i přínosné. A budu doufat, že většina čtenářů chápe, že to může být všechno úplně jinak, že to nemusí být tak idylické nebo naopak že některá zmíněná negativa ani nemusí v reálu existovat nebo mohou být jiná a že to je prostě jen takové vyprávění o tvé rodině... Každopádně ti přji hodně štěstí a ať se vám daří. Ujišťuji tě, že už ti do toho nebudu kecat, můžeš být úplně v klidu ;).
@verdos Ten název zní "Všechno, co jste chtěli vědět o domácím vzdělávání a nebáli jste se zeptat 1.", protože v něm budu odpovídat na všechno, co tady maminky chtěly vědět o domácích vzdělávání a zeptaly se mě na to, první díl. A opravdu se mě neptaly jen na naše vzdělávání a já nebudu psát jen o našem domácím vzděláváním. Ale budu psát ze své osobní zkušenosti, což myslím vysvětluji naprosto jasně. Ano, máš pravdu, že přesnější název by zněl " Všechno, co jste chtěli vědět o našem domácím vzdělávání i o domácím vzdělávání obecně, zeptali jste se mě na to a mně se o tom chce psát, nezeptali jste se na to a mně se o tom chce psát nebo se mi zdá, že by to bylo zajímavé a užitečné, i když jste se na to nezeptali a mně se o tom zrovna dvakrát psát nechce". Ano, bylo by to přesnější, ale byl by to docela dost debilní titulek. Titulek má být hlavně k přečtení 😀 Nevadí mi, že k tomu máte připomínku, ale nemám povinnost kvůli ní měnit název tak, že by neodpovídal skutečnosti. A po chuti mi není hlavně to, že tady sáhodlouze rozebíráte jedno slovo v titulku,když zároveň deklarujete, že nechcete nijak přispět. Mohla bys napsat článek, ale zadarmo to dělat nechceš. Fajn, tvoje plné právo. Já to udělat chci, udělala jsem to, a udělala jsem to tak, jak chci já. A nebudu to dělat jinak kvůli tomu, že ty to chceš jinak. Chápu, že pro tebe to takto není užitečné a přínosné, ale pro tebe to ani nemělo být užitečné a přínosné. Ty opravdu nejsi člověk, kterému bych mohla něco přinášet. K tobě jsem se chodila učit a inspirovat. Ráda bych to dělala i nadále, ale ty už sdílet nechceš. OK, tvoje právo. Ale přijde mi pak od tebe hodně nefér psát, že bys po pěti letech mohla psát fundovanější články než já po dvou, když to ale udělat nechceš. Možná se neshodneme, ale podle mě upřímně a poctivě zpracovaný článek po dvouleté zkušenosti může čtenářům přinést mnohem více než pětiletá zkušenost, o které nic napsat nechceš. Ujišťuji tě, že bych byla mnohem kldinější, kdyby domškolácké spolumatky k mé snaze přispěly, pomohly, podpořily. Kdyby, byť třeba nesouhlasně, řešily obsah článku, to, o čem píšu a co chci sdílet.
@rebe Sdílím a píšu jinde, tam kde to dává smysl a tak, jak to má přínos (a kdo chce, může a bude moci nadále sosat inspiraci). Chápu, že to máme každá nastavené jinak. Ani tvé právo psát si to po svém a nechat si titulek jaký chceš jsem ti nijak nenarušila. Věřím, že většina pochopila, co svými řádky říkám. Přeji ti každopádně hodně štěstí na tvé cestě.
@hlasil muzu se zeptat na tu rejstrikovou svobodnou skolu? Jak to funguje? Svobodnou skolu chapu tak, ze ma dite moznost delat cokoliv nebo nedelat nic, jako treba v summerhillu. Ale rejstrikova skola musi garantovat splneni rvp, coz se s tim podle me moc neslucuje..? Uz jsem na to narazila tusim u donum felix a nerozumim tomu, tak budu rada za ujasneni😊
@m_smoula Hezky to má zpracováno Scio: https://scioskoly.cz/principy-scioskol/ a https://scioskoly.cz/zakladni-skoly/. Dítě, které nedělá nic, je utopická teorie. Dítě má možnost nedělat nic, ale proč by to dlouhodobě dělalo, když je tolik zajímavých možností na výběr?
@rebe jasne, nemyslim, ze by nedelalo vubec nic, ale verim, ze nekdo treba dlouho nedela nic “skolniho” a treba se uci programovat nebo vyrabet z keramiky nebo se treba uzce zameruje na nejakou oblast a jina ho nezajima.
Diky za odkazy, scio ale neni svobodna skola, ne? Alternativni jasne, ty principy jsou podle me super, ale pisou tam, ze “cast vyuky muzou studenti ovlivnit”, ze si muzou vybrat kdy a jak se veci budou ucit atd. To ale neni svobodna skola v tom summerhillovskem smyslu, je tam porad povinna vyuka, jenom s vetsi volnosti.. zrovna vcera mi kamaradka rikala o komunitni svobodne skole u liberce, kde deti opravdu nic nemusi, muzou klidne cele dny behat venku. Ale ta skola prave neni rejstrikova, takze zadny rvp resit nemusi..
@m_smoula Scio škola, kam chodí děti mé kamarádky, i ta, kam chodí moje neteř, fungují tak, že děti každý den dostávají nabídku možností, na čem pracovat, a z těch si vybírají, na čem budou pracovat, pokud nechtějí pracovat na ničem, nemusejí pracovat na ničem. Není to svoboda v summerhillovském stylu, jako svobodná škola mi to ale připadá i tak. Jinak s tím plněním rvp to bude myslím podobné jako u domácího vzdělávání, tam ho plníš taky podle tvé kmenové školy, což musí být rejstříková škola.
@rebe ale at vyberes na DV jakoukoliv kmenovou skolu, musi po tobe vyzadovat splneni rvp, takze treba dite, ktere by na konci 3. tridy necetlo, proste neprojde, ne? Coz pri svobodnem vzdelavani v tom pravem slova smyslu by se podle me mohlo teoreticky stat, respektive jsem cetla o nekolika (zahranicnich) unschoolerskych detech, co se naucily cist treba az ve 12 letech.
Ale mas pravdu, ze kdyz se clovek oprosti od te predstavy summerhillu, tak z toho popisu to scio zni dost svobodne, to jsem nevedela, ze nemusi pracovat, kdyz nechteji. Z toho odkazu, co jsi davala, i z jinych zdroju jsem myslela, ze je tam spis volnost v poradi, zpusobu, ale ze je vlastne dane, co maji udelat.. Takze dekuju za dovzdelani😊
@m_smoula škola může mít povinné výstupy klidně až po 5. ročníku, takže pokud na konci třetí třídy nečte, pořád je to ok a projde 🙂. A jinak u DV se často řeší, zda bylo dítě s danou oblastí seznámeno spíše než, jestli ji opravdu dokonale ovládá. Takže pokud by takové dítě se čtením alespoň do té páté třídy začalo, pořád si myslím, že by to bylo ok...
@m_smoula Na konci 3. ročníku by měly být výstupy jen doporučené (povinné pak na konci 5. a 9. ročníku). Ale je pravda, že se čas od času něco mění a já teď legislavu sledovala jen za běhu, v našem novém švp (sepisování od píky) se budu vrtat až teď v létě, tak pak budu mít zcela stoprocentní a aktualizované informace...
Začni psát komentář...
moc krásně napsané🙂 Potkala jsem pár dětí (8-15 let), co je jejich rodiče (naši kamarádi či známí) učí doma a opravdu je vidět velký rozdíl v přístupu ke vzdělání, mnohem větší rozhled, samostatnost, zodpovědnost a nejvíce ta radost že života, kde se nekoná žádné znechucení školou a snad ani žádným jednotlivým předmětem či učitelem/učitelkou. A přesně jak píšeš, rodič by se pro to musel vzdát svého jistého zaměstnání, poloviny rodinných příjmů... hmm taky závidím... 🙂