Šimonek je na světě 15.10.2010

Tak a jsem tu,narodil jsem se plánovanou sekcí protože jsem si pěkně hačal a nechtěl jsem se už otáčet když se mi tak dobře sedělo ale nakonec jsme byli moc spokojeni.Na svět jsem vykoukl 15.10.2010 v 7:43 hod s mírami 3.450g a 51cm.Jako první jsem viděl tátu samozřejmě až po doktorech a máma si chrněla po narkoze někde na pokoji,táta pak za ní šel a ukazoval mě na fotce jak nás sestřička krásně s tatínkem vyfotila.Moc nám to spolu sluší.
Tak to mám za sebou celých 9 měsíců tak uteklo,až je mi někdy líto že už nemám bříško ale už se na naše zlatíčko můžu koukat jak je krásnej,manžel říká že na něj furt čučím jak na svatej obrázek a taky aby ne.
Co se týče porodu tak jsem byla maximálně spokojená,den předem jsem nastoupila do porodnice,sepsali jsme kdejaké papíry a čekaly na ráno v půl osmé jsme šli na řadu.manžel přišel šel s náma před sál tam ho posadili na chodbě aby čekal že pro něj pak přijdou,já čekala o kus dál na posteli než se sejdou všichni asistující,manžel na mě trošku ještě viděl ale měl ve výhledu dveře od jiné místnosti takže když za mnu přišli ať sundám košili a jdeme na věc tak se zrovna nedíval.jenže furt viděl na posteli mou košili tak si myslel že tam furt ležím a ona už za ním utíkala sestra že má syna tak zůstal vyvaleně koukat jako že "už".tak šli vážit a měřit.
Já si zatím pospala spíš napůl protože jsem po narkoze hned vzhůru,a poslouchala manžela když přišel jeho zážitky a gratulace od příbuzných,stejně jsem se druhý den ptala na vše znovu moc jsem si toho nepamatovala,jinak rekonvalescence byla u mě rychlá,druhý den jsem vstala a pak už to šlo,ani mě nic nebolelo,takže jsem toho názoru že jak jsem si to v hlavě nastavila že to bude ok tak to taky bylo,sestry na mě koukali že nechci nic na bolest že to není možný ale mě fakt nic nebolelo a taky mě hnal dopředu ten malý uzlíček štěstí.No a 6den si nás tatínek odvezl domů.