Rozhodla jsem se sepsat mé dojmy z pohybů. Přesto, že ještě mimi ve mě 3měsíce bude, chci se podělit již teď, dokud kopance nebolí. Není to tak dávno, co jsem čekala na první zašimrání, strašně jsem se soutředila, byla jsem hrozně moc v klidu jen abych něco ucítila.

Pak přišlo jemné polechtání jak pírkem, nebyla jsem si vůbec jistá, zda to je ono, ale přesto jsem to za to ono považovala. A měla jsem pravdu, co týden to sílilo. Následně už jsem necítila jen šimrání ale jakoby tlačení na určitých místech v podbřišku z vnitřní strany. Myslela sem, že to už jsou ty pravé pohyby, byla jsem štastná jak blecha. Každý den sem kontrolovala, zda to ucítím a trvalo to takhle dlouho, takže jsem fakt myslela, že už nic jiného nepřijde, možná až v tom 30týdnu či tak. Mílila jsem se... a najednou přišlo velké vykopnutí. Jen jedno, myslela sem si, že to byl nějaký vzduch ve střevech či co 😀 A stále sem hlídala jen ty pohyby co jsem znala. Jenže pak přestaly. Vyděsila jsem se tak, že jsem ani nespozorovala, že pohyby jsou už silnější a je to ten "vzduch ze střev". Dny plynuli a bylo to za den čím dál častější, tudíž bylo jasné oč jde. Vzduch se následně proměnil ve vyložené kopnutí nožičkou nebo sem cítila otočení tělíčka.

Je to krásný pocit, vážně nejde to popsat, když víte, že ve vás žije malý tvůrek. Každý den se vás dotýká víc a víc, dělá si v břiše diskotéku nebo má vystoupení v cirkuse. Někdy se mu zalíbí váš plný močový měchýř a tak do něj štouchne i 5x za sebou. Ale díky za to! Poznám, že se miminko má k světu, že je vše v pořádku a žije si tam. Nemusím se strachovat z kontrol, jestli bije srdíčko, protože už když tam jdu, tak mě naše malá Natálka doprovází kopáním všude možně.

Někdy ale miminko spinká, a má třeba celý spací den, tudíž se moc neozývá, a pohyby mě dost chybí. Nesnažím se ani pomyslet na to, že by se něco stalo, když se nehýbe, prostě si říkám, má odpočinkové dny , ale potřebuju to hýbání v bříšku. Je to jako droga, čekám na to každou hodinu. Vím, že v příštích týdnech už to tak super nebude, když mě bude kopat do žeber, ale věřím, že i přesto budu štastná, že dává najevo svůj život.

A taky vím, že i po porodu budu stále čekat na štouchnutí v bříšku a bude mi divné, že už to nepřijde. Určitě mi to bude chybět, vím to. Ale zároveň už teď chci naši malou držet v náruči ♥