“Ještě jednu pohádku, mami, plosím”

“Nedokreslila jsem princezně korunku”

“Mourek taky ještě nespinká.”

“Když já mám pod postelí bubáka.”

Málo v čem dokáží být děti tak kreativní, jako ve výmýšlení důvodů, proč ještě nemohou jít do postele. Přitom pravidelný spánek je pro děti ještě důležitější, než pro nás dospělé. Mám pro vás pět způsobů, jak ty malé nezbedy zahnat do peřin, aniž by vás to stálo příliš velké úsilí.

1. Vytvořte si spací plán. Společně

Jinými slovy, dejte dětem pocit, že jít do postele byl tak trochu i jejich nápad. A místo toho, abyste jim na spánek přikázali, společně si naplánujte hodinu, ve kterou budou chodit spinkat. Pokud budou totiž u vymýšlení velkého “spánkového plánu”, budou včasné usínání brát i jako svou zodpovědnost. Tohle je rada spíše pro starší děti, ale i nám, kteří mají doma zatím ještě moc malé špunty, se určitě jednou bude hodit.

2. Začněte psát spánkové noviny

Každý den před večerkou věnujte pár minut “dennímu zpravodajství”. Jinými slovy, nechte své dítko, aby vám napsalo nebo nakreslilo, co během dne důležitého zažilo. Kromě toho, že si pročistí před spaním hlavu a tím zažene noční můry, bude se na tento každodenní rituál tak těšit, že zapomene, že souvisí spinkáním.

3. Zahrajte si krátkou hru

Existuje mnoho her, které jsou jako dělané pro pročištění malých, ustaraných hlaviček. A které děti perfekně naladí pro spánek. Zkuste si se svou ratolestí zahrát třeba hru s názvem “Dvě pravdy, jedna lež”. Každý v téhle hře musí říct dvě věci, které ten den opravdu udělal, a jednu, kterou ne. Zbytek rodiny pak hlasuje, která z těch věcí byla ta falešná. Hra je postavená na stejném principu, jako spánkové noviny. Pročistí dětem hlavu a udělá z večerky zábavu. Navíc je ale vhodná i pro starší děti.

4. Buďte přesní jako hodinky

Průzkumy ukazují, že pravidelnost je velmi podstatná, pokud jde o ukládání se k spánku. A nejen kvůli dostatečnému počtu naspaných hodin, ale také kvůli tomu, aby si mozek mohl navyknout na určitý systém. Jedině pak může organismus sám rozpoznat, kdy je čas jít do hajan, a nedělat naschvály. A mimochodem, tohle funguje i u dospělých. ☺ 

5. Zažeňte bubáky

Pokud se vaše ratolest vymlouvá na bubáky, pořiďte do dětského pokojíčku speciální lampičku, který svítí tlumeným světlem a je jako dělaná k usínání. Já mám doma tu od Pribináčka. Vypadá jako opravdický Kocourek Pribináček, takže jí Malvínka zbožňuje. A navíc zhasne sama po třiceti minutách od posledního doteku, takže nemusím chodit do pokojíčku zhasínat. 🙂

Co dodat? Když budete dodržovat spánkovou rutinu, zaženete bubáky a navíc dětem z večerky uděláte zábavu, možná se jednou dočkáte okamžiku, kdy od nich uslyšíte neskutečnou větu: „Mami, je čas spinkat!“

“Mami, nezhasínej. Bojím se tmy.” Je vám to povědomé? Malvínka sice ještě v noci spí jak dudek, podle odborníků je ale strach ze tmy často spojený s rozvojem fantazie, který začíná kolem 3. roku života. Takže nás to možná velmi brzy čeká. Proto se už teď začínám zamýšlet nad tím, co by mohlo proti strachu z bubáků pomoci.

Vyptávala jsem se kamarádek a každá má trochu jiný přístup, na který nedá dopustit. Rozhodla jsem se, že vám je všechny sepíšu, abyste měly na noční strašidla také nějaké náboje. A abyste mi poradili, který vám připadá nejlepší. 

Pozor na televizi

Televize je jednou z nejčastějších příčin nočních strachů. A to se ani vaše děti nemusí dívat na krváky, nebo detektivky. I věci, které pro dospělého nejsou strašidelné, můžou v dětských hlavičkách po zhasnutí světla spustit děsivou přehlídku. Dávejte proto pozor, na co se vaše díte před usnutím dívá, a ideálně televizi před spaním omezte úplně.

Povídejte si 

Kamarádka Alena mi poradila, že nejlepší je si s dětmi hned od začátku o jejich obavách povídat. Přistupte ke strachu jako k reálnému problému, který si zaslouží respekt. Zeptejte se jich, co si myslí, že by se mohlo stát, a jestli si myslí, že je to opravdu skutečné. A hlavně jejich obavy nezesměšňujte, nebo nezlehčujte. Ačkoli bubáci v dětském pokoji reální nejsou, dětský strach ano.

Sprej proti bubákům

Pořiďte svému dítěti “sprej na bubáky”. Naplňte rozprašovač třeba vodou s levandulovým exktraktem a nechte potomka vystříkat všechny kouty (!!!), odkud by na něj mohl bubák zaútočit – skříň, prostor pod postelí, tmavý kout. Za prvé se přesvědčí, že tam žádné strašidlo není, a navíc přece každý ví, že bubáci levanduli nesnáší, no ne? 🙂 

Pořiďte mu kamaráda

Je potřeba zjistit, jestli se u vašeho dítka jedná o strach z tmy, nebo “jen” ze samoty. Pokud by šlo o druhý případ, mohlo by problém vyřešit nějaké zvířátko, třeba rybička nebo křeček. Pomoci může i plyšový medvídek, kterého pasujete na jeho nočního ochránce, zástupce maminky a tatínka.

Méně světla je více

Mnoho rodičů strach ze tmy u svých dětí řeší tak, že jim nechají rozsvícené normální světlo na chodbě, v koupelně, nebo dokonce přímo v pokojíčku. To jednak není dobré pro usínání a zároveň to znemožní, aby se dítě ve tmě časem rozkoukalo. Používejte proto případně raději méně intenzivní žárovky, a pak ideálně přepněte na speciální noční osvětlení.

Kocourkova lampička

No a pak je tu Kocourkova lampička, která vlastně kombinuje dvě předchozí rady. Svítí příjemně tlumeným světlem (hned několika barvami) a sama se zhasne třicet minut po posledním doteku. Navíc vypadá jako dětská hračka a je příjemná na dotek, takže bude v dětském pokojíčku jako doma. A všechny bubáky zažene jednou pro vždy. 🙂