Tak trochu menší překvapení. Jsem opět těhotná. Jméne jsme si už vybrali pro holčičku Štěpánku a pro kluka Filípka. Manžel by chtěl sice Honzíka, ale v naší rodině by to už byl Honza 7. Což už je moc. Uvidíme, jak dopadne kontrola u paní doktorky, asi taky bude v šoku 
Tak celé těhu naprosto v pořádku. Pokud se nám narodí chlapeček, tak to bude Honzík, manžel si to tam dopsal sám Termín máme 2.2.2010.
Tak se pořád nic neděje, termín za námi. Pokud se do pátku nerozrodíme, pomůžou nám opět vyvoláním. Na to se vůbec netěším. Takže v úterý už jsem měla takového tucha, že asi pojedeme. V sedm odpoledne mě začalo po 10 min bolet břicho, ale nebylo to nic silného. Trvalo to do půlnoci, šla jsem ještě umýt podlahu a umýt nádobí, aby bylo doma ještě čisto, než se vrátím. Ve dvě ráno jsme volali tchýni naprosti, aby si šla lehnout za starší dcerkou a už sme frčeli, v autě už byly stahy po 8 min ale taky nic slavného. V půl třetí nás pan dr. vyšetřil. strašně to bolelo, ale byla jsem otevřená na 2 cm. Takže manžu poslali dom, v půl sedmé se dal klystýr. V půl osmé došla dr. která píchla vodu a už to jelo po 5 min, ale bolesti jsem procházela, takže mě nic nebolelo. ve 11:45 mi napíchli infuzi s oxytocinem na urychlení a za dvě minuty se stahy rozletěly až ke 180, což bylo strašné. celá jsem se bolestí třepala. Po deseti stazích jsem zařvala a všici vletěli na box, co se děje. To jsem se otevřela na 8 cm. Ve 12:15 jsme začali tlačit, a ve 12:38 byla štěpánka na světě. Byla fialová a nebrečela. A já jsem podle dr. vypustila bazén. Pak mi vytáhly placentu a zašily, měla jsem jen 4 stehy. Štěpánka byla v prodnici moc hodná spala po 4 hodinách přesně.
