O to hůř,že jsem na to přišla v 35tt.Máme syna, kterému je 26 měsíců a doteď nechodí na nočník ani nemluví. Na nočník si dobrovolně sedne jen ráno a večer,sedí na něm klidně hodinu a dokonce se i vycura. Ale přes den ani náhodou. Zkoušela jsem latkovky,ale jemu je fuk,že má plinu úplně durch, případně i s hovinkem. Zkoušela jsem slipecky,ale jediný efekt je ten,že má pak hystericky záchvat,kdy me nutí,abych mu dala radši jednorazky, což po 15 minutách řevu radši udělám. Chtěla jsem ho nechat běhat i nahatého,ale radši mi donese jednorazku a teplácky,že chce obléct. Možná jen nemám výdrž a měla bych ho nechat řvát dál a třeba by to pochopil,že plinu nedostane. Fakt nevím.

Co se mluvení týká,říká jen táta, bába,ne,kde je,haji (že chce zazpívat halí belí) a pak své všeříkající eeeeeee,kterému rozumí jen on sám.Obvodní nás poslala na foniatrii,kde mu chtěli udělat nějaké audio vyšetření,zda dobře slyší (i když jsme vždy všechny doktory přesvědčovali,že slyší dobře).Na to ale musí mít ouška čistá bez mazku. Šli jsme tedy předtím na ORL,kde mu ouška měli čistit. Jenže ouška jsou čistá (aspoň jedna dobrá zpráva), za to plna vody, protože má zvětšenou nosní mandli. Prý nás díky tomu slyší,jako by byl v sudu, takže není schopen opakovat. Dostali jsme sirup Aerius,který máme dávat denně, proplachovat nos třeba Vintcentkou nekolikrat denně a pravidelně hleny z nosu odsávát. Za tři měsíce máme přijít na kontrolu a pokud se to nezlepší,půjde na trhání nosní mandle. Už je to 14 dní a nejsem si jistá nějakým zlepšením. O to víc mě rozčiluje,že se jak blbec snažím už několik měsíců, denně mu zpívám při a po koupání písničky, denně mu před spaním říkám básničky, denně mu pres den čtu pohádky a veškerá má snaha je úplně zbytečná.

A k dovršení všeho se dnes od manžela dozvím,že jsem přespříliš pečlivá matka,která svému dítěti stále stojí za zadkem a snaží se ho před vším chránit.A z toho důvodu je na úrovni 1,5 letého dítěte.Takze jsem svou pečlivostí udělala z úplně normálního zdravého kluka mentálně zaostalého. Jinými slovy jsem strašná matka.

Evidentne jsem schopná vychovávat (pokud se tomu tak dá říct) dítě maximálně do dvou let a pak by mi ho měli vzít,abych nenarušovala jeho další vývoj.

Chudák ten malej v bříšku,který se má teprve narodit. Když jsem byla schopná znicit vývoj u již narozeného syna, co asi čeká toho nenarozeného. Napadá mě strašná myšlenka,že jsem možná neměla mít děti, protože jsem ve výchově jak vidno naprosto neschopná. Miluju je samozřejmě oba dva (dvouletaka i mimi v bříšku), ale mám pochybnosti o sobě samé.