Albert Edvin a jeho porodní diskotéka

Čtvrté miminko. Ano nebo ne? Kdysi dávno jsme si s mužem řekli, že on chce děti tři a já pět. Ta čtyřka byla pěkný kompromis a časem se mi vlastně víc zalíbila představa sudého počtu dětí. Pak přišel nápad, že si teda pořídíme jedno miminko v každém ročním období 😀

První dvě dcery jsou narozené v zimě 2013 a v létě 2015, třetí, syn, se nám narodil na jaře 2018, takže čtvrté dítě musí být prostě taky kluk a navíc podzimní. 😀 Takže mistr plánovač (tedy já) spočítal, že podle čínského kalendáře musíme miminko počít v lednu. Další šance až příští rok. A že kdyby ani tehdy mimčo nepřišlo, tak zůstaneme u naší silné trojky a hotovo. Díky STM jsem napjatě sledovala výkyvy teploty každý den 😀 Hurá, 4.ledna ovulace....napětí…a 15.ledna menstruace. Bylo to zklamání. Ale já když něco naplánuju, tak prostě i dvakrát za měsíc zaovuluju. A tak se 29.ledna uvolnilo druhé vajíčko a na Valentýna našel manžel v krabici snídaňových müsli namísto hračky pozitivní těhotenský test.

Takže čtvrté a poslední plánované těhotenství. Byla jsem připravena si vše pořádně užít, vyzkoušet, co jsem ještě nezkusila, koupit, co jsem kdy pro miminko chtěla.

Na gynekologii jsem plánovala jít poprvé až v 11tt na krev a ve 14tt na screening a první poradnu. Hned na prvním velkém ultrazvuku jsme si nechali napsat na kartičku pohlaví miminka a doma ji společně otevřeli. Podle přání a plánů se k nám chystal chlapeček, brácha Albert Edvin. Na první poradně jsem zažila hnusné a hulvátské chování od lékaře. Naštěstí se mi podařilo přejít k empatické paní doktorce a potom už šlo vše hladce. Placentu jsem měla vepředu stejně jako u druhého těhotenství a miminko se k ní na ultrazvuku vždy tulilo. Jediné co jsme v závěru těhotenství hlídali byla právě placenta, která byla tentokrát nízko, jen 3 cm od vnitřní branky. Gynekoložka mě viděla naposledy v 35 týdnu těhotenství a dál už vše nechala na mě a PA.

Konečně jsem si dopřávala pravidelné těhotenské poradny u soukromé PA. Na poslední poradny jsem jezdila i s dětmi a porodní asistentka je nechávala poslouchat dopplerem srdíčko miminka. Úžasný zážitek pro děti i pro nás. Bylo krásné vidět jejich dojaté reakce. Chodila jsem na fyzioterapii pro těhotné a snažila jsem si to udělat pěkný. Vzhledem k naší zajímavé a silné zkušenosti z lotosového porodu syna jsem se rozhodla zapracovat na svém placentovém traumatu. Ušila jsem si svoji “náhradní” placentu a zhruba dva měsíce jsem ji měla vždy poblíž. Pak najednou přišel pocit, že jsem její přítomnosti nasycena. Placentu jsem si naposledy pomazlila, s díky se rozloučila a pohřbila ji na zahradě pod svůj strom. 

Před porodem jsem si dopřála hned dva předporodní rituály. První proběhl v naší komunitní lesní školce a škole. Byl v údolí u řeky, malovali jsme placentové omalovánky, četli oblíbenou porodní pohádku a děti mi pomalovaly úplně celé břicho voskovkami.

Druhý rituál, pro Ženy, byl u kamarádky doma. S hennou, první napářkou, masáží, splétáním vlasů, dobrým jídlem a pitím, povídáním a úžasným bytím a malováním modliteb k porodu. Bylo to velice silné a krásné. Manžel mi předem ručně pomaloval krásnou porodní svíci, kterou jsme zapálily během rituálu, během porodu, po odpojení miminka od placenty, při slavnostním přivítání miminka a pohřbu placenty. Teď ji zapálíme na Edvinovy první narozeniny a pak na další a další významné dny jeho života.

Součástí příprav na porod bylo i nazdobit náš dům porodními kartičkami a modlitbami od kamarádek z rituálu, krystaly a dary. Vše bylo připravené, porodní koš se vším potřebným nachystán, úkoly rozdány, vše naplánováno.

Závěr mého čtvrtého těhotenství už pro mě byl dost fyzicky náročný. Fňukala jsem každý den. Vůbec jsem se netěšila na večer, až si budu muset jít lehnout do postele, ale vše ostatní probíhalo podle plánu a tak, jak mělo. Hodně mě překvapil veliký strach, dokonce až nechuť k porodu. Rodit děti pro mě byla vždy radost a oblíbená činnost, takže mě nepříjemné pocity, které se mi s nadcházejícím porodem objevily, hodně vylekaly. Třetí porod byl opravdu hodně náročný a nějak to na mě padalo, ale zase jsem se nedala. Nechala jsem si namíchat Bachovy esence na míru, využívala úžasné vůně porodního olejíčku od kamarádky, zašla na uvolnění svalů pánevního dna. A těšení na porod a příchod miminka se zase objevilo, já byla šťastná a připravená. 

A teď konečně - POROD. 

Nejsem klidný člověk a tak jsem po předchozích zkušenostech věděla, že potřebuju být u porodu aktivní a mít to prostě veselé. Takže plán zněl jasně. Bude to “diskotéka”. Chtěla jsem tančit, zpívat a blbnout s dětmi. Chtěla jsem mít porod na fotkách a ideálně i na videu. Přála jsem si sama sebe vidět rodit, protože když se to děje, jsem tam, ale zároveň jsem i úplně jinde. Chtěla jsem, aby se mnou tentokrát mohl být intenzivně manžel a nemusel řešit děti a věci kolem. Potřebovala jsem jeho sílu. Vyšlo mi všechno! Díky půjčené kameře mám video, na které se docela pravidelně dívám a stále mě fascinuje ten pohled na rodící sebe samu a to dokonalé maličké miminko. Díky kamarádce, která kývla na hlídání dětí a focení mám úžasné, opravdu úžasné fotky. Dovezla i svoji dceru, která byla u porodu poprvé a tak u nás bylo zase o kousek veseleji. A hlavně díky mé PA, která je za ty roky už mojí opravdu dobrou kamarádkou, jsem si mohla čtvrtý porod užít naprosto dokonale. 

Tři ze čtyř svých děti jsem porodila v 39+6tt. V případě čtvrtého porodu to vycházelo na krásné datum 20.10.2020. I mimčo celou dobu říkalo, že tento den přijde na svět. Manžel už měl pár dní dovolenou a byl připraven. Na mě ale na poslední chvíli skočil nějaký bacil a já se bála, abych s plným nosem porod vůbec udýchala. Taky jsem byla zklamaná, že si asi neužiju vůni plodové vody a miminka.

V 5 ráno jsem ucítila ten známý pocit. První slabé kontrakce, dvě za hodinu. Spala jsem dál, vstala jsem až po 9 hodině ráno. Potom už jsem začala mít stahy pravidelnější co 5-10 minut, ale stále slabé, takže jsem uvařila dýňovo-čočkovou polévku, něco trošku poklidila a šla si dát koupel. Když jsem kolem 12:30 vylezla z vany, přišla první silnější kontrakce. Byla jsem zrovna v koupelně na podložce u vany, když jsem ucítila jemné lupnutí a vyteklo ze mě trošku krve (od toho okamžiku jsem už krvácet nepřestala). Manžel zrovna volal s PA, takže rovnou vyjela k nám. Když potom dorazila kamarádka s dcerou, měla jsem zrovna (stejně jako u třetího porodu) křeče v dlaních. Ty se mi divně narovnávaly a stáčely. Bylo to hodně nepříjemné a Ilča mi moc pomohla, když mi ruce namasírovala. Pak jsem zasedla nad hrnec s porodní napářkou a bylo mi skvěle. Už jsem ale měla potřebu v kontrakci někoho objímat a mačkat, už to mělo tu správnou sílu. Muž pustil dle plánu Coldplay a já si vše užívala. Kolem 14 hodiny dojela i porodní asistentka, zkontrolovala ozvy miminka a já tu měla kompletní porodní dream team - manžela, kamarádku Ilonu, PA a 4 děti (druhorozená dcera během dopoledne odjela ke kamarádům na hlídání, protože nechtěla být u porodu; O to radši se teď dívá na video z něj). 

Celou dobu jsem plánovala, že chci trávit porod u kamen a hořícího ohně, takže tam jsem si udělala napařovací koutek a připravila matraci k porodu. Manžel přikládal a přikládal dokud mi nebylo dost teplo. Pro všechny kolem to byla spíš sauna 🙂 Když jsem vstala z napářky, vlastně jsem už asi nikam moc nechodila. Byla jsem na čtyřech na matraci, vrškem těla opřená o velký míč a manžel mě držel pevně za ruce, líbal mě a hladil po ramenou a krku, jak jsem si přála. Bylo to úžasné spojení a sdílení té obrovské síly, co sunula naše miminko na svět. Nebyla jsem v tom sama ♥️ PA mi masírovala bez přestání záda, zadek, boky a stehna, bylo to skvělé. Ilona lítala kolem dětí, štelovala kameru a fotila. Mezi tím se nevím přesně v kolik stihly stavit ještě kamarádka a maceška, to už jsem ale skoro nevnímala.

Děti byli úžasné. Dvouletý syn mě chodil hladit. Vždy, když na mě položil dlaně a řekl, že mě má rád, cítila jsem obrovský příval síly. Když přišel stah a já začala zvučet, tak odběhl nebo si zacpal uši. Chodíval taky číhat na miminko, dřepl si za mě a díval se jestli už mimčo leze ven 🙂 Moje dcera a dcera Ilony, Timejka a Timejka spolu hrály hry, tančily na gauči, zacpávaly si uši a vše různě vtipně komentovaly (což jsem zjistila až díky videu). Podle záznamu jsme ještě zhruba hodinu před porodem miminka všichni společně zpívali a pohupovali se v rytmu hudby. Bylo to moc fajn a přesně takové, jak jsem si přála. Když už jsem opravdu hodně křičela, můj dvouletý syn začal plakat….říkal něco, co znělo jako “......, …..., maminkaaa!”, všichni ho uklidňovali a ujišťovali, že je to v pořádku, že to maminka vše zvládá. Podle videa jsem pak zjistila, že celou dobu neplakal “maminka” ale “Já chci Plamínka.”. Chtěl pustit svoji oblíbenou pohádku. Tak tohle mě opravdu pobavilo.

Můj oblíbený moment při porodu je exploze plodové vody. Tolik příjemná věc (vždy je to u mě tak 30-45 minut před narozením miminka), ta úžasná úleva. Tentokrát mi z pusy vyjela úžasná hláška, kterou si budu asi navždy pamatovat 😀 “Orgáč, boží, krásná práce” 😀 Jako matka už vím, že když se nepochválím sama, nikdo jiný to neudělá. Párkrát nádech a výdech a pak hlásím “Kafe, kafe, kafe…!”. Nechávám se od PA ujišťovat, že to mimčo fakt vyleze ještě dneska (mé docela dlouhé porody se s každým dalším mají tendenci ještě prodlužovat. Takže v hlavě rekapituluju 11,20, 26 hodin. Uf. Kolik to asi bude tentokrát…?). Všichni utírají podlahu a já rodím dál. Cítím miminko, jak se v břiše hýbe. Krvácím v kontrakcích víc a víc. Přejde pár vln a najednou cítím, že už leze ven hlavička. Pálí to stejně jako u druhorozené dcery, ten pocit! Tak úžasný a děsivý zároveň, užívám si ho, přestože je pro mě tak moc intenzivní, vím, že brzo skončí. PA mi na hráz přikládá horký pytlíček bylin z porodní napářky. Všechny mé děti na svět vyletěly během jedné kontrakce. Přála jsem si ten okamžik užít déle a tentokrát mi to vychází. Miminku se nejdřív narodí hlavička spolu s pořádnou sprškou krve. Je venku a já ji hladím, PA otírá obličej miminka od krve. Další kontrakce a miminko se otáčí. Vždy mám úplně akorát odpočinku abych vše zvládla. Posílám manžela, ať se jde podívat, jak to “tam” vypadá. S další vlnou jdou ven ramínka a miminko zůstává ještě nožičkama uvnitř. PA mě nabádá ať zatlačím, ale já nechci. Nakonec to ale udělám. A je to... Na světě je to nejkrásnější miminko. PA odmotá pupečník a podá mi ho, mého chlapečka. Je 16:29 a porod tak trval přibližně 11 hodin. Jsem šťastná. Počtvrté se pro mě zastavil svět a já spatřila tu dokonalost, svoje miminko. Od prvního pohledu jsem věděla, že je to Edvin, tohle jméno budeme používat. Celou místnost zaplaví radost a posvátná úcta k tomu uzlíčku co právě začal plakat. Všichni se usmívají a podkládají mě čistými podložkami, protože vše je dost promáčené a červené. Já se potutelně usmívám a kontroluju, jestli opravdu držím kluka. Jo, je to chlap 😀 Děti vítají a okukují miminko. Manžel je totálně dojatý, já jsem šťastná, všichni přítomní se několikrát líbáme a objímáme. PA mi podává brýle, které si s radostí nasazuji a konečně vidím nového heboučkého syna ostře. Znovu hlásím, že bych si dala kafe. Přesouvají mě ke gauči abych se mohla opřít. Tam se s miminkem mazlíme a okukujeme. Po nějakém čase se přesunu nahoru na gauč. Miminko se vydatně nakojí a mezi tím pospává. 

Všichni si dáváme něco k jídlu a pití. Já se začínám cítit slabá, PA mi měří tlak, dává mi Floradix. Dala bych si placentový koktejl, ale placenta ne a ne se narodit. Ve stoje nebo ve dřepu mám pocit, že se neunesu. Chci se ale narovnat, ať gravitace placentě pomůže. Volíme tedy napařovací židličku. Je to dobrý nápad, mě se dobře sedí, miminko mi leží na nohách a Timea a Timea vleže na zemi vyhlížejí, jestli už placenta leze ven. Nakonec asi 3 hodiny po porodu, už za tmy, se placenta narodí. Nejdřív ji chvilku nemůžeme vymotat z napařovací židličky, ale když se podaří, tak miminko podávám k prvnímu pochování tatínkovi i s miskou s placentou. Já si jdu lehnout. Začala se mi motat hlava a znovu mi brní ruce a obličej. PA mě kontroluje a já mám velkou radost, že i na počtvrté jsem porodila miminko bez poranění. Teď je na řadě kontrola placenty, děti vše s nadšením sledují. Placenta vyšla celá, necháváme ji spojenou s miminkem. Mám na ni speciálně připravený proutěný, na rituálu ozdobený košík. Poprosíme Edvina o kousek placenty pro mě na zotavenou po porodu a PA mi jde chystat koktejl. Ten mi během chvilky moc pomáhá a já se odvážím za další dvě hodiny přesunout do sprchy. Mezi tím si má nejstarší, tehdy sedmiletá dcera, dává miminko na svůj holý hrudník a mazlí se spolu. Pak už uleháme v ložnici, kde probíhá kontrola miminka. Vše je v pořádku a zjišťujeme, že miminko váží 3540g. Kolem deváté večerní už doma, po celodenním ruchu, panuje posvátný klid a mír.

Přibližně 24 hodin necháváme placentu jen tak vysychat. Za ten čas je pupečník už úplně seschlý a placenta taky o hodně zmenšila svůj objem. Přichází tak na řadu druhý z připravených košíčků, ten je menší a lépe se přenáší. S dětmi hned ráno vytahujeme připravenou směs bylin a jílu a placentu jimi zasypáváme a balíme do čistých plen. Druhý den po porodu se vrací od kamarádky mladší dcera Alice a vítá nového brášku. Třetí den po porodu spolu se všemi dětmi opět opečováváme placentu jílem a bylinkami. Odpoledne přijíždí PA, ke které jsem chodila v těhotenství na poradny, jde miminku odebrat krev z patičky. Edvin odběr opravdu celý prospal, dokonce během něj držel v ruce svoji pupeční šňůru. Při večerní péči o placentu ji už nedáváme do košíčku, ale jen do ranečku z látkové plenky, v noci se mi tak mnohem lépe manipuluje s miminkem. Čtvrtý den po porodu, když se Edvin ráno probudil byl už od své placenty odpojený. 24.10.2020 kolem 6 hodiny ráno se Lotosově narodil. Pro mě je to vždy velice silný moment. Tentokrát jsem placentu nechtěla dávat do mrazničky, ale po vzoru kamarádky jsem se ji rozhodla prostě dosušit a vložila ji na kovové mřížce do horní části našich kachlových kamen. A tak skončil můj poslední porod.

Ještě teď se s tím nedokážu pořádně sžít, z nostalgie nám lednici stále zdobí ultrazvukové fotky Edvina a jsem zvědavá, jak dlouho tam ještě budou. 

Šestinedělí bylo opět dokonalé. Manžel byl doma a pečoval o nás jak nejlépe dokázal. Každá předem pozvaná návštěva přivezla jídlo na další den či dva. Vše plynulo tak krásně, že za těch 6 týdnů muž vařil špagety s omáčkou jen dvakrát.

Hned na jaře jsme potom s rodinou a přáteli udělali pro Edvina rituál Poupátko, kdy se miminko vítá na světě. Edvin tak má své čtyři sudičky, které mu za živel Země, Ohně, Vody a Vzduchu požehnali do života. Já, ač je to už rok, jsem se zatím ke svému poporodnímu rituálu, zavírání kostí, ještě nedostala. Ale už se na něj moc těším. Snad už tuto zimu a bude to krásné, tím jsem si jistá.

A jaký byl první rok Edvinovi po boku? Pro mě fyzicky náročný, mé tělo mi dává jasně najevo, že už je unavené a potřebuje odpočinek. Edvin je úžasné, veselé a usměvavé miminko. Spinká nejlíp z dětí, bříško ho nebolelo nikdy a dokonce se na spánek nechal i sem tam položit. Teď už chodí, žvatlá a hlavně bere sourozencům úplně všechno a snaží se to sníst. Holčičky jsou velké pečovatelky a Artur se dělí o auta. Tohle je ta největší radost, co může člověka v životě potkat. Moci pozorovat svoje děti jak si hrají, mazlí se, pečují o sebe navzájem a spolupracují.

Jsem neskonale vděčná za svoji rodinu a za vše co mě děti každým dnem učí. Moc se těším na vše, co nás ještě čeká.

Petra, Ladislav, Anna Timea, Alice Medea, Artur Ladislav a Albert Edvin.