Jsem takzvaně za vodou,co se týče porodů.Ty jsem měla pestré a teprve s odstupem času si říkám,zaplať pámbů,že jsem až na jeden ,který nedopadl dobře, vše v rámci možností docela dala.První těhotenství bylo nečekané a když se téměř ještě dítěti narodilo dítě,bylo veselo.Já však jako jedináček,který neměl vůbec žádnou praxi s mimi  se rozhodla,že to zvládnu a taky jsem to zvádla.Všechno i to měně příjemné...od zánětu prsu až po obrácený režim mého syna...další těhu bylo ukončeno v pátém měsíci odtokem plodové vody a já se vrátila z nemocnice zcela vystreslá a s podváhou-47kg ale pevným přesvědčením,že se nezlomím a život půjde dál.A tak šel a já přesně za tři roky a jeden měsíc od narození prvorozeného syna uslyšela nádhernou větu,která se zdála jako sen,neboť jsem si velice přála holčičku že ji mám.Sen vzápětí narušil další hlas druhé sestry,která se utrhla na svoji kolegyni,která mne tuto nádheru zvěstovala,kam se prý dívá,že holka není holka ale kluk.Mě se zastavilo srdce a jen jsem čekala,až se ty dvě domluví a já se konečně dozvím,cože se mi to tedy narodilo.Už to vím,sestra odpovídá jako by se nechumelilo,že se překoukla -přesněji její slova zněla-já ten pytlik přehlídla,tak  nic,máte kluka.Byla jsem ale šťastna i za toho.Sice jeden již doma zlobil ale neva,dva  kousky ,taky dobrý.Potřetí se ten slavný den odehrál opět přesně za tři roky tentokrát to mimi pokazilo a místo jedenáctého jako jeho bratři nám svoji tvářičku ukázalo až 20.března.Takže naše skore bylo-první  porod 11.1. 1977,druhý  porod 11.2.1980 a třetí  porod 20.3 .1983  přesně po třech letech od sebe,mohu jen doporučit.Tentokrát se sestřička nemýlila a její -máte holčičku bylo pravdivé.Já však nereagovala a stále čekala,kdy se opět ozve a zdělí ve,že máme třetího  do Mariáše....třetí ke stolu ale byla skutečně ta moje vytoužená holčička a já byla neskutečně šťastná.Pro případ dcery bylo připraveno i jméno a měla to být Lucinka či Adélka-přání mé matky,já však zavalena neskutečným štěstím a  těhotenským hormonem se rozhodla své dceři věnovat to jediné,co jsem mohla v onu chvilku nabídnout  a tím bylo mé jméno.A tak se rodina velice divila,když jim z vrátnice přečetli ,že máme holčičku a ta se jmenuje Naďěnka.Takže jak to s malou Naděnkou dopadlo můžete posoudit v reálu,neboť ji máte mezi sebou a nyní i ona prožívá to neskonalé štěstí jakým je narození děťátka.Budeme mít malého Kajouška a i když se narodí do bláznivé rodiny-která má do usedlého modelu dnešních babiček a dědů daleko,tak věřím,že to bude kluk statečná  a všechno ustojí.Jeho 12-náctiletá tetička se již na něho těší.Na tetičku jsem zapoměla,to byl můj poslední porod ,který se konal od toho předešlého po 16 -nácti letech,tentokrát byl trochu jiný scénář,rodilo se v Podolí za asistence mého nového manžela,který je neskutečný a vše bylo super.Takže přeji všem čekatelkám či snažilkám,maminkám budoucím či přítomným jen  vše krásné a harmonické,,nešilte že nemáte poslední model kočárku či přebalováku,těm miminkám je to fuk,co jim však šumák není a nebude je to,že musí mít úplnou a milující rodinu,která bude vždy připravena s otevřenou náručí.Víc netřeba.Přeji všem zdravá miminka .Vaše Primarka......