Nestíhám, nesvačím, já to prostě nestačím...Přátelé chvátám, chvátám, nemám chvíli klid..😊
Maminky dvou či více malých dětí, říká vám to něco? 😂
S jedním mimčem to byl zpočátku fičák. Ale po tom, co se po roce a půl narodil druhej poklad, už opravdu chápu a potvrzuji rčení: jedno dítě, žádné dítě 😎.
Z naprosto uspořádaného člověka je rázem totální sklerotik, myšlenku neudržím déle než 1 vteřinu, zapomínám klíče v zámku, někdy i zevnitř, díky Bohu, že jsem třeba ještě nezapomněla děti v nákupním košíku 😏.
On už vlastně ten samotný nákup je oříšek. Jedno dítě chce sedět uvnitř, druhé se už nevejde do vajíčka, takže musí taky sedět v košíku a ten samotný nákup pak je potřeba taky někam dát. A hlavně, ten košík je potřeba "odřídit" až k pokladně i s tím vším nákladem.
Takže z takové každodenní rutinní banality se občas stane nadlidský výkon hodný medaile třeba v podobě čokolády. Člověk je aspoň rád, že ty kila díky pravidelnému večernímu doplňování energie, ano čokoládu vskutku nejím po kostičkách nýbrž zhltnu během pěti minut celé balení, vyběhá s těma zlatíčkama. Trdlováním, poposkakováním, poponášením, výběhem schodů nahoru a dolů asi tak 40x za den a tak. O těch probdělých nocích, kdy jsem na oba "andílky" třeba sama, ani nemluvě. Ale pak se ta stvoření na vás ráno usmějí a člověk rázem zapomene na ty kruhy pod očima, na kterých už by se mohl houpat a přitulí se a nevyměnil by ty tepláky, umaštěný vlasy, nevyčištěnou pleť a neoholený nohy ani za mák 🙂)).
Holky, máte to taky tak, nebo jinak?