Můj druhý (před termínem) vyvolávaný porod

První co musím zmínit před samotným začátkem mého příběhu je, že teď když už konečně mohu porovnat dva porody, byl jeden hrozný a druhý krásný, než sem rodila dceru byla sem přesvědčená, že porod se synem byl krásný a vesměs vím, že je to dobře, protože sem se nebála a naopak se na druhý porod těšila. Termín porodu byl 18. 12. 2018, k tomuto datu se ani nedostaneme. Byla neděle 9. 12 a mě večer začali neskutečné, pravidelné bolesti, nepomáhala sprcha, nic. Po konzultaci se setrou v porodnici, sem měla čekat, jestli se to zhorší, trvalo to celou noc a ráno všechny bolesti odešli. Odpoledne to ale začalo, ťřes, zimnice, teplota 38,5, cítila sem se ale dobře, opět sem volala do nemocnice a tam mi řekli, že se mám přijet ukázat. Po všech možných vyšetřeních zjistili, že mám pyelonefritidu (zkrátka zánět), přijali mě a dávali kapačky s antibiotiky, bylo mi hrozně, doma syn, se kterým sem nikdy nebyla odloučena víc jak na den, věděla sem, že se má dobře, ale stejně. Na chodbě samá maminka s mimčem a já jak idiot stále 2v1. Ve středu přišel verdikt, že infekce se neléčí a bylo by lepší porod vyvolat a následně mě léčit dál už samostatně. Indukce tedy připravena na 14. 12. Hysterie začala, ne ani tak na venek, ale uvnitř sem měla šílený strach, měla sem načteno a po zkušenostech z okolí a všemožných příběhů, že je to nejhorší, vyvolávané,

že to v mnoha případech končí sekcí. No a já? S porodním přáním se mi vzdaloval sen o krásném porodu. 

V předvečer porodu, sem si řekla o tabletu na spaní, abych aspoň měla trochu energie, jinak bych samou nervozitou neusla, v 6 hodin ráno budíček, pásy, přechod na předporodní pokoj. Zarazilo mě, že nedostanu ani najíst, takže sem si vyžádala housku, koukali na mě jak na cvoka, že jíst nemůžu, ale já přece nebudu rodit hladová! 7:00 zavedena první tableta, 30 minut ležení, bolesti začali defakto hned, mírné, snadno prodýchávající, následně 20 minut pásy a volný pohyb. 9:00 zavedena další tableta, bolesti se začali stupňovat a už šli v leže dost těžko prodýchat. Opět 30 minut ležení, 20 minut pásy, po pásech se mě sestra zeptala jakou chci přípravu na porod, nechápala sem, takže to je celé? Rodím? Ano, rodíte. Dali mi klystýr a šla jsem na porodní box. 11:00 Bolesti docela šly, dali se prodýchat tak nějak hezky, zanedlouho dorazil přítel, celou dobu mi byl obrovskou oporou, podával mi pití, pomáhal, přesouval, držel, ale co nejvíce... mlčel a mazlil se se mnou, hladil a věřil mi. Po prasknutí vody, sem se naložila do vany, to bylo hodně příjemný, teplá voda mi obrovsky pomáhala, ovšem, neotevírala sem se. Zanedlouho přišla lékařka, že bychom kdyžtak zkusili oxytocin, odmítla sem a to velmi striktně. Řekla, že teda ještě počkáme, ale že za hodinku už ho pokud bude nález stejný zkrátka dáme. Kontrakce začali být už šílené a snad co půl minuty, bylo asi 13:00 a já stále na 2-3 prsty, myslela sem, že to nikdy neskončí, zanedlouho už sem si řekla o něco na bolest do svalu, když ale přišla sestra s jehlou ke mě, odmítla sem to, s tím, že to ještě vydržím. Vydržela sem, po všech možných polohách, ukrutných bolestech otevřená konečně aspoň na 5 cm, zanedlouho ale přišlo to ukrutné nutkání tlačit, bylo brzo a já začala panikařit, křičela sem a prosila, že chci říznout, PA mě uklidňovala, konějšila, uklidnila sem se, moje panika trvala sice jen asi 2 minuty, ale do dnes se za ni velmi stydím, mohla sem si to odpustit. Začala sem být hrozně unavená, malátná a zoufalá. Nevydržela sem a řekla si o něco silného na bolest, PA mi teda dala velikou infuzi s nízkou dávkou opiátů, která mě měla jen uvolnit, ale neutlumit. Kapala chvilku, dvě kontrakce, 8 cm a hurá! Musím říct, že když mi oznámila, že sem otevřená na 8, vyvalila sem oči, najednou sem úplně ožila a zvolala, že teď už je mi to jedno, že teď už zvládnu všechno. Lékařka přišla, nohy nahoru, chytnout a tlačit, samotné tlačení bylo najednou tak jednoduchý, zatlačila sem jednou, hlavička venku, podruhé a byla tu. Naše dcera Anna, 3360 g. a 49 cm. Já bez natržení. Skvělý porod. Nechali nás všechny 3 samotné, proběhl bonding, celé porodní přání mi splnili do puntíku, bylo to skvělé. Přisála se po hodině bondingu a do konce druhé hodiny se mě nepustila. Spala se mnou celou noc v posteli přidundlá k tělu a já už druhý den měla aspoň mléko 🙂 Byla to ohromná jízda!