Hezký den,

hlásím se s novým článkem a tentokrát o rostoucích židlích pro naše děti. Vzhledem k tomu, že se blíží začátek nového školního roku, je to velmi aktuální téma. Není však aktuální jenom vzhledem ke škole, ale určitě už u dětí mnohem mladších, a to v souvislosti s jídlem. Naši první rostoucí židli jsme kupovali pro dceru někdy kolem roku a půl. To už nechtěla sedět ve své plastové, která byla otočená bokem k jídelnímu stolu a ke stolu se bohužel zasunout nedala. A protože dcera chtěla už jíst pěkně s námi u stolu, pořídili jsme rostoucí židli, kterou jsme lety přizpůsobovali růstu dcery. Nyní je dceři skoro sedm let, a kromě odstínu dřeva, je židle jako nová. Za tu dobu jsem pořídili židle ještě dvě, protože děti máme tři. A vsadili jsme na námi ověřenou značku a model.

Pojďme si teď říct výhody rostoucí židle například oproti klasické židli či točící židli.

Výhody rostoucí židle:

• dítě sedí ve správné výšce ke stolu,
• lokty má kolmo ke stolu a nezaklání hlavu,
• nohy má díky podnožce v pravém úhlu,
• solidní podpora a nepřepínání páteře, která je ve vývinu,
• ergonomická opěrka zad,
• dítě není rozptylováno při práci u stolu či jídle točením se na židli či ježděním po místnosti.

Krásný den,

neúprosně se nám blíží konec prázdnin a spoustu dětí se bude chystat do školy. Týká se to i mojí dcerky, a proto jsem si říkala, že takový článek o lahvi na pití, se tu jistě neztratí.

Hodně dlouho jsem o lahvi přemýšlela, co vlastně od ní očekávám a jak veliká by měla být. Po konzultaci s kamarádkami, které už školáky doma mají, jsem si ujasnila, že objem půl litru bude dostačující. Mohou si ve škole či družině libovolně lahev doplnit a mnohdy i včetně šťávy. Je proto zbytečné, aby dítě ve školní aktovce či batohu, tahalo pití na celý den.

Dalším kritériem je to, aby pití nevytékalo, takže těsnost lahve. No, u tohoto parametru to bude asi hodně o důvěře ve výrobce a také o přečtení recenzí. Protože snad není lahev, kde by nebylo uvedené, že neteče, ale skutečnost je trošku někde jinde, maminky to důvěrně znají.

A posledním kritériem je způsob čištění. Pro mě osobně je velmi důležité, aby se mohla lahev mít v myčce. Ale každý myčku na nádobí nemá, anebo lahev radši myje v ruce, takže jsem do výběru zahrnula obě varianty.

Hezký den,

v mém prvním článku o dětských batůžcích Vybíráme dětský batůžek (objem cca 6 litrů) jsme se blíže seznámili s šesti batůžky s objemem okolo 6 litrů. V tomto článku se seznámíme s dalšími, ale tentokrát s většími, a to o objemu 10 litrů. A jaká kritéria pro výběr mám tentokrát? Vlastně kromě většího objemu a vyššího cenového limitu zůstávají ostatní kritéria stejná. Takže jdeme na ně.

Kritéria pro výběr dětského batůžku:

• objem 10 litrů,
• zpevněná záda batůžku,
• hrudní popruh,
• cena do 950 Kč.

A jaké batůžky jsem vybrala? Pojďme se na ně podívat!

1) Topgal - dětský batoh SISI

Dětský batoh SISI od Topgalu je batůžek inzerovaný již pro děti od dvou let. Mě osobně přijde na dvouleté dítě 10 litrový batůžek veliký, ale ono není dvouleté dítě jako dvouleté. Tento batůžek o objemu 10 litrů váží 340 g. Jeho roztomilý a veselý design mě uchvátil na první pohled. Má polstrovaná záda a ramenní popruhy. Hrudní popruh byl mou podmínkou, takže ten má také, a navíc reflexní prvky, které u malých batůžků zase tak obvyklé nejsou. Na bocích batůžku má kapsy na pití či jiné věci. Ani o poutku pro přenášení batůžku v ruce nejsme ochuzeni.

Po mém prvním článku o tom, jak vybrat školní batoh či aktovku, se Vám hlásím s dalším článkem, a to tentokrát o dětském batůžku. Protože má můj syn za měsíc čtvrté narozeniny, rozhodli jsme se s manželem mu koupit nový batůžek. Je to takový malý milovník batůžků, a hlavně ho rád nosí jak do školky, tak na různé další aktivity. A když už budu vybírat batůžek pro něj, napíšu rovnou článek i pro Vás. Protože se nám blíží začátek školky a také kroužků, je to téma celkem aktuální.

Foto zdroj

Po konzultaci jednoho konkrétního batůžku tady na MK, jsem zjistila, jak každá maminka má zcela jinou představu o velikosti (objemu) batůžku. Jedna si myslí, že je pro čtyřleté dítě malý, jiná ho má zase i pro šestileté. Proto jsem se toto téma nakonec rozhodla rozdělit na minimálně dva články, a to na kategorii kolem 6 litrů a kolem 10 litrů. Je jasné, že každá máme jiné představy, jiné potřeby a také jinak stavěné děti.

A podle čeho jsem vybírala batůžek?

• objem kolem 6 litrů,
• zpevněná záda batůžku,
• hrudní popruh,
• cena do 800 Kč

A jaké batůžky jsem vybrala? Pojďme se na ně podívat!

Máte doma budoucího prvňáčka a nevíte, jaký batoh či aktovku pro něj/ni vybrat? Ráda vám s výběrem pomohu, protože také jednu budoucí školačku doma mám. Dlouho jsem pro ni vybírala vhodnou výbavu do školy, a tak se společně pojďme podívat, na co se při výběru zaměřit.

Co je velmi důležité a co nám zjednoduší další výběr je rozhodnutí, zda zvolit aktovku nebo školní batoh. Níže jsem uvedla několik výhod a nevýhod u jednotlivých druhů.

Aktovka

Školní batoh

Jako první bych chtěla poděkovat Modrému koníkovi za možnost testování. Protože jenom díky tomu, jsem, jako možná většina z nás, zjistila, že na Dáme jídlo se dají objednat jídla z restaurací, a také potraviny a další věci z kamenných obchodů.

Na začátku bych možná zmínila jedno jediné veliké mínus a to výběr obchodů. Nákup jsem testovala na okraji Prahy (Praha 22) a kromě asi pěti obchodů s alkoholem, jedním s květinami, tu byl pouze jeden obchod, kde můžete nakoupit na vaření a to Tesco Expres.

Oba svoje vouchery jsem tedy uplatnila v Tesco Expres. Cena za dopravu - 39 Kč - byla příjemná. První nákup jsem objednávala v pondělí. Nabídka byla velmi omezená, ale vybrat se dalo a i přestože předpokládaný čas doručení nákupu byl skoro hodina, kurýr ho dovezl o něco dřív. Bohužel však nenašel přímo náš barák, tak jsem pro nákup musela lítat po sídlišti, ale aspoň byl milý a moc se omlouval, že to nenašel.

Druhý nákup jsem dělala ve čtvrtek. Nabídka byla o poznání pestřejší a doručení rychlejší. Tentokrát slečna kurýrka nákup doručila přímo před barák, tak tím mi udělala radost.

Vzhledem k tomu, že do obchodů s potravinami témeř nechodím a nákup si každý týden nechávám dovážet, je možnost mít malý nákup do hodiny doma velice příjemná. Za sebe mohu službu doporučit a určitě ještě někdy objednám, protože mi tento způsob nakupování vyhovuje. Jediné, co bych změnila, tak větší nabídku obchodů.

Jana

Když jsem dostala zprávu, že jsem byla vybrána na testování produktů Lipikar od La Roche-Posay, měla jsem neuvěřitelnou radost. Dvě děti jsou atopici a třetí se potýká s novorozeneckou seboreou. A tak jsem se nemohla dočkat, až čistící gel Lipikar Syndet AP+ a balzám Lipikar Baume AP+ vyzkoušíme.

Čistící gel Lipkar Syndet AP+ má neutrální, příjemnou “vůni”. Ani jedno z dětí nedráždil, nepálil a naopak, dcera a syn byli nadšení, že mohou mít v koupeli něco, co má aspoň trochu bublinek. Vyzdvihuji také pumpičkové balení, které je velmi praktické. Takže za nás super, protože mnoho mycích přípravků, zejména dceru, štípaly. Na tomto čistícím gelu je vyloženě napsáno, že je i na seboreu, takže jsme našemu tříměsíčnímu synovi hlavičku gelem myli, ač na zbytek tělíčka jsme na mytí nic nepoužívali.

Balzám Lipikar Baume AP+ má taktéž neutrální, příjemnou “vůni”, krásně se roztírá a opět pumpičkové balení je uživatelsky super. Nejmladšího syna se seboreou jsme po koupeli natírali od hlavy až k patě. Po týdnu mazání hlavičky a za použití hřebenu na vyčesání šupin, se mu hlavička krásně zlepšila. Pokračujeme v mazání a zatím není potřeba vůbec používat hřeben, protože se další seborea netvoří.

Druhý syn, rok a půl starý, měl několik posledních měsíců s atopickým ekzémem veliké problémy na kolenou a lýtkách. Nic nezabíralo, ani kortikoidy neměly žádný pořádný účinek. Naprosto upřímně píšu, že jsem nevěřila, že by nějaký balzám dokázal syna atopických fleků zbavit. O to víc jsem byla příjemně překvapená, že balzám opravdu zabral a úplně mu skvrny zmizely.

Čtyřletá dcera má taktéž atopický ekzém v jednom podpaží a podkolenní jamce, u kolena a na lýtkách. Zjistila jsem, že po sprše dcera na balzám reaguje dobře, ale jakmile ji mažu po koupeli, tak jak je kůže asi víc rozmočená, tak si stěžovala na štípání. Každopádně jí většinou sprchujeme a tak se nechala normálně mazat. Bohužel, u ní nenastalo žádné velké zlepšení, ani tedy zhoršení. Stav kůže na nohách je stále stejný. Akorát tedy v podpaží se ekzém krásně zahojil, takže i u ní mohu napsat, že účinek pozitivní byl, byť jen na jednom místě.

Jako dárek jsme ještě dostali malou knížečku Tajemství spánku, kterou děti často chtějí číst a syn jí s radostí prohlíží, takže už je dost používaná. Rozhodně děti moc potěšila, děkujeme.

Celé dětství jsem se potýkala s atopickým ekzémem, hlavně na rukách mezi prsty a na ploskách chodidel. Jako dnes si pamatuji to úporné svědění, kdy jsem si nohy dřela o všechno, co šlo a ruce měla celé rozškrabané. Na ty malé svědivé pupínky nezabíralo vůbec nic. Věkem naštěstí tento projev ekzému v podstatě vymizel. Občas se stane, že se mi na rukách pár pupínků objeví, ale už to není nic hrozného.

Když se narodila Eliška, přála jsem si, aby tuto “nemoc” nezdědila, jelikož vím, jak je to pro dítě nepříjemné. Asi ve třech měsících se jí na stehně udělal takový flek, na který vůbec nic nezabíralo. Paní doktorka řekla, že je to pravděpodobně atopický ekzém, že to máme promazávat. No a já v té době začala panikařit, co s tím, co by mohlo pomoct a tak. Zpětně vím, že jako “prvomatka” jsem to moc řešila a zbytečně se tím trápila. Flek během několika týdnu v podstatě bez nějaké pomoci zmizel a byl klid. Občas se jí udělá nějaký suchý flek na nohou, ale zatím to není nic hrozného.

A to stejné přání jsem měla, když se narodil Adámek. Do čtyř měsíců byl naprosto v pořádku a pak se mu na tvářičce udělal takový flíček. Nejdřív jsem se smála, že to má od toho, jak ho pořád pusinkuji, ale flíček rostl, červenal a byl opravdu ošklivý. Na jedné z preventivních prohlídek jsem paní doktorku na flek upozornila. Byl nám předepsán Excipial, že mu flek mám promazávat. V té době ho měl takový suchý a hrubý. Nejdřív to vypadalo, že se to lepší, ale po pár namazáních se to spíš zhoršilo a flek už nebyl suchý, ale rudý se spoustou malých pupínků a stále se zvětšoval. 

Najednou se mu fleky objevily na lýtkách a tak jsem to nevydržela a zavolala doktorce, že se to stále horší a že bychom na to něco potřebovali. Doktorka nám napsala Ichtyolovou mast. Opravdu úžasná, smradlavá mast, ale samozřejmě jsme byli rozhodnuti udělat vše, aby se mu to zlepšilo. Tak jsme poctivě mazali, ložiska “smrdutkou” a celé tělíčko Lipikarem Baume AP+. Po týdnu jsem šla na kontrolu v půl roce věku, místo naší doktorky byl na záskok nějaký pan doktor. Když jsem si stěžovala, že mast nezabírá a že to má pořád horší a horší a na celém těle (kromě zádíček a prdelky), dokonce i na boltci ouška, tak mi bylo řečeno, že té mastičce máme dát čas, že by se to tak rychle nezahojilo. Pak pan doktor vyslovil tu myšlenku… “No, alergie na kravskou bílkovinu to být nemůže, takové děti neprospívají a mají průjem a to jak vidíme, Váš syn není”. No ano, rozhodně prospívá, chutná mu a průjmy nemá. Tak jo, odcházela jsem s tím, že tedy dáme ještě mastičce čas a už jsem na internetu hledala nějakého kožaře, protože toto normální kůže nebyla. Suché tělíčko kojence a tělíčko poseté hroznými fleky je opravdu rozdíl.

Bylo to přesně osm dní poté, co jsem to už nevydržela a volám opět doktorce, že se mu to zase zhoršilo a že mastička fakt nezabírá. Sestřička řekla, ať přijdeme a tak jsem během čtvrthodiny dorazila k doktorce. Ta si ho prohlédla, řekla, že to opravdu normální není a zeptala se, jak to máme v rodině s alergií. No, skoro žádné nemáme, akorát nějaký ten prach a pyl. Já žádnou a manžel taky ne. A pak opět vyslovila myšlenku…. “Mohla by to být alergie na kravskou bílkovinu”. Já celá překvapená jsem jí řekla, že pan doktor říkal, že takhle dítě s ABKM nevypadá. Paní doktorka odvětila, že je to blbost, že projevy můžou být různé. A tak jsme vyfasovali dva nové krémy a Nutrilon Alergy care pro děti s ABKM. Ichtylová mast letěla do koše a nahradila jí o něco příjemnější zinková mast. Bohužel jsem si nenapsala, co je to za mastičku a na krabičce to uvedené není. Druhý krém, ten už bohužel vůbec nevím, jak se jmenoval, ale prý ho předepisují kožaři. Je na celé tělo a musím říct, že je hrozně tuhý a hodně špatně se mazal. Nakonec brzo letěl do koše a celé tělo jsem zase mazala Lipikarem. Adámka jsem většinou sprchovala bez použití nějakého přípravku. Měla jsem strach, abych mu to kůži nevysušovalo. Do koupele jsem mu přidávala na doporučení kamarádky Oilatum.

Zinková mast zabrala, fleky byly lepší, ale pořád byly a tak jsme ještě čekali, co přinese změna mléka. Účinek speciálního mléka by měl být zřejmý za tři až čtyři týdny. Také samozřejmě nemohl jogurt a nic, co by obsahovalo kravskou bílkovinu. A protože jsem pro něj potřebovala dopolední svačinu, začala jsem mu kupovat sojový jogurt od Alpro. Bohužel všechno, co se vymyká normálu, je drahé, takže tyto jogurty samozřejmě také. 

Den začal vlastně už tím, že manželovi ve 4:30 zazvonil budík do práce. V 5:15 se probudil Tomášek, který spinkal od osmi hodin v kuse. A tak jsem si po cestě do kuchyně říkala, co nenáročnějšího mě dnes čeká… odvézt a přivézt Elišku do školky i s klukama. To samo o sobě je celkem výzva. Dostat tři děti do auta, jedno z auta, zbylé dvě zabavit, první převléct a odevzdat ve školce a hurá za druhýma dvěma do auta, jet domu, dotáhnout kluky do bytu a hotovo….na několik hodin než se budu stejný proces opakovat na vyzvednutí.  Dobře, vraťme se zpět do chvíle, kdy jsem myslela na to, co nejnáročnějšího mě dnes čeká a pak jsem rozsvítila světlo. Chudák Tomášek očičko, které mu dva měsíce trošku sem tam zahnisalo a vyřešil to Ocuflash, bylo úplně slepené a pokryté zaschlým hnisem. Skvělé, takže dnešní den nebude jenom ve znamení výzvy “odvést a přivést Elišku ze školky”, ale taky zavolat doktorce a domluvit se, co s tím. 

Ve chvíli, kdy jsem v 5:30 uložila zpátky do postýlky Tomáška, vzbudil se Adámek a tak jsem znovu vstala, přebalila, udělala mlíčko a vrátila ho do postýlky. Lehla jsem si do postele v 5:40 a v 5:55 se vzbudila Eliška. Takže jsem šla pustit pohádky, udělat snídani a ještě chviličku zalézt do postele. No jo, jenže ve chvíli, kdy už bylo potřeba Elišku odvézt do školky, tak Tomášek spal, Adámek spal a já si říkala, jak to udělám. No nic, tak jsem oblékla sebe, Elišku a naštěstí se vzbudil Tomášek, takže jsem převlékla i Tomáška.  A Adámek spal dál…dobře, takže Eliška už se obouvala u dveří, Tomášek nacpanej v autosedačce a já šla vzbudit Adámka. Chudák, ten totálně rozespalej, zarýmovanej, ale měl smůlu, honem převléct a do kočárku. Doobléknout Elišku, jelikož ta se u bundy začala vztekat, protože chtěla jinou mikinu. Mezitím začal plakat Tomášek v autosedačce a jedinej Adámek byl naštěstí zlatej. Koukal z kočárku, co se to jako bude dít, když jsem ho vzbudila. Pokračujeme dál, všechny děti do auta, kočár do kufru, vyndat tablet, pustit pohádky. Ano, opět dohadování, jestli bude Máša (tu miluje Adam) nebo Peppina (tu miluje Eliška) a tak byla Peppina. Už jsem neměla sílu se dohadovat a naštěstí Adámkovi je to v zásadě fuk. Vyjeli jsme, bylo 8:15, do půl jsme měli být ve školce. Naštěstí se u nás zcela výjimečně nestálo v koloně, takže cesta trvala skutečně ani ne pět minut. Honem jsme s Eliškou vystoupily, kluci čekali v autě. Svlékla se, bačkůrky, pusu a letěla jsem do auta, kde se mezitím rozplakal Tomášek. Jeli jsme moc krátkou chvíli a nestihl tvrdě usnout. Jenom jsem nastartovala motor, Tomášek přestal plakat a spokojeně usnul. Cesta domu opět pět minut a zase Adam do kočárku, Tomášek ve vajíčku do ruky a šli jsme domu. Myslela jsem na to, že nesmím zapomenout zavolat k doktorce a domluvit se s ní. 

Dostala jsem kluky domu a protože Tomášek ještě spinkal, honem jsem volala k doktorce. Se sestřičkou jsme se domluvily na antibiotické masti, ale bohužel jim nefungoval e-recept, tak jsme se museli stavit pro papírový do desíti hodin. Bylo 8:45, kluci nenajedený a dvojkočár nepřipravený. Nebyl čas ztrácet čas. Když jsem položila telefon, doufala jsem, že dám Adámkovi sójový jogurt k svačině než se Tomášek probudí, ale omyl. Tomášek se už probudil a samozřejmě měl mít už před půl hodinou mléko, takže řev. Letěla jsem teda udělat mléko pro Tomáška, Adámka jsem strčila do jídelní židličky a uplatila pár křupkama a Mášou, aby vydržel než se postarám o bráchu. Super, to klaplo. Naštěstí je Adámek v tomhle celkem úplatnej. Za řevu jsem dodělala mlíko, nakrmila Tomáška, dala do houpačky a honem šla připravit kočár pro kluky, když byl Adámek zatím hodný. Super, deset minut v háji, ale kočár nachystaný i s oblečením na ven pro kluky a šlo se konečně na jogurt. Chudák Adámek skoro nemohl polykat, jak měl plný nos, tak honem ještě odsát… no fuj, chudák malej, se ani nedivím, že nemohl skoro dýchat. Po boji při odsávání dojedl jogurt a já už přemýšlela, jaký zvolím postup při oblékání, tentokrát důkladnějším, když jdeme ven a nevezeme si prdelky v autě. Dobře, vymyslela jsem a šlo se na to. Nejdřív Tomášek, ano, ten se stihl mezitím v houpačce totálně pokadit, ale nakonec jsem mu ještě poděkovala, protože pořád lepší doma než venku. V kombinéze jsem ho nacpala do vložné tašky, co mám v dvojkočáru a ten téměř obratem usnul. Super, druhá štace, náročnější, Adámek. Mikina, nákrčník, bunda, čepice, rukavice, boty, do fusaku a jedem. Vlastně ne, ještě já. Boty, bunda, čepice. A jedem, jupí. Ano, skoro půl desáté, tak to snad stihneme, raduji se v duchu. To, že se s dvojkočárem do ordinace dostanu, už mám vyzkoušené, takže jsem neočekávala problém. Sestřička mi vrazila dva recepty na mast a na speciální mléka pro kluky a jeli jsme do lékárny. Po cestě mezi ordinací a lékárnou mě napadlo, že bych mohla zkusit ještě poštu. Jestli se tam dostanu kočárkem a koupit známky na pohledy. Skvělá zpráva dostala jsem se a tak pořídíme známky. Akorát dostat se z pošty bylo trochu náročné a lidi čuměli, ale dveře prostě nepodrželi… no jo. Takže už mám vyzkoušenou i poštu a jeli jsme do lékárny a bude hotovo. 

V duchu jsem se radovala, jak jsme to zvládli. Předčasně…ani ve snu by mě nenapadlo, že neprojedeme dveřmi do budovy, kde je lékárna. Asi mají na zimu zmenšený ten prostor na otvírání, aby jim neutíkalo teplo a já asi o pět centimetrů neprojela. No a co teď. Tu mast jsme nutně potřebovali a zítra mají zavřeno. A tak jsem nechala kočár před dveřmi a letěla do lékárny se zeptat, jestli ty dveře nejdou víc otevřít. Tam na mě lékárnice nechápavě koukala, aby mi řekla, že to netuší, že asi ne. Skvělý, tak jsem letěla zpátky pro recepty a čekala na kraji lékárny, abych na kočár aspoň viděla. Zrovna byla na řadě paní, která to měla na dlouho a jenom jedna lékárnice. Další byl nějaký chlap, tak jsem ho požádala, jestli bych ho mohla předběhnout, že mám v kočáru venku dvě děti a že sem neprojedu. Ten byl tak v šoku, že mě pustil. No jo, jenže než lékárnice sehnala po celé lékárně deset plechovek mléka a mast k tomu, trvalo to věčnost a tak jsem pořád běhala ke dveřím, jestli tam ty děti mám. Jedna stará paní ve frontě už mi i začala hlásit, že tam pořád jsou. No a nakonec jsem to všechno na třikrát odnosila do kočáru a konečně snad sláva hurá, bylo to za náma. Zpocená až na zadku, ale zvládla jsem to a  konečně domu. Adámek byl neskutečně vzornej a krásně čekal, byla jsem na něj fakt pyšná. Ale pro příště už vím, že do lékárny buď s jedním dítětem nebo s tulou a normálním kočárem. Je fakt srandovní, že jediný místo, kde mě ani nenapadlo, že bych se nedostala, jsem se nedostala.

V půl jedenácté jsme se konečně dokodrcali domu a já využila chvilky “volna” a začala psát. Původně jenom komentář pod fotku na instagram, ale nakonec je z toho článek. Podělila jsem se s Vámi o pár hodin z našeho života. Ale i když je to někdy mega náročné a jeden veliký kolotoč, fakt bych neměnila.

Málokdy se přihlásím k nějakému testování, ale jelikož u nás frčí myčka každý den minimálně jednou denně, říkala jsem si, že otestovat tablety do myčky Sunlight je přesně testování pro nás.

V krabičce bylo dvacet tablet all in 1, což mi vyhovuje, protože do myčky nedávám ani sůl, ani lesk, vždy kupuji právě tablety ve kterých toto všechno je.

A teď k pár technickým informacím o naší velké pracantce myčce na nádobí. Máme značku Bosh Silence a program používám Auto 55°C -65°C, který myje něco kolem dvou hodin. Druhů a značek tablet jsem už vyzkoušela mnoho, jelikož kupuji většinou ty, které jsou zrovna v akci. Do nějakých úplně levných se většinou nepouštím, i když už jsem je taky měla. Taky jsem nezkoušela měkké (sáčkové), pouze klasické tvrdé tablety.

Tak, a jak dopadlo testování u nás? Nikdy nádobí neoplachuju, opravdu až na pár výjimek, a talíře, hrnce, všechno dávám do myčky tak, jak “nám to upadne od ruky”. Vyzkoušela jsem připálenou smetanu, opravdu zaneřáděné nádobí a dokonce si manžel i pochvaloval, že mu přijdou skleničky lesklejší. Moc mi vyhovovalo, že se tableta dává do myčky v “sáčku”, který se rozpustí a nemusí na ně člověk šahat rukama. Tablety mě voněly a upřímně nechápu, že někdo může říct, že smrdí. Ale tak sto lidí, sto názorů.

Řekla bych, že si poradily se špínou tak na 99%. Protože bylo i něco, co se neumylo, ale ani jsem si nemyslela, že by se to umylo. Ale jinak hodnotím tablety suprově a jsem opravdu spokojená s výsledkem. Na druhou stranu je třeba napsat, že jsem se nesetkala s tabletama do myčky, se kterýma bych nebyla spokojená a rozdíly jsou opravdu minimální.

Také bych ráda poděkovala za možnost testování a určitě za nás doporučuji vyzkoušet!