Je tak malinký, je mu teprve jeden rok, čerstvě se naučil chodit a už je tak chytrý. Otervřu dveře do ložnice, docapká k naší posteli, neohrabaně vyleze nahoru, sedne si a čeká, až si lehnu na záda, okamžitě je u mě a šup bříškem na mou hruď, nožičky složí pod sebe vedle mého boku, hlavičku položí na prsa, ručičkou mě hladí po ruce... Někdy usne, většinou ale ne, jen se krásně uklidní, máme svých mazlivých 15 minut, pak ho dám do postýlky a během minutky spinká jak andílek. Toto je ten okamžik, kdy víte, že nic krásnějšího už v životě nezažijete!

A pro ty, kdo zjišťují, jak přimět dítě, aby usínalo samo, nechávají "vyřvat" v postýlce, apod. jde to i jinak, bez stresu, krásně, bez naléhání a chvátání, prostě si na usínání udělat čas, vždyť je to tak krátká doba v životě, kdy vás vaše dítě chce a potřebuje!