Klišé ohledně pohlaví

Růžová sukýnka s volánky pro holčičku, pro chlapce modrý batoh s roboty – v naší společnosti  je téměř nemožné se vyhnout stereotypům ohledně pohlaví a vychovat děti neutrálně bez jakéhokoli rázu. V našem příspěvku Vám chceme některá klišé ohledně pohlaví ukázat. Zejména se jedná ovliv na děti a jak je jejich vnímání ovlivněno přednastavenými vzory. Dozvíte se mimo to, jak se můžete bránit šílenství perfektního vzoru a otevřít taksvému dítěti cestu, kterou chce jít samo.

Klišé ohledně dívčího pohlaví

Jedním z klasických klišé zajisté je, že holčičky nosí spíše růžovou barvu a podle toho se i klidně a harmonicky chovají. Vyhýbají se konfliktům, jak je to jen možné a řeší problémy, když se jim nelze vyhnout, slovně a ne násilně. Stereotypické holčičky jsou hodné a spíše slabé, protože jsou stále více ochraňovanány rodiči a také společností. Těžké předměty nesmějí nosit a také navštěvování baletu je lepší než box nebo fotbal. Mimo to jsou spíše ješitné a dbají více na svůj účes a vnějšek. Kritiku neumějí tak snadno zpracovat. V matematice jsou dívky často hůře hodnoceny. To je ale hlavně kvůli tomu, že je klukům připisováno lepší matematické chápání. Tento úsudek stačí, aby byly zastrašeny méně sebevědomé dívky, čímž dosáhnou v mnoha případech skutečně špatné výsledky. Analogicky ktomu jsou dívky podle statistik lepší ve čtení. Principielně ale téměř neexistují rozdíly vzhledem k výkonům ve škole, protože obě pohlaví přináší stejné základy.

Klišé ohledně chlapeckého pohlaví

Kluci se perou, hrají si ve špíně a rádi se zašpiní, protože to rodiče dovolují. Vzhledem k hormonu Testosteronu je každopádně také biologicky dokázáno, proč jsou kluci považováni za obecně agresivnější než dívky. Ve věku 4 let vylučuje tělo více tohoto hormonu, čímž se kluci stávají dravější a vyzývavější. Identifikují se spíše s akčními hrdiny, kteří se silou a odvážně stavějí potížím. Proto jsou tak osvědčené výrobky se Supermanem apod. I když to protiřečí všeobecnému názoru, tak kluci brečí stejně tolik jako holky. Protože ale ukazování emocí není považováno za mužské, naučí se kluci už brzo své emoce schovávat. Jediné konkrétní rozdíly se ukazují převážně ve fyzické stránce. Chlapci mají v průměru více svalstva, širší ramena a jsou větší, čímž jsou také silnější.

Dívky vs. chlapci

Často to vypadá jako jakýsi boj. Mnozí rodiče chtějí, aby bylo jejich dítě výrazně vnímáno jako dívka nebo chlapec. Syn by si neměl pokud možno hrát s Barbie a dceři bude nejspíše nabídnut balet a ne judo. Za tím se skrývá přání se přizpůsobit společnosti tak, jak to jen jde, aby člověk neupoutal pozornost a neriskoval potencionální vyloučení. Když si chlapec chce hrát s panenkami místo bagry a vrtulníky, existuje velké nebezpečí, že bude považován za divného. Proto vzniká většina vážných vzorů nikoli kvůli vrozeným rozdílům mezi pohlavími, nýbrž mnohem spíše díky výchově rodičů a vlivem a tlakem společnosti. Také média přispívají velkou částí k tomu, žese naše děti stávají tím, co z nich je. Dva až tři roky trvá, než jsou děti schopny identifikovat své pohlaví. Od té doby začíná čas, kdy se srovnávají s rodiči, přáteli a filmovými postavami a napodobují jejich vlastnosti. Tatínek sestavuje domeček ve stromě, máma pere prádlo a předčítá večer pohádky na dobrou noc. V mnohých domácnostech je všední den, i když ne záměrně, řízen jasným rozdělením rolí. Z toho důvodu se také nelzedivit, že se děti tomuto chování přizpůsobí. Ale i podvědomě probíhá výchova zdánlivě správným směrem pro dané pohlaví. Pokud si chlapec hledá v obchodu růžové kalhoty, podívá se na něj prodavačka s podivem. Pokud je dívka divoká nebo působí bojovně, bude si o ní učitelka myslet, že je agresivní, zatímco u chlapce bude takové chování akceptováno nebo dokonce žádáno. Dalším faktorem je ještě široce rozšířený strach nebo odmítnutí homosexuality. Že se vlastní dítě zamiluje do někoho stejného pohlaví, je promnohé rodiče nemyslitelné a není tolerováno. Vzhledem k tomu, že většina dětí ještě neumí přemýšlet nebo nepřemýšlí v raném věku nad svou sexuální orientací, neměli byste také hned odmítat, když si syn namaluje rty rtěnkou nebo dcera chce hrát fotbal se svými kamarády ze školy. Děti si velmi rychle všimnou, když něco nehraje a když něco udělaly špatně. Proto se snaží se v budoucnu násilně podřídit společenským normám a rodičovským očekáváním. Přitom je nutkání vyzkoušet něco nového zcela běžné a není nutně vyjádřením sklonu ke stejnému pohlaví. Ale i kdyby to tak bylo – hrozné to jistě není.

Konsekvence pro pozdější vývoj

Kvůli již zavedeným klišé ohledně pohlaví je dost zřejmé, že muži v naší společnosti jsou odvážní a jsou silnými osobnostmi, které se dokáží prosadit a tím spíše jsou viděni jako sebevědomí šéfové. Vzhledem k tomu, že je tento obraz role velmi silně zakotven, má většina žen pocit, že nejsou schopny vést firmu, ačkoli mají odpovídající schopnosti. Každopádně ženy také spíše touží po rodině a dětech.  Vzhledem k tomu, že se to většinou nedá skloubit s úspěšnou kariérou, odmítají ženy často další povýšení. Protože ale stále častěji také muži chodí na mateřskou dovolenou, není toto rozdělení rolí už tolik pevné.

Typy pro výchovu

Je relativně těžké vychovávat dítě bez rozdílu pohlaví, ale to ani není nezbytně nutné. Důležité je, že budete v odpovídajícím věku s dítětem mluvit a necháte ho např. vybrat si hračky, které samo chce. Lze se také ptát, jakým stylem bude rodič sám vychovávat, nebo zda tak, jak mu je vnucováno všeobecným názorem. Můžete si k ruce vzít knížky, ve kterých není žádné silné rozdělení podle pohlaví a ve kterých je třeba žena super hrdinkou. Přirozeně je snazší se poddat společenskému obrazu a jít s proudem, ale měli byste si být vědomi toho, jaké konsekvence to má pro Vaše dítě. Většina klišé jsou sice často jen předsudky a mnohé děti jsou díky svému silnému charakteru schopny jít vlastní cestou, ale neměl by se podceňovat silný vliv společnosti. Na konci je jediné důležité: pochopení a láska!