Na fórum Modrý Koník jsem se přidala v době, kdy na mě můj první počůraný těhotenský test v životě zařval velké „ano“.

První těhotenství jsem si užila a vychutnala. Na všechno jsem bez dětí měla tolik moc času. Když mi poslední týden v práci kamsi zmizely kotníky, hodila jsem nohy na stůl a odmítla je hledat. Nikdo nevolal pětkrát do vteřiny „Mami, ona mi to bere!“, nikdo mi nekreslil lentilkou po monitoru a na záchodě jsem byla úplně  s-a-m-a. Taky jsem byla dost ujetá na omítky, vyhledávala jsem shnilé mokré zdi a vdechovala ten odér. Doma jsem pak slastně drtila kapsli vápníku mezi zuby a nikdo mi z ní neujídal.

První porod byl brnkačka. Díky zázraku epi-no (o kterém, bych bez Koníka neměla ani pojem) jsem uměla vytlačit cosi o velikosti dobře rostlého grepu otvorem s průměrem pětikoruny už dávno před dnem D. Psychicky mě to neskutečně nakoplo, nějak jsem věděla, do čeho jdu. Navíc celé představení trvalo od prvního náznaku kontrakce až po finální (a jediné) zatlačení jen čtyři hodiny.
A najednou jsem byla máma, máma nejchlupatějšího chlapečka z celého oddělení.

Následoval emoční guláš.
Hrdost. Únava z nevyspání. Euforie. Depka, že už nic nebude jako dřív. Radost, že už nic nebude jako dřív.

V den oslavy synových prvních narozenin jsem zjistila, že se dílo podařilo a na cestě je další ratolest.

Druhé těhotenství mě víceméně minulo, s Dádou v závěsu nebyl čas lámat si hlavu kdo je kdo.
Když nad tím tak uvažuju, já jsem možná ani těhotná nebyla, prostě jsem si jen po devíti měsících odskočila do porodnice.

Druhý porod byl víc než brnkačka, vlastně to jen trošku štíplo.
Tentokrát to trvalo pouhé dvě hodiny, ani jsem si nestihla rozmáznout řasenku. 
A já se stala mámou podruhé, mámou nejvlasatější holčičky z oddělení.

Zdroj: Nejsport.cz

Ten hukot, co nastal po návratu domů se ani nedá popsat slovy. To se musí zažít.
Přestala jsem na pár měsíců žít svůj život a jen jsem asistovala životům těch dvou.
Byl to nekonečný příběh, kolotoč, co neměl konce ani začátku.

Modrý Koník se mnou po ten čas všechny radosti a strasti sdílel a sdílí dál.
Čas od času mám potřebu něco vykřičet do světa.
A místní uživatelky to čtou. A nejen to, ony i odpovídají, pohotově a k věci.
To třeba můj manžel dělá málokdy, moje děti výjimečně a moje tchýně nikdy.

Co pro mě MK znamená? Pro mě je to především zpětná vazba. Ujištění, že v tom (ať už „V tom“ nebo jen „v tom“) nejsem sama. Že období vzdoru je jen chvilkový stav a brzy zmizí, separační úzkost je normálka a zmizí ještě rychleji. Že pocit ponorky a touha po dovolené na mateřské dovolené je standard. Že neschopnost sesmolit kloudnou větu o více než třech slabikách a nutnost použít vyhledávač kvůli velkému písmenku ve slově nastává záhy po prvním porodu a mizí až několik měsíců po nástupu do práce (snad, nemám osobní zkušenost).

Pohnuté osudy několika místních maminek i nemaminek mě mnohokrát donutily k zamyšlení. Že otěhotnět na první dobrou (v obou případech) není samozřejmostí. Že není čas ztrácet čas, že nemá smysl zabývat se banalitami, že zdraví je dar. 

Nebýt Koníka, byl by můj život stejný.
Pořád bych byla šťastně vdaná a měla bych dvě nejkrásnější děti na světě.
Lišil by se jen v detailech. Určitě bychom měli jinou značku kočárku. Nejspíš bych po prvním porodu vyfásla nějakou hezkou křížkovou výšivku na ona místa. Měla bych o jednu kamarádku na každotýdenní pokec méně a o pár desítek míň přátel virtuálních.
Neuměla bych háčkovat a měla bych po večerech víc času na plnění manželských povinností.

Režie: děti
Scénář: život
V hlavních rolích:
D. = Dáda, 3 roky a 4 měsíce, čerstvě školkou povinný
L. = Laura, 1 rok a 8 měsíců, tornádo Lů
M. = taťka (viz. můj první článek)

Ve vedlejší roli: mamka

Special guest star: Pippi, Dlouhá punčocha  

07:00 Budíček! Lála mi hladí vlasy a vtírá do nich měsíčkový krém na ruce, co čmajzla na parapetu. Danda ještě polospí, ale už si brumlá každoranní zaklínadlo: Já nechci do školky! Taťka se šlechtí v koupelně.
07:05 – 07:45 Tatínek se věnuje přípravě k odchodu do zaměstnání (snídaně, četba tisku v oné místnosti, volba kravaty ke košili apod.).Já mezitím zběsile pobíhám v pyžamu po bytě. Obě děti chtějí snídani, Dáda chce koláčky, které nemáme, Lauře je to šumák, nejradši má vídeňské párky s borůvkovým jogurtem. Následuje ranní hygiena a oblékací rébus, vše provázeno oblíbeným rodinným songem Ale já dneska nechci do školkyyyy! Konečně jsem syna definitivně zpacifikovala, obula mu boty a zapnula zip na bundě. Je připraven k odchodu. Jsem zpocená, neumytá, nevyčůraná a hladová.
07:46 Dáda potřebuje kakat.
07:47 – 07:50 Rychloakce. Sundat boty, rozepnout bundu, posadit ho na mísu a podat knížku o žralocích. Následně ho přesvědčit k bleskovému vytlačení bobana. M. nás „povzbuzuje“, že takhle se to určitě nestihne (docházka se ve školce uzavírá v 08:00).
07:55 Hurááá, stojíme s L. za oknem a máváme klukům jak šílenci, školka je naštěstí 100 metrů od domu.
08:15 Prozrazuju Lále náš dnešní plán, zkusíme to zas cca po měsíci bez plíny. Doposud se nočník setkal jen s těžkou ignorací a výsměchem, ale jsem odhodlaná s tím něco udělat. Dcera vypadá vcelku poučeně a bojovým pokřikem „platí!“ nadšeně potvrzuje spolupráci.
08:18 Svlékám první mokré kalhotky a punčocháče a čistím koberec v pokojíčku.
08:30 L. chce pustit Pippiiiiiii!!!!!!!!!!!! Je to jediný TV titul, který vzala na milost. Ignoruje cokoliv kresleného, obligátního Krtka nevyjímaje. A zatímco ona Pippi ze srdce a upřímně miluje, my ostatní jí nenávidíme! D. při vyslovení jejího jména zdrhá, M. má na něj alergii a já si představuju špendlíčky a panenku ve stylu voodoo!Jelikož jsme doma samy dvě a já potřebuju zkulturnit byt, tak to pouštím a mizím. L. v extázi: http://burgerovci.rajce.idnes.cz/000_videa/
09:30 Druhé kalhotky a druhé punčocháče míří do pračky, utírám gauč a vytírám pod ním.
09:45 L. se rozhodla přerovnat mojí knihovnu. Po zemi rozestavěla komínky rozličných titulů. Dva své nejoblíbenější, Hmyz a pavoukovce a Infekci od Robina Cooka, si přenáší na křesílko a listuje.
10:00 Třetí spodky v pračce, tentokrát to bylo i s „pokladem“. Uždibuju polomáčenky dle vzoru E. Holubová v Knoflíkářích (rychle, vestoje a zády k dítěti). 10:40 L. pojídá polévku, zásadně sama. Vývar a nudle jí crčí ze lžíce do klína, z klína na židli a následně na podlahu crčí něco jiného. Stahuju čtvrté spoďáry a už na to seru! Zkusíme to zase za měsíc….
11:00 Oblékáme se a míříme na procházku zakončenou vyzvednutím bráchy ve školce.
11:05 – 11:45 Cesta k mateřince je lemována živým keřem s černými bobulkami. Laura je chce všechny osahat, otrhat a rozdrtit v dlani a dost se diví, že jsem proti. Ráda bych určila směr procházky, ať trochu užijeme venkovního vzduchu, L. je v opozici, odmítá se hnout od třetího keříku vpravo. Za všeobecného veselí kolemjdoucích ji řvoucí v náručí přenáším o 200 metrů dál, kde už keříková herna není. Pokračujeme ve výživné vycházce, L. si sedá do mokrého listí, čvachtá se botama v blátě, olizuje všechny tyčky všech plotů a vyhlíží štěkající voříšky za nimi.
11:50 Přicházíme do školky, potkáváme paní kuchařku. Ptá se Lály, jak se jmenuje. L. se nenechá zmást a střelhbitě pálí: „Pippi!!!!“.
11:55 Děti se vítají, jakoby se roky neviděly.
12:05 – 12:15 Cestou domů Dáda zakopává o čáru nakreslenou křídou na chodníku, ječí, odmítá se podívat na svoje dlaně a hystericky vyzvídá: „Nemám krev??“, uklidním ho, že ne. On pokračuje: „Nemám kůži???“. Začínám být nesvá, chtělo by to panáka, ale je dost brzo….
12:30 Lifruju je do postele. Přednáším Krtka a autíčko a pak pokorně čekám až jim zaklapnou víka. V hlavě mi šrotuje seznam o velikosti A4, co všechno za dobu jejich spaní chci stihnout (vytřít kuchyň, sundat staré prádlo, pověsit nové, umýt si hlavu a nalakovat nehty, žehlit, …).
13:00 Spí!
13:00 – 15:00 Vařím si kafe, otvírám notebook a pomyslnou A4 házím do koše. Potřebuju se socializovat, a to mi MK a FB a Dr. House v TV dopřejí
16:00 Zkouším Dandovi sako k obleku, který mi dopoledne donesla v balíčku pošťačka. Za 3 týdny se mi vdává ségra 🙂. Strašně, strašně, ale strašně mu to sekne! L. nemůže zůstat pozadu. Natahuju jí družičkovskou róbu, kterou doplňuje mými pantoflemi vel. 41. Ruku v ruce, v teplákovo-elegantním tónu korzují po pokojíku. Přísahám, že písnička, linoucí se zrovna z cd, je obrovským dílem náhody 🙂🙂 http://burgerovci.rajce.idnes.cz/000_videa/
19:00 Naháním potomky do vany, Laura tam strašně chce, Danda tam strašně nechce. Nakonec se mi je tam podaří oba naskládat. Dádovi musím odpřisáhnout, že mu určitě nebudu mýt vlasy, mezitím potápka L. už má dávno hlavu zabořenou pod hladinou. Za chvíli tu plavou všechny sprcháče, šampóny, houby na mytí a mušle od moře. Hračky do vody stojí nedotčené na původním místě. Lálu dost zajímá Dandův pinďa, Dádu nezajímá na Lále nic (kluci dospívají později)….
19:20 D. řve, že chce z vany, že už má na prstech varhánky!!!!
19:25 – 19:45 Snažím se oba narvat do pyžama, Dáda naříká, že sám to „emumí“ a nedokáže, Lauru chytá hysterický záchvat, protože ona se chtěla obléknout sama a já jí drze pomáhám!
20:00 Čištění chrupu. Já zatím odklízím důsledky vodní apokalypsy po koupeli. Laura právě pojedla všechen elmex z kartáčku a nahradila ho tekutým mýdlem z dávkovače na umyvadle.
20:20 Ráda bych se taky vysprchovala a měla tak fóra na pozdní večer. Sedím ve vaně a obě děti visí přes její okraj a sledují mě. Dáda chce, abych si zítra nalila konvičkou do prsou mlíko, že Lálu nebaví pít z flašky, že by si mohla dát zas jednou z prsa. Na mateřský slovo „soukromí“ dostává úplně jinej rozměr….
20:30 Hurá do pelechu, jdu číst pohádku. Klasické trio: Ema Naopak pro Lauru, cokoliv ze Špalíčku pohádek pro Dáňu a závěrem ještě mluvené slovo v podobě Boudy, budky. Zhasínám. L. boří svůj obličej do mého a pevně mě objímá kolem krku. D. mi pro změnu kopíruje svým tělem páteř. Čekám až usnou…
21:15 Spí!!!!!!!!
21:20 Klika cvakla, dvéře letí, taťka vchází do futer. Vyšťaven z náročného dne v práci má nutkání mi vše vyprávět. Chápavě přikyvuji, občas hlesnu „máš to těžký“, o čem mluví, netuším….odposlech jsem vypnula už ve 21:00 🙂
22:45 M. vytuhnul a ovladač mu vypadl z ruky! Jupí! Jsem osvobozena od hodiny tělocviku a místo sexu na gauči zapínám Sex ve městě. Je to delší, vtipnější a dá se při tom háčkovat.
24:00 Budím taťku a jdeme se společně nějak vměstnat mezi potomky. Ano, to jsme my! My, co spíme všichni na hromadě 🙂
24:00 – 03:00 Hrajeme šachy na šachovnici pod krycím názvem manželská postel. Lála táhne koněm na f4, posléze se Dáda sune na c6. Já trapně uhýbám na h1 a taťka zbaběle zdrhá na a1.
03:15 Laura vyžaduje své každonoční „mlííí“, vyžahne flašku, pokárá mě, že toho bylo zase málo: „Ty-ty-ty mami!“ a je zas tuhá…
03:20 – 06:45 Šachy repete, snaha o rodičovskou odvetu je beznadějná,  šach-mat ve prospěch mrňousů.
06:45 Mám dádův prst v uchu a lálin nos v pupíku, slyším šepot…L: Máma hají?? D: Néé, to dělá jenom jako!!!

..........................................listopad 2013......................................................