Právo zůstat doma
Poprvé v české historii stojí před soudem porodní asistentka kvůli své účasti u domácího porodu. Ivaně Königsmarkové hrozí až čtyřleté vězení za asistenci u porodu, z nějž vzešlo dítě s poškozeným mozkem.
Zda asistentka skutečně profesně selhala, nechme rozhodnout soud, kauza je ostatně zajímavá i bez rozsudku. Ukazuje nejen to, že domácí porody jsou rizikové, jak nyní s oblibou připomínají lékaři.
Připomíná také, že to jsou právě porodníci a gynekologové, kdo u nás léta ignoruje volání nezanedbatelné části rodiček po změně přístupu v nemocnicích. Právě tato neústupnost činí z domácího porodu pro část žen jedinou přijatelnou alternativu, jak přivést na svět dítě.
Léčba statistikou
V domácím prostředí se v Česku plánovaně narodí stovky dětí ročně, ne všechny matky ovšem považují takovou variantu za ideální. I s maximální zodpovědností a účastí zkušené asistentky prostě platí, že pro velmi malou část nepředvídatelných porodních komplikací je rozhodně lepší mít v zádech vybavenou nemocnici než narychlo vytáčet sanitku. Průšvih se může stát - a rozhodnout se pro domácí porod by mělo znamenat toto riziko přijmout.
Lékařům se ovšem z tématu rizika a nebezpečí podařilo udělat ústřední, takřka jediné téma českého porodnictví.
Na světové poměry mimořádně nízká porodní úmrtnost, kterou české statistiky z porodnic vykazují, slouží gynekologům jako argument proti jakékoli kritice, jakékoli alternativě, tvoří páteř pocitu nadřazenosti a vševědoucnosti lékařů, který na vlastní kůži v českých porodnicích zažily tisíce mladých matek. Minimalizovat riziko úmrtí je jistě žádoucí a doktorům za to patří dík, ale neměli by přehlížet, že během cesty k oslnivým statistikám se jim zjevně podařilo stvořit rizika jiná.
Nerespektování rodičky, nedostatek intimity, stres a napětí, zbytečné a neopodstatněné řízení porodu umělými zásahy, všechny tyto typické nešvary českých porodnic dokážou z porodu dodnes udělat nejen nepříjemný zážitek, ale i slušné trauma.
Kolik žen odchází z porodnice s vnuceným pocitem nesvéprávnosti a podlomenou důvěrou vůči svým mateřským instinktům, už ovšem nikdo neměří. Část z nich se do porodnice nechce vrátit a své druhé, třetí dítě rodí raději doma.
Někdy to považují za nejlepší možnost, jindy za tu nejméně špatnou. Porodnic nebo konkrétních lékařů, kteří by respektovali přání po přirozeném porodu, u nás najdeme zoufale málo a vzniku alternativních center lékaři z obav před konkurencí už léta úspěšně brání, takže není příliš z čeho vybírat.
Nesmiřitelné odmítání domácích porodů, kterému aktuální neštěstí jistě dodá argumenty, je od lékařů velmi krátkozrakým vztekáním podnikatele, který nadává na konkurenci, místo aby se snažil zlepšit své služby a zákazníky si udržet. Ostatně - příznačné je, že Ivanu Königsmarkovou nežaluje rodina postiženého dítěte, ale podolská porodnice za asistence ministerstva zdravotnictví.
Zákopová válka
Namísto prodlužování nesmyslné zákopové války, kterou čeští porodníci vyhlásili asistentkám a jejich klientkám, by stálo za to položit si jednu nelehkou otázku: Není náhodou úkolem zdravotníka asistovat klientovi v jeho (poučeném) rozhodnutí, a ne mu tvrdě vnucovat své vlastní?
Domácí porody se lékařům nemusejí líbit, ale volit riskantnější variantu kvůli jiným nezpochybnitelným benefitům, které přinášejí, je přirozeným právem člověka. Ostatně právo rodit doma v prosinci potvrdil i Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku, když přiřkl slušné odškodné (asi 30 tisíc korun) maďarské ženě, která chtěla přivést na svět dítě v domácím prostředí, ale nepodařilo se jí sehnat zdravotní asistenci (současná pravidla v Maďarsku to doktorům i asistentkám de facto zakazují).
Precedentní rozsudek je zajímavý i pro nás - každý pokus dostat domácí porody ze hry bude teď mnohem těžší.
Petr Třešňák, Respekt
Doporučujeme
Stačí si možná položit otázku, proč to musí být tak, nebo tak. Ve slušnosti, citlivosti a pokoře = doma, nebo v podřízené roli = v nemocnici. Není pro mě alfou a omegou obhajovat domácí porody včetně jeho rizik nebo tvrdit, že v nemocnici jsou eliminována na minimum, ani jedno není pravda. Otázkou je, proč je pro lékařskou veřejnost tak zoufale nepřijatelná varianta otevřené spolupráce s porodními asistentkami, porodní domy apod....
@lulunka on na tebe nikdo v porodnici řvát nemusí, aby sis z porodu odnesla trauma, jak je v článku napsáno.
na mě nikdo neřval, ale s úsměvem na tváři mi servírovali věty, které mi budou asi do smrti znít v uších. a to, že porod skončil zcela zbytečně a předčasně císařským porodem, je jen špička ledovce.
nechci rodit doma, protože i já se bojím, že se něco zvrtne, a pokud budeme bydlet tam, kde teď, tak do nejbližších porodnic (na tu nebo na tu stranu) to je minimálně půl hodiny cesty... ale nechci rodit ani v porodnici, jaká je dnes běžná.
co mám dělat? nerodit?
zřejmě to bude tak, že půjdu zase do porodnice, ale vezmu si s sebou kromě manžela zkušenou dulu. a budu doufat...
já bych doma nikdy nerodila (ani vzhledem ke své anamnéze nejsem vhodný adept), ale jde o to mít tu možnost, aniž by se okolí koukalo na tu matku jako na vraha... v jiných zemích jsou domácí porody zcela běžné a nikdo se na ně skrz prsty nekouká - a u nás se o tom vůbec ani neotevře diskuze, protože domácí porod je přece tak strašná a nebezpečná věc, že doma může rodit jen nějaká trhlá objímačka stromů :-P
@ikarkulka Tak je jasné že porod nejni u každé stejný některé to jde líp některé hůř a pak to že u tebe skončil porod zbytečně císařským řezem (teda tak jsem to pochopila) to mě mrzí je mi jasné že to nikdo nechce ale kdo ti řekl že to bylo zbytečné??
Mě totiž nejde do hlavy že se pořád najdou takový doktorský tupci kteří dělají něco pro nic za nic?!
Viz třeba se všichni ohání že nastřihnutí hráze je zbytečné já vím bolí to taky jsem si tím prošla ale kdyby mě nenastřihli potrhala bych se mnouhem víc a hlavně malýho bych ven nedostala..jako podle mě je hloupost aby si ženská diktovala jestli chce nástřih nebo ne vždyť jí to že jí nenastřihnou může ublížit víc než pár stehů po nástřihu..
Já nevím prostě já sjem byla v porodnici spokojená i když mi řekli teď to pak to a teď na kozu a nemohla jsem rodit v leže ale v sedě ale nestěžuju si prostě..
@lulunka zbytečně - neměla jsem žádné problémy, ani dítě... rodila jsem 16 hodin, polovinu z toho jsem se otevírala celkem rychle, porod jsem si užívala, nebála jsem se, těšila jsem se... pak začal psychický nátlak a místo toho, aby mi nějak pomohli k rychlejšímu a efektivnějšímu otevírání, tak mě právě sráželi k zemi. následkem čehož jsem se prostě trochu sekla. a pak už to jelo - píchnout vodu, nepomohlo, oxytocin a ještě cosi, nepomohlo, akorát z ničeho nic kontrakce maximálně silné, že už jsem nemohla. tak epi, že si odpočinu a otevřu se. nepomohlo, kontrakce jsem necítila vůbec, takže jsem ani nevěděla, kdy tomu mám pomáhat. a samozřejmě výsledek ten, že nález se neposunul, takže co se tady s váma budeme déle zdržovat, prostě císař a hotovo.
kdyby k porodu přistupovali jako k něčem u přirozenému, krásnému, kdyby mě podpořili a ne naopak, mohlo to být všechno jinak. zvládla bych to bez všeliké chemie. navíc mi nehorázně lhali, když mi tvrdili, že k dítěti se určitě nic nedostane. na šestinedělí mi pak bylo na můj dotaz, proč je syn tak spavý, řečeno: to víte, to jsou ta analgetika.
prostě - porod je "nemoc" a musí se "léčit".
ad nastřižení hráze - je zbytečné, pokud je jen preventivní, což je běžná praxe.
@ikarkulka No tka takovej pord mě teda mrzí..říkám nechápu kde se tady berou ty bezoohledný prasata co mísot toho aby vydrželi a matce dopřáli klid se radši nebudou zdržovat a ukončí to hned :-/ tohle nechápu a pak se i maminám nediví že znova nechtějí rodit v té porodnici kdy předtím..
Jo doktoři lhát umí byla jsem dva měsíce v nemocnici na udržení každému tam nasazují lék zvaný Gynipral svinstvo hrozné zle mi po něm bylo ale doktoři nic jiného neměli a tak jsem i přez stěžování si musel abrát lék dál i když jsme se třásla,bušilo mi srdce i přez 100 za minutu ale na otázku zda to dítěti ubližuje řekli že jemu se nic neděje co jsem nechápala však dítě má dvakrát vyšší tep než matka ne?!
No následkem super léčyb tímhle práškem o kterém se dá jen stěží říct zda pomohl panč jsem stejně rodila v 35tt je to že patrik dobrých 8měsíců v noci neustále řval a přez den jak by smetl jeho pediatrička říká že je to rekce na těhotenství a že po roce života to vymizí a skutečně je teď úplný jiný neřve,je zlatej..ale některý přístup bych teda fakt pokutovala..je to těžký všude že na narazí na blbce a je smutný že i s příchodem na svět toho malýho tvorečka musí být problémy mnohdy vyvolané jen lékařem ☹
@ikarkulka To mě moc mrzí, že to skončilo takhle... Zvlášť, když sis věřila a víš, že bys to zvládla. To je přesně ta "hrůza" - pro mě - že porodnice prostě strašně málo respektuje přirozený postup, nerespektuje ani přírodu, ani matku, a do všeho se snaží zasáhnout. A ještě lžou "uklidňujícím" tvrzením, že na dítě nic nemá vliv. Jistě, jak by mohlo, to asi nemělo ani celý těhotenství... :-/ A prostě sází na to, že se maminka neozve, jenže je prostě jinde, tam, kde má být, aby zvládla porod, proč by měla řešit jejich hádanky, když rodí nový život proboha???
TOHLE je to, co mě neskutečně štve. A nejenom z tohoto důvodu, to, jak se narodíme, na nás prostě MÁ vliv, a ne že ne. Není to bezdůvodně, že každá samice rodí právě tak, jak rodí. V klidu, nerušena, a pokud se něco děje, porod se zastaví a ona se odebere do bezpečí.
Nechci tu diskutovat o rizicích, já samozřejmě bezvýhradně souhlasím a jsem vděčná za všechny možnosti, které moderní medicína má, aby skutečně v případě nenadálých komplikací rychle zasáhla a zachránila oba životy.
Ale je to právě ta rutina, ta povýšenost, nadřazenost, snaha vše vést a korigovat, s čím nemůžu, ani nechci, souhlasit.
@petuli80 to já jsem se ozvala, ale bylo mi to houby platné. ke konci už byl ten nátlak tak silný... když ti chodí co pět minut tvrdit, že pokud si nenecháš píchnout vodu / dát oxytocin / epidural / provést CŘ, tak že tím ohrožuješ svoje dítě bezprostředně na životě, ty rodíš poprvé v životě, s takovouhle variantou jsi nepočítala, nemůžeš si všechno dopředu dopodrobna projít, načíst, připravit se na všechny situace... tak podlehneš. protože nevíš, máš pochybnosti, co když mají pravdu, co když se rozhodnu špatně... tak radši teda tu vodu, to je to nejmenší, i když je to taky zásah, ale dobře, hlavně ať se mu nic nestane, pak už se to určitě rozjede, vždyť mi to tvrdili...
no nechci tu nikoho strašit, co všechno mi a hlavně eliášovi prováděli, já nemám trauma z toho porodu jako takovýho, ta bolest nebyla tak šílená, jak se mi všichni snažili vnutit, bylo to hezký...
trauma mám z toho, že jsem nedokázala (nebo mi nebylo dovoleno) přivést na svět dítě v klidu a tak, jak si podle mě zaslouží.
díky tomu jsem se nerozkojila, další trauma.
k tomu hormony v šestinedělí a máme tady slušnou poporodní depresi. 4 měsíce jsem ke svému dítěti hledala cestu.
a proč? protože jsem nebyla dost tabulková?
paradoxní je, že když mi dělali císaře, tak jsem byla otevřená na 8 cm. k těm deseti už teda chybělo málo a buhví, jestli už to dokonce těch deset nebylo. vždyť se to měří rozpětím prstů, čili velice subjektivní míra.
no nic, už jsem se s tím tak nějak smířila. nebo smířila není to správný slovo. spíš jsem to přijala jako fakt, protože nic jinýho nezbývá. ale považuju to za svojí zradu vůči tomu dítěti.
Tohle stojí za přečtení
http://blog.baraka.cz/2011/01/cisarske-vypisky/
krásný článek. a bohužel velmi pravdivý. a jak vidno, tak mi autor úplně bere slova.
Pokud chce budouci matka rodit dite doma, ma nest taky 100% zodpovednost za sebe i dite. Tot muj nazor, a ne ps ci privolani doktori apod. Je to ciste rozhodnuti svepravne matky, timpadem ma nest i veskera rizika s tim spojena.
Začni psát komentář...
Sama bych domácí pord nikdy nevolila..v některých porodnicích to možná stojí za prd nevím! ale vím že já po sobě při porodu klidně nechám řvát stejně je mi to v bolestech jedno a myslím si svý ale svoje dítě bych takovýmu riziku že bude potřebovat pomoc která s emu doma nedostane nidky nevystavila...pro zdraví dítěte udělám všechno i když je v ceně to že mi holt budou při porodu diktovat co mám a nemám dělat..😉