Bylo nebylo, v zemi zvané Lipa land objevily se spolu s piráty, princeznami, kouzelnými postavičkami, mimozemšťany, astronauty i roboty dvě děti Anetka a Matěj.

Do tajemství země Lipa Land (jinak zvané Aplikace na Android) je přenesla kouzelná ikonka na telefonech spolu s jejich maminkou. Maminka začarovala a nastavila jim kouzelnou zemi tak, aby se jim v ní tuze líbilo. Anetka dostala ikonku A a byla nastavena jako 7letá holčička a Matěj dostal ikonku M a byl nastaven jako 4letý chlapeček.

Večer mu maminka pustila pohádku o pirátech. Spolu s malou pirátkou se přenesl do tajemné země a i s maminkou usnul ... No jo, i na maminky Lipa Land funguje 🙂 

Z pohledu mámy: Po kliknutí na ikonku aplikace - kouzelné země Lipa Land se dostanete na základní obrazovku, kde vás již navede na jednotlivé složky. Rozdělení je jednoduché, přehledné a lehce ovladatelné i malému dítěti díky ikonkám. Líbí se mi to, jak jsou jednotlivé složky v aplikaci krásně propojené mezi sebou. Intuitivně navazují a jsou poutavé. Vždy nadete rozdělení do jednotlivých okruhů a to ve všech oddílech aplikace. Anetce se líbí Království, Piráti, Vesmír. U Matyho vedou jednoznačně piráti a velkoměsto. A to ve všech záložkách.

U audio knížek se mi líbí, jakým poutavým způsobem jsou namluvené. Jen bych ocenila, kdyby u informací knížky nebyl jen autor, ale i ten, co předčítá. A malou výtku - předčítají jen muži. Poutavě, hezky, ale i tak bych tam uvítala i ženský hlas.

Audio knížky jsou v možnosti číst a poslouchat. Při posouchání vám nabídne kolik kapitol chcete poslouchat. Každá kapitola se stahuje zvlášť, což muže chvilku trvat. Aplikaci jsem testovala na wifi doma a v nemocnici a neměla jsem problém se stahováním. Nedokážu posoudit rychlost stahování u internetu přes data.

Při dohrání pohádky vás aplikace informuje, že vašemu dítku skončilo přehrávání pohádky (děti mají své přijímače s android). Pohádky jsou rozdělené podle obtížnosti a já bych řekla i náročnosti posluchače. I Anetka se u jedné pohádky bála a to je velká holka...

Hodně oceňuji, že pohádky se neopakují ani v jedné možnosti - čtené, audio i obrázkové.

Pojďme se podívat na HRY. 

Nejvíce času jsme však po knížkách trávili v možnosti Aktivity. Převážně tedy s Anetkou. Tato záložka je rozdělena na tří podoblasti: Hrajte si, Povídejte si a Tvořte. 

Všechny tyto záložky nás provází aktivitami rozdělenými stejně, jako všechny předchozí. A to zase Království, Velkoměsto, Kouzelníci, Vesmír a Piráti. V jednotlivých aktivitách se přibližujete k danému tématu. Oceňuji návod na výrobu daných pomůcek, her, hraček a aktivit spolu s kreativním dítětem vám to otvírá nevídané 🙂 Ano, Anetka je velmi kreativní dítě a já pak velmi "nadšeně" uklízím to, co jí odpadlo od rukou při její zábavě. Trochu mě mrzelo, že jsme se do určitých aktivit nemohli pustit naplno, protože obě děti schvátila angína - a to se týkalo Hrajte si. 

Zase jsme se vyřádili při Tvořte a povídejte si. 

Času na vyzkoušení všech možností, které nám tyto záložky nabízí bohužel moc nebylo, ale i tak mohu zhodnotit, že se mi líbí rozdělení podle obtížnosti, seznam věcí, které budete potřebovat, psaný i obrázkový postup. Anetka si některé aktivity upravila podle svého.

Například si sama kreslila děj své oblíbené knížky a já hádala, co to je za knihu. Ona mi potom vyprávěla příběh a já byla velmi mile překvapená, jak dokázala nejen vyprávět, ale i pochopit to, co v dané knize bylo a že to zrovna není jednoduchá četba. Anetka miluje Malého prince a čteme ho hodně často.

Neměla bych zapomenou na záložku Relaxace. Tuhle tedy pojal po svém Matýsek. Pouštěl si zvuky a zkoušel hádat, co který je. U zvuku deště chodil s deštníkem a gumáky na nohou, oheň u něj znamenal jako opékání špekáčku 🙂 A mohla bych pokračovat dál 🙂 

Z pohledu dětí: Anetce se líbí hry a knihy. Líbí se jí návody k tvoření a to, jak jsou mzpracovány. Číst ještě neumí, ale obrázkový návod je dostačující pro to, aby si něco dokázala vytvořit zcela bez mého neustálého dohledu. 

U Matyho vedou Hry z velkoměsta a Vesmír. No ano, je poznat, že je to chlap. Auta, vláčky a vesmírné lodě. Líbí se mu i piráti.

Když to shrnu - velmi povedená aplikace, kde mi chybí jen velmi málo.

• Dala bych prostor pohádkám namluveným i ženským hlasem.
• Ocenila bych uvedení nejen autora pohádky, ale i hlasu.
• Ocenila bych trochu jiné hry pro více hráčů, je mi jasné, že obligátní piškvorky či lodě to asi být nemohou, ale trochu bych se nad tím zamyslela. Hry pro jednoho hráče jsou hezky udělané a opravdu vedou děti k logickému myšlení spolu se snahou něco je nenásilně naučit (lovení odpadu, přechody a přejezdy silnice, hry rozvíjející logiku...).
• A velké plus je to, že je to česká aplikace.

Ještě jste si ji nevyzkoušeli? Jděte do toho, opravdu za to stojí. Navíc, když máte možnost 3měsíce zkoušení zdarma.

#recenze #test_lipaland #zkusenosti_lipaland

Zítra je to čtyři roky. Čtyři roky, kdy jsem dvojnásobnou mámou na plný úvazek, i když se Maty narodil už v únoru. Před čtyřmi lety jsem k tobě nastoupila do nemocice s jasným cílem. Nevzdat to, starat se o tebe a být s tebou. Doma jsem měla a mám naštěstí oporu v úžasném chlapovi, který se skutečně může pyšnit tím, že je Táta s velkým T. 

Když jsem k Matymu nastupovala, informace z nemocice zněly jasně. Naučím se krmit pegem, starat se o okolí, podívám se na výměnu tracheostomické kanyly, naučím se měnit krytí a límeček a hurá domů...Ale omyl. Z 10 dní byl měsíc a to přesně. Domu jsme šli až 10.7 2015 🙂 Jaké to krásné datum 🙂 Ošetřující lékař si pamatoval, že jsme si povídali o tom, že 10.7 máme výročí svatby a on mi chtěl dopřát ten nej dárek. Pustil nás domů. 

Před pár dny jsem měla sentimentální náladu a procházela moje kz pospátku a koukala, co všechno vlastně máme za sebou. Kolik jsem toho už vytěsnila a jak důležité je si to občas připomenou. Ten čas tak neúprostně letí a neuděláte s tím nic. Ze dne na den jsme měli doma z obýváku jip provoz, ale ani to nás nezastavilo. Chodili jsme ven, byť s těžkou odsávačkou a spoustou dalších krámů nutných, kdyby něco, ale nic se nestalo. 

Už v nemocici mě vedli sestřičky a pan doktor Papež k tomu, abych si důvěřovala a jednala citem. Jendou se mě nějaký doktor na něco ptal a já řekla, že nevím, že ho znají víc než já. Bylo to někdy po zavedení trachči. Sestřička co tam byla mě zastavila, zastavila doktora a řekla mi krásnou větu, kterou jsem se řídila celou dobu. Omyl, vy ho znáte víc, než si myslíte. Jste spolu propojení a krásně se doplňujete. Všechno zvádnete...

Jaké bylo mé překvapení, že měla pravdu. Řídila a řídím se tím vlastně stále. I když se všechno kazí, i když to není vždycky růžové, zalité duhou a třpitkama, nikdy bych to nevzdala. Než jsem nastupovala, dr se mě ptal, jestli si budeme chtít Matyho vzít domů. Chvilku jsem si myslela, že si ze mě dělá legraci, ale on to myslel vážně. Doma jsme si jasně řekli, už když se narodil, že to nevzdáme i kdyby měl mít vážné postižení, bude s námi doma. Je to jednou naše dítě a protože není dokonalé, odložit ho nám přišlo nemyslytelné. (tohle není odsouzení všech těch, co péči nezvládalí a cítí se sami a vyčerpaní, většině pečujících se obrátí život vzhůru nohama během vteřin a nikdo nemá právo soudit jejich rozhodnutí)

A tak se blížila doba, kdy jsme šli domů, doma natěšená Anetka, kterou jsem měsíc neviděla. Bylo to hrozné, naštěstí tu má tatínka a babičky. Po příchodu domů jsme se sžívali, ale bylo jasné, že to dáme. Velkou oporu jsem našla i tady na MK. Je tu a bylo tu hodně těch, co nás podporovali a drží nám palce stále a já si toho nesmírně vážím.

Měsíce plynuly, spolu s tím i různé překážky, sem tam přímo sparťan race, jindy plavání přes La Manche🙂 Ono se ale snáz běží a plave, pokud se máte o koho opřít.

Jsem nesmírně vděčná, že tu s námi byla moje milovaná babička, která nedávno zemřela. Milovala naše děti tak moc...a tak moc mi pomáhala a to nejen slovem, pohlazením, ale i finančně. Ona finanční situace většiny pečujících není vůbec růžová a bez pomoci by to fakt možné nebylo. Bohužel nám ji vzala rakovina.

Čas ukázal i spoustu jiných věcí. A to třeba to, na koho se můžeme spolehnout a pro koho nic moc neznamenáme. O to smutnější to je, když je to člen blízké rodiny. 

Ty čtyři roky nás vážně hodně naučily. Věřit si, nevzdávat se a být trpělivý. Tohle jsou ty nejdůležitější věci. Dnes už Matýsek chodí do školky, za pár dní půjde naposledy tento rok. Čekají nás další vyšetření v celkové anestézii a možná i další zákroky. Tohle všechno se stane během pár týdnů. Bereme to tak jak to je, i když vím, že budu sedět před sálem a nervózně koukat na dlažbu a počítat spáry (jo, strašná zábava...bohužel v tu chvíli nejsem schopná myslet normálně). Ale jo, asi si zajdu pro kávu a vrátím se zase před ty prosklené dveře...

Věřím, že tohle všechno nás někam vede a za ty roky mi ukázalo mou cestu. Začala jsem pracovat na částečný úvazek v neziskovce Klarapomaha.cz , která pomáhá pečujícím. Jsem jim k dispozici ve dne v noci. Na telefonu, e-mailem či k nim jedu. Jsem jim ramenem k vyplakání, pomocnou silou s birokracií. Díky Kláře jsem si zvětšila vzdělání a udělala kurz pracovníka v sociálních službách. V rámci kurzu jsem měla i praxi, která mě zase něco dalšího naučila.

Vážím si každého našeho dne, kdy můžeme být všichni spolu. Užívám si ty dny, kdy vypadá všechno ok, protože vím, že zítra může být všechno jinak. 

Takže co si přeji? Přeji si mít šťasntné a spokojené děti a trochu toho pomyslného klidu...i když to bych nemohla být blázen a pořídit si československého vlčáka 😀 

Když jsem dostala zprávu, že nás koník a Igráček vybrali do testování, byla jsem nadšená a vubec jsem tomu nemohla věřit. Radost v naší domácnosti byla vážně velká. Manžel se těšil, že se podívá, jak se Igráček změnil od jeho dětských let. Anetka se těšila a ptala, jestli tam bude i něco pro ni a Maty se těšil na "dájek"

V den, kdy měl balíček dorazit jsem byla strašně nervózní. No ano, nazveme to přesně... Natěšená víc jak ty děti 🙂 Všichni měli smé igráčky už doma a u nás stále nic. Postupem času jsem již ztrácela naději a nevěřila, že se ten den dočkáme. V tu chvíli mi zvonil telefon a na druhé straně sluchátka se ozvalo: "Dobrý den, paní Hejdová. Vezu vám balík. Budu u vás během 5 minut." Hurááá, balík je na cestě!

Zrovna jsem věsila prádlo, když v tom... Jistě to znáte... Pošťák zvoní dvakrát... V našem případě tedy pošťák nakukuje přes branku na dvakrát😀 

Dočkali jsme se. Máme doma Igráčka. U branky byla první Anetka, v závěsu měla tatínka, psa a Matýska. Pan doručovatel se smál a říká," mám tu pro vás balíček, uneseš ho?" A naše Anetka se na něj usměje a slaďoučkým hlasem, kterým by se dal mazat chleba prohlásila:" Se vsaď" 😀 

Velikost balíku nás hodně překvapila. Byl opravdu OBROVSKÝ! Anetce domů pomohl tatínek s Matýskem. Anet a Maty pištěli nadšením tak, že všechna divoká zvířata z přilehlého lesa vzala dozaječích, pes pro jistotu zůstal na zahradě a kočky zmateně opouštěli obývací prostory našeho domu.

Musím říct, že jsem měla krásně vymyšleno, jak budeme postupně vybalovat. Jak jim budu dávkovat každou věc a jak to všechno krásně zdokumentuju.... Jooooo, omyl, Hejdová, omyl. Ještě jsem se nestihla pořádně vyzout a už slyším manžela a děti" Anetko, uhni, já to otevřu nožem" A: "Božííí" Maty: "wow" ... a sakryš, sakryš... Mé plány vzaly za své. Pořádně nestíhám ani fotit vytahování všeho z balíku, se zvukových projevů nadšených dětí... A tatínka se mi dělají mžitky před očima a klepe se mi čočka foťáku v mobilu.

A tak se vybaluje a vybaluje. Všude lítá výplň, dětské ručičky, nožičky... Dobře, i tatínkovi ručičky a nožičky 😀 V jednu chvíli jsem měla pocit, že budu muset někoho držet za nohy, aby se nám neutonul v zelené výplni krabice a záplavou Igráčků.

Pomalu se nám to objevuje. Nejdřív hezky všechno vytahat z krabice aby se to mohlo hned rozbalit 😀 Joo i rozbalování jednotlivých kousků byla rychlost...ano, ano...dvě..tedy tři natěšené děti nešlo zadržet.

Anetka každou krabici s nekončící radostí podává Matymu a tátovi. Nezapomene všechno komentovat slovy:"Hustý, megapřísný, suprácký, nejlepší, wow, ..." Nikdy mě nepřestane překvapovat, jakou má slovní zásobu, kterou se naučila ve školce😀

Matýsek se šťastně tulí s každou krabicí a kříčí:"Mojééé" Táta hned vybaluje, aby byli všichni tři spokojení a mohli si jít HNED hrát 😀

Jako poslední se vytáhl Igráčkův domeček a tady se radostí tetelila i Anetka. Její nadšení, radost a spokojení bylo až hmatatelné. Krabici si hezky vzala, nadšeně každému ukázala a komentovala slovy: "To je úžasný, ten je parádní, ten je můj? Že jo, mamiii, že je můj🙂" ... Po vybalení aut donutila tatínka domeček okamžitě  - teď hned prosím prosím - (doplňte mrkáním očí tak, že větrák na nejvyžší stupeň fouká míň) složit. Tatínek tedy skládal domeček, Matýsek si řadil autíčka a Igráčky a Anetka tu nadšeně poskakovala s Růženkou Igráčkovou v ruce.... No, že je můj drahý choť nervní, když něco dělá a ono mu to nejde, je pochopitelné...ale že se mu budou třepat i ruce 😀 To mě dostalo.

Domeček je krásně provedený. Odolný karton je potažený, krásně polaminovaný a nábytek je z tvrdého papíru. K domečku jsou dva panáčci paní a pán Igráčkovi, jako milý dáreček vánoční stromek. Domeček je naznačen v místě, kdy se mají stěny ohnout tak, aby šel zasadit jeden díl do druhého. Vše drží pohromadě plastovými spojkami. Chtělo to na to přijít, pak už to bylo jednoduché.

Matýsek se zase zamiloval do traktoru Zetor. Ano, opravdu je to Zetor. Traktor přišel s vlečkou a lžící. Lžíce jde jednoduše oddělat - zvednete kapotu a postupujete podle šipek. Vlečve jde vyměnit nákladový prostor. Ten je kompatibilní se všemi nákladovými prostory velkých aut Multigo. Další auto je hasičský vůz i s Hasičem. Ten má perfektně řešenou nákladovou budku. Uprostřed je výsuvný panel, na kterém jsou vyobrazeny potřebné doplňky hasiče a hasičského auta (hadice, ...) Boční dveře jsou v bílé barvě a dají se zvednout a to otevře celou nákladovou část tak, že i maličkým prstíkům se bude skvěle hrát. Mě se moc líbil žlutý náklaďák. Ten má vlek výklopný. Takže Maty ihned naložil vše, co našel a vysypával a zase nakládal. Jojo, je to sranda🙂 Všechny tyhle vleky se dalí vzájemně měnit a to naprosto jednoduchým principem-otočením nákladové části. Tohle Maty pochopil velmi rychle...hlavně jak si udělat několik "kamion bobží"

Spolu s těmito auty přišel i sanitní vůz se záchranářem a policejní vůz s policistou. Obě tyto autíčka mají nasazovací majáky.

Všechna auta se nám moc líbila. Plast ze kterého jsou dělaná je odolný občasným pádům a nesmrdí.  Stejně tak nesmrdí ani figurka Igráčka. Další igráček byl zelinář s "frézou" spolu s vozíkem. Tady bych měla jedinou výtku. Hrany jsou poměrně ostré, spoj mezi řídítky a vozíkem dlouho nevydržel a neopatrným zacházením dětských ručiček praskl a zlomil se. Zelinář - figurka je ovšem moc hezky zpracovaná. Milý, fousatý pán s oranžovým kloboukem a zelenými zahradníky, jeho vidle a kbelík nás potěšili. Matýsek zřejnmě pozoroval nějakou podobnost, neboť ihned, jak ho spatřil prohlásil "táta, můj?" A taky nesmíme opomenout set trio - záchranné složky - hasič, policista, záchranář. Spolu s  nimi byl v krabičce i doplňěk a to karton k poskládání "základny" - na něm bylo vyobrazení potřeb oněch tří panáčků. Jooo a taky dopravní policista😀

A teď abych to shrnula. Auta bych doporučila pro děli okolo 2 let. Jsou odolná, nemají nikde žádné ostré hrany, velké otvory pro posazování panáčků. Matymu se líbí otevírání, sundávání korbiček a měnění, posazování panáčků... U těch se mu líbí jim sundávat vlasy(pokud budete hledat vlasy, doporučuji se podívat do úložných prostorů vozidel, například sanitky či policejního vozu... Mimochodem, pokud budete hledat panáčky, doporučuji kouknout taktéž do těchto prostor). Pokud by se zadařilo.... A ono se asi zadaří a některý dílek se podaří někam založit, nezoufejte, na stránkách igráčka seženete náhradní díly.

Spolu s auty,nákladním vozem, hasičským vozem,traktorem,frézou, domečkem a jeho již známími obyvateli se k nám nastěhovali i další panáčci. Dva hasiči s helmami, dobravní policista u kterého manžel nadšeně prohlásil" Jééé, hluchavka", policistka a další dva policisti, dva záchranáři s kufříkem, zelinář a řidič žlutého nákladního vozu.  Pokud jsem nejmenovala některého z našich návštěvníků, tímto se jim hluboce omlouvám.

A co na Igráčka MULTIGO říkáme? Jsme nadšeni. Anetka si s domečkem stále hraje a on stále stojí. Maty miluje svůj traktůrek, se kterým spí, jí, dívá se na pohádky a asistuje mi u čehokoliv, co vás napadne. Sám si poradí se sundáváním vleků a Igráček rozvíjí jeho představivost. Pokud ještě váháte, neváhejte. Slibuju, že si vyhrajete všichni🙂 U nás to platí stále. Vlastně jsem našla jednu menší nevýhodu... Nutně budeme potřebovat další autíčka MULTIGO 🙂

Dneska je tak krásně a mě není moc dobře. Bojuju sama se sebou. S vyčerpáním, únavou, nerozitou a strachem. Bojuju ale pro tebe, pro nás všechny. Dnes je to přesně tři roky, kdy jsme se dozvěděli, že nebudeme mít květnového chlapečka, ale únorového. Že budeš maličkatý, odkázaný na pomoc druhých a hlavně, že nás čeká nesmírně těžký a namáhavý boj. A to jsme ještě nevěděli, jak moc namáhavý a těžký bude. 

Čas letí svým tempem a já musím říct, že je to až kruté. Místo užívání si mateřských povinností, muchlání krásného voňavého miminka jsem věděla, že to tak nebude. Když jsem ležela na porodním sále a modlila se, aby jsi to přežil, aby jsi neumřel u mě, abys měl šanci žít...kolem mě se za ty dva dny narodilo tolik dětí. Poslouchala jsem pláč miminek a šťastných rodičů a věděla, že u nás to tak nebude. Já jen doufala, že budeš vážit o pár gramů víc, že se budeš rvát o život a nedáš se. 

V tuhle chvíli jsem už věděla, že je něco špatně. Čekala jsem v nemocnici na chodbě před porodním sálem a rychlou, aby mě převezli do Olomouce, kde jsi se měl narodit. V tuto chvíli jsem cítila nesmírný strach, nepopsatelnou boles a hrůzu z následujících dní, týdnů a měsíců. Dodnes si pamatuju slzy, které mi nekontrolovatelně tekly z očí. Bezmoc.

Je až děsivé, že i když to jsou tři roky, cítím to, jako by to bylo dnes. Jako bych to prožívala znovu. Narodil jsi se 23,2 2015 v 10:33 Zvládl jsi ty dva dny. Já na tebe mluvila, celou dobu jsem se snažila věřit ti. Zvláštní, když ses narodil, ani jsem si nepřipouštěla, že by jsi to už neměl zvládnout. Ty dlouhé měsíce v nemocici, dlouhé měsíce odloučení, strachu ze zvonícího telefonu. Ze dne na den jsem byla mámou nedonošeňátka, které bylo tak maličké a bezbranné...a to jsme ještě neměli ani tušení, jak komplikovaná tvá cesta domů bude. 

Teprve začal tvůj a vlastně náš boj. Máš toho za sebou už tolik. Hromady operací, vyšetření, komplikací...a taky jsi nás hodně naučil. Naučil jsi nás trpělivosti. Naučil jsi nás neplánovat věci dopředu. Žít okamžikem. Naučil jsi nás, co znamená rodina. Ukázal jsi nám, že ne všichni dokáží pochopit, co prožíváme. Bohužel se to týká i některých členů rodiny. Naučil jsi nás milovat bez výhrad a ukázal nám, jaké máme štěstí, že se máme. 

Občas jsem přemýšlela, jestli jsem nemohla udělat něco jinak. Jestli jsem neměla v něčem být důraznější...ne, už to nedělám. Naučila jsem se neotáčet se s výčitkami, ale snažit se vytěžit to dobré. Ty jsi mi dal další smysl mého života. Dal jsi mi elán a chuť pomáhat dalším. A ano, vlastně i díky tobě a obrovské podpore naší rodiny (táty a ségry) jsi mi dal další pohled na svět a moje další směřování. 

Tři roky utelky tak rychle, ne, nebyla to procházka růžovou zahradou. Bylo a je to těžké, někdy těžší než si připouštíme, ale stálo to za to. Ano, bude to ještě trvat. Času budeš mít, kolik budeš potřebovat. Důležité je, že se všichni milujeme.

Tři roky jsou tu s námi i některé z vás. Vlastně je vás hodně a já vám všem moc děkuji. Děkuji za podporu, povzbuzení a pomoc, kterou od vás máme!

Kdyz se "to" stalo, převrátilo nám to životy vzhůru nohama.Už bojujeme společně téměř dva a půl roku. Jednou si ale u uvědomíte, ze se chováte trochu jinak, tak nějak automaticky...někdy bez emocí,jindy extrémně přehnaně. Že máte stavy,které nejsou normální. Pokud někdo nekdy mel panickou ataku,tak ví,o čem píšu. 

Přišlo to ke mě pomalu. Pomalu me to uvnitř užírá a já mam vlastně pocit, že nemám právo něco cítit. 

Co se Maty narodil, žiju ve strachu a hrůze. Nemohu plánovat ani tyden dopředu,natož měsíce. A panika mě přepadá poměrně často. Přidaly se k ní výčitky, že nejsem dobrá máma, žena..že jsem nedokázala donosit syna, že zdravotní potíže má kvuli mě..že jsem dovolila peg a zavinila tak tracheotomii...že že že...a tak bych mohla pokračovat dál...

Já se bojím i pokroků,protože čekám nějakou ránu... 

Vlastně se asi nejvíc bojím sama sebe a toho co bude.Uvědomila jsem si, vlastně i diky skvěle paní psycholožce, že se nejvíc bojím toho,vo bude,až mě nebude potřeba...bojím se toho, že zo nezvládnu a moje tělo mi to dá sežrat...bojím se dívat dopředu,bojím se ... Vlastně se bojím normálního života.

A proto jsem se rozhodla pracovat na sobě s psycholožkou, která mi naslouchá a vede. Zatím bez medikace,snad svou postraumatickou stresovou poruchu zvládnu!

Když jsme vyhráli testování, byla jsem nesmírně nadšená a natěšená😀  Jojo, radost u nás byla veliká. Po doručení balíčku jsem ho nedočkavě rozbalila, ale podrobné zkoumání jsem musela odložit na dobu "po uspání Hadů"😂  Poté, co se mi to konečně podařilo... Tedy to uspání, jsem si udělala zaslouženou kávičku. Myslím, že tady každá matka rozumí, vypít si horkou kávu bez toho,aniž bych slyšela "mamiiii" a něco si v klidu přečíst je naprostý luxus.

Tak jsem si sedla na gauč, třikrát se z hluboka nadechla a začala studovat návod. Po důkladné přípravě, jsem si nachystala svého nového miláčka na další den. Příprava spočívala v umytí nadob a spánku... Toho mého😀

Druhý den ráno jsem zajistila, že došlo ovocné piré, tak teda jo. Je načase testovat. Podala jsem si pár jablek, oloupala, zbavila jadřinců, nakrájela a nasypala do nádoby. Do vnitřního zásobníku na vodu, jsem nalila potřebné množství, to zjistíte v přiloženém barevném navodu (tady je škoda, že je pouze v angličtině) a šlo se věc.

Po vyčerpání vody se zásobníku, přestane napařovat, což je fajn, protože není nutné úplně hlídat stav. Kolik vody je uvnitř vidíte z boku přístroje na rysce, která po zapnutí do elektriky svítí. Teď k samotnemu napařování. Překvapilo mě, jakou krásnou barvu a vůní jablka stále mají.

Byla jsem opravdu překvapená a to vážně hodně. A přišel čas na mixování. Toho docílíte pouhým přetočením knoflíků. V tom je mašinka fakt jednoduchá. Mixování jde hladce, sama si otáčením volím jak moc chci na hrubo. Piré bylo opravdu hladké, voňavé a barvu mělo krásnou. Nic hnědého fujtajblového. Další zkouška byla koktejl z jahod a banánů. Mňamka, kterou ovšem prťavec absolutně nedocenil! Mlsoň!!! Ovšem mě chutlan moc, stejně tak i Anetce. Ovšem Mates aspoň pózoval😂

Vidíte tu příšerku?😀 

Tady nastal jeden problém. Mixéru se nic nechtělo v okamžiku, kdy už byla směs tekutější. Musela jsem mixovat na třikrát, ale to nevadí.

Další test byly brambory a domácí karotka. No hádejte, Hádě to opět nedocenilo, ovšem mě to chutnalo. 

Barva, chuť, vůně... To jsou  veci, které prostě nejdou popsat.

Zkusila hsem i napařování tvarohových knedlíčků, jooo jde to😂  Ryba, plátek masa... To vše zvládne. 

A teď k negativům... Těch moc není. Barevný návod s recepty by mohl být v češtině, receptů by mohlo být víc, ale experimentovat mě baví i když se to někdy jíst nedá. Potom bych ocenila větší nádoby na vaření na páře (i když pro jedno až dvě děti jsou dostatečné, ovšem všechny víme, že prťata prostě láká to,co jíme ostatní..) Je to docela škoda, protože v tom případě je lepší velký parní hrnec, takže další krám do domu. I možnost mytí v myčce by bylo fajn, ale dá se to přežít. Ovsem to, co zajímalo chlapa, jestli mu to udělá řízek... Tak to bohužel😱😝 To fakt neumí.😀😉

Takže na závěr to shrnu. Umí vařit na páře, umí sterilizovat lahve, dudlíky,... Umí sekat a mixovat. Za mě perfektní pomocník pro každou mámu!

Většina z vás, nás už dobře zná. Maty toho už má za sebou opravdu požehnaně. Včera, ještě před operací k nám zavítala mudr. Vokurková. A ten den přišla ještě jednou. Nebudu se rozepisovat o tom, že mléko na noc není dobré...ano, já to vim,ale vzhledem k tomu, že musíme nabírat na váze,je to momentálně jediná volba. Přes den toho moc nesní. Jenže tady máme hned několik problémů. Pokud se mu budou kazit zoubky,nebudeme moct začít s tvarováním čelistí...tady přijde na řadu ortodentista...zubní hygienista...dentista ... (doufám,že se nebude bát zubaře) ... a možná i stomatochirurgie a plastika čelistí.

Další problém se stává z Matyho palce v puse😖 Potíž je, že ho tam má opravdu hodně.Naštěstí ho necumla. Jenze si ním jakoby vytahuje vrchní čelist.

A hlavní problém je jeho velký kořen jazyka, díky kterému má potíže s polykáním kousků. A tady nám pomůže další z dlouhé řady odborníků. Na tento problém budeme mít dva. Pres řeč paní logopedku Čefalínovou, která mi pomohla hodně ujasnit si další kroky. Přivedla mi ji jako odborníka paní primářka. Pomůže nám rozpohybovat jazyk, posílit čelist, otevírat pusu...a ruku v ruce ještě s mgr Kejikovou vyřešit problém s příjmem stravy. 

Díky všem těmto lidem se snad posuneme dál. Dnes jsem Matymu koupila první pomůcku - hrnecek od Aventu, hrneček,který mu snad pomůže naučit se pít jinak, než z lahviček start cup od mam, protože potřebujeme vysunovat spodní čelist a rty. A ono mu to šlo!

Nakonec jsem si vše musela srovnat v hlavě.A že mi to dalo zabrat, protože s unaveným hladovým chlapem a unavenou nevyspanou matkou to trvalo trochu déle. 

Ano, vím,že máme problém. Vím že ten blok je hlavně fyzický a naučením kousat a pracovat s jazykem se to upraví a je mi jasné, ze tohle bude hlavne náš boj. Matyho a můj.

Ale...ale nevzdám zo za žádnou cenu, nikdy.Proč?Protože to bych mu nikdy nemohla hledět do očí.Ne, nevzdám se.

Nakonec se mi ulevilo, ano,slyšet,že ten problém nevidíte jen vy, ale i nekdo další je ve své podstatě velmi osvobozující. 

Ano, mám dítě, které má problém s příjmem stravy.Nestydím se za něj a rozhodně se s osudem řádně poperem😉