Vrána? Čáp? Kdepak, přiletí ledňáček 🙂

Jaro je tady, čas nového zrození a tak jsem se rozhodl, že už si mamka s taťkou dost užívali života ve dvou a je na čase jim trochu s flákáním utnout tipec.
Moje první buňky tedy uzrály v dubnu, mamča se naposledy otravuje s červenou tetkou od 8.4. .9.5. sice ještě nedoufá, že už ta vlezlá příbuzná nedoleze, ale budiž jí odpuštěno, nemohla přece vědět, že už jsem na cestě.
13.5. už to ale balí a dělá si testík. Že je pozitivní, jí sice udělá radost, ale mamča se řídí heslem:" neříkej hop, dokud nepřeskočíš".
15.5. se poznávám s panem doktorem, sice mě ještě nevidí a okrádá mě o cenné živiny z mamčiny krve, aby zjistil, jestli stojím za to, aby se o mě dále zajímal, ale já mu ukážu, že mě nikdo přehlížet nebude!
26.5. s mamkou pěkně zatočím. Chci být v klídku doma a ne se otravovat se všemi možnými individui u mamky v práci. Takže jsem jí pěkně snížil tlak, zvedl žaludek a do 18.6. mám klid. Mamině je sice děsně blbě a dokonce i furt zvrací, ale co, je to statečná holka, něco vydrží. Akorát mi nějak nepřibírá, budu muset trochu polevit. A proto se v červenci vypravujeme na dovolenou do Chorvatska. Tam je mamce fajně, mísu objala jenom jednou. Škoda, že po příjezdu domů jsme zase tam, kde předtím. Už ji nechci trápit, snad to brzy přejde.
16.6. už se dokymu ukazuju v celé své kráse, akorát ještě nevím, jestli jsem po mamince nebo po tatínkovi. Měřím sotva 2,35 cm a už mám svoji první fotku, heč 🙂
30.6. mě zase natáčí, dokouš mi měří krček, jestli prý nemám jakýsi syndrom. Já jo? Budu zdravé jako řípa.
Doma na mě všichni na dvd koukají, jak si plavu, cucám palec, mávám ručkama a děsně se smějou mým maličkým nožkám. Za chvíli si budu připadat jak filmová hvězda. Že už bych začal myslet tržně a vybíral za veřejnou produkci mé maličkosti nějaký symbolický poplatek?

KOntrola 28.7. dopadla taky výborně, sice jsem si chtěl zrovna trochu zdřímnout, když do mě doktůrek začal šťouchat ultrazvukem, no ale moc z toho neměl, otočil jsem se k nim zády a měli oba po srandě. Ale abych nebyl úplně dožerný, aspoň doky zkontroloval páteř a mohl spočítat i žebra, byla mi totiž krásně vidět. Budu muset víc pumpovat z placenty, ať nejsem tak chudý, že mi budou lézt kosti :o)

1.9. dneska šly děti zase do školy, moje 12-letá teta se letos nějak netěšila, chudák, no jo, je to opruz ta škola. Babička má dneska narozeniny, ale půjdeme jí popřát až ve čtvrtek. Ta bude koukat, že se už i podepíšu v přáníčku a nebudu furt jenom "to miminko". Konečně na mě doma i u mamky v práci přestali volat Amálko. Teď mi konečně vyberou normální jméno a nebudou ze mě dělat ženskou. Ještě včera jsem byl potencionálně Alex, ael taťka nějak neví, co chce a dneska jsem Patrik. Jestli to bude jako s tím autem, co vybírá, tak se můžu těšit každý týden na jiné jméno. Ještě že už jich tolik do ledna není, jinak by na mě vyzkoušel celý kalendář! Počítám, že dneska moji totžnost odhalí chlapům v práci a ti jej budou uznale plácat po rameni, jak je šikovný, že "udělal" kluka...
5.9. jdeme narychlovku na 3D ultrazvuk. Pan doktor je tak strašně fajn, i když už má plný diář, zařídí si, abychom mohli s mamkou přijít. Nakonec byl to jeho nápad přijít ještě tento týden :o) Jo a poprvé mě taťka uvidí v přímém přenosu :o)
8.9. dneska jsme byli na genetice. Jsem ukázkové miminko, říkal pan doktor :o) Prošmejdil mi celé tělo, a prý i mozek mám!!! A jaký pěkný. Budu holt po mamince :o) . Měřím 23 cm a vážím 470 g, no kus chlapa, haha :o)

29.9. - doky nám celkem nic nového neřekl, jen, že všechno vypadá tak, jak má. Mamka se zapomněla zeptat, kolik vážím - holt jí to při té viroze moc nemyslelo...

16.10. - jedeme na OGTT, uff, to zase bude, mamča, jak je hladová, padá do mdlob a teď bude muset vydržet celé ráno bez drobku potravy. Sice jsme tam měli být ve +- 25. týdnu a poijedeme až ve 27., ale bohužel maminka ochořela.
Pokec s dokym 30.10. byl rychlý, mamce sice zapsal do průkazky gestační DM, ale nijak to dál neřeší. MAmča nijak extrémně nepřibírá, já taky ne, jsem v průměru, tak nám bude jenom hlídat placentu.
Tatík bral tento měsíc 13. plat, tož se s mami a babi vypravili do Ostravy dokoupit poslední věci, aby mi nic nechybělo. Teda, taťulda se rozšoupnul a koupil mi i houpačku. Nevím, jestli mi bude něco chybět, ale jinak pro mě teda mají nechystaných žďorbů ažaž. A babi ještě dodá vohoz na cestu z porodnice.
Dneska (20.11.) jsme se byli na dokouše zase podívat. Mamča vzala divko, nechť tatínek vidí, jaký chlap ze mě roste. On totiž se furt stydí chodit do poradny s námi. Chlap no... Pro zajímavost, vážím krásných 2.112 g! Taky už to mami začíná na pohybu pociťovat, haha :o) Mamina už odevzdala v práci lístek s datem nástupu na MD. Ještě teda 3x půjde do práce a od 4.12. máme veget, nebudu muset vstávat v 5:30, v takový nekřesťanský čas :o( Zítra je 1. adventní neděle, dopoledne vzdobíme byt, uděláme věnec a večer na něm zapálíme první svíčku. Jaj, milujeme Vánoce :o))
Další kontrola 11.12.

Jaro je tady, čas nového zrození a tak jsem se rozhodl, že už si mamka s taťkou dost užívali života ve dvou a je na čase jim trochu s flákáním utnout tipec.
Moje první buňky tedy uzrály v dubnu, mamča se naposledy otravuje s červenou tetkou od 8.4. .9.5. sice ještě nedoufá, že už ta vlezlá příbuzná nedoleze, ale budiž jí odpuštěno, nemohla přece vědět, že už jsem na cestě.
13.5. už to ale balí a dělá si testík. Že je pozitivní, jí sice udělá radost, ale mamča se řídí heslem:" neříkej hop, dokud nepřeskočíš".
15.5. se poznávám s panem doktorem, sice mě ještě nevidí a okrádá mě o cenné živiny z mamčiny krve, aby zjistil, jestli stojím za to, aby se o mě dále zajímal, ale já mu ukážu, že mě nikdo přehlížet nebude!
26.5. s mamkou pěkně zatočím. Chci být v klídku doma a ne se otravovat se všemi možnými individui u mamky v práci. Takže jsem jí pěkně snížil tlak, zvedl žaludek a do 18.6. mám klid. Mamině je sice děsně blbě a dokonce i furt zvrací, ale co, je to statečná holka, něco vydrží. Akorát mi nějak nepřibírá, budu muset trochu polevit. A proto se v červenci vypravujeme na dovolenou do Chorvatska. Tam je mamce fajně, mísu objala jenom jednou. Škoda, že po příjezdu domů jsme zase tam, kde předtím. Už ji nechci trápit, snad to brzy přejde.
16.6. už se dokymu ukazuju v celé své kráse, akorát ještě nevím, jestli jsem po mamince nebo po tatínkovi. Měřím sotva 2,35 cm a už mám svoji první fotku, heč 🙂
30.6. mě zase natáčí, dokouš mi měří krček, jestli prý nemám jakýsi syndrom. Já jo? Budu zdravé jako řípa.
Doma na mě všichni na dvd koukají, jak si plavu, cucám palec, mávám ručkama a děsně se smějou mým maličkým nožkám. Za chvíli si budu připadat jak filmová hvězda. Že už bych začal myslet tržně a vybíral za veřejnou produkci mé maličkosti nějaký symbolický poplatek?

KOntrola 28.7. dopadla taky výborně, sice jsem si chtěl zrovna trochu zdřímnout, když do mě doktůrek začal šťouchat ultrazvukem, no ale moc z toho neměl, otočil jsem se k nim zády a měli oba po srandě. Ale abych nebyl úplně dožerný, aspoň doky zkontroloval páteř a mohl spočítat i žebra, byla mi totiž krásně vidět. Budu muset víc pumpovat z placenty, ať nejsem tak chudý, že mi budou lézt kosti :o)

1.9. dneska šly děti zase do školy, moje 12-letá teta se letos nějak netěšila, chudák, no jo, je to opruz ta škola. Babička má dneska narozeniny, ale půjdeme jí popřát až ve čtvrtek. Ta bude koukat, že se už i podepíšu v přáníčku a nebudu furt jenom "to miminko". Konečně na mě doma i u mamky v práci přestali volat Amálko. Teď mi konečně vyberou normální jméno a nebudou ze mě dělat ženskou. Ještě včera jsem byl potencionálně Alex, ael taťka nějak neví, co chce a dneska jsem Patrik. Jestli to bude jako s tím autem, co vybírá, tak se můžu těšit každý týden na jiné jméno. Ještě že už jich tolik do ledna není, jinak by na mě vyzkoušel celý kalendář! Počítám, že dneska moji totžnost odhalí chlapům v práci a ti jej budou uznale plácat po rameni, jak je šikovný, že "udělal" kluka...
5.9. jdeme narychlovku na 3D ultrazvuk. Pan doktor je tak strašně fajn, i když už má plný diář, zařídí si, abychom mohli s mamkou přijít. Nakonec byl to jeho nápad přijít ještě tento týden :o) Jo a poprvé mě taťka uvidí v přímém přenosu :o)
8.9. dneska jsme byli na genetice. Jsem ukázkové miminko, říkal pan doktor :o) Prošmejdil mi celé tělo, a prý i mozek mám!!! A jaký pěkný. Budu holt po mamince :o) . Měřím 23 cm a vážím 470 g, no kus chlapa, haha :o)

29.9. - doky nám celkem nic nového neřekl, jen, že všechno vypadá tak, jak má. Mamka se zapomněla zeptat, kolik vážím - holt jí to při té viroze moc nemyslelo...

16.10. - jedeme na OGTT, uff, to zase bude, mamča, jak je hladová, padá do mdlob a teď bude muset vydržet celé ráno bez drobku potravy. Sice jsme tam měli být ve +- 25. týdnu a poijedeme až ve 27., ale bohužel maminka ochořela.
Pokec s dokym 30.10. byl rychlý, mamce sice zapsal do průkazky gestační DM, ale nijak to dál neřeší. MAmča nijak extrémně nepřibírá, já taky ne, jsem v průměru, tak nám bude jenom hlídat placentu.
Tatík bral tento měsíc 13. plat, tož se s mami a babi vypravili do Ostravy dokoupit poslední věci, aby mi nic nechybělo. Teda, taťulda se rozšoupnul a koupil mi i houpačku. Nevím, jestli mi bude něco chybět, ale jinak pro mě teda mají nechystaných žďorbů ažaž. A babi ještě dodá vohoz na cestu z porodnice.
Dneska (20.11.) jsme se byli na dokouše zase podívat. Mamča vzala divko, nechť tatínek vidí, jaký chlap ze mě roste. On totiž se furt stydí chodit do poradny s námi. Chlap no... Pro zajímavost, vážím krásných 2.112 g! Taky už to mami začíná na pohybu pociťovat, haha :o) Mamina už odevzdala v práci lístek s datem nástupu na MD. Ještě teda 3x půjde do práce a od 4.12. máme veget, nebudu muset vstávat v 5:30, v takový nekřesťanský čas :o( Zítra je 1. adventní neděle, dopoledne vzdobíme byt, uděláme věnec a večer na něm zapálíme první svíčku. Jaj, milujeme Vánoce :o))
Další kontrola 11.12. kontrola dopadla dobře, monitor v pořádku.
Poslední kontrola před Vánocemi - 18.12. zatím nerodím :o)
29.12. můj doky má dovču, jdu ke kolegovi. Mňo, enbylo to tak strašné. při troše štěstí se může prďolka narodit na Nový rok, tak uvidíme.
31.12. Silvestr - jedeme slavit k našim, manža je enrvozní, jestli to přijde nebo ne a celkem se s popíjením drží. Ó šikulka, sice jsme do něj hučela celé těhu, ale stejně jsme nevěřila, že vydrží. Chválím ho :o) sem tam mě píchne ale zatím nerodím.
1.1. tak včera to nevyšlo,a el mm aspoˇm nebolí hlava, haha :o)
10.1 - jedeme na oslavu synovcových 3. narozenin, které má 11.1.. Po obědě vyrážím ještě do supermarketu bez jakýchkoli přízabnků eventálního porodu. Nakonec do termínu pár dní zbývá, neplaším.

takže jsem si solavu nakonec neužila. 16:15 Patriček vytáhl špuntík a 16:30 vylil rybník. A to skoro doslova! Rodinná sešlost jásá nenadálým vzrůšem. Já nejásám vůbec. Začínám mít kontrakce. MM nejásá také. Chytá nerva. Bodejť, z každé nové situace je nervozní a taťkou se stává poprvé. BAlíme se a fičíme domů pro tašku do porodnice a pak šupky dupky směr ostrava-poruba. Venku se čerti žebí, sněží, je zima jak v ruské raketě a všude sněhu po kolena. Kontrakce zesilují a hlásí se co 7 minut. Kurnik, kdo přestěhoval Ostravu o kilometry dák, A kdo prodloužil tu rudnou? Cesta se mi zdá nekonečná. NAŠTĚSTÍ je sobota 17 hodin a silnice je jakžtakž prázdná. Jet o pár hodin dříve, mohl mít Patriček v rodném listě - místo narození: na trase mezi Orlovou a Ostravou! Konečně jsme v porodnici, chytla jsem posledního fleka! Hooo, dneska je Štěstěna na mé straně! Na otázku sloužící lékařky, zda budu chtít epidurál, statečně odpovídám, že nee, nejsme přece žádná bábovka! Rodím, kontrakce co 3 minuty. Přichází anestezioložka, zda jsem se rozmyslela s tím epidurálem, Hohoooo, bábovka nebábovka, dejte ho sem!!! \hm, bolesti jsou furt stejné, tak nevím, jestli mi analgezie zabrala, nebo by to bez ní bylo ještě horší. porod postupuje děsně pomalu. Co hodina, to 1 cm. Do čerta, já to snad fakt podržím do toho mého avizovaného 11.1.! po půlnoci si mnu ruce, jojojo, je 11.1.!!! Stejbým dechem už ale Patrička ukecávám, že stačí, že dál to netřeba natahovat. Hm, ani se moc nepeltu, 10 minut po půlnoci nastává frkot, miminku se snižují srdeční ozvy, naráz kje nás v porodním pokoji jako much. Dostávám lék na uvolnění kontrakcí a fičíme na sál. ledňáček přijde na svět kajzršnytem. Očekávaný zlatý hřeb večera se hlásí kříkem v 0:52. Má uzel pravého pupečníku, proto tak nízká frekvence ozev, mimi začalo trpět hypoxií.
Dny po porodu ubíhají rchle, Patriček se má čile k světu.
16.1. v pátek pro nás přijede taťka a veze si nás domů :o)