Toby

Náš cvrček se narodil 4.1. v 10:11 v jihlavské porodnici...Ráda bych se s Vámi podělila o zážitky z mého porodu..jak jsem zjistila,na porod se nedá dostatečně připravit,teorii jsem měla sice zmáknutou na jedničku ale praxe byla uplně jiná!!...3.1.jsme odpoledne vyrazili do porodnice s,někdy pravidelnýma,někdy nepravidelnýma bolestma,po vyšetření nám doktorka řekla,že jsem sice otevřená na 2 cm ale na porod to ještě není a bud zůstanu do rána v nemocnici,kdyby náhodou a nebo pojedu domů...nakonec jsme jeli domů,přece jen to může ještě trvat..v 6 hod ráno mi praskla voda(teda tolik jsem jí opravdu nečekala!!)..hned jsem vzbudila manžela a vyrazili jsme do nemocnice,tam už nás po předem zatelefonování čekali..v autě se bolesti začaly po 3 min stupnovat...Hned nám natočili křivku a tatínka poslali domů pro převlečení,nechápu proč je to taková nutnost,nejsme přímo z Jihlavy a já měla strach,aby to nakonec stihl..Po vyšetření a křivce mě porodní asistentka(lepší jsem si snad nemohla přát)odvedla na pokoj a dostala jsem nálev,brrr....Manžel přijel když už jsem byla ve sprše na míči a rozdýchávala neuveřitelný bolesti snad po půl minutě,to mi bylo hodně ouvej...každou chvíli chodila PA kontorlovat miminko a když naznala,že jsem dost otevřená na to,abych se přesunula na porodní křeslo,vyrazli jsme na sál..tam mě dali na bok a já prodýchávala kontrakce na boku,uplně mi dřevěněl zadek,nebyla to zrovna pohodlná poloha...bolesti byly už tak neuvěřitelný,že jsem nevěděla kdy začínají a kdy končí...jenže pak,když už šlo do tuhýho a já dostala povolení tlačil,kontrakce přestávaly a tudíž Tobík nelezl ven..Dostala jsem do žíly něco na vyprovokování a když ani to moc nepomáhalo,huspla na mě sestra,zapřáhla se za křeslo a vší silou mi tlačila na břicho...myslela jsem,že je po mě!!konečně byl ale prcek venku a hned si mě prohlížel z mého bříška..bylo to neuveřitelný,všechnu bolest jsem najednou zapomněla a nespouštěla oči z toho nádhernýho tvorečka!!!měl tak vyplašený očíčka,nevěděl co s ručičkama,co s nožičkama,chtěla jsem ho k sobě schoulit a už ho nikomu nedat!!...jenže pak mi ho museli přece jen na chvilku vzít,aby ho očistili,dali do zavinky a už byl zase u mě...na placentu se chvilku čekalo,ale když konečně vyšla ven,dokorka se pustila do zašívání,to byl asi druhý porod,skoro jsem lezla po křesle nahoru,fuuuuj...2 poranení vevnitř a šití nástřihu...po krátkém odpočinku,kdy jsme se všichni tři zpět na pokoji seznamovali,mě manžel doprovodil do sprchy,to jsem sotva pletla nohama..☹Patří mu velký dík,bez něj bych to nezvládla...a také děkuji týmu,který se o mě staral,bylo to náročné a určitě to se mnou neměli jednoduche🙂l!!..