Porod má většina lidí spojený s velkou bolestí a následnou úlevou a štěstím, když je po všem. Můj druhý porod byl ale odlišný. Nevím, jestli to bylo mým momentálním psychickým rozpoložením, ale mám pocit, že byl protkán štěstím od začátku do konce.

Ale vezmeme to od začátku. Ve středu 2.10., den před termínem, mě nepotěšil na prohlídce pan doktor. K porodu se zatím nic nechystá, miminko má velký váhový odhad (3800 g v 38 tt), no maminko, vidím to příští týden na vyvolávání. Přijďte za dva dny.  Chytila mě depka. Už první dcera byla vyvolávaná. To jako nejsem schopná normálně porodit dítě? Navíc jsem si tentokrát vysnila porod bez chemie a urychlováni, to vše by bylo tímto taky pasé…

V pátek 4.10. jedu tedy znovu do porodnice. Doktor (jiný, než ve středu) se na mě nevěřícně podívá. Co vás sem přivádí po dvou dnech? Vysvětluji, že mě sem poslal středeční doktor. Tento doktor jen zakroutí očima a se slovy jste jen den po termínu, vyšetřovat vás tedy nebudu, se podepisuje do průkazky. Koukám na něj, jestli myslí vážně, že to je tedy všechno a v duchu si říkám, že to jsem se sem tedy nemusela vláčet 35 km, shánět hlídání pro dceru atd. Ptám se ho ještě na názor na dřívější vyvolávání kvůli velkému váhovému odhadu. Vidí na mě, jak jsem rozhozená a vysvětluje, ať nemám strach, že dítě nenaroste za týden o kilo. A i kdyby náhodou jo, tak ať nemám strach, že i čtyř a půl kilové dítě se dá porodit. Podotýkám, že jeden takový podobný porod už mám za sebou. No vidíte, říká, udělejte si s manželem hezký víkend a nemějte strach, do vyvolávání času dost. Cestou v autě mi dochází, že tenhle doktor mě sice nevyšetřil, ale absolutně mě uklidnil. OK, už to nebudu řešit… ale ricinovým koktejlem to přeci jen pojistím, jistota je jistota 🙂

První pokus ricinového koktejlu proveden hned v pátek. Po třech hodinách a neuvěřitelném průjmu odchází hlenová zátka a následuje pár hodin docela silných poslíků. Ty jo, aspoň něco se děje. Od soboty do neděle je Mariánka u babičky a my si užíváme poslední pohodu ve dvou.

Neděle, 6.10.  Po obědě piju další ricinový koktejl s tím, že poslední dávku oleje si schovám případně na večer před vyvoláváním. Mariánka se vrátila od babičky a jdeme si společně lehnout po obědě. Kolem 16 hodiny se probouzím, následuje už známý průjem způsobený ricinovým olejem a po něm první kontrakce. Za chvíli další, tak vytahuju mobil a spouštím aplikaci Kalkulačka kontrakcí. Po několika zmáčknutí start a stop se dívám, že kontrakce jsou po pěti minutách. Ha, že by? Volám manželovi, který není doma, ať se raději po cestě nikde nezdržuje. A sedám k počítači a mezi kontrakcemi narychlo zpracovávám mzdy posledního klienta, které mi tento měsíc ještě chybí udělat 🙂 Kontrakce stále po pěti minutách, ale o dost silnější. Dobaluji tedy tašku do porodnice a mezitím pouštím Mariánce další a další díly Krtka, abych měla trošku klidu. Moc to ale nezabírá a tak, když mám kontrakci, společně tančíme, kroutíme pánví nebo skáčeme na míči. Po 18 hod přijíždí manžel, tak napouštím vanu. Kontrakce sílí. Rozhodnuto, vyrazíme do porodnice.  Kolem 19.30 předáváme Mariánku zpátky k babičce a večeřím bábovku, kterou mi tchýně přivezla. Ještě dokoukáme zprávy a jedem.

Do porodnice jsme dorazili kolem 21 hod. Ačkoliv v autě jsem měla celou dobu kontrakce po třech minutách, na kontrolním monitoru jsou v o dost delším intervalu. Sakra, doufám, že mě nepošlou zpátky. Přichází doktor a prohlíží mě. Hmm hmm, tady je asi ještě nespotřebovaný čípek. Obracím oči v sloup. Ááá, moment moment, to není čípek! To už je vak blan. Jste otevřená na 4 prsty. Ty jo, dobrý. Skoro půlka za mnou a ještě to ani pořádně nebolelo. Je po 22 hod a odcházím se ubytovat na pokoj. Stojím u okna, povídáme si s manželem a prodýchávám docela silné kontrakce. S PA jsme domluvené, že mi dá klystýr a pak si vlezu do vany. Po klystýru kontrakce ještě sílí, ale dobrý, stále zvládám informovat na naší termínové diskuzi 🙂

Je 23 hod a já jdu do vany. Zhasnutá světla, plápolající svíčky, ve vodě voňavý olej – no kdybych zrovna nerodila, tak je to romantika jak blázen 🙂 Manžel mi na břicho cáká sprchou teplou vodu. Když přijde kontrakce, tak křičím, ať tu vodu okamžitě vypne. Rozčiluje mě i ten zvuk sprchy. Když není kontrakce, tak naopak křičím, ať rychle rychle zase tu vodu pustí 🙂 Tak se tam tak svíjím bolestí a najednou lup a říkám manželovi, že myslím, že mi asi praskla voda. Voláme tedy PA, ta mě ve vodě vyšetřuje a říká, že ano a že se pomalu přesuneme na sál.

Je asi 23.30 a já zabalená do prostěradla přecházím na sál. Jsem otevřená na 8 prstů, ale miminko je zatím dost vysoko. Zkusíme tedy poskakovat na míči. Kontrakce jdou už jedna za druhou, ale PA je úžasná. Skvěle mě vede a když ztrácím hlavu a přestávám  v kontrakci dýchat, krásně mě uklidňuje. Mezi kontrakcemi cítím absolutní euforii, stav beztíže 🙂 Film Orgasmický porod jsem neviděla, ale teď už věřím, že někdo snad může i ten orgasmus u porodu zažít. Trápí mě jen silné křížové bolesti. Když to řeknu PA, dává manželovi do rukou masážní olej a instruuje ho, jak mě má masírovat. To je úleva! I v tomhle stádiu porodu mě nepřechází humor a dělám si srandu, že to je jak na wellnessu. Stoupám si a PA mě v kontrakci vyšetřuje.

Je něco málo před půlnocí a můžu začít tlačit. Nejdřív tlačím pár kontrakcí ve stoje. Manžel stále masíruje záda, PA mi nahřívá hráz. Vždyť to říkám, wellness 🙂 Pak lezu na křeslo, potřebujeme, aby miminko správně dorotovalo. Takže tlačím na jednom boku, pak zas na druhém. OK, už je správně, jdeme na to. Polohuju si křeslo do sedu a PA mi říká, ať si sáhnu, že už se dá nahmatat kousek hlavičky. Neskutečný zážitek. PA volá doktora, který do teď jen občas chodil mezi dveřmi očíhnout situaci. Kontrakce, tlačím. Áááá, mám pocit, že mě to rozerve. PA konstatuje, že ještě jednu kontrakci a je venku. Čekám. V rádiu zrovna hraje Cesta od Kryštofu s Tomášem Klusem. Stále čekám. Čekání je nekonečné. Vtipkuju, že ve mně miminko asi zůstane takhle na půl cesty. Nezůstane, přichází kontrakce, tlačíííím.

7.10.2013 0.07 mi na břiše přistává miminko. Je tak krásné, maličké a voňavé. Pusinkuju ho a hladím. A je to tu! Euforie, štěstí, láska na celý život! Jsme z toho s manželem tak dojatí, že vlastně ani jeden ještě nevíme, co se nám to vlastně narodilo. Až PA nám to po chvíli připomene. Opatrně miminko nazvedávám. Je to kluk. Jakub. Základní ošetření dělá dětský doktor na mém břiše, až za nějakou dobu ho odnáší na zvážení atd., aby mi ho za minutku zase vrátil. Kuba se přisává a pomáhá nám tak k porodu placenty. Chci se na ní podívat, tak mi ji PA ukazuje. Pak mi PA šije drobná poranění, doktor stále sedí v rohu místnosti a sem tam vtipkujem 🙂 Ale já stejně moc svět kolem mě nevnímám a hltám pohledem toho malého tvorečka, co se mi choulí u prsou. Za chvíli všichni odchází a na dvě hodiny jsme jen já, manžel a Kubíček.

A tak jsem porodila téměř čtyřkilové miminko (3950 g). Bez epidurálu, oxytocinu a nástřihu. Jen s manželem, skvělou porodní asistentkou a doktorem, který věděl, že není třeba, aby do toho našeho krásného zážitku zasahoval.