@pet.s já nosila v prvních třech měsících babyvak, protože jsem se bála křehoučkého tvorečka ušmodrchat, pak jsme začli s Manducou - v té celý čtvrtý měsíc a pak se šátek povedl hned uvázat a od té doby jedině šátek, Manduca pak zas nastoupila od roka, kdy se naučil chodit - nebo spíš rovnou běhat 😀 protože chtěl fůrt jen chodit a chodit a chodit, tak MAnduca zastoupila místo ke krátším přenosům, kdy jsem potřebovala být rychlejší a ke spinkání na cestách 🙂 😵 a když je pak dítko právě těžší, tak se mi Manduka snadno přesunula na záda a tam je to pohodička 😵
a zajímavé je, že z šátku vázaného na kříž s kapsou mě záda nebolely (málokdy), z Manducy jen v kříži, z babyvaku mě teda bolely, protože váha leží jen na jednou rameni a z kočárku jsem byla často celá bloklá... od krční páteře po bolesti v kříži...
ono je třeba začít nosit hned a co nejčastěji - to pak je člověk zvyklý na tu rostoucí váhu... po tom půlroce věřím, že se mimčo zdálo být dost těžké 😉
Jinak ta MAnduca má tu výhodu, že se dá zipem prodloužit zádová opěrka a vejde se tak do ní i starší dítko 🙂
no já ji ještě neuklidila, přestože ji už pár měsíců nepoužíváme... ale jaksi nemohu 😅 před dvěma týdny jsem ji tuhle vytáhlaa dalaAliho na záda - doma, na chvilku, jen pro legraci a bylo to zas ták úžasnééé... 😵 no ještě bych potřebovala další dítko... 😀 jsem se jaksi ještě nenabažila 😅
Manducu vlastně nepoužíváme už určitě rok, to jen málokdy ho tam tatík dal na cestách na spaní, když jsme nebrali kočárek... takže tak... 🙂
Akždopádně jsem zamilovaná do šátkování a jsem vděčná za Manducu i za Concord 😵
@domorodka ono má vše pro a proti..sice je to super mít ještě teď mimčo..o to víc, že je to můj vysněný sen(i když je to úplně stejná láska mateřská, ať adoptované či porozené), je prima mít zase plnou náruč a o koho se starat(puboši jsou raději, že se o ně moc nestarám.-))) ), užívám si malé každý den, protože vím, jak je to pomíjivé, jak to rychle uteče, taky se snažím vyvarovat chyb ve výchově, které se mi vrátily u dětí jak bumerang,můžu ji ledasco dopřát, protože už jsme finančně zajištění, ale na druhou stranu, moje kamarádky v mém věku se teď vyhrly na svoje kariéry, svoje koníčky, mají na vše čas a nestojí, aby jim při posezení v kavárně pod nohama ječelo batole, a maminky se stejně starými dětmi jsou mi dost vzdálené, takže jsem dost osamělá(ale nestěžuji si, užívám si tu samotu s malou).Ale určitě bych neměnila. .-))))
@pet.s zcela chápu 🙂 ano... je to tak... 😵 právě že váhám KDY, kvůli tomu, jestli se mi pak bude chtít zas probdít noci atd. atd.. vše co k tomu patří... ale řešíme právě i alergie atd. ... a kdyby další mimi bylo zrovinka tak, bylo by to momentálně už docela neúnosné nejen finančně, ale tak nějak celkově... ☹ takže čas nám doufám pomůže se se vším "vyrovnat" a v maximálné možné míře vyléčit...
i já jsem osamělá ve 30-ti neboj, vdala jsem se do hlavního města (paradoxně), kde mám sice známé, ale nemají právě onen čas na ty matky s ukřičenými dětmi... avšak s prcky se to vždy tak nějak vytříbí 😉 určitě nejsem osamělá tak jako dřív bez muže a rodinky a to věčně ve společnosti... na lovu 😅 prostě naše rodinka je to 😉
to rozhodně je 😵