Znáte Dáme jídlo? Pokud jste z většího města, a hlavně z Prahy, věřím, že objednání pizzy, burgerů nebo číny z damejidlo.cz vás neminulo. V období „před“, tj. v bezdětné době, jsem přes Dáme jídlo často řešila rychlý oběd v kanceláři a i teď, když se zapomeneme na hřišti a na plotně zrovna nic teplého do žaludku nečeká, využíváme Dáme jídlo poměrně pravidelně. Díky testování Modrého koníka jsem zjistila, že je zde nově také možnost nakoupit z různých obchodů. To chce otestovat! Dáme tedy recenzi?

Nejprve je třeba si nastavit správná očekávání, zvlášť pokud máte srovnání s jinými on-line prodejci potravin. Nabídka obchodů na Dáme jídlo je omezená a může se stát, že ve vámi vybraném čase nebude otevřeno příliš mnoho obchodů. Snad s výjimkou vždy přítomné alkoholové pohotovosti. Bohužel zde nejde vytvořit nějaký nákupní seznam či zadat nákup v obchodě dopředu a počkat, až se otevře. Nicméně nějaká Žabka či Tesco Expres to jistí a pokud potřebujete vajíčka do buchty a dítě vám zrovna usnulo, a nemůžete ho nechat doma samo (a o tyto situace není v mateřství nouze, že), bude služba Dáme obchod splňovat vaše požadavky. Takže kafe na stole a není cukr? Jdeme vyzkoušet Tesco Expres, které mám doslova za humny.

Rozhraní pro výběr obchodu a následně potravin je přehledné, je ale pro férovost třeba dodat, že mám zkušenost s nákupy na iTesco, kde jsou potraviny začleněny dost podobně, a tak ovládám superschopnost rychle projít vybrané kategorie a dopátrat se cíle. Vyhledávání přes lupu se mi totiž nějak nedařilo zprovoznit. Cukr a další zapomenuté maličkosti v košíku, slevový kód zadán, nákup zaplacen. 

Obrazovka hlásí dojezd 35-45 minut. Fajn, nevadí, dám si pak druhé kafe. Díky monitorování objednávky a sledování kurýra na mapě, máte naprosto přehled, kde se váš nákup zrovna nachází, a tak můžete jít včas ke dveřím a přivítat milého kurýra s kafem v ruce. Co předčilo mé očekávání, je rychlost dodání nákupu. Od schválení objednávky až po doručení zásilky ke dveřím, uběhlo pouze 20 minut. Předpokládaná doba se tak zkrátila na polovinu. Za tento čas bych ani nedošla do obchodu a neřekla „Dobrý den“. Nákup byl navíc pěkně srovnán do tašek a nic nechybělo, palec nahoru!

Druhý nákup jsem uskutečnila na Sklizeno. Zde doručení trvalo o něco déle, nepřekročilo však předem avizovaný čas. Co se týče sortimentu, zklamala mě velmi omezená nabídka a nepříliš přehledné rozdělení potravin do kategorií. Bohužel, nebylo k dispozici ani maso či sýry. Kdybych sem šla s úmyslem nakoupit, co potřebuji, nákup bych neuskutečnila. Pro zásobení zdravým mlsáním to ale stačilo a syn rozhodně víc ocení křupky a rakytníková lízátka, než sýr. 🙂 I v tomto případě byla kurýrka milá a nákup byl úhledně poskládaný. 

Suma sumárum – je vidět, že se s obchody teprve začíná a až se povede zařadit více obchodů, určitě to této službě prospěje. Zatím je omezen nejen počet obchodů, zákazník je také limitován tím, zda je zrovna otevřeno a velikostí sortimentu, který je výrazně užší než v případě nákupu přímo u obchodníků (např. Tesco). Nyní bych tedy službu doporučila spíše pro případ „sakra-potřebuju-mléko-hned!“, než pro velký rodinný nákup. Ale co není, může být. 🙂

Závěrem děkuji Modrému koníku za možnost testování, díky kterému vůbec o službě vím. A minimálně za sebe – určitě Dáme jídlo ještě využiji, protože plánování není vždy mou silnou stránkou, a protože se občas pustím do pečení a nezkontroluji včas zásoby. 

#test_damejidlo #recenze #zkusenosti_damejidlo_nakup¹³

Každý má svůj příběh, a každý je jedinečný. Zde je ten můj „a-budeme-tři“…

Nejsem příliš sociálně-síťovo sdílecí typ. O to víc si to vynahrazuju v běžném životě, kdy se z každého problému doslova vykecám a každou malou radost prostě někomu musím říct. Nikdy mě nelákalo psát si blog, za to mi přišla přitažlivá představa spisovatelky s psacím strojem, která píše dechberoucí příběhy na chatě v lesích u praskajícího ohně a šálku čaje. Že bych už byla starší generace? Možná…

Pořád jsem si obraz píšící sebe nechávala zasunutý někde v koutku mysli a říkala si, že třeba jednou možná na mateřský… začnu konečně psát. Jen tak, pro radost. A k tomu se naučím nějaký nový jazyk, zkusím být kreativní a vymýšlet hry a bojovky pro svá dítka a prostě ten čas využijeme pro všechna naše přání. Vím, že jsem naivní a že budu ráda, když jakž takž uklidím, vyvenčím psa a zabezpečím prckovi aspoň spánek a jídlo, ale…nechte mi tu imaginární myšlenku ještě chvíli 🙂

I proto jsem si řekla, nač čekat na mateřskou, zkusme to hned! Sice nejsem v lesích, ale uprostřed zamrzlé Prahy a místo ohně mi tu praskají jen wafky, ale co…když příležitost dělá zloděje, proč ne náhlý nápad spisovatele 🙂?

A než se propracuju k vykreslení postav svých nevím-ještě-o-čem příběhů, zkusím psát o něčem, co prožívám – hádáte správně, je to těhotenství! A kam jinam než na Koníka, kterého znám ze své pracovní zkušenosti.

Hezky pěkně ale od začátku.

Všechny mé kamarádky už mají děti (často už i ty druhé) nějakou chvíli a já jsem mezitím závislá na cestování a svém psovi. Ne náhodou se často říká bezdětným párům se psem, že si chlupáčem nahrazují dítě. I když bych to před pár měsíci nepřiznala a všechny tyhle názory vydatně komentovala, něco na tom asi bude. I se psem se řeší hlavně to, zda dostatečně spí, žere a v jakým skupenství jsou hovínka 🙂 A taky jak čtyřnohýho zabavit, aby nebyl protivný. Volný čas tak trávím venku v pohodlných botách s věčně zablácenou bundou. A nechci předjímat, ale tuším, že s prckem to nebude úplně jiný, jen to už nebude třeba pouze bláto 🙂

Stalo se to loňského léta. Tím „to“ mám na mysli přerod v našich hlavách, že vlastně „proč ne“. Proč bychom teda nemohli mít kromě psa i dítě a proč to teda nezkusit. Nazvali jsme to obdobím „volný průběh“.

Protože mi už není dvacet, a protože jsem poměrně dlouho brala antikoncepci, měla jsem z toho všeho trochu obavy. Každá menstruace tak probíhala s „achjo“ pocity a strach rostl. Snažila jsem si vše moc nepřipouštět, přesto věrná mému plánovacímu já jsem si stáhla mobilní aplikaci, zadala „chci-mít-dítě“ mód a zjišťovala, kdy že to vlastně mám plodné dny. Trocha racionality a obrovská dávka štěstí a netrvalo dlouho a mohla jsem svému psovi říct: „bude nás o jednoho víc“. Nikdo jiný nebyl zrovna doma 🙂

No, co vám mám povídat, vrhla na mě pohled „fajn, ale tak nemusíme tak jančit a můžeme jít ven, ne“. Hned za rohem jsem potkala sousedku, která okamžitě okomentovala můj vzhled a se slovy, že jsem určitě těhotná pokračovala v chůzi. Proč si zkrátka dělat těhotenské testy, když máte sousedy 🙂?

Vše jsem prozatím popřela a začala vymýšlet, jak to řeknu partnerovi. Ale o tom zase třeba příště. Přeci si své básnické střevo nevyčerpám hned napoprvé 🙂