Čím blíž, tím dál....
Připadám si fakt už děsně. Neohrabaná, každou chvíli poslíčkuju (ale vyděsilo mě to jen poprvé, v prvním těhu jsem to totiž vůbec neznala) a mé takřka 20 měsíční batole to absolutně nezajímá, střídá období kdy je jak sluníčko s obdobím kdy si zkoumá své hranice a možnosti - ano, období vzdoru. Taky mě překvapilo že tak brzo, všude jsem se dočítala že přichází až po druhých narozeninách, někde dokonce až že kolem třetích narozenin... No my musíme mít všechno dřív že.... Uklidňuju se tím, že třeba ta nejhorší vlna do Martínkova narození přejde....
Já vím, nepřejde a navíc se k tomu přidá i žárlení, který budeme muset zvládnout... Už jsme o tom s Honzou taky přemýšleli. Napadlo mě, že až budou lidi chodit okukovat miminko, tak Pepa je k němu bude vodit, aby neměl pocit odstrčenosti.
Nicméně, jak jsem psala v nadpisu - čím blíž k termínu porodu jsme, tím víc mi připadá, že se ho nikdy nedočkám....
Doporučujeme
Pepi, jestli muzu poradit...kupte Pepcovi darecek, nejakou drobnost az za vama pujde do porodnice, jakoze to Martinek donesl braskovi🙂
Ze zacatku kazdej bude okukovat jen miminko, i rodina, vsem reknete dopredu, at uplne prvni jdou k pepovi, at se s nim pekne pozdravi, na neco zeptaji, pohladi. Staci jedna minuta a hlavne napred pepa a pak miminko, pepicek bude vedet, ze je porad dulezitej🙂
Kazdej den si ty vyhrad nejaky cas, kdy budes jen s pepou, manzel zatim pohlida miminko, staci opet treba pul hodky, kdy se zavrete spolu do pokojicku a budete si hrat, nebo spolu bezte nachystat tatinkovi veceri, zatimco on bude hlidat Martinka. Casto mu rikej, ze ho mas porad strasne moc moc rada, vyvsvetluj, ono se to nezda, ale ty deti to chapou🙂 Taky se snaz vyvarovat prikazum jako ": bud ztiha, nekric, pockej, nech toho.." Snaz se hrou pepu zapojit do starosti o miminko, ale jen tak, aby sam chtel a bavilo ho to, nesmi mit pocit, ze to delat musi. Rekni mu, ze kdyz ti s necim pomuze(odnese plenu do kose, sam si vyslece ponozky, pekne se pokusi sam najist), ze ty pak budes mit vice casu jen pro neho.
Obcas neuskodi Pepcovi prohodit, ze ten vas chlapecek Martinek place a ze ty sji unavena a ze sji rada, ze mas takoveho hodneho pomocnika - pepu, obejmi ho a nahod ksichtik, jakoze se z mimina asi zblaznis😅 to uvidis jak pepa pred tvyma ocima vyroste😀
Asi tohle vsechno vis a mas v planu, jen jsme to chtela pripomenout,u nas se to tak osvedcilo, ze ani jednou, nikdy neprobehlo zadne zarleni 😵 Nelinka sestricku zboznuje 😵 a vi, ze my s tatinkem zboznujeme zas ji a Theusku 😵
alcatko...Super napsané a samá pravda...Taky jsem to tak dělala a nikdy nebyl žádný problém...🙂)))Ten nastal,až ted,když je mezi miminkem a poslední dcerou rozdíl 9 let...Tu už tímto bohužel neošálím a žárlí ,až to není hezké..Udělá ji,co nejhoršího může...☹A malinká ji přitom miluje...
@alcatko.j alčí, tak to děláme, Pepa má brášku moc rád, pusinkuje ho, dudu mu dává, dokonce i o banán by se rozdělil - a to je pocta největší 😀 Do porodnice mu Martínek přinesl háčkovanou čepičku, stejnou jako měl on sám, aby celej svět viděl že jsou bráškové, a od rodičů dostal "rostoucí židli" ke stolu, protože už je přece velkej kluk... Zatím to vypadá všechno dobře, Pepa ho vzal hezky. Jen občas dostávám na frak jeho obdobím vzdoru, stačí říct klidným hlasem "polož to," případně "nedělej to" nebo něco takovýho a vyje jak šakal, ale to dělal i před narozením. S nočníkem ho zatím nechávám žít, hodlám to pořešit přes léto...
Alčí a vaření taky funguje, občas už jsem nechala i chvíli Martina bulet se slovy "teď musíme Pepo dodělat tohle, on to bráška chvilku vydrží," a dál jsem se věnovala jemu - šlo to těžko ale doufám že se to jednou zúročí.
Začni psát komentář...
ahoj
nechci tě strašit,ale narozením Kristýnky se Kačka strašně změnila
v prosici jí byly 3roky
takže období vzdoru je tady
na všechno nám říká né to neudělám
a hlavně pořád kňourá vzteká se
je to o nervy
vy snad budete mít štěstí a Pepíček bude hodný