PIVNÍ ADVENTNÍ KALENDÁŘ

Na nápad mne přivedl tip v jednom časopise, a protože jsem děvče podnikavé (a i při třech dětech nemám co dělat), ihned jsem začala obvolávat manželovy oblíbené regionální mikropivovary. Domluva nakonec byla nejlepší s pivovarem Kocour z Varnsdorfu, takže byť jsem původně chtěla mixovat piva od různých pivovarů, nakonec jsem vzala všech 24 ks od nich (a ještě udělala kalendář i pro dědečka).

Výhodou bylo to, že v aktuální nabídce Kocour nabízel z 11 druhů piv, což je už pro degustaci a překvapení trochu jiný start než pouhá 4 piva od konkurence (kde navíc vázla komunikace a i cenově by se mi to moc nevyplatilo). Škoda, že v nabídce Kocoura nebyl i patnáctistupňový vánoční Ale (budou prodávat až od příštího týdne), který bych dala jako čtyřiadvacátý, ale i tak se dalo vybírat a trefit se do vkusu pivnímu kumštýři 🙂.

Dalším plusem bylo to, že piva se dodávají již v papírovém kartonu, který je zdarma (na rozdíl od basy, jež je zálohovaná) a z něhož po zavření koukají jen zátky, takže obdarovaný netuší, jaké pivo si zrovna z krabice vytáhne. (U nás teda tušil, protože máme malé skladovací prostory ve špajzce, karton by se nám tam nevešel a piva musela jít ven 🙂.) Karton jde dozdobit a použít jako obalový materiál, aniž by člověk musel řešit, kam piva uložit.

Kdyby mě netlačil čas, tak bych si víc vyhrála s ozdobením krabice (v poslední době ujíždím na washi páskách a doma mám slušnou zásobu nejen klasických balicích, ale i scrapbookových papírů, nejrůznějších nálepek a jiných serepetiček). Pragmaticky jsem ale usoudila, že když budou obdarováni chlapi, není třeba se s tím tolik "crcat", takže jsem jen ovázala mašličkou a připojila rozetu. Příští rok ovšem hodlám řešit v předstihu a karton řádně vánočně dekorovat!

Z internetu jsem si stáhla čísla (na pinterestu jde najít i mnohem hezčí adventní soubory čísel), vytiskla obrázek, nechala zalaminovat a nastříhala. Jak jsem psala, tlačil mě čas (nejen do 1. prosince, ale hlavně jsem měla jen pár hodin, než muž přišel z práce domů - s ohledem na úložné prostory bytu, resp. jejich absenci, nepřicházelo v úvahu karton někde skladovat do Mikuláše jako překvapení), takže jsem nakonec nesáhla po oboustranné lepící pásce, ale po vteřinovém lepidle. Nejprve jsem si piva roztřídila podle druhů (od některých jsem brala více ks, jiné spíše pro zajímavost a ochutnání), a pak lepila čísla tak, aby některý druh nebyl několikrát za sebou. Nu a pak jen stačilo rozhodit do kartonu, zavřít a ozdobit (vím, vím, velmi chabě :D).

Dívala jsem se na netu, že pivní kalendáře jde koupit již hotové, ale cena tohoto byla řádově o 200,- nižší než už těch prodávaných. Jedna sada čtyřiadvaceti piv mne vyšla cca na 600,- (+ záloha za lahve). Možná, že Kocour se inspiruje a příští rok pustí pro své fanoušky do světa nějakou vlastní degustační sadu ;).

Když se to, tak se to...

Situace: Ohřívám si oběd. Mladší dítko usnulo, staršímu ohřívám kaši a dávám na stůl. Stihnu se najíst a nakrmit, než se prtě vzbudí. Jenže starší dítě se mezitím odebralo za gauč v tichosti a soukromí vykakat. Do toho přijíždí mámina kamarádka a nechává mi pro ni kytku. Běžím tedy ze třetího patra s pokakaným batoletem na ruce dolů převzít kytici větší než je to dvouleté dítě. Vybíháme schody nahoru. Kaše přiklopená talířkem tiše stydne, ale jen vyměníme plenu a jde se jíst, takže jsem v klidu. Podle zápachu si chystám separátní sáček na vyhození, protože nehodlám kontaminovat celý koš. Otevírám plenu a ano, je to tam a je to toho hodně, konzistence odpovídá nutelle. Otírám holčičku, zvedám ji, že ji odnesu do vany a plenku pak uklidím do sáčku. JENŽE! Doma se pořád ještě pořádně netopí, takže mám na sobě svetr. A díky tomu necítím, že se mi "suchý zip" z plenky nalepil na rukáv. Se zvednutím dítěte tedy zvedám i plenu, která má díky obsahu mnohonásobně vyšší hmotnost a sucháč neodolá gravitaci. Bum, bác, plesk! Stejně jako chleba, plenka spadla namazanou stranou na podlahu, přičemž se z ní ještě vysypaly všechny vlhčené ubrousky, kterými jsem dcerku otřela. Dávám dítě do vany a rovnou si beru hadry. Už jsem za svoji kariéru matky zažila ledasco, ale takhle si zpestřit poledne ještě ne... Když už je pohroma zažehnaná a mohu vyndat dítě z vany (které vesele polévá podlahu, takže ještě budu vytírat v koupelně), s cílem ohřát znovu již naservírovanou kaši, budí se mladší...

PRISON BREAK

Místo činu: postýlka.

O identitě pachatele nebylo pochyb, neboť byl přistižen přímo na místě, a podle vyjádření technika, který postýlku ohledal, všude zanechal biologické stopy i otisky prstů. Kromě prostěradla a chrániče matrace byl jeho skutkem dotčen i plyšový pes. Oblečení překvapivě zůstalo bez následků.

Trestní stíhání bylo zastaveno z důvodu nezletilosti pachatele a jeho nezpůsobilosti uvědomit si následky vlastního jednání. Ze skutečnosti, že nedával najevo žádný pocit viny, ba naopak projevoval navzdory přítomnosti vyšetřovatele bujaré veselí, však lze usuzovat, že bude mít sklony k recidivě.

Pozn.: Fotografickou dokumentaci po zralé úvaze nepřidávám, slabší povahy by z ní mohly mít duševní újmu. Ještě že je naše pračka (a maminka) tak otrlá, aby se s tím hanebným skutkem vypořádala.

...Není nad to, když si miminko hned po ránu rozepne plenku a všechno vykoná přímo do postele, v níž se pak ještě kutálením vyválí 🙂.

Teď už mohu s klidným svědomím porodit, protože poslední věc, co jsem si chtěla zabalit do porodnice, je hotová... 🙂

Milníková deka pro miminko

Už v době prvního miminka jsem zaznamenala, že existuje něco jako milníkové kartičky, ale nenapadlo mne s nimi pracovat. Teď jsem díky jednomu příspěvku zde objevila milníkové deky a zaujaly mne podstatně víc. Jenže ouha - když jsem začala hledat, tak jsem buď narazila na deky s nápisy v angličtině, anebo se mi třeba nelíbily vizuálně fontem a rozvržením číslic a písma, dekorem apod. U všech deček mi navíc chyběl časový údaj týdne, buď byly jen dny a měsíce, popř. roky, ale týden - pokud už jsem na něj narazila - jen na anglických. A tak jsem začala rozhazovat sítě, kdo by mi deku vyrobil, protože já sama znám jen fixy na textil a už je tomu hodně dávno, co jsem něco tvořila rukama s látkou.

Materiál a barvu koupila nakonec moje švagruška, která naměřila rozměry, rozvrhla koncept, a se svojí sestrou pak podle vzoru namalovala centrální věnec. Číslice a text jsem si pak už domalovávala sama, právě kvůli své úchylce na vizuální stránku písma. Látka jako taková (režné plátno, ale poměrně měkkoučké, jediné, co by někomu mohlo vadit, ale mně to přijde zajímavé, je absence sněhobílé barvy - látka je dožluta a má takovou zrnitou texturu) je z nějakých kutilských potřeb. Barva byla použita Setacolor opaque (45 ml stojí kolem 100,-, ale musím říct, že ač jsem některé znaky i samotný věnec obtahovala, barvy ještě zbylo ažaž). Celková cena materiálu vyšla na 300,-.

Barva se nanášela snadno, nerozpíjela ani nepropíjela se (látku jsem měla koupenou dvojmo, takže pro jistotu jsem pod plátno položila silnější kus papíru). Nanášela jsem štětcem - konzistence barvy připomíná zahuštěnou temperu. Štětec jsem volila s pevnými štětinkami, ne takový ten klasický občejný, co člověk zná z výtvarné výchovy na základce, takže se mi nikde nerozjížděl a dělal hezké linie. Jen bych ho doporučila po nějaké době propláchnout, protože barva ho olepí, já si od něj upatlala prsty a zápěstí, a na několika místech jsem pak udělala šmouhance. Ty by asi šly rychle odstranit bezprostředně po svém vzniku, ale vykašlala jsem se na to, zkusila je vlhčeným ubrouskem odstranit až po zaschnutí barvy, a to už bylo pozdě. Ovšem není to nic fatálního a deka má alespoň opravdu punc "hand-made" 🙂.

Jinak štětec i ruce šly velmi snadno omýt, protože barva je ředitelná vodou. (Pochopila jsem, že jiné barvy lze mezi sebou i libovolně míchat, ale já zvolila černou klasiku - jednak mi to takhle přijde univerzální pro kluka i holku, a pak už mne trochu tlačí čas, protože obě děti se mi narodily o tři týdny před termínem, a to mi vychází už na tenhle týden 🙂).

Po nanesení je nutné nechat barvu alespoň 2 hodiny zaschnout, a poté zažehlit z rubové strany či přes pečící papír (dle návodu alespoň po dobu 5 minut). Pak je barva pratelná při klasických 40 stupních - což mohu potvrdit, po prvním vyprání zmizelo rozvržení a nákresy ševcovskou křídou i měkkou tužkou. Nevím, kolik času zabralo malování věnce, ale číslice i text jsem měla poměrně rychle hotové - jen bylo těžké vymyslet, kam látku s vlhkou barvou schovat, aby mi ji nepoťapaly děti.

Látku mi později sešila máma na šicím stroji, po krátké debatě jsme se rozhodly dečku ničím nevycpávat (vatelín, kus staré larisy). Vzniklo tak lehké plátno, které díky lehce přeceněným rozměrům (u kupovaných dek mi 100 cm přišlo hrozně malinko, ale ve výsledku jsem se na 100 cm dostala a připadá mi to obrovské) lze použít v létě i na přikrytí mimča v kočárku. Pokud by jednotlivé úkony nebyly rozvrženy mezi tři osoby, tak se dá dečka vyrobit za jeden den.

Na závěr musím říct, že díky uvedeným časovým údajům (den, týden, měsíc, rok) se asi vyřádím i na starších dětech a budu jim pořizovat roční fotky až do 12 let 🙂.