PŘÍBĚH Č.1 - MUŽ S VÍCE ŽENAMI

Holky, než budete číst, musím vám říct, že se jedná částečně o fikci - některé věci z príběhů jsem zažila sama, ale některé vůbec a jsou smyšlené. 
Ahoj, jmenuji se Markéta, mám tři děti a ráda bych vás seznámila se svým příběhem. Nikdy by mě nenapadlo, že mě něco takového potká, ale osud si nevybírá.

Bylo mi 18, když jsem šla s nejlepší kamarádkou Jitkou do jednoho baru, kde jsme chtěli strávit večer se zábavou. Nenapadlo mě, že bych mohla potkat v tenhle den svého, dnes už bývalého, manžela. Šla jsem takhle k baru, když do mě narazil pohledný černovlasý mladík. Velice se mi omlouval, usmíval se a pomohl mi zvednout věci, které jsem po té srážce upustila. Poděkovala jsem mu a nechala to být. Neříkám, že se mi už v ten okamžik nelíbil, ale nemyslela jsem si, že by z toho mohlo být víc.

Jakmile párty skončila, šly jsme domů. Jitka mi prozradila, že sledovala onoho neznámého celou dobu a že ta naše srážka nebyla náhoda. Řekla mi, že si mě celou dobu prohlížel a šlo vidět víc než dost, že by měl zájem. Ale já jsem tomu nevěřila. Rozloučily jsme se spolu a já šla domů. Při vytahování věcí z mé kabelky mi vypadl lísteček, na kterém bylo telefonní číslo. První jsem se lekla, takže jsem ho skrčila a chtěla vyhodit. U koše mi ale došlo, co mi řekla Jitka a číslo jsem opět odkryla. Přemýšlela jsem, zda by to opravdu mohl být ten onen, ale volat jsem nechtěla. Byla jsem unavená a přišlo mi neslušné volat tak pozdě v noci někomu na mobil, tak jsem počkala na další den.

Hned ráno jsem vzala mobil a naťukala číslo. Chvíli jsem se rozmýšlela, zda mám opravdu zavolat nebo ne – přece jen jsem nevěděla jistě kdo to je. Ale nakonec jsem si dodala odvahu a zmáčkla tlačítko VOLAT. Asi pět minut to jen zvonilo a nic, už jsem to chtěla pokládat, když v tom se mi ozval ve sluchátku mužský hlas, velmi podobný tomu z párty. Nemohla jsem ze sebe vydat ani hlásku, ale ani to tak nevadilo, jelikož onen řekl: „ Jsem rád, že jsi to číslo nevyhodila a zavolala. Včera jsem se ani nestihl představit – jmenuju se Filip. “ Byla jsem ráda, že konverzaci začal on, a tak ze mě nervozita opadla a my jsme spolu měli zhruba půl hodinový rozhovor. Domluvili jsme se na schůzce, na kterou jsem se už od domluvení těšila.

Když ale přišel ten den D, znervózněla jsem a nevěděla, zda opravdu mám jít. Mého zvláštního chování si všimla i má starší sestra Monika, jenž právě přijela na návštěvu se svou dvou měsíční dcerkou Verunkou. „ Markét? Jsi v pohodě? “ zeptala se mě, když šla okolo otevřených dveří u mého pokoje. Odvětila jsem jí, že ano, ale jí se pořád něco nezdálo. Když jsem si všimla, že si mě pořád prohlíží, zeptala jsem se, jestli něco potřebuje a ona, že ne a odešla. Pomalu se blížila ona hodina naší schůzky a já si dodávala stále víc a víc odvahy, aby to se mnou neseklo. Domluvili jsme se, že mě vyzvedne autem na rohu naší ulice, tak jsme pomalu vyrazila.

Myslela jsem, že budu ještě chvilku čekat a ono ne, už tam stálo bílé auto a u něj stál vysoký muž. Jasné, že jsem nevěděla 100% zda je to on, ale šla jsem k němu. „ Omlouvám se, že jsem tady s takovým předstihem, ale nemohl jsem se dočkat, až tě opět uvidím. “ řekl a usmál se. Viděla jsem ho zřetelně, jelikož stál zrovna pod světlem. Usmála jsem se tedy taky, a poté jsme vyrazili na večeři.

Večeře byla parádní, bavili jsme se, smáli se a šlo poznat, že nejsme ani jeden chladným a že se vlastně jeden druhému velmi zamlouváme. Po večeři jsme ještě šli na krátkou procházku, kde se to vše „ rozjelo “ . 

Šli jsme spolu k blízkému rybníku, kde je odjakživa velmi romantické prostředí. Tak jako každá jiná ženská jsem byla drobátko nervózní, a myslím, že to na mě šlo poznat. Ale to odbočuji. Stále jsme šli, když se najednou Filip zastavil. „ Co se stalo? “ zeptala jsem se, jelikož jsem měla strach, že jsem něco vyvedla. „ Nic se nestalo, jenom pořád nemůžu uvěřit tomu, že jsem poznal tak báječnou ženskou jako jsi ty. “ řekl mi a poté přišel blíže ke mně. Věděla jsem, respektive cítila, co se stane, ale měla jsem strach, takže jsem řekla jen, že musím už domů, aby se rodiče nebáli. Filip nebyl dvakrát nadšený, ale bral mé rozhodnutí sportovně, a tak jsme šli k autu, aby mě odvezl domů. Vypadalo to, že je všemu konec. Ale ono ne.

Když jsme dorazili k autu, chytil mě za ruku a přitáhl k sobě. „ Nemůžu to nechat jen tak být! “ řekl rozhodně a políbil mě. „ Je to ten pravý ! “ pomyslela jsem si v tom okamžiku. To jsem ale nevěděla, že se šeredně mílím. Ale k tomu se dostanu až později. Po našem prvním polibku ze mě nervozita úplně opadla a pokračovalo to dál a dál – od dalších polibků až po vášnivé „ líbání “. Připadala jsem si jako princezna v pohádce. Od toho dne vše vycházelo podle mých představ – Filip byl báječný přítel, kamarád, věděla jsem, že se mu můžu se vším svěřit a jelikož mi mnohokrát naznačoval něco o svatbě, čekala jsem, že přijde brzy i otázka „ Markéto, vezmeš si mě? “ Ona ta otázka opravdu přišla, ale to byla cesta do úplného pekla plného lží.

Bylo jarní dopoledne a já jsem se probouzela po noci se svým vyvoleným, když v tom jsem si na stole všimla velké kytice růží, na které bylo napsáno – Pro mou nejmilovanější. Udělalo mi to takovou radost, že jsem radostí vyskočila z postele. Jakmile jsem vyskočila, Filip přišel do ložnice a pravil: „Sledovat tě je jako sledovat nejdražší šperk na světě. Moc tě miluji. A tak se tě tedy ptám – Vezmeš si mě? “ V ten moment mi vyhrkly slzy do očí a odpověděla jsem spokojeně ANO. Vše bylo i po svatbě naprosto perfektní. Tedy jen do mého těhotenství.

Snažila jsem se před ním těhotenství co nejdéle tajit, což se nakonec ukázalo jako velká chyba. Měnily se mi nálady jako na běžícím páse a můj manžel z toho začínal být nepřátelský a jeho chování se taky změnilo. Najednou začal trávit v práci víc času než obvykle, často si volal s kolegy z práce. Vůbec by mě nenapadlo, že by se mohlo dít něco horšího. Vše mi došlo až v ten den, kdy jsem mu chtěla své těhotenství oznámit.

Přišla jsem domů z návštěvy kamarádky o něco dřív a celá natěšená jsem mu to běžela říct. Jenomže ouha – z ložnice jsem slyšela ženské vzdychání a k tomu i mého manžela. Bylo mi strašně, ale šla jsem ještě blíž, pootevřela dveře a viděla to, co jsem vidět neměla. Můj manžel tam byl se dvěma ženami a očividně si to s nimi tělo na tělo užíval. Hned jak jsem to uviděla, spustila jsem v takový pláč, že mě možná i slyšel. Nebyla jsem schopná ani jednoho slova, a tak jsem rychle utekla. Brečela jsem, byla jsem nešťastná, ale pořád jsem ho omlouvala, že musí být pod vlivem narkotik nebo alkoholu. Raději jsem to neřešila a šla se projít. Když jsem se vrátila, manžel už seděl v obýváku a předstíral, že na mě čeká.

Jakmile jsem vešla do dveří, šel ke mně a objal mě. Nemohla jsem se na něj ani podívat, čehož si všiml a tak se zeptal co se děje. „ Co se děje? Ty si tady užíváš s cizími děvkami a vůbec tě nezajímá, že budeš táta? “ vmetla jsem mu do obličeje surově, aby si uvědomil, co se stalo a jak se vůbec zachoval. Zůstal stát s otevřenou pusou a nevěřícně na mě koukal. „ Cože? Já že budu táta? “ ptal se s neuvěřením. Vypadalo to, že byl rád. A on také byl, ale jen do doby, než se mi ve 22 letech narodila dcera Vanda. Po porodu jsem se musela věnovat jen jí a manžela trochu zanedbávala. Omlouvala jsem se mu, že to jinak nejde a že ať vydrží, že se naučím vše nějak skloubit. A on tedy, že ano, že to vydrží a bude mi pomáhat. No, já naivka jsem mu to věřila a všude ho vychvalovala jak je ochotný a vytrvalý. To už si ale moje okolí začalo všímat jeho divného chování. Jenomže mě jejich rady nezajímaly – jednou to byl otec mé dcery, tak to haslo. Ano, byla jsem potom velmi zklamaná tím, když jsem zjistila, že mě už delší dobu podvádí se svou mladší kolegyní. Byla jsem úplně nešťastná, sbalila jsem kufry a odešla i s malou ke svým rodičům.

Jenomže pár dní na to se objevil Filip u dveří našich a prosil o odpuštění, že to přehnal. Dala jsem mu já blbá poslední – třetí šanci. Ale to bylo to nejhorší. Jednoho dne – zrovna jsem s Vandou přijela za ním neohlášeně do práce v době, kdy měl končit a co nevidím – Rozdává si to tam se dvěma kolegyněmi a očividně se mu to líbí. Byla jsem ochotná mu tolik odpouštět, ale tady pohár přetekl i u mě. Jakmile jsem to viděla, vzala jsem dceru do náruče, nazvala ho haj… a rychle jsem utekla pryč. Měla jsem toho dost. Žiji s chlapem nebo s  parchantem? Kdo ví, kolikrát mě vlastně podvedl. Radši to ani nechci vědět. Den na to měl na stole rozvodové papíry a surově jsem na něho apelovala, aby je podepsal. Ani mu nějak nevadilo, že dcera bude plně v mé péči. Nakonec mi řekl jen jedno – „ Když ty jsi byla nesnesitelné a potěšení jsem s tebou neměl, hledal jsem ho jinde. Ano, mám rád mnohoženství a rád to táhnu s více ženami naráz. Podváděl jsem tě od naší svatby – i na svatbě jsem ti zahnul – se servírkou. “ A to pro mě byla poslední kapka. Napřáhla jsem ruku a se slovy „ Ty haj… ! “ jsem mu lištila .To bylo „ naposled „ co jsem ho viděla. U rozvodu jsem se na něj ani nepodívala a byla jsem strašně ráda, když bylo po všem. Z mé největší lásky té doby se stala ta největší katastrofa.

Dlouho jsem na muže zanevřela, ale nakonec se i na mě usmálo štěstí a později jsem potkala báječného muže, se kterým mám dnes pětiletá dvojčata.

Svého bývalého manžela jsem nedávno viděla a musím vám povědět, že vypadá strašně. Jeho slastné chvilky s ženami mu byli sice potěšením, ale po tom, co se vzdal své dcery a rozvedl se se mnou, se už nikdy neoženil a zůstal sám. A já mu přeji, aby sám zůstal už do konce života!