Domácí jogurt vyrábím už delší dobu a recept jsem si vymazlila k jednoduchosti. Když jsem s výrobou jogurtu začínala, našla jsem spoustu informací, které mě celkem odradily. Zdálo se mi, že výroba jogurtu je velmi náročná a budu k ní potřebovat spoustu věcí, jako třeba jogurtovač a kuchyňský teploměr. Speciální nádobí se mi opravdu nechtělo pořizovat.

Narazila jsem naštěstí i na jednodušší způsoby, ale postupy se i tak lišily. Tak jsem se rozhodla, že to prostě nějak zkusím a uvidí se. 

A jogurt se celkem povedl hned na první pokus. Ideál to sice nebyl, ale po pár úpravách postupu už byl jogurt skvělý!

K výrobě jogurtu používám jen to, co už mám doma! 

S výrobou domácího jogurtu mi často pomáhá i syn, a je to pro nás skvělá zábava. Jogurt vyrábíme večer a necháme odstát přes noc. Ráno pak máme skvělou snídani. Jogurt je skvělý s čerstvým ovocem, domácí marmeládou, ale i samotný.

I když se výroba domácího jogurtu může zdát na první pohled složitá, není tomu tak. Je to velmi jednoduché. Stačí si to párkrát vyzkoušet a uvidíte, že to chytne vás i vaše děti!

S láskou k vaření, Pavla

Když se zapomeneme venku a doma nic uvařeno a ani téměř žádné zásoby.

Znáte to? Dopolední procházka s dětmi se lehce protáhne. Děti si samy hrají na hřišti se svými kamarády a my maminky si chvíli oddechneme, a zapředeme se do hovoru s kamarádkou. Řešíme naše klasické každodenní starosti s dětmi. Co už umí, co už má umět a ještě mu to moc nejde. Třeba jak jsem včera mého broučka po chvíli zvláštního ticha chytla vysmátého na pátém schodu.

Zkrátka řešíme samé důležitosti a najednou udiveně civím na mobil a říkám si: ,,mankote, to je hodin, rychle domů!” Je skoro poledne a já letím domů se synem v kočárku, sotva dech popadám.

Na dnešek jsem si nějak zapomněla naplánovat co uvařím k obědu. Tak přemýšlím nad nějakou rychlovkou, protože nám oběma už kručí v břiše. 😉 Rychle umyji a nakrájím jablíčko, aspoň malý předkrm.

Při pohledu do lednice se moc neraduji, sice působí uklizeně, to mě potěší, ale je to tím, že je celkem prázdná. Takže výběr k vaření dnešního menu – nic moc…

No ale přece jen něco popadám. Máslo, parmezán, vajíčka. Ve špajzu najdu vločky a těstoviny. A hlavně za oknem mé oblíbené bylinky, které úžasně doladí jakékoliv jídlo. Bez bylinek bych snad ani nedokázala uvařit.

Vše co mě cvrnklo do nosu skládám na linku a syn mi ochotně pomáhá, protože část jabka je už v bříšku a ta další část je úhledně rozprostřená na oblečení, židli a taky na podlaze.

První podám synovi plastovou misku, vařečku a čajové sáčky a požádám ho o pomoc s vařením. Napřed se mu to nějak nezdá, ale nakonec svolí a jde vařit pod stůl, kde se mu momentálně líbí.

Já znovu projedu pohledem ulovené suroviny a dělím je na dvě části.

Co myslíte, jak jsem to rozdělila?

Celkem jednoduše. Uvařím vločkovou polévku a těstoviny se sýrem.

Tohle budu mít jedna dvě, HURÁ! 

Recepty

Vločková polévka:
 Na rozpuštěném másle osmahnu vločky, jak ucítím vůni vloček, zaleji vodou a přivedu k varu. Vmíchám rozšlehané vejce, trošku osolím a krátce povařím. Doladím nasekanou petrželkou.

Těstoviny:
Uvařím dle návodu, scedím, přidám nastrouhaný parmezán. Ten na ještě teplých těstovinách povolí a krásně se na ně nalepí. Přidám nasekanou bazalku a je to.

Vyzkoušíte naše recepty?

S láskou k vaření, Pavla

Ančka je cibulovo-bramborová polévka, která rozhodně stojí za vyzkoušení.

Jeden lednový podvečer jsem se zadívala na polici s knihami. Mou pozornost přitáhla kuchařka, byla to Česká kuchařka bezmasá. Chtěla jsem si ji celou prolistovat, ale zaujal mě hned první recept na polévku.  Byla to ANČKA. Ten název mi něco říkal, ale co? Přečetla jsem si seznam surovin a zajásala. Všechny suroviny mám doma. Udělala jsem tedy malou změnu jídelníčku a zařadila polévku Ančku na páteční oběd. V pátek, jako moje babičky, ráda vařím bezmasá jídla, a to polévka Ančka je.

Ve čtvrtek večer jsem si chystala suroviny, ze kterých budu vařit druhý den, abych měla vše přichystané a mohli jsme se se synem vrhnout rovnou do vaření.

Kuchařku jsem otevřela na patřičné stránce a podle seznamu surovin chystala vše potřebné. Oloupala jsem brambory, cibuli, nachystala koření, bylinky…

Začetla jsem se do postupu přípravy polévky, ale jak zpracovat brambory jsem nenašla. Četla jsem vše ještě jednou, brambory zase nikde. Jediné co jsem si uvědomila bylo, že k přípravě polévky potřebuji jeden kastrol na cibuli, druhý na vejce a třetí na mléko. Stále jsem však netušila kam dát brambory.

Vše jsem měla už přichystané, a tak jsem chtěla recept opravdu vyzkoušet a ochutnat.

Hledala jsem tedy na internetu a našla receptů hned několik. I to co si počít s brambory. Měly se vařit zvlášť v kastrole. To už byl čtvrtý!

Nechtělo se mi kvůli jedné polévce špinit tolik kastrolů. Také to potřeba nebylo, recept jsem upravila tak, že se vše krásně vešlo do dvou. A se synem jsme si samotné vaření perfektně užili.

A jak to dopadlo? Ančka nám opravdu chutnala. Její příprava je ve finále opravdu jednoduchá a líbí se mi, že se skládá z mála surovin, které jsou běžně doma v zásobě.

Doporučuji Ančku vyzkoušet? Ano. Můžete ji uvařit třeba podle našeho receptu. 

Vymazlená Ančka (4 porce)

Suroviny:

• 4 vejce (8 křepelčích)
• 0,5 kg brambor
• 2 cibule
• 1 lžička kmínu
• špetka soli
• 0,5 l vody
• 0,75 l mléka 
• 2 lžíce octa
• špetka cukru (můžete vynechat)
• oblíbená bylinka na dozdobení

Postup:

1. Vejce uvaříme natvrdo.
2. Brambory a cibuli oloupeme, nakrájíme na kostky a dáme do kastrolu.
3. Přidáme kmín, sůl, zalijeme vodou a vaříme do měkka, cca 20 minut.
4. Do polévky přilijeme mléko, ocet a rozmixujeme. 
5. Přidáme cukr a krátce povaříme. 
6. Servírujeme s nakrájeným uvařeným vejcem a bylinkami. K polévce se skvěle hodí i opečený toust.

S láskou k vaření, Pavla 

Miluji čerstvé a kvalitní suroviny, především tuzemské, ráda občas vyzkouším i ty exotické.

Kvalitní a čerstvé suroviny té nejvyšší kvality jsou pro mě jasná volba. A vždy tomu tak bylo.

Od mala jsem v tomhle vyrůstala. Měla jsem ovoce a zeleninu ze zahrady, hnojenou hnojem. Prarodiče chovali drobné zvířectvo, tak nikdy nebyla nouze o kvalitní maso a ,,šťastná vejce,,.  Zvířata se měla jako v pohádce, zelená travička, čerstvý vzduch, slunce, pramenitá voda z podhůří Chřibů, zrní co hrdlo ráčí… Zkrátka taková zvířecí idilka.  

Jako dítě jsem mezi zvířaty probíhala a občas pomáhala s krmením. Vše mi přišlo tak přirozené. Starat se o zvířata a o zahradu s respektem a úctou.

Jsem vděčná, že tohle poznání ve mě zůstalo.

Teď, když jsem máma, chci o to více pro svou rodinu kvalitní stravu. Vybírám pro nás především lokální suroviny.

To, co nemáme z naší zahrady nebo od prarodičů, nakupuji nejraději od lokálních farmářů a pěstitelů, téměř vše je v bio kvalitě. 

Ve vaření a celkově ve stravování jsem se spoustu věcí naučila od mých babiček a maminky. Líbí se mi, jak využívají k vaření sezónní suroviny. Přes léto používají čerstvé suroviny, ty co právě rostou. Na zimu zavařují, suší a mrazí, aby uchovaly to nejlepší z léta. Zkrátka moudře využívají darů přírody. 

V současné době máme skvělé možnosti ochutnat i exotické suroviny, ráda jimi zpestřím náš rodinný jídelníček. Líbí se mi, že mnozí tuzemští zemědělci pěstují původně exotické plodiny, a tak k nám nemusí být převáženy z velkých dálek.

Důvěra ve vlastní tělo je nejjednodušší způsob, jak si zajistit potřebné živiny.

Zastávám názor, že je dobré jíst lokální a sezónní plodiny a zároveň naslouchat svému tělu, na co má právě chuť. Takhle si totiž tělo říká, co právě potřebuje, co je pro něj momentálně nejlepší. Tímto přístupem se snažím jít příkladem našemu synovi, sám si může vybrat, co bude jíst. Od prvních příkrmů, kdy jsem pro syna nachystala 2 – 3 druhy zeleniny či ovoce, si sám vybral co bude jíst a jestli vůbec bude jíst. Často zůstanu překvapená, když si místo sušenky sám přinese jablíčko.

Cítím, že když důvěřujeme svému tělu a nasloucháme jeho potřebám, samo nám sdělí, co opravdu potřebuje. Nemusíme tak koukat do tabulek, kolik čeho a v jakém množství sníst. Tabulky a doporučené množství jsou na jednu stranu fajn. Díky nim můžeme získat stručný přehled co a jak. Jedná se však většinou o nějakou formu doporučené denní dávky, která je stanovena pro průměrného člověka. Každé lidské tělo je však jiné, jedinečné a na různé věci reaguje různě. Tedy, co platí pro jednoho, nemusí platit pro druhého, ale také může.  

Proto vnímám doporučené dávky, co se týče stravování, jako skvělého pomocníka pro získání základního přehledu, ale vnitřní moudrost lidského těla u mě vítězí.

Každé jídlo, které připravujeme s radostí a láskou, nám dá to nejlepší.

Kvalitní jídlo si ráda užívám. Věřím, že když jíme kvalitní jídlo, hezky naservírované a užíváme si jej s radostí, dá nám to nejlepší ze sebe. Pod pojmem kvalitní jídlo nemusí být nutně myšleno jen to “zdravé”, může to být i něco na mlsání. Třeba poctivé buchty od babičky, do kterých se s chutí zakousneme, a cítíme babiččinu lásku a starostlivost. Takové buchty nám zajisté prospějí více než sice zdravá chia semínka, ale jezená s odporem. (Prosím, za chia semínka si každý může dosadit libovolnou zdravou potravinu. Zkrátka mi jen tak přišla na mysl, asi proto, že jsou v současné době takovým trendem. A přitom se zapomíná na obyčejný mák.)

Shrnutí mého pohledu na výživu a stravování:

• ráda jím lokální a čerstvé suroviny,
• baví mě vařit z plodin dle ročního období,
• naslouchám svému tělu a stále se to učím,
• když mlsám, tak pořádně a užívám si to.

Jídlo je pro mě především radostí a také možnost trávit příjemně čas se svou rodinou.

Jaký je váš postoj ke stravování a výběru surovin? Přemýšlíte nad tím, co jíte? Změnili jste způsob stravování po narození vašich dětí?

S láskou k vaření, Pavla

Jak a kdy začít s příkrmy, to je snad věčně téma. Často trápí novopečené maminky. Někdo říká, že je vhodné začít co nejdříve a hlavně s mixovanou zeleninou, protože kdybychom začali s ovocem, které je sladké, dítě by pak méně sladké pokrmy odmítalo. Další teorie velí nechat dítě zcela samostatně se rozhodnout, kdy a co bude jíst a kolik toho sní.

Teorií je spousta a vybrat si tu správnou je opravdu těžké. Vím to sama. Ohledně zavádění příkrmů jsem byla ze začátku velmi nesvá, netušila jsem, k čemu se přiklonit… Nakonec jsem poslechla sama sebe, nedala jsem na řeči ostatních, a to bylo skvělé rozhodnutí. Hlavně to bylo moje rozhodnutí! Jak jsem to cítila, tak jsem to dělala. I když ne vždy bylo vše růžové.

Chci se s vámi podělit o to, jak jsme to měli my, spíš já, jako čerstvá maminka od prvního miminka.

Pravdou je, že jsem se cítila hodně zmatená a nejistá ohledně prvních příkrmů. Dlouho před tím, než jsme začali s příkrmy, hledala jsem si spousty informací všude možně na internetu, nakoupila jsem si knížky a nastudovala vše možné. Co bylo výsledkem? Z počátku jsem si připadala ještě více zmatená a přiklonila jsem se ke klasickému způsobu, a to krmení lžičkou. Dělá to tak spousta maminek, zdá se to jednoduché, dítěti se lžičkou podává namixovaná strava. V současné době je výhodou dostupnost průmyslově vyráběných příkrmů vysoké kvality. Zdálo se mi, že nemám co řešit.

Chvíli jsem si od sběru informací dala pauzu. Všechny načtené informace si ve mně sedly. Začalo období přehodnocování, myšlenky v mé hlavě poletovaly jako zběsilé. Něco se mi nezdálo. Nebo spíš zdálo? Zamyslela jsem se nad tím, jak bych se asi cítila, kdyby mě někdo krmil lžičkou. Jeho tempem, ne mým. Přišlo mi to divné.

Hledala jsem tedy dál a narazila na metodu BLW. Baby-led weaning, neboli dítětem řízené odstavení. U nás je tato metoda známá jako “jídlo do tlapky”. Jedná se o to, že je na dítěti, kdy se rozhodne na pevnou stravu přejít, a když se samo rozhodne, je mu ponechána důvěra v tom co jí, a kolik toho sní.

Tohle už mi přišlo lepší řešení. Jen jsem si dělala starosti, jak na to, že má jíst samo, dítě přijde. To bylo ale zbytečné. Děti jsou zvídavé a chtějí  vědět co má máma a táta v talíři, a tak se samy sápou po jídle. Většinou celkem brzy. Náš syn se začal po jídle natahovat před koncem 5. měsíce. To byla pro mě známka, že je to ten pravý čas, dát synovi něco ochutnat.

Když přišlo na věc, nechala jsem se ovlivnit “dobrými radami” okolí a první jsem synovi nabídla mixovanou stravu. Dodnes si pamatuji, jak první ochutnávka probíhala.

První příkrm byl batát vařený v páře, namixovaný dohladka. Po podání první lžičky syn prskal a vůbec nechtěl pokračovat. Mixované jídlo ho absolutně nezajímalo. Víc se mu líbila miska, ve které byl příkrm a lžička, s tou si šermoval. Nic víc. Zkoušela jsem to znovu, a zase nic…

Cítila jsem se zklamaně. Byla jsem celá rozladěná. Pro svého syna chci přece to nejlepší a taky to tak dělám. Jenže on se mi nezdál být spokojený. A to mě trápilo. Byla jsem demotivovaná, už po prvním příkrmu se mi nechtělo pokračovat. Nechala jsem se vyděsit představou, že by takto probíhalo každé papání.

Dva dny jsem si dala prostor a příkrm jsem synovi nedávala. Třetí den jsem si vzpomněla na metodu BLW (jídlo do tlapky), probudil se ve mně zájem zkusit to s příkrmy jinak.

Syn dopoledne pofňukávla, měl nateklé dásně, nevěděla jsem, co s tím, jak mu pomoct. Doma jsme měli salátovou okurku, ta přece chladí. Oloupala jsem ji a nakrájela na hranolky. Jednu jsem dala synovi do ručičky, chvíli se na ni díval a pak sám od sebe si ji dal do pusinky. Slzy mi vyhrkly dojetím! Ten náš pětiměsíční drobeček je úžasný. Tvářil se tak spokojeně a hrdě zároveň, byla to nádhera. Jen jsem pozorovala jak okurku cucá a žužlá.

Tohle mě povzbudilo takto pokračovat. Odpoledne jsem nachystal jablíčko na měsíčky, a syn znovu se zájmem ochutnal, jen jsem žasla. Šlo to samo a hladce.

Jídlo do tlapky u nás zvítězilo.

Z počátku jsem neřešila čas příkrmu, prostě tehdy, kdy se mi to zdálo vhodné, nachystala jsem pro syna nějakou zeleninu či ovoce.

Později se nám podařil režim trošku ustálit. Příkrm jsme zavedli jednou denně, před polednem, střídali jsme jeden den zeleninu a druhý ovoce. Zeleninu jsem připravovala v parním hrnci a ovoce jsem podával většinou čerstvé. Vše jsem krájela na hranolky, či měsíčky, tak, aby to synovi krásně vešlo do ručičky.

Po 6. měsíci jsem postupně přešli na dvě papání za den, nejčastěji jsme měli dopoledne ovoce a odpoledne zeleninu. Po 7. měsíci jsme přidávali i žloutek a různé druhy masa.

Vše se zdálo ideální, syn se sám nádherně krmil, vše nové přijímal bez problémů, byl spokojené miminko a já spokojená máma.

No jo, ale přišlo “období vzdoru” nebo co. Syn s jídlem začal házet, při jídle mrčel a vztekal se. Přišli pochybnosti, jestli jsem neměla jít spíše tou klasickou cestou a syna krmit lžičkou. V hlavě jsem si vysvětloval, že ne, přece se mu to nelíbilo. No jo, ale kdybych to zkoušela víckrát, třeba by na krmení lžičkou přistoupil… Nevím…

Tak to zkusím teď. V synových téměř 8 měsících jsem zavedla mixované příkrmy. Pár dní to fungovalo, ale pak se syn začal také zlobit.

Další naší variantou byla kombinace klasického přístupu a moderní metody BLW (jídlo do tlapky).

V praxi to vypadalo tak, že část papání dostal syn na hranolky a krmil se sám a čas papání jsem mu namixovala a podávala lžičkou. Tohle nám klapalo! 

Byla to super týmová spolupráce, já krmila lžičkou pomalým tempem a syn se v mezičase krmil sám tuhými kousky ovoce, zeleniny, masa či těstovinami. Takto nám to dlouho vydrželo. Téměř do synova roku, kdy už sám ovládá lžičku a vidličku. U společného krmení jsme však zůstali. Máme jeden talíř, každý máme svou lžíci nebo vidličku (někdy jíme jen rukama, to je super zábava) a krmíme se navzájem, jíme totiž společně stejné jídlo. Užíváme si u jídla spoustu legrace.

To, že se syn dokázal najíst sám, mi přineslo pocit svobody a hrdosti. Zároveň jsem se ale musela naučit bezmezné důvěře. Musela jsem se naučit synovi důvěřovat, že se sám umí najíst, že opravdu ví, kdy má hlad a kdy je sytý. Musela jsem se naučit sebeovládání, ze začátku jsem měla tendenci syna k jídlu vybízet a postrkovat ho, ať jí víc, rychleji či pomaleji. Časem se mi podařilo, eliminovat mé zásahy téměř na nulu. 

I když se syn zakuckal, nechala jsem ho, prostě sám dokázal kousek jídla vykašlat, vyplivnout a dál pokračovat v jídle. Pravdou je, že tohle chtělo asi nejvíce sebezapření, abych se synem v takové situaci nezačala cloumat a bouchat ho po zádech. Tohle vážně chtělo velkou trpělivost, která se však velmi rychle zúročila. Syn se naučil sám rozeznávat, který kousek zvládne sníst a který ne. Časem se už téměř nezakuckával a stravování se stalo pohodové pro nás oba.

Syn krásně jí, nedá si do pusinky další sousto, dokud nemá to předchozí spolknuté, myslím, že i k tomuto přispělo synovo samostatné stravování.

K jídlu do tlapky (asi k jakémukoliv dětskému stravování) patří i spousta nepořádku, jídlo je všude.

Ze začátku, než se syn naučil ovládat ručičky, jak potřeboval, jídlo padalo na něj i na zem. Pořád jsem jen sbírala kousky jídla všude možně a vytírala podlahu. Časem jsem si to však zjednodušila a zavedla pár vychytávek, jak zmírnit následky našeho stravování. 

Moje tipy:

• Syn papal v křesílku, pod to jsem dávala starý ubrus (stejně poslouží i deka či prostěradlo), jídlo padalo na něj. Po papání jsem ubrus vytřepala a bylo uklizeno. Když už byl ubrus více znečištěný, putoval do pračky.
• V kuchyni ještě stále mám pohotovostní hadr, většinou je to rozstříhlé vyřazené body nebo tričko. Hadr je na topení v pohotovostním režimu, když se něco rozlije nebo vypatlá po podlaze nebo lince, hned ho můžu použít.

Ať si při zavádění příkrmů zvolíte jakoukoliv cestu, věřte, že je to ta správná, ta vaše společná a nejlepší! Na nic netlačte a hlavně ne na sebe.

Jídlo je zábava a hra, dítě vše teprve zkoumá a zkouší. Objevuje svět a na to potřebuje čas a trpělivou mámu.

Vím, jak to může být těžké s chystáním příkrmů, každá máma chce pestrou a kvalitní stravu pro své miminko, mám pro vás mini ukázku synova jídelníčku v průběhu jednotlivých měsíců. Věřím, že vám jídelníčky budou skvělou inspirací. 

4.-5. měsíc:

• Jednou denně jsem synovi nabízela buď ovoce nebo zeleninu. Vše jsem se snažila připravit na hranolky, měsíčky či jiné vhodné tvary, aby se dobře držely synovi v ručičce, případně jsem mu papání pomáhala držet.
• Ze zeleniny měla největší úspěch čerstvá salátová okurka, dále pak zelenina upravená v parním hrnci, jako batáty, červená řepa, brokolice, květák, cuketa,… Oloupané rajče (na špičce do kříže nařízlé a spařené, po chvíli se slupka sama začne loupat, to je správný čas na zchlazení a oloupání, ještě rozkrojit a vyloupnout semínka).
• Z ovoce vyhrálo jablíčko, dále pak třešně, meruňky, hruška, banán, švestky,…
• Vzor jídelníčku:
  • Po – batát v páře
  • Út – jablíčko
  • St – cuketa v páře
  • Čt – broskev
  • Pá – salátová okurka
  • So – banán
  • Ne – mrkev v páře

6. měsíc:

• Papání jsme zavedli dvakrát denně, dopoledne ovoce a odpoledne zelenina. Občas jsem kombinovala i více druhů zeleniny a více druhů ovoce, většinou tak 2-3 druhy. Zeleninu jsem velmi ráda připravovala v parním hrnci, tím jsem si ulehčila spoustu času i práce. Prostě jsme jsem nachystala zeleninu, dala do hrnce a zapla. Víc jsem se nestarala, protože hrnec se sám vypnul! Většinou jsme šli ven na procházku a když jsme se vrátili, papání bylo hotové a taky tak akorát zchladlé.  K zelenině jsem ráda přidávala pár lístků bylinek na obohacení chuti, například bazalku, pažitku, petrželku, majoránku (ta je výborná proti nadýmání), někdy jsem přidala i trošku kmínu.
• Vzor jídelníčku:
  • Po – dopoledne: broskev + meruňka; odpoledne: mrkev a cuketa v páře
  • Út – dopoledne: banán+ jablíčko; odpoledne: brambor a cuketa v páře
  • St – dopoledne: hruška + jablíčko; odpoledne: červená řepa v páře
  • Čt – dopoledne: třešně + meruňka; odpoledne: salátová okurka a rajče
  • Pá – dopoledne: meloun; odpoledne: brokolice a batát v páře
  • So – dopoledne: jablíčko; odpoledne: cuketa a hrášek v páře
  • Ne – dopoledne: ryngle + banán; odpoledne: dýně hokaido, mrkev a cuketa v páře

7.-10. měsíc:

• Konečně jsme zařadili už i žloutek a různé druhy masa, těstoviny, rýži, zkrátka jsme se pomaličku blížili k opravdovému jídlu.  Obědvali jsme společně, to se mi líbilo! Dopoledne jsme si dali na svačinu ovoce a odpoledne zeleninu nebo to, co zbylo od oběda.;)
• V tuto dobu mi postupně začalo odpadat dvojí vaření, jedno pro syna a druhé pro mě. Naše jídla se začala sjednocovat, někdy jsem už vařila nám oběma to samé a já jsem si jídlo na talíři dosolila.
• Vzor jídelníčku:
  • Po – v páře upravené kuřecí maso, mrkev, cuketa a bylinky.
  • Út – brambor, petržel a bylinky v páře + loupaná rajčátka
  • St – cuketa s bazalkou v páře + vařená červená čočka s vločkami
  • Čt – v páře upravené králičí maso a mrkev s bylinkami + vařená rýže + salátová okurka
  • Pá – brambor a paprika v páře + žloutek
  • So – cuketa a červená řepa v páře + vařená rýže
  • Ne – v páře upravené hovězí maso s rozmarýnem, bazalkou a kmínem + vařené těstoviny

Po 10. měsíci:

• Můj syn už papá vše jako já, svou stravu jsem lehce přizpůsobila, nechtělo se mi vařit dvoje jídlo…
• Vzor jídelníčku:
  • Po – vývar + pečený segedínský guláš s knedlíkem
  • Út – vločková polévka + těstoviny se sýrem
  • St – mrkvová polévka + kuře na rozmarýnu s rýží
  • Čt – mrkvová polévka + kuře na rozmarýnu s rýží
  • Pá – polévka z červené čočky + žemlovka
  • So – hrášková polévka + pečený jarní losos s bylinkami a pečené brambory
  • Ne – vývar + pečený segedínský guláš s knedlíkem

Díky tomu, že jsem pro syna i pro sebe chtěla vařit pestrou a především kvalitní stravu, začala jsem si sestavovat jídelníčky. A to dělám doteď. Je to super, mám přehled, co jíme a nevařím pořád to samé dokola…  

Chcete vědět jak to dělám? Své zkušenosti se sestavováním jídelníčku jsem pro vás přehledně sepsala. Vznikl tak jedinečný eBook zdarma 5 VÝHOD JÍDELNÍČKU + návod, jak sestavit rodinný jídelníček.

Nechte se inspirovat a ušetřete si práci a čas strávený v kuchyni!

S láskou k vaření, Pavla