Mami, já chci štěňátko!
Tak to je věta, kterou asi řada z nás již slyšela nebo na nás v budoucnu číhá. Dříve či později je třeba se s ní důstojně vypořádat.
Pokud rozhodně psa zatím odmítáte, rozhodně nedoporučuji "vyřešit ji chytře" třeba tlakem na výrazné zlepšení prospěchu, to se Vám může dosti vymstít. Motivace psem bývá opravdu silná a dokáže ze strany dětí zázraky.
U nás jsme to dětem "odkládali" na dobu, kdy budeme mít dům a zahradu, kde by pejsek byl přeci mnohem šťastnější než v bytě. Věděli jsme, že vzhledem k naší finanční situaci to bude tak na náš důchod a tedy v době, kdy už naše ratolesti po psovi (a asi ani po nás) nevzdechnou.
No, život to zařídil tak nějak jinak. Psa jsem pořizovala expresně po tragické situaci v naší rodině, abychom vyvážili poměr sil opět na původní 4. Ještě jsem neměla ani pelech, měla nula zkušeností a pes byl najednou tu. I on (tedy ona) potřebovala rychle pomoc, tak jsme si ji dali vzájemně. Zjistila jsem, že péče o psa je vlastně trochu podobná té o děti, chce to hodně času, trpělivosti a bezpodmínečné lásky.
Máme psa téměř 2 roky a zde je základní inventura: chlupy všude, radost všude🙂 Pes jako terapeut se rozhodně skvěle osvědčil, děti (tedy už teenageři) ho milují, nikdy nejsou doma samy a musely se naučit, co to znamená se starat o jiného, živého tvora. Nicméně se mne neptejte, kdo u nás venčí🙂 Naštěstí miluju procházky a děti se mnou už nechtějí chodit, takže bod pro psa a moje kila🙂 Pokud je nemilujete (myslím procházky), tak až se Vás děti budou ptát "Mami, já chci psa", tak doporučuji kompromis v podobě odpovědi: A co radši kočičku?"
Každé zvíře obohatí Váš život o starosti i radosti. A já neznám moc dojemnějších pohledů, než když moje děti usínají spokojené na sedačce a jsou obloženy (oblaženy?) naší psí slečnou.
Krásný den všem,
Petra
Doporučujeme
Vim, ze toto nastane. I my jsme meli pejska. Jenže ja ziskala krom kocek i velmi silnou alergii na psy, takze nic nebude, a jestli jo, tak se stehuju do haje, takhle jsem to i rekla chlapovi, takze až me bude mit plny zuby, staci prinest stene 😀
Pes je super parták, ale je to opravdu velká zodpovědnost a změna v životě . Člověk nemůže jít po práci nikam nakoupit, sednout si, musí letět domů za psem ho vyvenčit. Musí počítat s fin náklady za kvalitní stravu, veterináře, výcvik / výchovu , pak je otázka : Kam se psem o dovolené. Brát sebou, nebo psí hotel ? S námi žijí psiska nějakých 14 let . A nelitujeme, i když je to někdy hodně náročné, neb psí hotely nevyužíváme a jezdíme se psy všude. Dcera s nimi vyrůstá , učí se zodpovědnosti, učí se chování ke zvířatům. Pomáhá krmit, hraje si s nima. Přizpůsobili jsme hodně věcí psům - částečně i bydlení . Kdy jsme se kdysi stehovali z města na vesnici , aby psiska mohla mít přístup na zahradu nonstop. Ted jsme na baráku, zahrada, dvůr. A opět budeme předělávat halu ( budeme rekonstruovat celej barák) pro psy. Jezdíme na psí akce, závody.. Prostě je toho dost . ale už si to bez nich neumíme představit.
Dcery dlouho prosily o psa. Pak napsaly tak krásný dopis Ježíškovi, že i manžel vyměkl a máme doma 🐩. Ale, v době hledání, holky chodily venčit imaginárního psa 😀 a musím říct, že stále chodí ven holky. Brzo ráno a večer chodí manžel. A ano, je to jako 3 dítě, večer přesouván pelech k mé posteli 😂😂😂. Je to totiž mega kontaktní umazlený pes.
U nás toto již proběhlo, ale dokud dcera nebude schopná se sama postarat, nemá šanci, tedy pokud jde o psa. Navíc máme připraveno pro kočičku, jedna nám už domem prošla, ale kvůli její nemoci, byla procházka kratší, než jsem původně mysleli. Teď čekáme na další, koťátko od sestry kočičky, kterou jsme měli doma.
Já bych chtěla psa - a to nejsem úplně vycházková (sama se jdu ze své vůle či přání jen tak projít málokdy). Už jsem kdysi psa měla a zjistila jsem, že nejhorší je se přimět jít ven (což pes snadno zařídí) a že když už jsem venku, tak se mi to i líbí.
Děti ale chtějí kočičku. Nikdy jsem na kočky moc nebyla, ale myslím, že by se jí u nás s dětmi líbilo. Vlastně by se u nás líbilo asi různým zvířátkům, ale manžel je každopádně proti - neboť "zvířata umírají". Tak to je holt argument, který mu nerozumluvím, no...
Taky máme tuto fázi. Už to nějakou dobu probíhá. Ale jsme velmi málo doma, tak zvířátko nebude. Začalo to kočičkou, pak byl na řadě pejsek, pak papoušek, pak rybička. Po víkendové návštěvě zookoutku prosí o sovičku (a učí se správně houkat). Asi podřídíme potkana, toho jsme měli, byl to minipejsek a všude byl s námi.
@ivana_sed Škoda, že jsem o potkanovi nevěděl dříve, měla bych každý den hodinu k dobru🙂 Tak šťastné rozhodnutí!
Začni psát komentář...
Kluci taky žádoucí, ale vysvětlila jsem jim, ze kromě radosti, je to ohromná starost kolem venčení za jakohokoli počasí a v kteroukoli denní dobu, nemožnost odjet z domu, kdy se nám zachce a hlavně by byl pes věcně sám doma. Odjíždíme ráno a vracíme se v podvečer