Pohádka o tom, kdo čaruje v lese

V jednom dubovém lese žili dva skřítkové, Kryšpín a Filišpín. Byli to skřítci rošťáčci a šprýmaři. Rádi čarovali po lese a zlobili zvířátka svými darebnými kousky. Ale byli to také skřítci hodníčci a pomocníčci. Když potřebovalo některé zvířátko pomoci, rádi pomohli a když se některé zvířátko roznemohlo a onemocnělo, svými kouzly zvířátko uzdravili.

Jednou se na pasece uprostřed lesa konal velký sněm zvířátek. Přišli i skřítkové. Ti nesměli nikde chybět! Předsedal starý mrzout jezevec. „Ale budete hodní! Nebo vás nechám vyvést!“ Brblal pod vousy a mžoural unavenýma očima přes brýle. Projednávalo se všechno. Jak se v lese žije, co zvířátka potřebují a kdo ochořel, prostě všechno. Řešilo se, jak zabránit křivdám a rozporům a zamezit hádkám, jak chyby a nedobré věci napravit. Když už bylo všechno hotovo, přihlásil se statný mladý jelen:“V našem lese zase škodí pytláci!“ My mladí se jich nebojíme! Jsme bystří a rychlí. Jejich nástrahy přeskočíme a utečeme dál do hlubokého lesa. Ale ti staří a nemocní nemají od pytláků pokoj! Všude po lese jsou nastražená oka a pytláci číhají taky na posedu a střílí“. Zvířátka se vyděsila! „Už je to tu zase!“, zaskuhrala stará liška, „nedají nám pokoj!“ Zvířátka se radila a skřítkové dobře poslouchali. My bychom rádi čarovali a pytláky vystrašili. Ale to by nebylo to pravé!

Kryšpín trval na tom, že zvířátka musí ukázat, že ...........

DOKONČENÍ POHÁDKY NAJDETE ZDE:

Více zde: https://salek-kavy-u-diviska.webnode.cz/product...