O trémě před tabulí
Klukovi v tomto příběhu budu říkat Jakub. Jakub měl mít pro třídu připravené povídání o jedné řecké pověsti. Došel k tabuli, řekl její název, pak zrudl, zasekl se a nastalo ticho. Takové to třeskutě tiché ticho, kdy se děti ve třídě přestanou zabývat pohledem z okna, čmáráním si propiskou na ruku a pozorováním roztřepených konečků vlasů. Třída se zcela ztiší a všichni se soustředí na divadlo, které se začíná odehrávat přímo před tabulí. "Jakube, začni klidně ještě jednou. Děje se něco? Víš, co? Sedni si a uvidíme, třeba to do konce hodiny ještě dáš."
Nedal. Seděl v lavici, oči měl zalité slzami a upřeně zíral před sebe.. Ale protože se ve třídě děje spousta dalších věcí, za pár minut už tomu nikdo kromě mě nevěnoval pozornost. Jakub se celkem uklidnil, ale mému pohledu se vytrvale celou hodinu vyhýbal. Po zvonění za mnou přišel s omluvou že vůbec neví, co se s ním dělo. Dohodli jsme se, že to nebudeme dělat problém, on mi tu notoricky známou pověst převyprávěl o přestávce a bylo. A protože v dalších hodinách už to byl opět starý známý Jakub, tuto příhodu jsem odsunula někam do pozadí.
Za čtrnáct dní se konaly třídní schůzky. Přišla za mnou maminka, kterou jsem vůbec neznala a vláčela s sebou dárkovou tašku. Představila se jako Jakubova matka a začala mi děkovat za moje vstřícné jednání. Vstřícné jednání? "Ano, ano. Ani doma nechápal, co se stalo, on trémou netrpí. Paní učitelko, za to, že jste ho posadila a nenutila ho to převyprávět, tak tady máte." A podávala mi fialovou tašku s motivy levandule . Bránila jsem se, bylo mi to trapné. To přece nebyla vstřícnost, ale samozřejmost. "Ne paní učitelko, nebyla. Spousta učitelů by si ho vychutnala."
Tak jsem si ten dárek vzala. Paní mi ještě jednou poděkovala a odešla. Nechala mě stát v prázdné třídě se spoustou otázek, myšlenek a s instantní kávou a sypaným čajem na pevné nervy.
Doporučujeme
👏 kéž by všichni učitelé byli z poloviny jako vy ☺️
No mě by ani nenapadlo, že ještě dneska jsou kantoři, kteří by si ho vychutnali😲. Myslela jsem, že tahle doba je už pryč...
To co Kubovi se mi tohle bohužel stávalo taky a to často a bohužel to bylo na vyšším gymplu. Bohužel spolužáci tohle nepřicházelo, naopak mk to.davali pěkné sehrát. A jen jedna z učitelek byla ochotna mi místo ústního zkoušení dávat testy, či mě zkoušet o přestávkách. Ostatní mi sekali pětky a já se během půl roku zhoršila téměř ve všech předmětech až o dva stupně. Nikoho, kromě té jedné učitelky, nezajímalo proč se to děje. Vlastně ani doma to nikoho nezajímalo. Do dneska jsem té učitelce vděčná, že měla trpělivost a byla ochotná mě vyslechnout a ze se zajimala.
Jee, to je krásne hned několikrát.. 😊 za paní učitelku a její přístup, za Kubíčka, který se doma o to podělil a za maminku, která ten kruh uzavřela.. ♥️
Krásné. 👏
Vybavila se mi příhoda ue základky, ale nedopadla takhle dobře...
Bohužel se to děje dost často. Můj bratr měl blok a na prvním stupni prostě před dětmi nemluvil, nosil domů pětky a přitom to doma uměl. Mamce to nedalo a zašla za učitelkou, dohodly se a bráchu zkoušela v kabinetu a ne před tabulí.
Já z hlavy nikdy nevymaže učitelku němčiny v prváku na SŠ. Když pominu, že to byla kráva neuvěřitelná, posílala nás na chodbu kde jsme se museli nahrávat na kazetu a pak to přede všemi pouštěla ve třídě a komentovala.
Nenáviděla jsem ji, nenáviděla jsem ten jazyk. Na škole jsem skončila...🤷 Takže to opravdu není samozřejmostí! Za ,,Jakuba" děkuji.
Dekuji za tve clanky, dava mi to nadeji, ze to ve skolstvi neni jeste tak zle, jak se povida.
@lvicek2000 Já taky... reakce maminky mě dost překvapila
@patane není vubec za co. 😊 Je super, když to "funguje" a takhle vzájemně to vlastně zjistíte. 😍 Přesně tyhle "malickosti", kterych si mnozí ani nevsimnou jsou strašně důležitý a pomahaji formovat naše děti. A taky jsem moc ráda za tu maminku, že vám to dala najevo. Ono opravdu tohle "propojení" může dělat zázraky. 😉 Myslím si, že pokud nám něco udělá radost, jsme za něco vděční a uvědomujeme si to, měli bychom to dát najevo. Protože nejhorší co muzeme dopustit na sobě i ostatních je brát věci automaticky a se samozřejmosti. Nevidět, ty věci "navíc" je strašná škoda, protože ony se nikdy nebudou dít samy od sebe a donekocna. Já, děkuji. ♥️
Začni psát komentář...
Z toho mrazí.. Ano, vždyť to je samozřejmost! A přitom opravdu tak často není :( když nebudou "lidští" ani ti, kteří vychovávají, tak od koho už se to ty děti mají naučit?