Oskárkův příchod mezi nás

Bylo pondělí, 8.11.2010

Na tento den jsem byla domluvená se svým gyndařem, že pokud do neděle neporodím, mám se hlásit v porodnici na domluvu, co se mnou bude dál. TP jsem měla 6.11., tak jsem ani nijak nepředpokládala, že bych hned v pondělí měla rodit.

V půl desátý jsme tedy dorazili na ambulanci GP FN Plzeň, mám tam kamarádku, tak mě protlačila na monitor skoro hned, po záznamu, kde se vlastně vůbec nic nedělo mě ještě vyšetřila dr, řekla, že se to jako že chystá, otevřená na dva prsty, ale jinak nic, že prý to trochu popožene, udělala Hamilltona a že prej si mám jít domů zabalit a čekat, že se uvidí, že prý možná odpoledne začnu rodit...

Tak jsme sedli do auta a jeli ke S. do práce, potřeboval ještě něco dodělat, ale že prej to bude rychle a odpoledne budeme spolu. Už v autě jsem se tak trochu necejtila, občas něco zabolelo, ale nic, co by se nedalo vydržet. V práci jsem si dala kafe, počkala, až si dodělá, co potřebuje, občas jsem se musela jít projít po skladu, cejtila jsem, že se něco začíná dít, ale pohoda.

Po cestě domů jsem si říkala, že zusím vanu, co to se mnou udělá, buď to urychláí, nebo zastaví...dojeli jsme, já se naložila do koupelny a S. šel k našim vyzvednout malou.

ve vaně jsem cejtila slabý kontrakce cca po 5ti minutách, ale nebyly pořád, vždycky na čas přestaly. Když přišli S a T. domů, ta jsem vylezla, dali jsme si kafe a já jen tak ze srandy řekla, ať stopujou, jak to je dlouho...byly po třech minutách a pravidelně. Ta volám našim, ať jsou doma, že jim asi během odpoledne dovezeme malou, že to vypadá, že pojedem. Byly asi tři odpoledne. Po týhle domluvě kontrakce přestaly a já si připadala jako blázen....tak jsem v klidu dobalila svioje věci a věci pro malou a čekala, co bude. celou dobu jsem malinko krvácela, odcházela hlenová zátka.

Po chvíli kontrakce zase začaly, tak jsem říkala, že dojdem alespoň knašim a uvidíme.cca v půl pátý jsme u nich byli a já jako by se nechumelilo..prostě nic..tak jsme poseděli, dali zase kafe, poklábosili. Pka jsem zase cejtila, že to na mě jde, tak už mi to přestalo bavit a řekla jsem, že jedem. zavolali jsme tý kamarádce, která tam tedy už bohužel nebyla, ale že prej pokud po třech minutách, ať naklušu.

Na ambulanci jsme byli cca v 17 hod, už jsme byli očekáváni, dr mě vyšetřil a řekl, že rodím, že mě posílá na sál...mmch, já kontrakce zase necejtila.

Příjem na sál byl v 17:30 hod, já v těžký pohodě jsem se převlíkla, lehla k monitoru, pokecala s doktorem a říkala si, že takhle by to šlo, že jako pohoda (kdo viděl foto, viděl i jak jsem se tvářila 🙂)

tak jsme se S. kecali, fotili se, dělali si srandu, byla jsem vyzkoušet i sprchu, ale ne kvůli kontrakcím, ale ze zvědavosti,v sedm mě přišel vyšetřit dr, měnily se směny, tak chtěl vědět, jak to pokračuje, prej se pěkně otevírám, tak že uděláme monitor, klystýr a pak kdyžtak prasknem vodu, aby se to rozjelo, lehla jsem na lůžko, cejtila jsem slabý , ale pravidelný kontrakce po třech minutách. nasadili mi monitor, otočila jsem se na bok a voda prdla..nahlásila jsem to sestře, ta mě vyšetřila a že prej super, že jsem tak na 6cm otevřená a že to perfektně pokračuje

Ale po podtoku plodovky začalo to pravý porodní užívání, kontrakce podstatně zesílily a byly cca po minutě, kroutila jsem se a pomalu mi docházelo, že jde do tuhýho.....přestali jsme fotit..S. měl co dělat, aby mě trochu usměrňoval a říkal mi, jak dejchat a co dělat. měla jsem tam i žákyňky, ty byly taky super, vymejšlely různý polohy, jak bych si jako mohla ulevit, takže jsem byla chvíli na lůžku, chvíli na balonu, chvíli na zemi na čtyrech, dejchala jsem jako pes a třásla se jak ratlík, děsně se mi klepaly nohy při každý kontrakci a nedalo se to zastavit...nejlíp mi ale bylo ve sprše, ale to jsem zase měla pocit, že už to tlačí na spodek a že už to jako bude

cca po hodině a půl už jsem si řekla, že by ten tlak mohl být ono, tak jsem se mezi kontrakcema, který stále měly interval minutu doplazila na lůžko, přišla asistentka a že prej se nic neděje, že nález je pořád stejnej a že se to nedá popohnat

a tenhle nález byl až do cca 23 hodin pořád se dole nic nedělo, nikam to nepostupovalo, jen kontrakce sílily a byly pořád intenzib´vnější, že už jsem jen nedejchala, ale i nadávala, ale prej ne sprostě, za co jsem ráda

už jsem ale byla dost zoufala a ptala jsem se po císaři, když to jako takovou dobu nepostupuje a nic se neděje, že už fakt nemůžu, že jsem vyčerpaná a nebudu mít sílu tlačit, až půjde ještě víc do tuhýho....asistentka se byla zeptat dr, ale ten to zamítl, v tu chvíli bych mít ho u sebe ho asi zabila...

pak mi chtěli udělat monitor, napojili mě a v tu chvíli přišla kontrakce taková, že jsem myslela, že už je malej venku, zařvala jsem ta, že to museli slyšet....Malej leze ven!!! úplně jsem cejtila, jak se posunul, zkroutila jsem se na bok a skoro jsem se bála, že už je venku, po mým řevu všichni přiběhli, asistentka mě vyšetřila a řekla, jdeme na to

že prej mám tak a tak tlačit, až to bude...no jo, ale ono se to řekne, zareagovala jsem úplně obráceně a asi jsem je pěkně pokopala, bylo mi vynadáno, že takhle tedy jako ne a ať koukám něco dělat 🙂

přišla kontrakce, já zatlačila, a cejtila jsem, že je venku hlavička, pak že jako tlačit nemám, za chvíli zase jo, že ramínka a pak naposled a byl Oskar ve 23:21 hod na světě

přišla děsná úleva, všem jsem se tam omlouvala, bylo mi děsně trapně, ale v těch bolestech jsem prostě jednala úplně jinak..dorazil mě vyšetřit doktor a smál se, že by mi císaře stejně neudělal, že věděl, že to zvládnu..poděkovala jsem mu za to a  on že prej v pohodě, že to tam slýchají často

mezitím malýho ošetřili a jmy už se jen mohli radovat z krásnýho uzlíčku štěstí

poporodní poranění k mýmu údivu vůbec žádný, placenta odešla ani nevím jak

dvě hodiny jsme si ještě poleželi na sále na pozorování, měla jsem děsnou žízeň, ale pít mi dovolili až po převozu na oddělení, kde jsem ležela s fajn holkama a personál byl perfektní

Tak a to je vše...... 🙂