Můj denní chléb a grafy

Celý život jsem měla problémy s MS, od 18 let jsem začala chodit pravidelně k lékaři, měla jsem ji tak jednou za 3 až 4 měsíce. Protože jsem děti ještě nechtěla, dostala jsem antikocepčí pilulky a MS byla pravidelná jako hodinky. Ale v době, kdy jsme se partnerem rozhodli, že chceme děti, jsem pilulky vysadila a MS byla ještě víc rozházená než dříve, nicméně, nevím ani jak, ale asi po 2 letech nepravidelného snažení jsem otěhotněla.

. Šla jsem na pravidelnou návštěvu dr., to že mi nepřišla MS, nebyla žádná záhada, protože jsem ji měla všelijak, ale u dr. jsem si udělala test z moče, byl negativní, dr. mi vzal krev. Druhý den jsem si volala a krev byla pozitivní, nicméně test, který jsem si doma udělala, byl pořád negativní. Za pár týdnů jsem měla jít na kontrolu, kde už bylo něco málo vidět, byla jsem šťastná, že se to povedlo, za dalších 14 dní jsem byla opět na kontrole, už bylo vidět víc, ale dr. říkal, že je to menší než by mělo být, ale že je důležité, jestli poroste, tak následovaly kontroly a mimi rostlo, sice pomaleji, ale rostlo. Byla jsem ve 12. tt a nějak se mi zdálo, že mi ochabla prsa, že to napětí zmizelo, nevěnovala jsem tomu pozornost ,ale na kontrole mi dr. opatrně sdělil, že miminko už nežije, že i hůř rostlo, že byla i možná nějaká vývojová porucha, zhroutilo se mi všechno a ještě ten den jsem absolvovala revizi dělohy.

Přesně za rok opět v měsíci červnu jsem otěhotněla znovu, nijak jsme se nesnažili, chodila jsem pravidelně na kontroly, dostala jsem nějakou injekci na udržení, přešel i 12. tt, tak jsem byla štastná, že jsme zvládli 12. tt, ve 14. tt jsem byla na kontrole, kde dr. řekl opět tu větu, že je mimi trošku měnší než by mělo být, ale jinak se zdá být vše v pořádku. Za 14 dní jsem začala v noci trošičku špinit, k ránu jsem se probudila a strašně moc jsem krvácela, měla jsem bolesti a věděla jsem, že je zase po všem, jeli jsem do nemocnice, kde mi řekli, že jsem potratila, ale že mi udělají revizi, protože ještě hodně krvácím. BYLA JSEM NAPROSTO ZOUFALÁ.

Začalo se zjištovat, proč u mně dochází k potratům a zjistilo se, že mám velice nízkou hladinu progesteronu, tak jsem byla aspoň ráda, že se vůbec něco zjistilo.

Opět za rok, zase v měsíci červnu, jsem otěhotněla, nejspíš mám červen abnormálně plodný To mě dr. už hlídal každý týden, píchal mi injekce, bral mi krev a kontrolovat hodnoty, když byl menší pokles progesteronu, hned mi dal další injekci a tak to bylo asi do 20. tt, pak už už placenta začala fungovat sama a miminko se krásně vyvíjelo, byla jsem štastná jako každá budoucí maminka, všechny testy v pořádku, v těhotensvtí mě nic netrápilo, žádná nevolnost malátnost, příbírala jsem optimálně, jedla jsem všechno, na co jsem měla chuť, nejvíc mě braly slané korbáčky, které jsem do té doby neměla vůbec ráda, asi to tělo potřebovalo, protože jsem se po nich mohla utlouct

Dle ultrazvuku nám 3× dr. řekl, že čekáme chlapečka, já moc chtěla holčičku, nevím proč, ale myslela jsem si, že ji čekám, ale nakonec mi to bylo jedno, byli jsme štastní, že budeme mít brzo v náručí naše miminko. Ke konci těhotenství jsme začali chystat postýlku, oblečení kočárek. Pak přišel konečně ten den D, kterého jsem se nebála, jako prvorodička jsem nevěděla, co mě čeká, tak jsem byla v pohodě a jaké bylo překvapení, když se z očekávaného chlapečka narodila krásná holčička , takže byla v modrém a zeleném, ale nám tekly slzy štěstí, že máme svoje krásné zdravé miminko.A za dalších 12let dostala dcerka vytouženého bratříčka 🙂