Můj druhý porod ve Vídni aneb Taková malá all-inclusive dovolená😀

Pro druhý porod jsem si zvolila tu samou nemocnici (St. Josef Krankenhaus) – i přes drobné výtky se mi pořád líbil jejich přístup ke kojení, bondingu a samotnému průběhu porodu (bez urychlovačů, nástřihů...)

Malou jsem  přenášela pět dní. V den termínu a tři dny potom jsem byla na monitoru, kde bylo všechno v pořádku, tak mi řekli, že budeme prostě čekat (spodek nezkontrolovali).

V sobotu večer po pořádné procházce mě večer začaly slabé bolesti. Uložili jsme starší (2,5r) a já si šla lehnout. Každých deset minut jsem měla slabší kontrakce, někdy jsem to zaspala, někdy jsem vstala a prodýchavala na míči.

V sedm ráno už to bolelo docela dost, ale bylo to tak někdy po 5, někdy po 3 někdy po 10 minutách. Zavolala jsem rodičům ať se sbalí a přijedou tak před obědem. Šla jsem si dát sprchu, tam jsem asi 15 minut užívala teplo a nadávala proč nemáme vanu. Když jsem vylezla, začaly mi jedna kontrakce za druhou, po 2-3 minutách.

Mezitím musím říct, že manžel vzorně zabavil starší dcerku. Hráli si v pokojíku a malá asi taky vycítila, že se něco děje, protože jindy za mnou furt leze, tak mě tentokrát nechala. Ve stoje jsem v ložnici prodýchavala a funěla a volám znovu našim, ať přijedou co nejdřív.

V půl desátý kontrakce co minuta a manžel volal odvoz do porodnice (červený kříž). Přijeli do 5 minut, naložili mě na lehátko, kde jsem ležela na boku, připoutaná, a jeli jak blázni. Těch 15m do porodnice byly učiněný peklo. Kdybych mohla stát nebo sedět na míči, vím, že bych to zvládla mnohem líp, takhle jsem se kroutila, kousala do ruky a počítala sekundy. Absolutně nejhorší část celého porodu, do toho sekali otáčky, mlátilo to....

Když už jsme jeli po chodbě v porodnici, cítila jsem řezavou bolest dole a pak tlak na konečník. Okamžitě jsem šla na sál, kde byly dvě Hebamme (porodní asistentky), stáhly mi kalhoty a ptaly se jakou chci polohu. Určitě ve stoje, říkám. Jenom rychle namrkly dolů, řekly že jsem úplně otevřená a mám poslouchat svý tělo a můžu tlačit.

Chvíli mi trvalo, než jsem se po tý jízdě uklidnila a pochopila kam a jak tlačit, ale pak už to šlo ráz na ráz. Úplně jsem cítila jak malá leze ven, jak ji vytlačuju, nepopsatelný pocit! (Po minulém, kdy jsem měla epi a ani jsem nevěděla, kdy mám kontrakce).

Na konci už jsem se nemohla udržet na nohou, vylezla jsem na křeslo, opřela se nohama o Hebamme, ony mě chytly za ruce a na jednu kontrakci vylezla hlavička a na druhou tělíčko. Všechno jsem viděla, malá začala plakat, ještě ani neměla tělo venku. Pak vyklouzla celá a byla to nepopsatelná úleva. Narodila se půl hodiny po příjezdu do porodnice.

Dostala jsem malou hned na tělo, skin to skin, a zbytek už byl nedůležitý. Za chvíli vyšla placenta, dotepal pupečník, přišla dr, konstatovala že super, jen 3 kosmetické stehy. Malou mi pomohli přiložit k prsu a pak jsme prostě jen ležely a odpočívaly. Donesli mi oběd a zatímco jsem jedla tak malou zvážili a změřili. Pak přišel manžel, přesunuli mě na pokoj a já si užívala miminko.

Jak jsem se bála jet do porodnice moc brzo, abych tam zase netrávila 2 dny s kontrakcemi, tak jsem si ani nepřipouštěla, že už opravdu rodím a všechno jsem si užila v naprostém klidu, doma bez stresu, a na finále jsem pak dorazila do porodnice. Jsem opravdu vděčná, že jsem mohla začít takovýto krásný, přirozený porod, bez jakýhokoliv zásahu. Opravdu zážitek na celý život.

Na pokoji pak si pak užívala slastný odpočinek. Jenom jsme se mazlili (malá byla první den nahatá, ani ji nekoupali), celý den jsem kojila, spali jsem spolu v posteli, sestřičky a doktorky se vždycky ptali, jestli něco potřebuju, tak jim říkám, že ne, byla jsem totálně bezproblémový pacient😀

Ráno jsem s ní vždy zajela do Kinderzimmer, kde ji přede mnou vyšetřili a zvážili a zbytek dne byl volno. Jídlo nám nosili na pokoj a byl to teda docela luxus, žádná obyč nemocniční strava.

Třetí den už mi to bylo dlouhé a těšila jsem se domů do vlastní postele a za dcerkou, ale ty tři dny klidu, které jsem mohla 100% strávit s miminkem za to stály. Teď už zase každodenní blázinec, ale to zvládneme!🙂