Mám příliš vysoký nároky?
Dostáváte pravidelně od přítele/manžela peníze na dítě a domácnost?
S mojím jsme spolu teprve 2 roky (otěhotněla jsem asi 2 měsíce po začátku vztahu) a on měl nějaký finanční problémy, nevím přesně co tam bylo, protože o tom se mnou nechtěl mluvit, nebo mi spíš neříkal celou pravdu ale asi šlo o to že si pobral půjčky který pak nesplácel a dostal pokuty a hrozila mu exekuce. Tak jsem si výbavičku pro malého kupovala víceméně sama. A ještě jsem mu dost peněz půjčovala, dobíjela mu kredit, kupovala jídlo. V jeho věcech jsem tehdy zahlédla splátkový kalendář do března 2017 tak jsem se radovala, že až se narodí malej, že už bude všechno v pohodě a nebudou starosti. Ale je to tak, že od narození syna mi nedává ani korunu, posledních pár měsíců jsem ho teda naučila mi dávat 1500 na bydlení, aspoň něco... Štve mě, že malýmu nemá chuť dát ani korunu. On vydělává něco okolo 30 000 (jednou jsem se mu potají koukla na výplatnici a tam bylo 35 000) Krmí mě tím, že dostává jen 24 000. Není schopnej ušetřit ani korunu, každý měsíc je už dva týdny po výplatě bez peněz a není mu vůbec blbý půjčovat si peníze ode mě (půjčuje ale nevrací..) nebo od malýho z kasičky a dokonce je tak drzej, že si vezme potají. Když se ho zeptám jaktože je zase bez peněz, vždycky to nějak ukecá, že platil to a tamto a že platil přece nákup (každoměsíční velký nákup jídla, drogerie cca za 2000) a že pučoval kamarádům a že mu to nevrátili atd atd.. Pořád dělá nějaký přesčasy, každou sobotu je v práci, ale kdyby jsme se aspoň podle toho měli... Já jsem nikdy nebyla nějak posedlá penězma, nikdy by mě nenapadlo jít za klukem a říct mu hele dej mi peníze já chci to a tamto. Vlastně i teď mi to připadá blbý přijít za ním a říct mu "máš syna, dej mi peníze at mu je můžu uložit do kasičky". Pořád si říkám vždyt to jsou jeho peníze on sije vydělal, takže možná je chyba na mé straně, že od něj čekám až příliš... Nerozumím tomu proč ke mě není upřímnej v tom kolik vydělává a za co ty peníze utrácí. Já mám mateřskou hodně nízkou aby mi vydržela dlouho, každou korunu můžu doložit za co jsem ji utratila. Největší část investuju do malýho, pak do jídla jak pro nás tak pro zvířata, peníze na domácnost a co si koupim pro sebe? Kojící čaje a čokoládu abych mohla léčit nervy z toho chlapa 😀 Tedněkdy semají vracet daně za dítě, ptala jsem se jestli už je dostal. Odpověděl že ne, ale mám takový pocit z toho jak mi to řekl, že už je dostal a že už je utratil... Chtěla jsem z nic objednat firmu, která by konečně dodělala podlahu v pokojíčku našeho syna. Asi z toho nic nebude.... Chtěla bych aby ke mě byl upřímný co se peněz týče, chtěla bych aby o tom semnou chtěl mluvit, chtěla bych našeho syna zabezpečit do budoucna. To, že je strašněj lenoch co by se nejradši pořád válel u televize bych překousla, to že se malýmu nevěnuje víc než pár minut denně taky překousnu. Ale ty peníze to mě fakt ničí...jdu si dát čokoládu a vy mi zatím napište jak to je u vás. Je finanční příspěvek od vašeho milého samozřejmost, nebo otravná povinnost do kterého ho musíte nutit?