Článek píšu asi hlavně kvůli sobě, protože už to bude skoro rok a já moc ráda vzpomínám na ten den, kdy se nám narodil náš úžasný chlapeček, kterého bezmezně milujeme.

Před porodem jsem moc nečetla články maminek o tom jaký měli porod, zajímalo mě to spíš až po porodu, tak snad svým článkem nikoho nepohorším. Nemyslím si, že jsem měla nějaký supr čupr porod, kterým bych se měla chlubit, ale chci mít na něj památku 🙂.

Začala bych přiblížením mého "režimu" v tom posledním týdnu kdy jsme byli ještě 2v1. Syn se narodil v pátek, v pondělí a ve strědu jsem byla v porodnici na kontrole a na pásech. Ve středu mi udělali hamiltona a řekli mi, že další kontrola bude v pátek a domluvíme se na vyvolání. Byl to poslední březnový týden a protože máme velkou zahradu a pěstujeme si úplně všechno, byl už čas pustit se do zahradničení. Měla jsem první termín 18. 3 a druhý 23.3, oba byli už dávno pryč a já jsem myslela že snad nikdy neporodím, tak jsem se začala sžívat s pupčourem, naštěstí nebyl tak velkej aby mi překážel při tanci s motyčkou a ohýbání.

Setí špenátu, ředkviček, salátu, rozsazování jahod a hodně odnošených konví na zalévání, to byly moje poslední hrdinské činy s mým Milánkem v bříšku (další byli třeba bourání otvoru pro dveře, stěhování skříní... jen ať mi některá těhule zkusí říct, že něco nejde :D) Přítel měl noční a mamka odpolední, takže když přítel odjel ve 22:00 do práce, mamka dojela ve 23:00. Čekávala jsem na ní, pokecali jsme si o tom jak měla naprd den v práci, já jsem si naložila nějakou super mega mňamku a šupky dupky do postele to spapkat a koukat na seriály.Ve čtvrtek večer, než přítel odjel, jsme se hezky pomilovali a já si pak ještě zacvičila s aniballem a poprvé jsem se dostala na průměr 30cm, měla jsem z toho velkou radost. Před porodem už se nedá spát skoro vůbec, spousta nepohodlí s pupkem a když už si konečně uděláte pohodlíčko, tak začne tlačit močák. Takže šup na WC. Klidně i 10x za půl hodinky 🙂. Usínala jsem celý týden kolem 1 ráno a pravidelně jsem se budila ve 3 na WC, proto když jsem se v pátek 31.3. vzbudila klasicky ve 3 ráno na WC a pak zalehla zpátky do postele se snahou usnout, ani mě v první chvíli nenapadlo, že už se nevyspim a že vyčerpávající aktivity z předchozího dne nebyli vůbec moudré. Jak jsem tak ležela, skoro usínala, taková ošklivá bolest mi projela podbřiškem. V první chvíli jsem si myslela, že to asi budou ty poslíčci, které jsou do té doby neměla a paní doktorka mi je popsala jako menstruační bolesti. Skoro usínám a znova taková bolest že jsem se až rozklepala, tak jsem vzala mobil a když se to opakovalo každých  dalších 10 minut, žačala jsem tušit, že už se asi nevyspim a z toho mi v tu chvíli bylo skoro až do pláče a taky jsem byla zklamaná, že nepojedu do Ivančic do porodnice na kontrolu, protože jsem pak chtěla jít ještě nakoupit nějaké proslední drobnosti pro sebe a miminko :D. No nic, oblíkla jsem bundu a šla jsem to "rozchodit". Rozchodila jsem to tak, že po půl hodině kontrakcí po 10 minutách jsem měla kontrakce po 5 min.... To jsem si teda pomohla. Pomalu jsem se smířila s tím, že už se teda nevyspím, jako už asi vůbec, protože po narození dítěte už se nedá pořádně vyspat 🙂 . Ve 3:47 jsem napsala příteli sms, že ať všeho v práci nechá, že už je čas a šla jsem se osprchovat a zkontrolovat tašku do porodnice. Vůbec mě nenapadlo, že v tom kraválu ve kterým pracuje, si vůbec nevšimne toho, že mu přišla sms. Takže jsem mu musela asi o půl 5 zavolat, což bylo celkem těžký, protože ty kontrakce nebyli žádná sranda. Každá minuta byla tak dlouhá a ta bolest tak nepříjemná. Chtěla bych podotknout, že jsem měla velký strach, že každou minutu porodím, protože jsem si načetla jak jsou kontrakce nejdřív nepravidelné, třeba po půl hodinách a já jsem je měla hned ze startu tak krátké a velmi intenzivní. Připsala bych to tomu, že jsem pila čaj z maliníku. Po litrech, ne 3 šálky za den, jak je doporučovaný. A taky jsem měla velký strach o malýho, měla jsem streptokoka a doktoři mi řekli, že je potřeba mi před porodem dát antibiotika, takže musim do porodnice spěchat aby nebyl nemocný. 

Na cestu do porodnice si moc nevzpomínám. Připadala mi nekonečná. Kontrakce jsem už měla snad po dvou minutách a byli šílený. Tak hrozně to bolelo. Předtím jsem si ani nedokázala představit, že mě to bude takhle bolet. 

Příjezd do porodnice a výjezd do šestého patra na porodní sál, kam jsem chodila na monitory, mám taky hodně mlhavý. 

Porodní asistentka mi udělala monitor a trošku mě vyzpovídala. Pak jsem se převlékla do košile a nějaký pan doktor mi udělal vyšetření. Při těch bolestech to bylo hodně nepříjemný a sdělení, že jsem stejně jako ve středu, pořád jenom "na prst" mi vůbec nepřidalo. Měla jsem za sebou čtyři hodiny úplně vysilujících, bolestivých kontrakcí a neotevřela jsem se ani o kousek. V hlavě mi začal běhat další strašák jménem císařský řez. 

 Začala jsem se ptát na epidural. Ještě jsem nebyla ve fázy kdy je vhodné ho podat, takže smolík. Nic jiného na úlevu od bolestí mi nebylo nabídnuto a můj mozek byl úplně někde jinde, než aby vzpomínal na všechny druhy utlumujících přípravků o kterých jsem četla.

Moje porodní asistentka byla moc milá, hodná, mladá slečna. Odvedla mě a mého přítele na pokoj, kde jsem měla rodit. Teď zpětně je mi moc líto, že jsem mému nejmilejšímu nedala žádné "školení" o tom co se semnou bude dít a jak mi má nejlíp pomáhat. Zkrátka mi to bylo trapný a připadalo mi to zbytečný. Není to zbytečný,  jestli tohle budou číst budoucí maminky, "vycvičte" si svý partnery ať vám pak dokážou pomoct. Ono se to nezdá, ale v těch chvílích kdy zažíváte úplně tu nejhorší bolest se hodí i nějaký to chlácholivý slovo. To mého přítele ale nenapadlo. Byl hodně zaskočený a myslím že ze mě měl i dost srandu, když jsem nezvládala prodýchávat kontrakce a křičela jsem tak, že mě snad bylo slyšet i o šest pater níž na vrátnici 🙂 Pár dní před tím jsem mu totiž řekla, že já ROZHODNĚ u porodu křičet nebudu, protože mám načtený, že se to musí rozdýchávat. Tak jsem se nějak prokřičela do osmé hodiny ranní, kdy mi porodní asistentka přišla píchnou kapačku s antibiotiky. Nemám moc žilnatý ruce, ale když mě někdo chtěl píchnout tak mě vždycky píchl. Možná se mojí porodní asistentce klepali ruce z toho mého lvího řevu a rozhodně jí to nijak nezazlívám, ale to jak mi rozpíchala ruce, protože se nemohla nikam trefit mi způsobilo jen další bolest která mě tak sžírala, že jsem nebyla schopná na nic myslet. Jen na tu bolest, kvůli které jsem jen bezvládně ležela na posteli, protože nohy jsem měla tak rozklepané, že jsem jim nedokázala poručit. Tady byl můj další kámen. Při první době porodní, není nijak přínosné když rodička leží. Pohybování se po místnosti pomáhá zvládat bolest a porodní cesty se lépe otvírají. Nezvládala jsem ani stát, natož chodit. Po přemlouvání jsem teda nakonec vlezla do vany. Sprchovala jsem se horkou vodou a chvilku mi to dělalo dobře. Pak na mě přišly jakési návaly. Příchod kontrakce jsem poznala podle toho že mě začalo polívat horko, když kontrakce odešla rozklepala mě velká zima. Nevím jak se mi to povedlo ale ve vaně se mi vytáhla kapačka z ruky. Následovali další pokusy o napíchnutí žíly. Pořád jsem nebyla dost otevřená na epidural. Tak jsem se na něj těšila, jako by to měla být moje spása, moje vstupenka do nebe, lístek na fajnový porod. Přítel tam se mnou býval chvilkama a podával mi lahev s vodou. Často jsem ho posílala pryč. Aby si šel zapálit, dát si kávu, odpočinout si. Nechtěla jsem aby mě viděl tak zlomenou. Kontrakce jsem myslím měla po minutě a půl a když jsem ji neměla, nedokázala jsem se za tak kratičký čas uvolnit, odpočnout, nabrat sílu na další kontrakci. Jen jsem byla v křeči, rozklepaná zimou a čekala jsem na další nával horka, který znamenal další bolest. Další křik. Další napomenutí, že musím dýchat a ne křičet. 

Myslím, že bylo asi půl 10 když mě porodní asistentka vyšetřila a sdělila mi, že už to je teda na 4 prsty a že pošle pro anesteziologa. Srdíčko mi poskočilo. V 10 hodin přišel pan anesteziolog a sním minimálně dalších 5 lidí, no prostě byl plnej pokoj, nechápala jsem proč a bylo mi to děsně nepříjemný. Když si to tam chystal, vyptával se mě jaký ty kontrakce jsou a jestli jsou vážně tak bolestivý když u toho tak křičím. Blbec. Při píchnutí epidurálu jsem ležela na levém boku a pan anesteziolog byl fakt profík, chvilku mě sledoval kdy a jak mám ty kontrakce a píchl mi to mezi nima. Jedna z jeho asistentek mě držela za ruku a hladila. Při tom píchání se moje porodní asistentka zeptala přítele, jestli se nechce jít projít, že to bude ještě na dlouho. Tak šel. Epidurál byl píchnutej, hadička přilepená a už se mi utlumující látka dostávala do těla. Ještě chvíli jsem ležela v takový křeči, kdy jsem měla strach se uvolnit kvůli bolestli. Vzpamatovala jsem se až když mi  jedna porodní asistentka řekla "teď u Vás přece nemůže nic bolet, maximálně můžete cítit tlak". Tlak jsem cítila hodně silný, jako kdyby se ten můj brouček chtěl narodit přes záda. S porodní asistentkou jsme se začali domlouvat, že uděláme přípravu. Tlak na spodek se trošku změnil a najednou jsem měla pocit že se snad po*eru :D. Začala jsem rychle slézat z postele s tím, že musím okamžitě na záchod. Tak to ne, nikam nikam, nejdřív uděláme vyšetření. Během těch pár minut po píchnutí epidurálu jsem se úplně otevřela a porodní asistentka řekla, že krásně cítí  hlavičku. Potom se všechno začalo dít hrozně rychle. Našroubovaly mi na postel podpěrky pro nohy a pořád důrazně opakovali ať to ještě vydržím a netlačím. Mám ale pocit že tělo tlačilo samo. Měla jsem strach z píchnutí vody, že to bude strašně bolet, naopak to bylo hodně příjemný, ulevující.Na poslední chvíli doběhla mladá sympatická doktorka co mě měla rodit a ještě sestry z novorozeneckého oddělení. Pak mi dali rozkaz zavřít oči, bradu přitisknout k hrudníku a tlačit. Z toho jsem byla dost vykolejená :D. Snažila jsem se nějak vycítit kontrakci, ale po tom epidirálu jsem necítila nic, jenom tlak na kostrč, tak jsem 2x zatlačila na "povel" a hlavička byla venku 🙂 Následovalo takové malé zatlačení protože miminku už pomáhala paní doktorka. Cítila jsem takové křupání, praskání. Další den mi řekli, že jsem malému natřikrát zlomila pravou klíční kost.

V 10:15 jsem porodila našeho chlapečka. Celý porod trval "jen" těch nejdelších 7hodin a 15 minut v mém životě. Hned po porodu si málého vzali dětské sestry na zvážení a změření. Malý vůbec neplakal, možná to bylo tím, že byl napitý zkažené plodové vody. Potom mi ho dali zabaleného v pleně na břicho, ale hned mi ho zase vzali, protože jsem byla ještě rozklepaná z porodu. Opravdu dobře se mi udělalo až po porodu placenty. Takový nával energie a pozitivní nálady, že to ani vyjádřit nedokážu. Protože tam semnou nebyl přítel, málého odvezly s tím, že až přítel přijde dovezou ho na kojení. Následovalo ošetření po porodu. Spodek mi postříkali rozprašovačem a dívali se, měla jsem až strach co mi řeknou, že tam vidí. No neviděli nic, jenom prvorodičku bez poranění tak ještě zavolali primáře ať se taky koukne. No trapas, chápu že oni se na to koukají celý dny ale jsem fakt velká stydlivka a tohle mi bylo nepříjemný a pan primář se ještě díval takovým ošlivým pohledem. Jsem ráda, že mě nerodil, připadal mi jako ten typ doktora kterej stříhá, čistě jen proto aby něco dělal. Konečně přišel přítel, byl si venku zapálit a usnul v autě, protože myslel že to bude ještě dlouho trvat. Dovezli mi malýho na kojení. Dívali jsme se na něj se slzama v očích, doteď nechápu jak je možný někoho tak silně milovat. A bylo mi líto, že přítel propásl ten kouzelný okamžik zrození. Maličký byl zabalený v tvrdých plenách a teď zpětně je mi hrozně líto, že jsem si ho nevybalila a nepomazlila jsem se s jeho maličkým křehkým tělíčkem.

Když na to vzpomínám, derou se mi slzy do očí. Vzpomínám na porod jako na krásný zážitek, ikdyž to bylo hodně bolestivý. Snad se na nás usměje štěstí a podaří se nám udělat ještě jedno miminko, protože si nedokážu představit, že bych těhotenství, porod a péči o toho malinkatého bezbraného tvorečka už nezažila. A ještě bych chtěla napsat o super jídlu, který mi dobilo baterky po porodu :D Dostala jsem špenátovou polévku a holandský řízek s bramborovou kaší a bylo to prostě to nejlepší jídlo a celkově mi během pobytu v porodnici moc chutnalo, jenom toho jídla na mě bylo málo, tak jsem úkolovala návštěvy ať mi nosí mňamky :D Pamatujete si na jídlo, které jste dostaly po porodu? 🙂