Naše druhá princezna, Klárka 🙂

Máme už 1 holčičku. Jmenuje se Ella a je to pěkná divoška. Na chvíli se nezastaví. 16. srpna 2010 bude mít 2 roky.

Protože nám naše snažení se o 1. miminko trvalo rok, rozhodli jsme se vysadit antikoncepci už na podzim 2009 a ejhle. Po dvouměsíční abstinenci a žádném hlídání plodných dní se nám to podařilo napoprvé jako Pájovi skok do kalhot. 🙂

Už víme z 3D ultrazvuku, že čekáme další holčičku. Jméno máme zatím jen ,,pracovní,,...Jasmínka. Ještě nemáme s manželem jasno. Chtěli bysme totiž něco krátkého, když příjmením bude Kovářová. Termín porodu mám 16. července 2010. Bude to určitě náročné miminko a ten náš čertík, ale i tak se na miminko moc těším.
Jinak druhé těhotenství utíká jako voda. S Ellinkou se nenudím ani minutu. Je to naše sluníčko. Při prvním těhotenství jsem přibrala 18 kg. Mám takový dojem, že pokud budu spolu s Elluškou neustále v pohybu, ať už na procházce v kočárku, nebo na hřišti s odrážedlem a balónem, tak tolik nepřiberu. A kdyby ano, tak je mi to jedno. Hlavně, že je druhá holčička zdravá. Jen mě už dost brzy zlobí bolavá záda, pálení žáhy a unavené nohy, zatím bez otoků. Pamatuji si, že jsem u prvního těhotenství takové 2 měsíce před porodem neviděla své kotníky jak byly oteklé.

Rodit jsem se rozhodla tentokrát v Brně - Bohunicích. Poprvé jsem rodila v Břeclavi a nebyla jsem 2x spokojená. Manžela mi poslali hned domů, uložily mě na ,,hekárnu,, , kde jsem rušila spící těhulku. Narazila jsem na 1 ráznou slovenskou sestřičku a hned jsem byla vyhukaná. Pořád mě sestry ujišťovaly, že jako prvorodička budu rodit až za 12 -15 hodin. Že jsem jim hlásila intervaly mezi kontrakcemi čím dál častější a že nemůžu vydržet v bolestech až do rána, to je nezajímalo. Nakonec jsem rodila už za 9 hodin. Manžela jsem zavolala pozdě, přijel až k porodu placenty a třičtvrtě hodinovému šití. Ellinka byla už po 2 po sobě jdoucích kontrakcích na světě a udělala si takovou cestu ven, že mi praskla céva a byla jsem roztrhaná vevnitř i venku. Šití venku jsem po 2 injekcích necítila. Ovšem šití vevnitř ano. I manžel měl možnost pocítit jak jsem trpěla. Celou dobu mě totiž držel za ruku a opakoval mi spolu s doktorkou ať povolím zadek. Paní Dr. mi řekla, že po tom, co se dlouho nemohla odloučit placenta, bude vhodné udělat za pár dní ultrazvuk. Nestalo se tak.

Na odělení to nebylo o moc lepší. Říct mamince 4 hodiny po porodu a po kolapsu aby si zašla do sprchy, že za 5 minut přijde vizita a nezeptat se, jestli to zvládne, nebo nechce pomoct, mi přijde strašné. Sama jsem zdravotní sestra a myslím si, že mimo jiné i k tomu jsou sestry na oddělení. Nejen na rozdání teploměru a jídla. Maminka vedlě mě během dopoledne zkolabovala 3x a ještě dostala, samozřejmě i se mnou, vynadáno, že by si mohla odnést tác s obědem sama. Kdykoliv vstala, šla k zemi. Jednou dokonce i se synem. Naštěstí byla blízko mě a tak jsem syna chytila já a manžel maminky chytil ji. Ihned jsem informovala sestru o dalším maminčiném kolapsu a tak se rozhodly, že dají chlapečka na 1. noc raději na dětské oddělení a přinesou ho mamince jen ke kojení.

Celkově jsem nebyla spokojená s informovaností maminek - prvorodiček, arogantním chování sestřiček z dětského oddělení ( Můžu si dát naředěný džus? Ne, v žádném případě! ). I doktoři se mohli chovat vlídněji. Malá mi v porodnici sjela s váhou dost dolů a 2 dny nikoho nezajímalo co je za problém. Až 3. den přišla sestřička z dětského oddělení a zeptala se mě co se děje, že jdeme s váhou dolů. Zjistila, že si malá s bradavkou jen hraje a když už se napije, tak má problém si brknout . Ten problém má dodnes. Taky jsme zjistily, 3. den na oddělení, že nám nikdo nevysvětlil, že se váha před vážením musí vynulovat. Tahle jediná sestřička si totiž všimla, že malá váží po kojení míň než před ním. Mně to divné nepřipadalo. Dost často totiž zvracela. Tak mi daly Nutrilon a nazdar. Doufám, že v Brně proběhne vše líp.

18.7.2010

Tak, jsme s Klárkou už týden doma, celkem sehrané i s Ellinkou. Měla jsem v plánu rodit podruhé v Brně-Bohunicích. Bohužel to nevyšlo. Klárka chtěla tak moc rychle na svět, že jsem se rozhodla zajet do bližší porodince, tedy do Břeclavi.
9.7., ve 4 ráno, v 38. týdnu, mě vzbudily poslíčci. Zašla jsem si do sprchy a intervaly se prodloužily. Po chvíli se ale začaly objevovat v kratších intervalech, tak jsem začala přemýšlet jestli náhodou nerodím. 🙂 Týden před termínem porodu ještě nemůžu rodit. Musím si přece ještě nechat zkulturnit hlavu u holičky. Nestihla jsem ji. V 7 hodin jsem svým ,,kňouráním,, a prodýcháváním vzbudila manžela. Řekla jsem mu, že nevím jestli náhodou nebudu rodit už dnes. Brnkla jsem do porodnice, řekla sestřičce, že mám týden před 2. porodem a že mám asi už kontrakce, jestli se tedy můžu k nim zajet ukázat a hopnout na monitor. Sestřička samozřejmě řekla ať klidně přijedu. Manžel mi pomohl dobalit pár chybějících věcí do tašky do porodnice, sbalili jsme dceři věci k babičce a vyrazili jsme. To jsem měla kontrakce po 8 minutách. Cesta travala cca. 20 minut. Kontrakce už byly po 5 minutách. Na začátku Břeclavi po 3.
Přijeli jsme o půl 8 a během hodiny jsem stihla sepsat papíry, lehnout k monitoru, pak na kozu, tam mi Dr. Bambas praskl vodu, sestra podala nálev. Zašla jsem na WC, pak do sprchy a hurá na porodní sál. Po třetí kontrakci byla Klárka na světě. Měla kolem krčku 1x omotanou pupeční šňůru, ale jinak byla naprosto v pořádku. Po minulém porodu jsem byla tak poctivě zašitá, že vše drželo na svém místě a nebylo mě potřeba zašít. Této části porodu jsem se bála nejvíc. Šití zaživa není opravdu nic příjemného.
Systém dětských sester se vůbec nezměnil. Zase ke mně 1. den po porodu přišla sestra a oznámila mi, že Klárka váží místo 2,51 kg 2,30 kg, takže ji musím dokrmovat příkrmem, nebo skončí na kapačkách. Tentokrát jsem nebyla z téhle věty vystrašená jako minule. Už jsem věděla, že je normální když miminko ztratí něco na váze. Taky už teď vím, že mlíko nastupuje až 3. den po porodu, tak proto 2 dny před tím po kojení naše první dcera nepřibírala. Bylo mi hrozně. Připadala jsem si jako špatná matka, co má špatné i mlíko. Stačilo pár větama poučit prvomaminku a byl by klid. Poslechla jsem tedy sestřičku, dokrmovala Klárku, zároveň ji přikládala k prsům a poctivě vážila. Váha šla nahoru, mlíka jsem měla na rozdání, 1x jsem musela poprosit sestřičku aby mi odsála mlíko, protože jsem měla pocit, že mi prasknou prsa jak byly nalitý. Klárka spinkala jako andílek a neměla se k probuzení a kojení.
Po 4 dnech nás obě z porodnice pustily. Klárku s váhou 2,43kg a mě s pochvalou jak se mi krásně zavinovává děloha. Taky to umí pěkně zabolet takové zavinování.