Absces prsa
Mojí zkušenost se zánětem prsou a kojením jsem se rozhodla sepsat proto, že když jsem sama byla v nouzi, vyhledávala jsem na internetu všechny možné rady a zkušenosti ostatních maminek, které si něčím takovým prošly a které by mi mohly pomoci. Snad teď můžu být někomu nápomocná i já. Minimálně povzbuzením.
U prvního miminka jsem měla zánět prsou celkem třikrát, bolest, horečky, klasický průběh, ale pokaždé zabral klid a obklady z tvarohu. Po šestinedělí se zánět už neopakoval, syna jsem kojila dva roky a bez problémů.
Pauzu v kojení jsem měla jen půl roku (kojila jsem i první čtyři měsíce v těhotenství), říkala jsem si, že co se týče kojení, nemůže mě už nic překvapit!
Po porodu, který byl krásný a snadný jsem se bez problémů rozkojila, malá dcerka sála výborně, všechno vypadalo naprosto idylicky. To byl asi ten důvod, proč jsem se hned po porodu zapojila do normálních běžných povinností matky na rodičovské - vaření, úklid, hřiště, nákupy... Kojila jsem při vaření, když po mě hopsal starší syn, v šátku při táhnutí nákupu. Chyba! V šestinedělí se má opravdu odpočívat a všechnu práci popřehazovat na ostatní. U nás to bohužel nešlo pro absenci babiček a dědečků, ale měla jsem se na vše vykašlat i za cenu nepořádku a obědů z těstovin s máslem.
Vše skončilo zanedbaným zánětem v prsu, které se dostalo na trojnásobný objem s tmavě fialovou barvou a abscesem. Z tvrdé bulky ze které zánět začal, se stalo měkké abscesové ložisko. Musela jsem si jít lehnout na kapačky do nemocnice, kde jsem pobyla týden a nakonec skončila na sále, kde mi absces vyřízli.
Ležela jsem na Bulovce, ve stejné budově, kde je porodnice a šestinedělí, jen na jiném patře. Co musím říct je, že až na jednu sestru ze staré školy, tam byli všichni neuvěritelně milí. Ano, na Bulovce! Díky miminku jsem "musela" na nadstandartní pokoj a malá byla zapsaná jako můj doprovod, takže jsem tam nakonec měla luxus skoro jako v hotelu s výhledem na Prahu, jen s děsnou kuchyní 🙂
Nemusela jsem vařit ani uklízet, měla jsem čas se umýt a koukat na filmy - až na ty kapačky to bylo jako na dovolené. Samozřejmě jsem občas oplakávala odchody z návštěv mého malého syna a partnera, trochu to tu zlehčuji - ruce jsem měla rozpíchané od kapaček, kanyly mi museli pořád přepichovat, protože jsem je nemohla šetřit kvůli manipulaci s miminkem a tak často protékali, prso mě silně bolelo... Doktoři mě strašili gangrénou a bůhví čím... Někdo říkal, že kojit nemám, někdo že mám, někdo zas, že jenom ze zdravého prsa... Přes všechny zákazy doktorů jsem kojila dál z obou prsou, odsávat mi z toho nemocného stejně nešlo, na to měla sílu jen dcerka. Kojení jsem konzultovala s porodní asistentkou, která se ptala na názor jiných renomovaných porodních bab a všechny se shodly na tom, že pokuď hnis vytékající z rány není v přímém styku s miminkem, mám kojit dál. Zní to hrozně, já vím, slovo hnis a miminko v jedné větě. Ale abych to zkrátila, kojit jsem nepřestala, zánět se pak už rychle vyhojil a já mohla odejít domů.
Od té doby uplynul rok, já pořád kojím a dokuď to bude třeba, ráda budu kojit dál.
Zánět v prsu se mi zkoušel vrátit ještě jednou, ale protože už jsem poslechla zlatou radu mé moudré porodní asistentky, včas jsem ho rozehnala a nic vážného z něj nebylo. Ta rada zněla zhruba takhle: ,,Dokuď budeš obstarávat rodinu i přes to, že je ti zle, nikdo nepozná, že ti je opravdu zle. Dokuď si nelehneš a nezačneš se léčit, všichni okolo si budou myslet, že ti nic není." A je to rada k nezaplacení, doporučuji aplikovat i na jiná onemocnění, nejenom na zánět prsa. My ženy s malými dětmi musíme zvládat víc než normálně, děti nás nenechají ležet jak by bylo třeba, ale čas k léčbě je prostě třeba.
Nepoďceňujte první příznaky zánětu a začněte ho včas léčit, pokuď nezabere domácí lécba, neodkládejte návstěvu lékaře. Je lepší dostat dávku antibiotik, než skončit v nemocnici.
Co mě osobně nakonec pomáhalo v domácí péči poasi nejvíc, byly tvarohové obklady s kapkou levandulového aroma olejíčku, případně s namletým lněným semínkem (podle babských rad pomáhá vytáhnout zánět).
Není pravda že se záněty musí vracet, jsem toho důkazem, od konce šestinedělí mám klid. Nevzdávejte se kvůli tomu kojení, vím, že bolest při zánětu je velká, ale pokuď se včas léčí, jeho průběh je rychlý a dá se to překonat. Rozhodně to stojí za to! Za Váš kontakt s miminkem, za to, že mu dáte to nejlepší, co můžete. Vaše odměna je krásná - když vidíte, jak je u Vás miminku blaze, jak je klidné a spokojené.
Tenhle krásný a nenahraditelný pocit přeji všem.