Nikdy nevíte, kdo je na druhé straně
Znáte to. Napíšete někde k tématu se svou osobní zkušeností nebo názor. Nereagujete na nikoho, jen se vyjádříte k tématu. A pak se najde někdo, kdo má vysloveně potřebu začít posuzovat, jaká jste, co děláte blbě atd. Tento článek jsem nazvala "Nikdy nevíte, kdo je na druhé straně", ale dost možná bych ho mohla nazvat i "Proč už nikdy nechci dělat moderátora"
Protože jakmile se stanete někde moderátorem nebo nedejbože redaktorem, tak se podobné kritiky ztrojnásobí. Lidi mají pocit jakési autority, i když ten moderátor vlastně až tak autoritou není, pouze zdarma ve svém volném čase pomáhá s chodem serveru. Každý ví, že lidé dělají chyby, ale na chyby někoho, kdo se zdá být autoritou, jsou lidi velmi hákliví.
Za ty léta, co na internetu funguju, jsem se dostala asi 3x do nějakých podobných "funkcí", jak zde na MK, kde jsem to včera z podobných důvodů ukončila, tak na uměleckém serveru.
Ráda bych sdílela zkušenost z toho uměleckého serveru a pozadí toho, proč jsem s tím sekla. (Protože důvody, proč jsem to ukončila teď na MK, jsou z velké části i osobní a tady na MK jsou lidé, kteří mě osobně a mou rodinu znají). Ale myslím, že to poslouží jako zářný příklad toho titulku „Nikdy nevíte, kdo je na druhé straně“
Tehdy měl ten server dost problémů, odcházeli výtvarní redaktoři. Tehdy mě oslovili, zda bych se nechtěla stát redaktorem. Byli jsme jen dva. Naším úkolem bylo vydávání časopisu, ale také mazání nevhodných fotek / maleb (sem tam se nějaká super sprosťárna vyskytla, ale ne moc často). Taky jsme mohli hodnotit a komentovat díla ostatních, stejně tak jako vkládat vlastní tvorbu. Samozřejmě psychologicky měl komentář redaktora větší váhu.
No a pak se objevil on. Říkal si Cesare Borgia a očividně uměl skvěle malovat, ale choval se hrozně. K ostatním jen občas, byť uznávám, někteří fotili i telegrafní sloupy, ale na nikoho nebyl tak tvrdý, jako na ty dva redaktory, co zbyli. Hejtoval pod jakoukoli naší tvorbou, ale i pod komentáři, kterými jsme se ostatním snažili poradit, co zlepšit a tak. Čímž jakoukoli mou radu shodil a pak se už začali přidávat i ostatní uživatelé. Ten člověk se vyloženě vztekal, že zrovna já jsem redaktorem, protože jsem dle jeho mínění nebyla kvalitní umělec. Nu, možná nejsem. Ale snažila jsem se stále učit a byla to práce zadarmo v mém volném čase. Moc lidí, kteří jsou toto ochotni věnovat, není.
Přiznám se, že hodně krát jsem mu vážně chtěla vynadat říct mu: „Tak tobě vadí, že jsem redaktor a ty ne? Víš, proč nejsi redaktor? Protože jsi magor a neumíš se chovat.“ Jenže redaktor se musí chovat slušně, i když mu bublá krev. Takže jsme stále blokovali jeho nicky a on stále zakládal nové a stále nás hejtoval. IP adresa mu bohužel blokovat nešla, jelikož měl pohyblivou. Druhý redaktor to vzdal jako první, já posléze.
Asi bych to vydržela, časem by ho to asi přestalo bavit (hejtoval asi rok), ale bohužel se trefil do velmi těžkého období, kdy můj přítel, ten milý a hodný kluk, se kterým jsem 2 roky chodila, začínal dostávat do drog a nakonec to vyústilo v rozchod. Takže si představte tu situaci, kdy se smiřuju se situací, že člověk, kterého miluji, bere tvrdé drogy a zároveň někdo úplně cizí posílá osobní útoky a raduje se z toho, jak mi ublížil. Nevím, dost možná měl sám nějaké velké problémy a vybíjel si je na mě. Ale jak ten člověk mohl vědět, kdo je na druhé straně? Spousta lidí podobné komentáře zvládá, mávne rukou a jdou dál. Ale jsou lidi, kteří je nezvládají. Já je někdy zvládám (s trochou sarkasmu) a někdy dlouhodobě ne. Momentálně taky nemám zrovna nejšťastnější období, ale asi pokud je kritika objektivní, tak se po nějaké době naštvanosti dokážu i zamyslet a jít dál. Ale jelikož to včera vygradovalo v čistý osobní útok od jedné holky, tak mi to znechutilo tu práci s lidmi natolik, že už nedokážu pomáhat a poradit. Sice bych ráda pomáhala maminkám s kojením, ale už pro to nemám sílu.
Nicméně, moje osobní situace je teď natolik složitá, že kdoví, jak dlouho bych ještě moderátorem mohla být.
Na tom uměleckém serveru za těch několik let už žádný výtvarný redaktor nepracuje. To číslo časopisu, na kterém jsem před 9 lety pracovala, bylo poslední. Od té doby žádné nevyšlo. Lidé sice díla přidávají, ale čím dál tím míň a méně kvalitní. Šikana redaktorů jednou jedinou osobou vedla k tomu, že se na to oba vykašlali a výtvarná sekce postupem upadá. Něco podobného se stalo i mému muži, který měli Minecraft server, kde děti, které tam chodily (kluci tak od 9 do 15 let) se chovali tak hrozně, že ho sám zrušil a tím se zrušil i prostor pro lidi, kteří se chovali dobře a chtěli si u hry jen odpočinout a odreagovat. V tomhle má hejtování adminů, redaktorů atd. jednu velkou nevýhodu, že to na rozdíl od běžného hejtování odnesou i ostatní, kteří za to nemohli.
Často slýchám, že když něco dáš na internet, musíš počítat s tím, že ti můžou napsat cokoliv. Jenomže mnoho lidí tak nějak očekává slušnost. Alespoň takovou slušnost, s jakou se setkáváme denně na ulici. Tedy, málokdy se stává, že by tam někdo na někoho pořvával „Ty jsi špatná matka“ nebo „Máš nevychované děti“ Takže ne, nepočítám s tím. Já bych do osobního útoku nikdy nešla, a totéž čekám od ostatních. Když někde čtu „Nekojila jsem, abych si nezničila svoje prsa“, tak sice si pomyslím svoje o vlivech gravitace, ale neoznačuju ji jako špatnou matku.
Lidé si často myslí, že jako „lesana“ si myslím, že nekojící maminky jsou špatné. Jakoby automaticky předpokládaly, že je za nekojení budu kritizovat. Ale moje kamarádky, které chtěly kojit, nešlo jim to a já se jim snažila pomoct, seč to šlo, ví, že když se to nakonec nepovedlo, tak jsem je nesekýrovala, nekritizovala, prostě jsme to zkusili a nešlo to, tak jsme šly dál a bavily se o něčem jiném.
Problém je, když naopak někdo útočí osobně, tam se prostě nedokážu nebránit a vypěním. Nevím, jestli lidi, kteří dělají osobní útoky, ví, že jde o osobní útok. Možná jen neumí komunikovat. Možná je to něco, co se naučili v raném dětství.
Přiznám se, že mě nejvíc vytočí komentáře typu „Ty jsi taková a taková“ nebo „tvé děti jsou takové a takové“. Aniž bych se prosila o radu.
Typické příklady:
„ty jsi špatný redaktor, protože jsi jenom student na střední umělecké školy“
nebo
„Tvoje dítě bude nevychované, když mu dáváš prso na uklidnění“
nebo jeden Ostravský komentář:
„Fuj, to je hrozné, že kojíš dítě v MHD“.
Nejvíc zraňující byl ovšem tento:
„Kdo s touhle diagnózou přivede sobecky na svět dítě?“ (Mám chronické onemocnění, komentář byl od zdravotní sestry a matky 2 dětí, o to mě to zabolelo víc).
Na všech těchto komentářích si všimnete jedné věci. Všechno to je čistě osobní. Zcela cizí člověk se se mnou baví, jako kdybych byla jeho sestra nebo snacha (díky Bohu, moje sestra ani tchýně se ke mně takto nechovají). Možná si tím někteří řešili špatný den, někteří ale jen neumí komunikovat.
Proto, pokud už člověku nedá nereagovat, mělo by se to řešit více v obecné rovině nebo říct prostě suše a bez emocí jen svůj názor. Na to, že kojím dítě kdekoliv, mohl ten člověk klidně reagovat takto: „Já bych své dítě venku nikdy nekojila, radši to udělám tak a tak.“ O čemž si obvykle pomyslím: "No, tak si to dělej, jak uznáš za vhodné, je to tvoje dítě.", ale nemám pak potřebu reagovat. Nebo alespoň většina lidí pak nemá potřebu reagovat. Nebo říct „Myslím, že dvouleté dítě se by se už dalo utišit třeba objetím“ Což sice u mého syna nefunguje, ale asi by mě to tak neurazilo.
A jaký komentář vytáčí vás? Taky vám vadí spíše ty, které se dotýkají přímo vaší osoby?
Doporučujeme
Moc bych si přála, aby lidé na síti ctili minimálně to, že napíší jen a pouze, co by dokázali dané osobě říct z očí do očí. Asi by nezmizely hnusy úplně, ale množství hejtů by určitě radikálně kleslo. Bohužel to je utopická představa 😒
Přijde mi že pro mnoho lidí je internet jednoduchá cesta jak si někde vylít zlost a vlastní frustraci. Bohužel si neuvědomují že na druhé straně je taky jen člověk. Slušnost celkove nějak vymizela.
Dovolim si pridat citat z knihy Ctyri dohody:
„I když se nějaká situace jeví jako osobní, i když nás jiní přímo urážejí, nemá to s námi nic společného.“ To, jak se vyjadřují ostatní, je v souladu s dohodami v jejich myslích. Pojímáním věcí osobním způsobem se stáváme snadnou kořistí.”
Toto je uryvek z dohody c. 2 - Neberte si nic osobne.
Doporucuji precist celou knihu, v mnohem usnadni cloveku zivot 🙂
@exbordelar Přesně tak👍
Já si vždy řeknu, že ty lidi o mě ví prd, většinou se ještě zasmeju, protože spousta těch věcí co na mě lidi "plivou" jsou úplně mimo (často se do diskuze vkládam ne proto abych hájila svůj názor, ale třeba jednání vůči člověku a to bez ohledu na to, zda souhlasím s nazorem)..
Naposledy jsem si vyslechla že jsem určitě matka co si jede nakoupit a dítě nechá hodinu v autě samotné, přitom já mám strach i jen odbehnout do masny/lekarny, když zaparkuji přímo před ní :D
Víc mi vadí "nevyžádané rady".. před časem jsem řešila homeopatika na "odlozeni" spícího dítěte z rukou. U příspěvku bylo okolo 100 komentářů a pouze 2! se týkaly homeopatik, všechny ostatní toho jak mám vše dělat jinak nebo případně dítě neodkladat, atd. Nechápu potřebu ostatních vnucovat svůj názor jako jediný správný a dokonce si myslet, že kdo to nedělá jako "ja", dělá vše špatně..
@no_title Na každou akci je reakce. Někteří schválně reagují tak, aby ublížili. Nebo reagují tak, protože za to nemůžou( jsou primitivní ).Těch důvodů může být několik a přesně je to tak, že nikdy nevíš kdo je na druhé straně. Nikdy nevíš co ten člověk má v hlavě. Nejlepší je se nad takové útoky povznést, neobhajovat se a nereagovat. Takže když takovému člověku nenahraješ má smůlu.👍Hodně sil a pevné nervy.🍀
@viki999 jo, to znám. Máš můj obdiv, že se umíš nad to takhle povznést. Já to bohužel zatím neumím. Něco dělá asi i můj věk, něco moje nalomená psychika a něco prostě věci, kterýma jsem prošla. Ale je fakt, že se často něco úplně převrátí proti mě, třeba vytrhnou věci z kontextu a doženou do extrému. Jako např. jsem se zastávala někde na diskusi někoho, kdo kojil na veřejnosti už větší dítě. Samořejmě, dělala jsem, co dělat nemám - dala jsem osobní příklad. A to, že syn (1,5 roku) už je navyklý, že venku se kojit nebude. Šlo to úplně samo, nemusela jsem ho nutit. Ale jsou zcela vyjímečné situace, kdy není zbytí a musla jsem. Např. posledně jak dostal hysterák na zastávce (spouštěč byl výtah, který nemohl mačkat, ale byl do toho hodně unavený a hladový - doba poledne, to je u nás klasika...) takže nic jiného než kojení nepomohlo. No a diskutující ze mě udělaly matku s nevychovaným dítětem, která mu způsobí obezitu, protože kojí, kdykoliv zapláče. Jak běžně tyto situace řeším doma jsem vůbec nepsala, tak fakt nechápu, z čeho tak usoudili. Z jediné krizové situace, kdy jsem to jinak ani vyřešit nemohla 😀
Nebo jak na té diskusi, kvůli které jsem vlastně skončila, tak přetočily úplně naruby, co jsem řekla
Jedno z resenich je se do takovych diskuzi vubec nezapojovat, ani to necist. Stejne druhym nepomuzes a sobe uz vubec ne. Zivot bude daleko hezci 😉
@bayt smazala jsem to, protože mě už dožírá, že kdekoliv se nějak projevím, tak ty tam jsi, abys mě začala odsuzovat a říkat, jak jsem špatná. Kdekoliv udělám jakoukoli chybu, ty tam jsi, abysis do mě rýpla. Nikdy jsi mi neřekla nic pozitivního. Smazala jsem je z jiných míst na mém blogu (snad jsem našla vše). Tyto komentáře taky smažu. Už na můj blog nechoď a na mé komentáře neodpovídej ani v diskusích. Pokud tak učiníš, poruším já svoje zásady, udělám ti totéž, co ty mě a napíšu ti, co si o tobě myslím. A věř mi, že to nebude nic pěkného...
@no_title No prosim, jen do toho! Docela jsi me navnadila. Ja narozdil od tebe si totiz neberu osobne, co o mne kdo napise. A radila bych ti to same. V tech smazanych prispevcich jsem ti mimochodem v dobre vire radila to same. Ano, napsala jsem i velmi slusnou kritiku, protoze v tom co se stalo mas CASTECNE podil i ty. Ale kritiku ty neneses lehce, ze ano? Stejne jako si evidentne neunesla kritiku sveho vyzkumu od nekoho, kdo se tim zivi. Tak si dal bolestinsky stezuj, jak te "svet" nechape no 🙂)
@bayt ok, jak si přeješ 😉. Vysíláš strašně moc negativismu. Jsi všude, kde můžeš něco zhanit, zkritizovat, myslíš, že máš vždycky pravdu a dotyčná, kterou kritizuješ, je ta špatná. Abych byla upřímná, jsi mi opravdu hodně nesympatická. Úplně všechno převracíš jen abys vyhrála. Viz komentář z diskuse, který jsi citovala úplně obráceně. Nebo tvrzení, že vyhazuju lidi z diskuse, když doporučí visítko. Kdybys trochu sledovala, co dělám, tak jsem vždy odkazovala na články, proč visítko ne a teprve když se začal dotyčný vtekat a hejtovat, že si nemůže doporučovat co chce, tak jsem takové komenty pak dejme tomu smazala. Diskuse je viditelná i z google, jednala jsem podle toho. Nikoho zvenčí nebaví číst 50 stran hejtů. Ty pravidla měly své opodstatnění. Jsou převzaty z fb skupin Nosíme děti a Laktační poradci. Kde je mmch za doporučení či prodej neergonomických nosítek nebo dudlíku u LP poradny okamžitý ban bez varování. V tomto ohledu jsem byla ještě hodná 😉. Ty skupiny existují mnoho let a kojení se tam podařilo často zachránit častěji než jinde. Proč asi?
Ty tady nic dobrého nepřinášíš, jediné, co děláš je, že kritizuješ, kudy chodíš a musíš mít poslední slovo. Ale nic pozitivního nepřineseš. Když je něco pozitivního, jsi ticho, ale když je něco, co můžeš zhanit, jsi tam a datluješ.
Posuzuješ jaká jsem dle informace, o které víš kulový. To, co se stalo na tom uměleckém serveru se mnou nemělo nic společného, jelikož to ten člověk dělal všem redaktorům. Nemohla jsem za to. Ale ty to posoudíš jako že se mi to stalo podruhé tzn. si za to můžu sama. atd. atd.
Ale nejvíc ze všeho se za tebe stydím, že patříš k nosící a kojící komunitě, protože takhle se lesany prostě nechovají. Takhle se chovají mamynkobijci. Vřele bych ti doporučila přesun tam, tam tvůj negativismus ocení, ale tady lidem akorát znechucuješ život.
@no_title Nechce se mi na to reagovat, protože opravdu to tu nechci plevelit oboustrannými hejty. Ale doufám, že to nesmažeš (a snad ne, když jde o kritiku mé osoby, a ne tvojí). Je to totiž velmi výstižné - pro mě tedy trochu jinak, než jak si zamýšlela, ale to je jedno. Jinak mě ale velmi pobavila ta kategorizace :D To, že kojím a nosím ještě doufám neznamená, že patřím k jakési komunitě, e které je normální dávat lidem ban za používání dudlíka. Měj se dobře (bez ironie, avšak se špetkou pozitivna).
Já už pár let do internetových diskuzí skoro nepřispívám. Škoda energie. Když to není něco, co můžu "lajknout", tak se to prostě snažím přejít a jdu dál.
S hnusnými komentáři a osobními ataky jsem se setkala snad už skoro na každém webu, který nějak pravidelně navštěvuji nebo jsem navštěvovala. Přitom vlastní názor jde napsat i slušně a kultivovaně. Musím říct, že mne překvapila míra agresivity na mateřských webech. Jistě, každá matka má jiný názor na výchovu a všechno kolem toho, ale to přece neznamená, že můj světonázor a to, co funguje mně, musím vnucovat ostatním, kolikrát i za cenu, že jejich inteligenci označím za sníženou... V tomhle ohledu mi ovšem MK ještě přijde slušnější než jiný mateřský web, kde je to fakt síla - mezi komentujícími se objevují velmi často stejná jména (říkám si, jestli těm dámám stojí za to se každý den připojit, zapojit do nějaké diskuse, a tam všem napsat něco hnusného), přičemž nejslabší bývá: "Ty jsi úplně blbá / pitomá / vymletá", ideálně s dodatkem: "musela jsem ti to napsat"... Dle slohu a vytříbené gramatiky se přitom zdá, že to nepíšou žádné hlupačky nebo primitivky, ale normální ženské, o což víc je to pro mne nepochopitelné.
@penelopaw Hele, myslím, že asi vím, o kterém webu mluvíš 😀 já mu říkám epipino 😀 od přispívání tam mě odradily už komentáře, co jsem tam četla 😀. Nevím, co lidi vede k tomu, že posuzujou jaký člověk je dle několika málo informací. Já tohle nedělám ani nejbližším, ani vlastní mamce. I když ji znám a i kdyby měla třeba v bytě binec, tak bych jí nikdy neřekla např. že je bordelář. No ale na netu je možné vše. 😀 u maminek se občas stane, že už těhotenstvím tam přijde i nějaká agrese a to je pak teprve maso. 😀
Začni psát komentář...
Vím, o čem píšeš, před rokem jsem prošla něčím podobným... A zanechalo to na mně nesmazatelné psychické stopy.