Moje prvni mimi alias pohodickovy porod

Byl krasny horky den 29.cervna. Uz rano sluce parilo a ja mela s predchozich dnu doma bravurne uklizeno a dokonce sme den predtim dopistili bazen.

Proto sem se rozhodla udelat si pohodicku. Udelala jsem si dzban vody, vzala jsem sveho kralicka a sli jsme na zahradku. Bobik (kralicek) si hopsal v trave na voditku a ja se posadila na terasce a psala si s mou mamkou. Vyklada jsem ji o tom jak posledni dva dny sem asi chytla nejakou strevni chripku - prujmy a zvraceni a dnes konecne dobry. Mamka s usklebkem hlasi ze tak to budes uz brzy rodit. Coz ja brala s vtipem a sla sem si plet zahonky. 

V poledne jsem se domluvila ze sestrenkou ze dojde a prubnem bazen, tesila sem se, vsak se porizoval kvuli me, abych se mohla schladit prave v takovych horkych dnech. 

Pak jsem si ale vsimla ze muj Bobik se vytrhl z voditka, bezela sem za nim a snazila se ho chytnout, ale kdyz jsem se postavila potreti najednou "rup" a po nohach mi tekla voda. Jen sem krikla, spise z leknuti "praskla mi voda" jako by to snad mohl nekdo slyset 😀

Vzala sem telefon na nem 14:51 a volam priteli, ktery mi to samo sebou nezvedal. Tak sem znovu chytla kralicka a odnesla do klece a sla se vykoupat, no a trochu upravit, zejo 😉 do toho volal pritel, co se deje, ze uz v praci skoncil. Rikam: "Praskla mi voda, tak jen aby si vedel a po ceste se nikde nestavoval, nachystam ti obleceni a nezdrzuj, sem ve sprse."

Takze sprcha, obliknout, dobalit veci a pritel akorad dojel. V rychlosti se nachystal a jeli sme. 

V aute mu hlasim ze sem stim dnes nepocitala, ze sem si nekoupila hroznovej cukr a maji ho v seznamu do porodnice. Proto to pritel vzal jeste na benzinku. Koupili sme hroznovej cukr a dali si parky v rohliku. Stale mi nic nebylo ani po ceste do porodnice. 

Parkovani des, ale nakonec sme nasli a uz sme byly v cekarne. Probehla prohlidka, monitor ultrazvuk, mimco melo odhad 3kg a sup na pokojik.

Pry "Dame vas na ruzovej, kdyz to ma byt holcicka a tam dnes porodite i kdyby to melo byt v noci", hlasi porodni asistentka. 

Ta nasledne zhodnotila, ze sem na dva prsty a ze prvorodicka, to tak rychli nebude a ze doporucuje teplou sprchu a balon. No neberte to! 😊 Navic sem priteli zapomela vzit pantifle a navleky na zabkach mu vadili, tak byl plan jasnej. Ja sprcha a on nakupy 😂

Kdyz jsem asi po hodince nahrivani vylezla, pritel akorad dosel zpet s pantoflama a stim, ze se stavil na pizzu, tss me nedones. Kdyz sem se chtela opet vyhoupnout na postel, tak najednou takove bodnuti, no konecne se neco deje. Pak nasledovala opet prohlidka, monitor a dotaz zda chci epidural. No byla sem hrdinka a odmitla. 

Bolesti se stupnovali a ja zjistila, ze to neni takova prca a navic ze neumim dychat. PA me musela ulozit na levy bok a dat mi kyslik, v tu chvili sem si o ten epidural rekla i sama. Nez snim dorazili, uz jsem nevedela z kere do kere a apsolutne sem stratila pojem o case. 

Na pichnuti pritele poslali do cekarny. Chteli abych se stocila do klubicka, ale to apsolutne neslo musela jsem poprosila sestru, aby me zatlacila hlavu mezi kolena. Bylo super ze mi pomohla. Pak uz jen prichazela uleva, bylo to super, vtu chvili to zase vykouzlilo usmev na me tvari. 

Opet sme vtipkovali a byla dalsi prohlidka a klistyr. Po nem to uz slo rychle. Pritel volal PA ze uz to asi bude a meli sme pravdu, prisel pocit na tlaceni. No prilitlo najednou lidi, ze ani nevim jak se tam vlezli a hlasi jdeme tlacit. 

Polohu jsem mela stale na levem boku kvuli lepsimu prisunu kysliku a pritel mi drezl koleno a neustale upozornoval at zavru oci, chtelo se mi smat 😂 hlavicka sla raz na raz, ale asi jsem byla ja nebo mala moc hr, protoze se malo pretocila a sprjcla raminkem. Doktorka si ale hrave poradila a sup mala byla venku! Bylo to krasny, ale obkoukany s filmu, zejo, sem s napetim cekala ten rev toho prcka, ale ne ta nasa je proste klidas, nadechla se a ani poradne nezaplakala. 

Bylo to uzasny mit ji pak na sobe, svou vysnenou malou holcicku! Jedine co ze vypadala jako ufonek, ale co, je moje a uz ted ji miluji! Ty krasny velky ocicka na me svitili a ja se citila hrde, div ze jsem se nevznasela. 

Pritel byl vsak trosku ze vseho vsoku a brzy odesel domu, prekvapive opravdu domu a spat. Az druhy den mi vykladal story, co prozilav kdyz mi pichali ten epidural. Pry do cekarny prichazel silenej rev "Nee! Uz ne! Nechte me! Ja uz nemuzu! " Hlas byl podobny jako ja a myslel si ze jsem to ja. Silene se za me stydel a mel chut me tam nechat a odejit. Kdyz prisla PA aby ho zavolala zpet, tak se ji  za me omlouval a ta se zacla smat se slovy " to ne, ta vasa je hrdinka sikovna,  to je pani vedle" rikal mi ze vtu chvilku mu spadl kamen ze srdce.

Ja se nemohla vynadivat na svou "ufoni" dcerku, ktera se narodila ve 21:15 dlouha 50 cm a vazila 2990kg. (Do druheho dnes se ji hlavicka zpravila, byla jen tim porodem trosku do vajicka 😉 )

A jeste dodam, dik znovu za ten epidural, jak se sprjcla tim raminkem udelala velkou paseku a byla jsem solidne zalatana. Bez nej by to hodne bolelo.