Moc bych Vam vsem prala, aby jste se nepotkali s takovymto pristupem. Nezavrhuji nemocnici jako takovou, ale zatim dva poroblemy a reseni ze strany doktoru des.

Kdyz jsem byla dite, sama sem vni byla hospitalizovana a byla jsem spokojena i ja i moji rodice. Jesnalo se o cistu na vajecnikach. 

Prvni spatna zkusenost byly kycle me dcerky. Je to tam jak na bezicim pase. Mrknou a des. Mala byla pry ok. Jenze oni maj kontrolovat cele nozky, celou stavbu. Coz neudelali, ted uz rok resime ze mala vtaci spicky k sobe. Musela sem si zaplatit sama odbornika, ktery mi poradil co delat, tam podle nich to prejde samo. Verila sem jim dokud se mi nenarodilo druhe ditko a snim sem sla k odbornikovy panu Mudr. Okacovi. Ten problem s vtaceni spicek odhalil hned na prvni kontrole nozicek a uz ted mi rekl co delat, aby sme nedopadli jako s dcerou. Ale to by nebylo tak hrozne, jako druha zkusenost!

Dceri zacal rust zub, k nemu prisla rymicka a teploty, nic divneho zejo. My sme se ale vtom obdobi stehovali a meli praci s malovanim noveho bytu a tak sme malou dali na hlidani k babicce. Ta dostala pokyny tipu gel na zuby, odsavacka a kapat do nosu a nurofen na teploty. Vse davala jak mela a neustale me informovala po telefonu. Jenze teploty silily, ctvrty den mela mezi 39-40. Prisli na radu obklady, vlazna koupel a zasychani kapek na tele, na stridacku cipek a nurofen ale nic. Pusobilo to jen na chvilku a mala se trapila dal. Tak sem si pro ni prijela s najivni predstavou, ze kdyz bude semnou, lepe to zvladnem. Dalsi den mela 40 stupnu hned po probuzeni, takze sem rekla jedem na pohotovost (byl statni svatek). 

V decke sme cekali 4 hodiny. Mala na me jen lezela a uplne horela ani oci neotvirala. Pritel ji daval po douskach vodu. Kdyz sme prisli do ordinace, doktorka ji prohlidla a nas vyslechla. No prohlidla, zmerila teplotu a podivala se ji do krku a na uzliny. Nasledne nam dali letacek o tom jak spravne srazet teplotu (coz krom zabalu do prosteradla jsme delali vsechno) a poslali nas domu stim ze to je od zubu nebo nachlazeni. Pripadala sem si jako idiot.

Byla jsem uplne nestastna, chtelo se mi brecet stoho jak sem malou videla uplne vyrizenou a v horecce. Pokracovali sme tedy vtom co umime, ale v noci se pridal kasel a rano stale 40 horecka.

Obvodacka uz byla v praci, tak sme jeli za ni. Ta malou prohlidla a poslala nas na rengen plyc stim ze ma podezreni na zapal plyc. Rekla mi, az budu mit vruce zpravu, mam ji zavolat a rekne mi co dal.

Udelala sem tak zpravu sem ji precetla a ona naznala, ze je to opravdu zacinajici zapal plyc a stim ze nalez byl jeste mirny, tak neni treba hospitalizace a mame prijet opet kni a da nam ATB. A zkusime jeste domaci lecbu. (Rekla mi, ze pokud by to bylo na hospitalizaci, tak by tam osobne zavolala, aby nas zase neodpalkovali)

Ty zabrali jeste vecer a mala byla do druheho dne bez teploty a kasle. 

Sama nase obvodni dela prisluzby v decke nemocnici a kroutila hlavou nad tim, ze nas tak vypakovali, bez dalsich testu. Kdyby sme to nechali mozna den, tak mala skoncila v nemocnici na kapackach. Ja hlavne nechapala, ze doktorka to poznala hned, jen se na ni podivala. Diky za ni!! 

Proto radim nenechte se odpalkovat, trvejte alespon na CRP!! Snad ale jsou takovyto doktori vyjimkou a sou tam i schopni a svedomiti.

Cekala jsem sve druhe ditko a byla jsem v 39. tydnu. Nic neobvykleho az na to ze prckovy se evidentne ven nechtelo. Cekala jsem priznaky jako v prvnim tehu, typu strevni potize, tlak, nebo aspon klesle brisko, ale vubec nic. Na poslicky se vsazet nedalo, protoze ty jsem mela uz dva mesice. I doktor mi oznamil ze jsem stale zavrena a zadka drzi, ze sam to nevidi driv nez na termin. 

To se mi moc nezamlouvalo, uz sem se citila hrozne, mladsi dcerka me vysilovala a silene sem se bala pripadneho vyvolavani. 

Take musim priznat ze jsem byla trosku ve stresu jestli to vubec poznam 😂 vtipne kdyz se jednalo o druhy porod, ze jo...ale u male to zaclo prasknutim vody a tam to bylo jasny.

Uz 14 dni pred terminem jsem zacala s ruznymy uvolnovacimi cviky, prochazky, malinikovej caj, skorice, sex a podobne. Ale nic zadny naznak.

Pak sem si ale jeden den rekla dost, nepremejslej nad tim a hod se do klidu. To byla akorad nedele. Sli jsme na obed ke tchyni, kde sme prijemne splkli a vecer se nam podarilo ulozit malou a ta hned usnula. Co vic si prat, nez klidnej vecer. Pritel se proto rozhodl me i namasirovat a trochu si zaspasovat a sli sme spat. 

O pul ctvrte rano me zbudili poslici (nic neobvykleho), chodila jsem proto po dome a projistotu pocitala. Byly pravidelne po peti minutach, ale tak to byvalo take casto, zkusila jsem proto teplou vanu. No a vni to preslo uplne. Takze skoro ze slzou v oku jsem sla opet spat. 

Vzbudila me silena bolest bylo akorad pul seste a do toho zvonil priteluv budik do prace. Ten se na me otocil a videl jak se tvarim, ptal se jak jsem na tom a ja mu odpovedela ze me zase trapi poslicci a posla jsem ho do prace stim ze si dam opet vanu. Interval byl znovu po peti minutach jen krom klasickeho tvrdnuti to i docela bolelo.

Pritel odjel kdyz jsem z vany akorad lezla. Bolest neustavala, pockala jsem jeste dva vstahy a pak zvedla telefon stim aby se vratil ze prece ze pojedem.

Pritel vyrazil zase domu a po ceste zburcoval babicku, ktera byla domluvena pro tyto pripady na hlidani male dcerky. Kupodivu babicka dorazila drive a chudak uplne udychana. Ale ja uz mela problem, nemohla jsem se obleci, bolest byla jeste silnejsi a navic se zrychlil interval na 3 minuty. 

Ve ctvrt na sedm jsme nastupovali do auta smer Brno - Obilny trh. 

Jenze co chcete v pondeli rano? Takze nas pred Brnem cekala kolona a ja mela uz interval po dvou minutach. Kolona nastesti rychle popojizdela, ale ja uz dostala hrozny strach, vzdyt to prece nemuzeme stihnout!! Brno rozkopane, vsude zacpa, uz jsem poprosila, aby to vzal po kolejich a objel to. Pritel je vsak poctivka, ale nasel ulici kde jsme to objeli.

Kdyz jsme byly akora na Moravskem namesti, myslela sem ze bolesti vyskocim strechou a hlavne sem mela pocit ze proste uz citim hlavicku. Opet me prepadl ten sileny strach a predstava jak rodim v aute nekde na silnici a ze to proste nezvladnu.

Kdyz jsem zahledla budovu porodnice, padla na me uleva ale stale nebylo vyhrano. Kde zaparkovat? Nic vjeli jsme dovnitr primo pod schody, ktere ani nevim jak, jsem vybehla. Doslova jsem vlitla do cekarny a akorad vysla sestra a ja ji hlasim ze rodim.

Ona netusila jak je to akutni a brala me do kabinky abych se prevlekla ze me vysetri. Pritel mi sundal boty a ja uz volala do ordinace ze musim tlacit. PA me chnapla pod pazi a doslova me odvlekla na porodni pokoj. To dobehl i doktor a jelikoz ja toho nebyla schopna, musel ze me servat obleceni a vyhodit me na luzko. 

V tom zmatku se mi pritel stratil ale nejaka sestricka pro neho utikala se slovy " tatinku rychle nebo to nestihnete!" A mela pravdu, PA pichla vodu, ja sni nahodila zed i jinou sestru. Dvakrat sem zatlacila a malej byl venku!

Krome miminka ze me vyleteli jeste slova pod naporem ulevy "ty vole to byl hukot" na coz sel doktor do kolen. Musim rict ze to bylo tak rychle, ze jeste ted nechapu jak se to odehralo.

Porodni bolesti tedy zacali 5:30 v s 6:15 jsme vyrazeli do porodnice v 7:00 jsme dojeli a v 7:05 se ten muj prcek narodil.

Nejlepsi gol bylo, kdyz jsem to volala sve mamce, ze mi vynadala proc jsme nezavolali, ze jsme na ceste a volam az je hotovo😂😂 rikam a kdy?? 😂😂

Ted se tomu smeji a spousta lidi mi rika, jak mam byt rada, ze to bylo rychli a netrapila jsem se, ale verte ze nikomu nepreji ten hrozny strach ze nedojedem! A v porodnici jsem nahlasila ze pokud budu mit jeste treti dite, tak si zamlouvam luzko uz mesic do predu, abych mela jistotu, ze to stihnu!

Narodila se mi krasna zdrava holcicka. Jenze teprve to prislo, dostali jsme zloutenku.

Uz po porodu se mala neprisala ani nehledala. Setricky mi samo sebou ukazovali jak na to, ale mala nic. Nesala nebo parkrat zatahala a usnula. Triky tipu stipani, lechtani, voda na celo atd...nezabirali... A proto prisla naradu pomoc v podobe odasavacky a strikackou po prste do pusinky. 

Diky tomu se mi darilo male vahu alespon drzet, ale nepribivala a me mliko teklo aji usima. Nasledne nas cekalo i fialovy svetlo a o dva dny delsi pobyt v porodnici.

Kdyz nas propustili, byly sme ve sledovani obvodni doktorky. Jenze za tyden mala klesla z porodni vahy 2990 na 2600 a zlouteka take neslabla.

Byly jsme odeslani na krevni testy, ty dopadly vporadku, stim ze zloutenka urcite odezni, ale mala stale nejedla, jen spala. Doma jsem stale prikladala bez vysledku, nasledne odsala rucni odsavackou a krmila strikackou. Bylo to vysilujici a stresujici, jak se ten malej clovicek stale stracel pred ocima.

Pak prisel dalsi uder v podobe zanetu v prsu. Po deseti dnech doma jsem se probudila s horeckou 39 a bylo mi hrozne zle. Musela nastoupit babicka. Ja jen spala a po trech hodinach mi nosila malou na krmeni. Paralen nezabiral a ulevili az zabaly do prosteradla. Druhy den kontrola u doktorky, ktera byla tak hodna a i me udelala CRP, ktere bylo 150. Takze okamzite na pohotovost.

Dostala jsem ATB a ty zabraly a koupili jsme elektrickou odsavacku, sni to bylo hned lepsi. No a mala? Strikacka letela do kose a prisli na radu lahve. Do tydne se dostala na porodni vahu a me mlicko dostavala az do 4. Mesice. Behem toho sem se stale snazila prikladat. Bohuzel umelim sanim se prece jen prsa neosidi. 

Ale lahvicka nejen ze ji pomohla zesilit, ale vypudila zloutenku a mala se na me zacla i koukat a usmivat. Dodnes nelituji ze jsem upustila od kojeni. Mala je zdrava, cila a oproti vrstevnikum sikovnejsi a to bez ohledu na to ze sme zustali na sunaru.

Pisi tento clanek hlavne proto, aby i jine maminky, ktere chteji kojit ale nejde jim to at stoho nebo jineho duvodu. Byly hlavne vklidu a verili ze vzdy se najde reseni i kdyz ho puvodne zavrhovali jako ja lahvicky. Drzim palce!

A jeste jedna rada na zaver. Nechte si od doktorky skontrolovat pusinku miminka. Az v pul roce sme zjistili ze ma mala hodne prirotli jazycek, ktery branil v prisani. Vedet to drive, mozna by stacilo, jen nariznout uzdicku pod jazykem 😉

Byl krasny horky den 29.cervna. Uz rano sluce parilo a ja mela s predchozich dnu doma bravurne uklizeno a dokonce sme den predtim dopistili bazen.

Proto sem se rozhodla udelat si pohodicku. Udelala jsem si dzban vody, vzala jsem sveho kralicka a sli jsme na zahradku. Bobik (kralicek) si hopsal v trave na voditku a ja se posadila na terasce a psala si s mou mamkou. Vyklada jsem ji o tom jak posledni dva dny sem asi chytla nejakou strevni chripku - prujmy a zvraceni a dnes konecne dobry. Mamka s usklebkem hlasi ze tak to budes uz brzy rodit. Coz ja brala s vtipem a sla sem si plet zahonky. 

V poledne jsem se domluvila ze sestrenkou ze dojde a prubnem bazen, tesila sem se, vsak se porizoval kvuli me, abych se mohla schladit prave v takovych horkych dnech. 

Pak jsem si ale vsimla ze muj Bobik se vytrhl z voditka, bezela sem za nim a snazila se ho chytnout, ale kdyz jsem se postavila potreti najednou "rup" a po nohach mi tekla voda. Jen sem krikla, spise z leknuti "praskla mi voda" jako by to snad mohl nekdo slyset 😀

Vzala sem telefon na nem 14:51 a volam priteli, ktery mi to samo sebou nezvedal. Tak sem znovu chytla kralicka a odnesla do klece a sla se vykoupat, no a trochu upravit, zejo 😉 do toho volal pritel, co se deje, ze uz v praci skoncil. Rikam: "Praskla mi voda, tak jen aby si vedel a po ceste se nikde nestavoval, nachystam ti obleceni a nezdrzuj, sem ve sprse."

Takze sprcha, obliknout, dobalit veci a pritel akorad dojel. V rychlosti se nachystal a jeli sme. 

V aute mu hlasim ze sem stim dnes nepocitala, ze sem si nekoupila hroznovej cukr a maji ho v seznamu do porodnice. Proto to pritel vzal jeste na benzinku. Koupili sme hroznovej cukr a dali si parky v rohliku. Stale mi nic nebylo ani po ceste do porodnice. 

Parkovani des, ale nakonec sme nasli a uz sme byly v cekarne. Probehla prohlidka, monitor ultrazvuk, mimco melo odhad 3kg a sup na pokojik.

Pry "Dame vas na ruzovej, kdyz to ma byt holcicka a tam dnes porodite i kdyby to melo byt v noci", hlasi porodni asistentka. 

Ta nasledne zhodnotila, ze sem na dva prsty a ze prvorodicka, to tak rychli nebude a ze doporucuje teplou sprchu a balon. No neberte to! 😊 Navic sem priteli zapomela vzit pantifle a navleky na zabkach mu vadili, tak byl plan jasnej. Ja sprcha a on nakupy 😂

Kdyz jsem asi po hodince nahrivani vylezla, pritel akorad dosel zpet s pantoflama a stim, ze se stavil na pizzu, tss me nedones. Kdyz sem se chtela opet vyhoupnout na postel, tak najednou takove bodnuti, no konecne se neco deje. Pak nasledovala opet prohlidka, monitor a dotaz zda chci epidural. No byla sem hrdinka a odmitla. 

Bolesti se stupnovali a ja zjistila, ze to neni takova prca a navic ze neumim dychat. PA me musela ulozit na levy bok a dat mi kyslik, v tu chvili sem si o ten epidural rekla i sama. Nez snim dorazili, uz jsem nevedela z kere do kere a apsolutne sem stratila pojem o case. 

Na pichnuti pritele poslali do cekarny. Chteli abych se stocila do klubicka, ale to apsolutne neslo musela jsem poprosila sestru, aby me zatlacila hlavu mezi kolena. Bylo super ze mi pomohla. Pak uz jen prichazela uleva, bylo to super, vtu chvili to zase vykouzlilo usmev na me tvari. 

Opet sme vtipkovali a byla dalsi prohlidka a klistyr. Po nem to uz slo rychle. Pritel volal PA ze uz to asi bude a meli sme pravdu, prisel pocit na tlaceni. No prilitlo najednou lidi, ze ani nevim jak se tam vlezli a hlasi jdeme tlacit. 

Polohu jsem mela stale na levem boku kvuli lepsimu prisunu kysliku a pritel mi drezl koleno a neustale upozornoval at zavru oci, chtelo se mi smat 😂 hlavicka sla raz na raz, ale asi jsem byla ja nebo mala moc hr, protoze se malo pretocila a sprjcla raminkem. Doktorka si ale hrave poradila a sup mala byla venku! Bylo to krasny, ale obkoukany s filmu, zejo, sem s napetim cekala ten rev toho prcka, ale ne ta nasa je proste klidas, nadechla se a ani poradne nezaplakala. 

Bylo to uzasny mit ji pak na sobe, svou vysnenou malou holcicku! Jedine co ze vypadala jako ufonek, ale co, je moje a uz ted ji miluji! Ty krasny velky ocicka na me svitili a ja se citila hrde, div ze jsem se nevznasela. 

Pritel byl vsak trosku ze vseho vsoku a brzy odesel domu, prekvapive opravdu domu a spat. Az druhy den mi vykladal story, co prozilav kdyz mi pichali ten epidural. Pry do cekarny prichazel silenej rev "Nee! Uz ne! Nechte me! Ja uz nemuzu! " Hlas byl podobny jako ja a myslel si ze jsem to ja. Silene se za me stydel a mel chut me tam nechat a odejit. Kdyz prisla PA aby ho zavolala zpet, tak se ji  za me omlouval a ta se zacla smat se slovy " to ne, ta vasa je hrdinka sikovna,  to je pani vedle" rikal mi ze vtu chvilku mu spadl kamen ze srdce.

Ja se nemohla vynadivat na svou "ufoni" dcerku, ktera se narodila ve 21:15 dlouha 50 cm a vazila 2990kg. (Do druheho dnes se ji hlavicka zpravila, byla jen tim porodem trosku do vajicka 😉 )

A jeste dodam, dik znovu za ten epidural, jak se sprjcla tim raminkem udelala velkou paseku a byla jsem solidne zalatana. Bez nej by to hodne bolelo.