Celé těhotenství jsem slýchala, že nejspíš budu mít větší miminko, že má velký odhad, že je ve vývoji o několik týdnů dopředu atp...tak si říkám je to přeci jen odhad, to bude v pohodě, doktoři se kolikrát spletou 😃. Je pravda že já se narodila v 7 měsíci a měla 3,75 kg, takže pravděpodobnost na větší miminko tu opravdu byla. Jenže ke konci mého jinak bezproblémového těhotenství mi doktorka začala tvrdit, že zas tak velké mimi nakonec nebude, že mám hodně malé bříško.

Po předání do péče v porodnici mi doktor dělal poslední odhad, který zněl 3880g, tak si říkám to je dobrý, to zvládnu. Jenže našemu prckovi se nechtělo ven a tak sem místo termínu 29.7.2017 nastoupila 7.8. na vyvolání. (Ano i s tak velkým odhadem mě nechali takovou dobu přenášet).

Ráno mi zavedli tablety na dozrání porodních cest a naštěstí se porod rozjel do hodiny sám bez oxytocinu. Až do 14:00 to bylo vsěchno v pohodě, kontrakce nepravidelné, docela silné, ale podle PA sem měla vysoký prách bolesti, tak sem je zvládala prý dobře. Jenomže i po takové době a docela silných kontrakcích se porod stále vyvýjel rychlostí šneka a tak PA rozhodla, že by to epidural mohl rozběhnout tychleji. Píchali mi ho nakonec na 2x, hrozná bolest, ale nakonec pomohl při samotném porodu, takže dobrý. Po té začaly být kontrakce pravidelné, ale plodová voda nee a nee prasknout. Až v 19:00 paní doktorka prckovi vypustila bazének, ale já byla stále otevřená jen na 5 cm a to už několik hodin. Všem to začalo být divné, ale zatím to moc neřešili až do té doby, co sem 4 hodiny tlačila do kontrakcí a ono stále nic. Řeknu Vám, že v tu chvilku už sem myslela, že to snad ani nezvládnu a co pár minut se ptala, jak dlouho to bude ještě trvat. Byly 2 hodiny ráno a já stále neměla miminko u sebe. Najednou se na porodní box seběhlo hned 5 doktorů. Dva gyndaři, dva pediatři a má porodní asistentka. Miminku bohužel začaly padat ozvy, tak muselo rychle ven. Na sekci bylo pozdě, protože už bylo několik hodin natlačeno v pánvi, ale nemohlo se tam vejít. Když sem zahlédla nachystané kleště, málem sem dostala (i když sem už moc nevnímala) infarkt, ale "naštěstí" šikovnému panu doktorovi stačil zvon. 8.8. ve 3:15 se vyklubal na svět náš syn Adámek s 5120 gramy a 55 centimetry. Hned všem bylo jasné, proč nemohl projít porodními cestami sám. 

Moje PA a manžel mi byli po celou dobu velkou oporou a taky díky nim jsem to nakonec zvládla. Na oddělení šestinedělí se na nás chodili dívat jak na svatý obrázek, ale já byla šťastná, že už to mám za sebou. Naštěstí mě při tak dlouhém a neuspěchaném průběhu malej moc nepotrhal a já už 3 den po porodu chodila jak kdybych nikdy nerodila 😊. I přes to všechno na svůj porod vzpomínám v dobrém, protože mě dovedl k tomu největšímu pokladu na světě.