Jak Mireček na svět přišel

Je 22.ledna 2020 6:35, právě zvoní budík a já ho ještě posunuji o 10min., nechce se mi vstávat. Jenže s dalším zvoněním přichází i první bolest v podbřišku. Začínám tedy počítat intervaly a jsou pravidelně po 6-7 minutách. Budím manžela, musí odvést Matyska do školky on. Z vany mu ještě dávám instrukce a prosím, aby mi dovezl snídani. Chci se ještě nasnídat než vyrazíme do porodnice. Jenže než oškrábe auto, tak už mám kontrakce po 3 minutách, volám na něj z okna ať jede ze školky hned domů. 

Zatím se namaluju a připravím tašky do porodnice. Po příjezdu ze školky hned vyrážíme, máme to 20min. V půlce cesty si všímám, že nemám kabelku 🙄 vracíme se. Bolesti se prodloužily na 5 minutový interval, takže jsem celkem v klidu. Jenže po příjezdu do porodnice už jsou najednou po minutě. Dá se to prodýchat a tak začínám panikařit jestli tu nejsem moc brzo...nejsem :D Po vyšetření jsem otevřená už na 6 a vyslána na porodní box.

Při vyšetření mi paní doktorka řekla, že malý bude mít max 3700g. Nemusím se bát, že bude mít přes 4kg jako Mates. 

Na porodnim boxu jsem přesně v 9:40.

V 10:00 prosím o klystýr a i když mi ho nechtějí dát tak si aspoň poloviční vydupu :D Posílám manžela na kafe, nemusí být u všeho. Po 10 minutách už kleju, kde je ? Bolesti se pořád dají prodýchat a po vyprázdnění už jsem na 8. Říkám COŽE??? Já fakt rodim, začíná mi to docházet...

V 10:35 píchá PA vodu, mam pocit že umřu a v duchu jí proklínám.

V 10:40 přichází kontrakce jako blázen a já řvu: ,, Pomoc,pomoc hlavička. Cítím hlavičku" PA přiskočí a vola na doktorku, že už rodíme. Na 2 zatlačení je venku. 

Přesně v 10:45, 4180g a 52 cm velký Mireček.

Byl to fofr a celý den mi docházelo, že je náš. Naše druhý štěstí.