Jsou věci, které matky neznají a ani znát nemohou

Je to doménou nás otců.

Jelikož byl včera státní svátek, měla školka zavřeno a tím pádem jsem musel vymyslet pro mladýho program, aby se mi tu doma neflákal. Nesnáším státní svátky.

Z nedostatku lepších nápadů, jsme se vydali do aquacentra, ačkoliv jsem již několikrát proklamoval, že tam už nikdy nepáchnem, neboť to pokaždé zavání nějakou ostudou.

Po jednom obkroužení divoké řeky a asi dvou minut ve vířivce, mladík usoudil, že už jsem se bavil dost a teď je načase, aby taktéž on z toho aquacentra něco měl. Z toho důvodu mě odtáthl do dětského brouzdaliště plného cizích fakanů a matek, kam mě usadil na okraj a jal se skotačit.

Jak tak sedím na kraji dětského brouzdaliště s chodidly ve vodě a koukám kamsi do blba, najednou se to stalo. Z čista jasna, nikým nezvána dorazila má ranní erekce. Dnes poněkud opožděně. Předesílám, že ranní erekce nemá nic společného s nějakým vzrušením. Je to prostě nikým nezaviněný jev, se kterým se musíme smířit. Muži jistě chápou.

Situace nebyla příliš pozitivní. Seděl jsem na kraji bazénku obklopen dětmi a měl jsem erekci. Pokud bych byl někým odhalen, měl bych co vysvětlovat. Bylo proto potřeba nehybně sedět a doufat, že se co nevidět vše vrátí zpět do zajetých kolejí.

Aby se celá záležitost o trochu vyhrotila, přišel za mnou Čeněk a pravil, že potřebuje čůrat. Řekl jsem mu, že to musí chvilku vydržet, jelikož taťka teď nemůže vstát. Mladík tedy zklamaně odešel směrem ke druhé straně brouzdaliště.

Jak jsem tam tak seděl a doufal, že za chvíli bude po všem, po očku jsem sledoval různé únikové cesty na záchody, kde bych nebyl nikým spatřen a nebo jsem alespoň mohl projít zády ke všem ostatním. V duchu jsem si přemítal veškeré varianty čůrání mladýho, přičemž jsem si vzpomněl, jak, když jsme venku, musí vždycky čůrat do kaluže, jelikož se mu líbí, jaké to na hladině dělá kolečka.

Z přemítání mě vytrhnulo volání Čeňka: „Tati, já čůlám“. V očekávání toho nejhoršího jsem se podíval na opačnou stranu brouzdaliště. Mladík stál na kraji, plavky u kolen a regulérně čůral do vody mezi hrající si děti. Byl v dobrém rozmaru, neboť se na hladině dělala kolečka a nadšeně volal: „Podívej, kolečka“

Kristova noho, co teď? Nemůžu vstát a razit si cestu skrz malé děti se vztyčeným stanem až k mladýmu, abych ho zpacifikoval. Nemůžu dělat, že to dítě není moje, protože on sám mě jasně označil za svého otce. Jediný co můžu, je sedět, stydět se a snášet opovržené pohledy všech matek.

Jakmile erekce povolila, okamžitě jsem dítě odchytil, všem se omlouval a zostuzeně prchal do sprch. Mé utrpení a společenská degradace však nebrala konce.

Ve sprchách se mě mladej velmi nahlas zeptal, proč má ten pán naproti většího pinďu než já. Samozřejmě, že to všichni ve sprše slyšeli a netrpělivě čekali, jak to vysvětlím. Kromě tedy dotyčného pána s větším penisem, než mám já, který se dmul pýchou a ve sprše se začal nakrucovat, aby jakože všichni viděli, jaký je to vítěz. Pravděpodobně očekával, že dostane i diplom.

Vysvětlil jsem tedy Čeňkovi, že pán se sprchuje teplou vodou a já, že se sprchuju studenou a když se sprchuje kluk studenou vodou, tak se mu pinďa zmenší. Ostatní muži ve sprchách souhlasně pokyvovali a zvídavě se navzájem sjížděli pohledem a zjišťovali, kdo se sprchuje teplou a kdo studenou vodou.

Čeněk strčil ruku pod mojí sprchu a pravil: „Ale ty máš teplou vodu“. V tu ránu celou místnost prostoupil tlumený smích všech zúčastněných. Okamžitě jsem sebral dítě a sprchy opustil. Opět a poněkolikáté jsem si potvrdil, že do aquacentra už nikdy nepůjdu.