Když se vám narodí dítě, čeká vás v dohledné době několik fází, kterými si musíte projít. Rodičovství prochází postupně vývojem a vás čeká emoční a fyzická centrifuga.

1. Fáze – nadšení

Bezprostředně po porodu. Dítě je na světě. Nový život, který jste stvořili. Paráda. Konečně má ten život nějaký smysl. Jak je to malé miminko roztomilé a jak něžně plakušká.

2. Fáze – vystřízlivění

Ten malý zmetek pořád řve. Nic jiného neumí. Jenom řvát. Nenechá vás dělat nic jiného, než kolem něho běhat, chovat ho, krmit, přebalovat a snažit se ho uspat.

3. Fáze – já to nedám

Je to doménou nás otců.

Jelikož byl včera státní svátek, měla školka zavřeno a tím pádem jsem musel vymyslet pro mladýho program, aby se mi tu doma neflákal. Nesnáším státní svátky.

Z nedostatku lepších nápadů, jsme se vydali do aquacentra, ačkoliv jsem již několikrát proklamoval, že tam už nikdy nepáchnem, neboť to pokaždé zavání nějakou ostudou.

Po jednom obkroužení divoké řeky a asi dvou minut ve vířivce, mladík usoudil, že už jsem se bavil dost a teď je načase, aby taktéž on z toho aquacentra něco měl. Z toho důvodu mě odtáthl do dětského brouzdaliště plného cizích fakanů a matek, kam mě usadil na okraj a jal se skotačit.

Jak tak sedím na kraji dětského brouzdaliště s chodidly ve vodě a koukám kamsi do blba, najednou se to stalo. Z čista jasna, nikým nezvána dorazila má ranní erekce. Dnes poněkud opožděně. Předesílám, že ranní erekce nemá nic společného s nějakým vzrušením. Je to prostě nikým nezaviněný jev, se kterým se musíme smířit. Muži jistě chápou.

Situace nebyla příliš pozitivní. Seděl jsem na kraji bazénku obklopen dětmi a měl jsem erekci. Pokud bych byl někým odhalen, měl bych co vysvětlovat. Bylo proto potřeba nehybně sedět a doufat, že se co nevidět vše vrátí zpět do zajetých kolejí.

Být rodičem malého dítěte, to není nic složitého. Nicméně být super rodičem, to už chce fištróna. K dosažení levelu super rodič je potřeba získat řadu dovedností.

1. Zvládnout spát i pouhé tři hodiny denně po dobu minimálně tří let a při tom nezemřít.

2. Nakrmit dítě i přes to, že má zavřenou pusu a zdrhá před vámi.

3. Obléknout dítě, které se „roztéká“ po podlaze a odmítá se „neroztékat“.

4. Dítě, které neposlouchá, je drzé, kouše, kope a rozbíjí věci, neumlátit šutrem.

5. Znát nazpaměť všechny ty debilní dětské říkanky a na požádání je recitovat.

A je to tu. Vyvěste vlajky, spusťte ohňostroj, nechť hudba hraje, obětujte kozu a vypusťte Krakena. Čeněk dneska nastoupil do školky. Sice jenom na dopoledne, ale od příštího týdne tam bude již napořád.

Původně jsem myslel, že před školkou přespíme, jak jsem se nemohl dočkat, ale nakonec z toho sešlo. I tak už jsme před školkou o půl osmý stepovali a dychtivě očekávali úder osmé. Přemýšlel jsem, že bych Čeňka přehodil přes plot na zahradu a zdrhnul, ale asi po pěti minutách jsem zjistil, že školka je už hodinu otevřená (bylo mi divné, že dovnitř vcházejí rodiče s dětmi a vycházejí ven bez nich.) Tím pádem jsme vniknuli dovnitř. V šatně jsem předal mladýho první paní, u které jsem tušil, že by to mohla být učitelka (bylo to tak padesát na padesát), prozradil jsem jí, že od teď už je to její problém a slastně rychlostí větru vystřelil ze školky vstříc novému životu.

V rámci svého nového života jsem doma uklízel, žehlil a vařil oběd.

Dopoledne uplynulo jak voda a byl čas zajet pro mladýho do školky. Samozřejmě, že mě napadlo, že bych tam pro něj už nikdy nejel a že by se pak vidělo, co by bylo dál, ale nakonec ta rodičovská zodpovědnost u mě zvítězila.

Prozíravě jsem nedal do školky nikomu na sebe kontakt, takže jsem se blížil ke školce s hrůzou, co se mohlo stát. Přemítal jsem, zda je možné, aby ani ne tříleté dítě podpálilo školku a nebo ubodalo učitelku dětským leporelem.

Když jsem dorazil před školku, povzbudila mě skutečnost, že jsem nikde neviděl žádné hasičské auto. Dokonce ani policii a ani pohřební vůz. To sice ještě nemuselo nic znamenat, jelikož mladej mohl zohavené tělo učitelky zakopat na hřišti pod houpačku, ale já byl pln optimismu.

Nedávno jsme s mladým využili situace, kdy bylo relativně ještě hezké počasí a odpoledne vyrazili k řece krmit kachny. Vybaveni jedním rohlíkem jsme šli vycházkovým tempem k vodě s vidinou báječného zážitku (na mateřské dovolené, kdy se člověk utápí ve stereotypu každého dne, je cokoliv, co se nedělá denně báječný zážitek)

Čeněk se cestou loudal, kopal do listí, načež našel klacek, chvíli s ním švihal ve vzduchu, jakože je to děsnej šermíř a pak klacek začal ohlodávat.

Ohlodaný klacek jsem mu zabavil, pročež mladík začal řvát, neboť děsnej šermíř tím pádem došermoval a dožadoval se svého meče na hlodání.

Abych dostál své pověsti zodpovědného rodiče, který výchovu zvládá na jedničku, klacek jsem mu vrátil (na výchovu kašlu. Za chvíli jde mladej do školky a tam už si ho vychovají. Já na to už nemám) a smýkal s ním směrem k vodě, neboť tma se už blížila.

U vody bylo pár vypelichaných kačen v posledním tažení. Sešli jsme až k vodě, kde jsem mladýmu dal rohlík, aby z něho utrhával kousky a tyto házel kačenkám. Čeněk jim hodil celý rohlík, čímž krmení kachen skončilo, neboť jiné pečivo jsme neměli.

Byl by to obyčejný podvečer, kdyby mládežník neobjevil trubku ústící do řeky, ze které vytékala voda. Trubka ho naprosto nadchla.

V těch úplně nejtemnějších koutech internetu, kam se běžný člověk odváží pouze za plného světla se zbraní v ruce, existují takřka mýtická diskusní fóra, kde se to hemží šílenými matkami, které si po ránu, k obědu i večer dávají půl litru estrogenu denně a které jsou sluníčkovější než sluníčko. Jestliže se do těchto fór dostane příčetná osoba, velmi často se v diskusi ztrácí díky neznalosti lokálního žargonu. Jelikož jsem ale osvětář, rád bych uvedl na pravou míru některé základní pojmy.

SNAŽILKA – žena, která se snaží otěhotnět a má nutkavou potřebu to všem říkat. Po několika letech neúspěšná SNAŽILKA přechází plynule do fáze ČEKANKY, tedy vytrvalé vyzrálé ženy, která stále čeká, až bude oplozena, ale už tomu moc nevěří. ČEKANKY to v životě nemají lehké a i přes svůj pokročilejší věk se stále snaží otěhotnět převážně na fórech, kde se jim to však nedaří. Jakmile uběhne nějaká doba, z ČEKANKY se stává PŘECHODKA. Tedy žena po přechodu. PŘECHODKY bývají na diskusních fórech pro matky často šikanovány, až samy tato fóra opustí.

OVULKA – Tady patrně není co řešit. Ovulka je ta, která ovuluje. Ovuluje ale jinak. Tak nějak hezčeji a radostněji.

TĚHULKA – dnes již takřka notoricky známý pojem. Zatímco těhotné ženy nebo zbouchnuté ženy tu radost v těhotenství nacházejí sporadicky, těhulky si hýčkají každý hemoroid, ranní nevolnosti jim navozují příjemné pocity, výkyvy nálad kvitují s povděkem, ke striím fixem dokreslují smajlíky a v zácpě si vyloženě libují a zpívají o ní sonety.

MIMÍSEK – mimísek je v podstatě speciální dítě, které neřve, pořád spí, hezky papá a vyměšuje duhu nebo jednorožce. Kde se dá sehnat mimísek, to jsem se nikde nedočetl. Já jsem vyfasoval mimino, které bylo už po čtrnácti dnech po porodu malý nepřející sígr.

TULENÍČKO -   sex. Tento žargon očividně jiné synonymum nezná, takže i když koitus proběhne na veřejných záchodcích na hlavním nadraží s opilým cizincem, který se nejdřív pozvrací a pak během aktu usne, tak žena z diskusních fór tento akt nazve tuleníčkem a rychle spěchá k počítači, aby o tomto tuleníčku pověděla kamarádkam a hlavně, aby se pochlubila, že už je SNAŽILKA.

-  Pokud jste kuřák, nepřestávejte kouřit. Jestliže jste nekuřák, začněte jim být. Pomůže i alkohol. Jestliže přestanete kouřit uprostřed mateřské dovolené, budete nervní a dítěti hrozí zánik.

- Najděte si chvilku pro sebe. Stačí se na pár minut denně zamknout na záchodě a tam se litovat. Hezky si poplačte.

- Jestliže je vaše dítě nezvladatelné, jděte s ním na dětské hřiště a vyměňte ho za hodnější. Hodné dítě se pozná tak, že spořádaně dělá bábovičky. Zatímco vaše dítě pobíhá okolo, mlátí ostatní hrabičkami a vztekle se láduje pískem.

- Najděte si s dítětem společný koníček, to vás nejen zabaví, ale taktéž se s dítětem sblížíte. Můžete spolu s ním trhat noviny, olizovat zásuvky nebo máchat pantofel v záchodě. Čím déle s dítětem budete doma, tím vaše mentální dovednosti ochabnou a olizování zásuvek a máchání pantofle v záchodě bude jediné, na co se zmůžete.

- Nechte se na 3 roky zastlat do postele a v poklidu počkejte, až mateřská odezní.

- Vyvarujte se následujících pořadů: Telletubbies, Taneční hrátky s Honzou Onderem, Rytíř Mike, Noddy nebo Pipi, Pupu a Rosemary. Jejich sledování zrychluje úpadek mysli. Může způsobit malátnost a zcela určitě má za následek problémy s erekcí.

Pokaždé, když se synem navštívíme aquacentrum, říkám si, že to bylo naposled, protože ten malý neřád vždycky něco vyvede a já na tohle nemám nervy. Nicméně i přes značnou část nepříjemných událostí, navštěvujeme aquacentrum i nadále. Tentokrát to však bylo opravdu naposled. To je bez debat.

Celý průběh aquacentrování probíhal nezvykle v poklidu. Čeněk se aktivně zúčastnil svého průběžného tonutí, občas si zavýskal slastí a sem tam se nalemtal vody a pak se poblil. Takové až nezvyklé pianko. Bylo jasné, že se něco chystá.

No a taky že jo. Po hodině a půl jsme zavítali do šaten a jali se převléknout a jet domů. V tu chvíli jsem se cítil velmi pozitivně, neboť kdykoliv, když Čeněk neudělá ostudu, nepoškodí cizí dítě nebo něco nerozbije, jsem tomu rád a mám dobrou náladu.

V místním aquacentru jsou smíšené šatny, protože je patrně aquacentrum děsně moderní a trendy. Tím pádem se zde každý pohybuje velmi obezřetně, nikomu nevěří a snaží se převléknout co nejvíce rychle, tajně a urychleně vypadnout.

I já jsem byl velmi nervózní, že by někdo byť koutkem oka zahlédl mé nahé tělo. Za prvé voda v bazénu byla studená a toto bych asi nikomu nevysvětlil a za druhé ač jsem aktivně nerodil, tak jsem zatím stále neshodil těhotenská kila. Na šmíráky tím pádem nejsem vůbec zvědavý.

Položil jsem Čeňka na zem vedle skříňky a ten malý sígr okamžitě využil situace a zdrhal směrem ven. Je nutno podotknou, že nakolik je to dítě drobné, je rychlé. Dohonil jsem ho až po několika metrech, kdy se snažil uniknout z prostor šatny.

Příchodem dítěte se všechno mění. Nastolený řád padá a je nahrazen chaosem a zmarem. Jeden by řekl, že se na to nedá připravit, avšak pravidelným tréninkem lze dopady narození dítěte zmírnit.

- Nejdříve ze všeho je třeba nacvičit těhotenství pomocí jednoduché simulace.

Žena: Pětikilový kámen si gumicuky připevněte na břicho. Před spaním jezte zkažené jídlo, abyste celé ráno prozvracela a na diktafon si nahrajte svým hlasem větu: „Jsi škaredá, oteklá a nikdo tě nemá rád“ a tuto větu si pouštějte několikrát denně, abyste sama sebe dostala do zbytečné těhotenské schízy.

Muž: Brzy ráno, zatímco bude ještě spát, na vaší partnerku vylijte kýbl studené vody a ještě než se vzpamatuje jí párkrát švihněte proutkem přes záda. Partnerka pak bude celý den nasraná a bude vám to vyčítat. Stejně tak jako v těhotenství. Opakujte dráždění každé ráno po dobu devíti měsíců a snažte se s věčně nasranou partnerkou vydržet.

- Posléze si nasimulujte porod. Žena spolkne středně velký medicinbal a pak počká, až vyjde přirozenou cestou. Muž se postaví doprostřed místnosti, kde bude stát dvanáct hodin v kuse, zatímco si zaplatí komparz, který mu bude nadávat. Zkuste také občas ztratit vědomí.

- No a potom už nacvičte situace s dítětem. Choďte spát po půlnoci a dejte si na každou hodinu zvonit budík. Budík dejte co nejhlasitěji a nechte ho ve vedlejší místnosti, abyste k němu museli vstát.  

Ačkoliv nejsem zastáncem sportu a posilování, jelikož jsem přesvědčen, že to škodí zdraví, od té doby, co jsem se synem na mateřské, se mi začalo rýsovat některé svalstvo.

Samozřejmě, že toto svalstvo je důmyslně ukryto pod vrstvou tuku, takže není na první pohled vidět. Já o něm však vím a to je důležité.

Pokud bych měl pravidelný spánek, poklidný režim, pravidelnou vyváženou stravu a nebyl permanentně jednou nohou v blázinci, jistě bych byl namakaná korba.

Jak je to možné? No je to jednoduché. Starat se o malé dítě, to si člověk solidně zaposiluje. Konec řečí, připravte si cvičební úbor, karimatku a dítě a pojďme na to.

- Nejprve si procvičíme bicepsy. Vypusťte dítě na volno po bytě. Před tím rozmístěte předměty jako bublifuk, banán, plyšovou opičku nebo klíče od auta na vyvýšené prostory. Dítě většinou chvilku bezcílně chodí po bytě, než si uvědomí, že děsně potřebuje právě tyto předměty a začne se jich dožadovat. Samozřejmě, že dítě na ně nedosáhne, takže k vám přiběhne a začne somrovat, ať ho vysadíte. Hluboce se předkloňte, pevně uchopte dítě a trhem jej vyšvihněte do výšin. Nezapomeňte dítě nepustit nebo s ním nekřápnout o strop. To se vám potom dítě rozbije a jiné nedostanete. Poctivým pravidelným zvedáním dítěte ze země do výšky pro předměty dosáhnete časem nejen růstu svalové hmoty bicepsů, ale taktéž si zkurvíte záda.

- Zůstaneme ještě u paží. Tentokrát si vedle bicepsů procvičíme i tricepsy. Tento cvik je hlavně vytrvalostní. Vezmeme dítě do vzduchu, dáme mu do ruky klíče od bytu a necháme ho v této poloze odemknout. Výhoda tohoto cviku je v tom, že dítě nikdy neodemkne, protože se netrefí správným klíčem do zámku, takže pocvičíte maximálně. Pokud visící dítě ve vzduchu začne vzteky kopat, protože mu to nejde, procvičíte mimoděk i zádové svalstvo.

Kdo je lepší rodič? Matka nebo otec? Tato otázka nelze objektivně zodpovědět, jelikož se většinou liší přístup obou rodičů k dítěti. Každý z tandemu rodičů má co nabídnout. Výchova obou rodičů se povětšinou, byť se dohodli na společném postupu, může lišit, což si uvedeme na několika případech. Samozřejmě, že existuje i spousta výjimek, ale já si s chutí zapaušalizuju:

Situace: Dítě radostně skotačilo po bytě, načež se rozeběhlo proti zdi, narazilo do ní a nyní krvácí z hlavy.

- Matka nejprve hystericky zapiští, na chvilku omdlí hrůzou a pak pokračuje v pištění. Chvílí v záchvatu krouží kolem dítěte, než ho vezme do náruče, ránu vyčistí, obmotá dítěti hlavu obvazem a pak každých deset minut kontroluje, zda dítě neupadá do šoku.

- Otec si povzdechne, zkontroluje zeď, zda není poškozená, utře dítěti krev ponožkou a jde si do kuchyně otevřít lahváče.

Situace: Dítě se posralo do plíny a začíná zapáchat.

- Matka dítěti konějšivým hlasem poví, že to nevadí, že se to může stát. Posléze dítě okamžitě přebalí, napudruje a ještě jednou ho ujistí, že se na něho nezlobí.

Pracovní nasazení na mateřské dovolené lze přirovnat k běžnému zaměstnání ve smyslu vytížení a podávaných výkonů v jednotlivých dnech v týdnu. O víkendu alespoň na jednu noc odlifrujem mladýho k babičce a dokonce ve vzduchu visí i sex. Ten tam ale většinou pouze visí, protože je třeba vycídit celý byt a především je potřeba spát, hodně spát.

Jakmile víkend skončí, odpočatý se opět vrhám do práce:

Pondělí

- Uklizený byt, odpočatý já a rozradostnělé dítě. Čeněk sice vstává v pět ráno, ale zase toho za ten den více stihneme. Krása. Plný energie se pouštím do výchovy. Čtu mu z obrázkových knížek. Jsem trpělivý a snažím se Čeňka naučit konečně na nočník, nechávám ho se seberealizovat hrou s plastovými kuželkami. Chodíme na průběžné procházky, kde ho nechám, ať se vyblbne a k obědu jsem uvařil výtečná hovězí líčka pro nás oba.

Úterý

- Byt má po včerejším zásahu dítěte několik nedostatků a pořádek se udržet nepodařilo, avšak vše je v přijatelných mezích. Čeněk vstával opět v pět ráno, což mě nenadchlo, ale ani neurazilo. Stále se snažím dítě vychovávat a když například vezme hokejku a mlátí s ní do televize, důrazně mu připomenu, že se to nesmí. Čeňka dávám na nočník, když si vzpomenu. Pokud ne, bude holt chvíli posranej. Z obrázkových knížek mu už nečtu, pouze mu říkám, co vidí na obrázcích. Ven jdeme pouze jednou, protože dělá kraviny a neposlouchá. K obědu jsem udělal špagety se sýrem.

A… Ach můj Bože (zoufalé zvolání rodiče, když jeho dítě v obchodě rozbije plasmovou televizi a nebo venku klackem umlátí pískomila)

B… Baf (hraní s dítětem na schovávanou, když dítě je schované za závěsem, jsou mu vidět nohy, ale rodič stejně dělá, že se leknul, jelikož je to srdcař)

C… Co to máš zase v tý puse? (takový spíš dotaz z povinnosti, když dítě přežvykuje hřebík. Ten den již po páté)

D… Do prdele už (zlostné zvolání, kdy rodič neudrží nervy na uzdě, když dítě opakovaně provádí, co provádět nemá. Zvolání rodič obvykle využije i třicetkrát za den)

E… Eliminace (snaha dítěte svým soustavným jednáním maximálně snížit počet svých rodičů.)

F...Fundovaný názor (všetečné rady lidí z okolí, kteří děti nemají, ale vědí přesně, jak vy máte  vychovávat to své)

„S přítelem jsme se rozhodli, že si pořídíme pejska, abychom se připravili na dítě“. Toto je věta, se kterou jsem se setkal již několikrát a která mě naprosto fascinuje. Líbí se mi hlavně ta upřímná naivita. Z toho důvodu jsem se rozhodl, že udělám vysoce fundované rešerše k této problematice, aby bylo jasno.

- Pořízení dítěte bývá povětšinou zábavnější než pořízování psa. Tím to ale asi hasne a v dalších bodech bude mít navrch pes.

- U psa si můžete vybrat rasu, pohlaví a můžete si dokonce pořídit šampiona. U dítěte si nemůžete vybrat nic (rasu lze doladit maximálně tak vhodně vybraným partnerem). Navíc je velmi pravděpodobně, že žádného šampiona mít nebudete.

- Pes umí chodit skoro hned po narození, takže s ním můžete chodit ven, dělat s ním humor a podobně. Mimino neumí nic. Jenom leží a řve. Mimino je mnohem méně zábavné než pes.

- Psa můžete mít jako módní doplněk. Pokud vyjdete do společnosti a dáte si pejska do kabelky (odborníci doporučují do kabelky umisťovat spíše menší plemena. Pakliže půjdete na ples s vlčákem v kabelce, budete demodé). Pokud ale přijdete na ples s miminem v kabelce, pravděpodobně vás odsud vyvede policie.

- Pokud pes neposlouchá, ničí nábytek a dělá bordel, můžete ho seřezat vodítkem. Jestliže dítě neposlouchá, ničí nábytek a dělá bordel (což je běžná dětská kratochvíle), můžete jej samozřejmě taktéž seřezat vodítkem, ale až dítě vyroste, tak vás šoupne do toho nejlevnějšího domova důchodců, kde vám bude personál krást prachy a dost možná vás bude mlátit vodítkem, jako vy za mlada své dítě.

Minulý týden proběhlo pod záštitou světové organizace zdraví, krásy a nevyspání mistrovství světa otců, veřejnosti spíš známé pod názvem mistrovství ve fotrovství.

Letošní ročník se konal v Berlíně a byl plný skvělých výkonů. Dokonce padlo i několik světových rekordů.

Samotný začátek mistrovství sice lehce zastínila kauza Norských reprezentantů, kterým bylo cestou do dějiště mistrovství přímo v autobuse zabaveno norským úřadem na ochranu dětí Bernevernem patnáct dětí, jelikož klimatizace příliš klimatizovala a kapitán norských otců, Jørgen Kristiansen, byl na odstavném parkovišti úřadem dokonce zbičován, jelikož dal svému synovi pohlavek za to, že házel šutry po kočkách, nicméně toto nedorozumění nemělo na samotný průběh mistrovství žádný vliv. Vždyť Norové za celou stoletou historii mistrovství dorazili s dětmi pouze jednou ( to jim úřad děti zabavil až na cestě domů), takže jejich neúčast je brána spíš jako takový humorný kolorit.

Pojďme se ale podívat na některé disciplíny, kde byli vidět hlavně Češi.

V kategorii rozvedených fotrů exceloval náš reprezentant Josef Molnár, který získal stříbro ve své parádní disciplíně neplacení alimentů. Nutno podotknout, že Pepa stříbro obhájil z loňska. Vedle medaile si reprezentant odvezl domů taktéž hodinky a exekuční příkaz na obstavení majetku.

Naopak ve stejné kategorii zklamal loňský bronzový medailista Aleš Novotný, který se v disciplíně „zapomenout dítě vyzvednout ze školky“ neprobojoval ani do finále. Aleš později poskytl krátký rozhovor: „Je to velké zklamání. Celý rok jsem trénoval. Syn ve školce v podstatě už bydlí, ale v rozhodující moment zapracovaly nervy a chybělo to štěstíčko. Prostě jsem zapomněl zapomenout vyzvednout syna. To se stává. Snad příště“

20:00 – tak je čas dát dítě spát. Zjistěte, zda dítě je nakrmené, napojené a zkontrolujte úroveň posrání. Pakliže je vše v pořádku (úroveň posrání je v normě), můžete dítě odnést do postýlky.

20:15 – Dítě je již uložené v postýlce. Dostalo od vás pusu, řekli jste mu dobrou noc, pohladili po čelíčku, takže dítě může klidně spát.

20:30 – Dítě nespí. Není třeba věšet hlavu, to je v pořádku. Stačí mu zazpívat.

21:00 – Po půl hodině zpěvu až vám budou krvácet hlasivky, přestaňte se zpěvem. A zkontrolujte, jestli dítě už spí. Kontrolu proveďte buď letmým pohledem, kdy se na dítě, které v postýlce stojí a tleská podíváte a odhadem určíte, zda spí, či ne a nebo můžete v postýlce dítě nahmatat.

21:10 – Dítě položte na záda do postýlky a jemně s láskou a něhou ho vší silou přimáčkněte ke dnu postýlky. Dítě sebou bude zmítat, bude řvát a bude vás častovat nenávistným pohledem. Uvědomte si ale, že to děláte pro jeho dobro. Jakmile dítě bude mít od vaší ruky na břiše podlitiny, obraťte jej na břicho a pokračujte v přimačkávání.

21:20 – Pokud jste dítě přimáčkli ke dnu postýlky břichem dolů, je možné, že občas začne modrat, jelikož se dusí. Průběžně mu proto měřte tep. Pakliže tep nenahmatáte, vaše práce zde již skončila a jděte se vyspat.

- Pokud máte nechráněný sex, budete mít dítě. Jestliže je váš partner stejného pohlaví, jako vy, riziko početí se tím zmenšuje (toto však neberte jako radu).

- Jestliže jste již počali, zrušte si své koníčky. Už je nebudete potřebovat

- Někdy začátkem třetího trimestru se nechte vyrazit z práce. Pak to bude všechno takové příjemně napínavé.

- Pokud jste veselé povahy a máte rádi kvalitní humor, je nasnadě někdy kolem osmého měsíce těhotné partnerce oznámit, že vypadá jako vorvaň. To je přesně ten styl decentního humoru, který situaci odlehčí a zajistí vám do konce těhotenství klidné noci bez sexu na gauči.

- Na předporodní kurzy si s sebou vezměte něco zajímavého na čtení. Ono to nemusí být ani tak zajímavé, jelikož během čtyřhodinové vopruzové přednášky o kojení vezmete zavděk i nápisem složení na obalu tatranky.

- Až budete odvážet partnerku do porodnice, kde jí zanecháte, ubezpečte ji, že si pro ní opět přijedete, i když to v plánu nemáte. Přeci jenom buďte v tomto ohledu taktní.

1. Pracovní doba naprosto nekoresponduje se zákoníkem práce, kdy přesčasy jsou chápány jako součást pracovní doby. 24 hodinová směna není výjimkou, stejně tak práce o víkendu a o svátcích. V práci musíte dokonce i přenocovat.

2. Team buildingové akce znamenají, že jdete s dítětem na písek dělat bábovičky a nebo jdete na nákup. Tím budujete váš tým a to je taktéž ve firmě vrchol zábavy.

3. V celé firmě pracujete povětšinou sami. Maximálně jednou denně na pár hodin dochází do vaší firmy externista, který ví o vaší práci úplný hovno, ale má plnou hubu keců, jak by to šlo udělat lépe. Externista většinou přespí a brzo ráno odejde.

4. Pracovní zařazení a přechod z jednoho oddělení do druhého se mění z minuty na minutu. Nejdříve jste například manažer úklidu, načež se stáváte food manažerem, manažerem oblékání, motivačním manažerem, manažerem pro komunikaci a výprask, manažerem posraných plen a nebo manažerem hledání klíčů.

5. Nemůžete si vzít dovolenou, jelikož technicky již na dovolené jste. Nemůžete čerpat nemocenskou, jelikož nemůžete onemocnět. Nemůžete odejít z práce o hodinu dřív a ani nemůžete zaspat (to by se vám stejně nepovedlo). Na tato příkoří si nemůžete stěžovat, protože nemáte komu. Můžete tak maximálně umřít, ale to si většinou nemůžete dovolit, takže ani to nemůžete.

6. Práci vykonáváte ve ztížených podmínkách, které mohou vyústit až k psychickým poruchám, vadě řeči, vyčlenění se ze společnosti a nenávratnému rozmělnění mozkové kůry neboli k demenci

Tak a je to tu. Na těhotenském testu se zobrazily dvě čárky a vy máte po ptákách. Budete otec. Minimálně tedy ten na papíře. Pokud vaše dítě bude až nápadně podobné kolegovi vaší manželky, se kterým makala před devíti měsíci v práci do noci na projektu, je to sice smutné, ale tento projekt je teď váš problém.

Máte teď dvě možnosti. Buď se zachováte jako pravý chlap, zabalíte si slipy, pár triček, ponožky a balíček kondomů (váš nově objevený nejlepší kamarád), který vám dává ten pravý pocit mužství a neprodleně ve vší diskrétnosti opustíte republiku a nebo se zachováte jako ještě větší chlap a rozbrečíte se.  Život, tak jak ho znáte právě skončil a vás čeká něco jako život po životě plný přebalování, poblitého úplně všeho a hlavně, a to je asi nejlepší a nejvíce sluníčkové, už se nikdy nevyspíte.

Pokud jste hrdinsky nezdrhli a postavili se budoucímu otcovství čelem, čeká vás spousta práce a hlavně spousta legrace během těhotenství vaší manželky. Těhotenství se rozděluje do tří trimestrů a každý trimestr má něco do sebe. V prvním trimestru například bude vaše manželka pořád zvracet, bude vám nadávat a často bude brečet. Naproti tomu v druhém trimestru bude manželka pořád zvracet, bude vám nadávat a často bude brečet. No a konečně ve třetím trimestru bude vaše manželka stále pořád zvracet, bude vám nadávat mnohem více a brečet bude imrvére. A potom přijde vysvobození v podobě porodu, kdy vám bude manželka nadávat, ale brečet a zvracet bude již dítě (a pokud budete u porodu, tak pravděpodobně i vy).

Požadavky na budoucího otce nejsou nikterak složité. Máte za úkol jedině přikyvovat na všechno, co si vaše dočasně pomatená a hormony zlomená manželka vymyslí, neustále se usmívat a šířit dobrou náladu. Mezi šíření dobré nálady se nepočítá vytváření humoru, kdy s úšklebem ve třetím trimestru oznámíte manželce, že je tlustá, jak prase. Tudy totiž cesta dobré nálady a pohody v domácnosti nevede. Radši neříkejte vůbec nic, jenom přikyvujte a kmitejte. Je totiž potřeba udělat místo pro dětské věci. Dítě má sice půl metru a váží stejně jako meloun, ale očividně potřebuje majetek, který co do velkoleposti, ceny a hlavně množství daleko zastíní ten váš. Takže si hezky pomalu a se slzou v oku vykliďte komory, skříňky a šuplíky, kde máte své oblečení, elektroniku a například elektrickou kytaru, jelikož jste si ještě donedávna mysleli, že budete děsně slavnej rocker (teď už nebudete nic) a všechno to můžete vyhodit. Uvolněné místo postupně zaplňte bodýčkama, malýma tepláčkama, plenama a dalšíma malýma věcma.

Čemu se taktéž pravděpodobně nevyhnete, je ženský předporodní kurz. A není to taková legranda, jak možná znáte z filmů, kdy se tam ženy učí dýchat, muži je podepírají a není zde nouze o děsně legrační situace, kdy například nešikovný budoucí otec utrhne při zkoušce přebalování panence hlavu a podobně. Reálný předporodní kurz je čistý několikahodinový vopruz, kdy jenom sedíte a posloucháte přednášející, která vám vypráví o tom, jak se má, kolik má dětí, jaké je její nejoblíbenější jídlo a podobně (tady hádám, jelikož na předporodním kurzu jsem usnul nudou v sedě už po pěti minutách monologu přednášející). Samotný předporodní kurz je rozdělen do dvou přednášek. První , na které jsem usnul, a proto nevím, o čem byla, a druhá nese honosný název „laktační kurz“. Tady to zavánělo zajímavým zážitkem, kdy se dalo předpokládat, že bude možnost zkusit si podojit dobře vyvinutou lektorku. Bohužel to však byla další přednáška o kojení.  Tříhodinová přednáška o kojení je nadmíru kvalitně strávený čas. Jak už bylo řečeno dříve, na tento kurz musíte, abyste nenarušili klid domácnosti. Vezměte si tam s sebou něco na čtení (musíte ale tak nějak nenápadně, ne, že si sednete do první řady před přednášejícího a otevřete si  bez skrupulí noviny) a choďte často na záchod. Tam to je zcela v pořádku, jelikož těhotný ženský tam pořád někam couraj, takže si vás nikdo nevšimne. Na záchodě si třeba zakuřte a nebo se můžete schoulit do rohu do klubíčka a na chvíli si dáchnout.

Když už jsme u toho kouření. Narození dítěte přímo svádí k tomu, aby si člověk řekl, že přestane kouřit. Je to bohulibé, avšak ne příliš reálné. Když totiž budete ve čtyři ráno vstávat po desáté ke řvoucímu dítěti, tak máte jen dvě možnosti. Buď si jít zakouřit a uklidnit se a nebo chytíte nerva a dítě prohodíte oknem. Pokud tedy kouříte, tak přestaňte, až bude dítě větší a vy ho odlifrujete někam na vojenskou školu.