Nejprve bych chtěla poděkovat Modrému Koníkovi za možnost testovat nové fermentované mlíčko Hami. Testování pro nás byla premíéra, takže jsme měli velkou radost, že jsme byli vybráni 🙂 Kurýr nám dovezl mlíčko doslova coby dup, takže jsme začli hned testovat. #test_hami

Měla jsem strach, jak naší půlroční Elišce mlíčko sedne, jelikož do teď jsme kupovali pouze AR antirefluxní mlíčka - neboli umělou kojeneckou výživu proti ublinkávání, jelikož Eliška blinkala vždycky, všechno a hlavně všude..

Nejprve jsem začala mlíčko Hami postupně přidávat po dávkách do našeho antirefluxního mléka - Eliška ho snášela dobře a tak jsem naše stávající antirefluxní mlíčko postupně nahradila uplně - aniž by si nějaké změny Elika všimla. 

Občas sice po mlíčku Hami ublinkne - ale to se jí stávalo i po tom speciálním 🙂

Hami kojenecké mlíko jsme používali před dvěmi lety na našeho staršího synka Kubíka - bylo ještě ve starých krabicích a nebylo tak ,,vymakané,, jako mlíčko nové - takže rozhodně chválím. 

Mám vyzkoušeno, že většina umělých mlék na trhu podivně páchne.. u nového Hami jsem se s tímto negativem nesetkala.. 

Příprava mléka je jednoduchá.. rozhodně je velký plus nová dóza s úchytkou na dávkovač.. Ve starém Hami před lety jsem jí musela pořád lovit zahrabanou v mléku. 

Ráda bych to tedy shrnula:

Plusy Hami 

- snadná příprava

- praktická dóza

- vyšší gramáž než u předchozího mléka

- úchytka na dávkovač

- nezapáchá

- dobře se rozpouští - nehrudkovatí

- Elišku zasytí - pije ho méně, než předchozí jinou značku

- nebolí po něm bříško

- blinkací dítko moc neblinká :D

Mínusy Hami

- Elišce tak chutná, že velice rychle mizí :D 

- ocenila bych malinko nižší cenu - i když přijatelná je 🙂 

Děkujeme za možnost testovat.. na Hami jsme díky testování přešli a zůstaneme u něj! 

Petra a Eliška (6m)

Tak jako mnoho z Vás, i já jsem se rozhodla popsat na Modrém koníkovi svůj porod 🙂 Těhotenství bylo náročné, v prvních měsících jsem během čtrnácti dnů díky nevolnostem shodila 12 kilo, skončila na výživě v nemocnici, od 20. týdne jsem měla zákaz dělat téměř vše - hrozil mi předčasný porod, v 27 týdnu jsem se stihla vdát - svatba byla nádherná, přesně podle našich představ! ve 30 byl prcek moc malinký,  ukázali se mi kameny v žlučníku, ve 31 týdnu další pobyt v nemocnici s oboustranným zánětem ledvin, diletací ledvin, ve 33 týdnu jsem se do nemocnice vrátila znovu tentokráte se zánětem močových cest..no žádný med! :D ale přes to na těhotenství vzpomínám ráda a už se těším na další! 🙂 

Dne 3.9 (39+4 tt)  v 5 ráno jsem cítila, že tohle už nebudou poslíčky. Manžela jsem nechala spát a dala jsem si horkou vanu na uvolnění. Bolesti trochu povolili, tak jsem se ještě na půl hodinky natáhla a usnula. V 6 už jsem manžela budila, že mi asi praskla voda, že je dole nějaké vlhko. manžel se otočil a v polospánku řekl že jooo.. po deseti sekundách mu to asi došlo, vyskočil z postele a začal plašit jak musíme okamžitě jet do porodnice! já si mezitím skočila na záchod a zjistila, že šlo nejspíš o hlenovou zátku, žádné velké mokro se nekonalo - voda nepraskla! Uklidnila jsem manžela. Hned na to se dostavili bolesti hned po 3 minutách. Vzala jsem si bloček a každou kontrakci jsem si poctivě zapsala. Jelo to přesně po 3 minutách a manžel plašil :D. Zatím nevlastníme auto, tak jsme se vydali se sbalenou taškou na autobusovou zastávku a sjeli dvě stanice k nemocnici! Řidič na mě koukal vyděšeně jak kdybych měla porodit v autobuse..:D

Do porodnice jsme dorazili v půl osmé ráno. Natočili monitor, prohlédli mě a poslali pro manžela, aby si šel chvíli na kafčo, že jsem otevřená na 2cm, porod je v běhu a že udělají přípravu. Manžel se se mnou rozloučil, ujistila jsem ho, že budu volat ihned jak bude moci přijít za mnou. Porodní asistentka mě řádně připravila, přesunula na porodní pokoj a zavolali jsme manžela. Ten mezitím obvolal nastávající babičky a dědečky že UŽ! přijde na svět naše malé překvápko! Asistentka praskla vodu, byla jsem jak chodící cisterna a uvnitř je prý pěkný plaváček 🙂 voda už byla prý zakalená. Bolesti zesilovali, kvůli nízkému tlaku mi začalo být špatně, tak jsem zvracela. Čím byli bolesti větší, tím víc jsem nemohla stát, chodit, ležet už vůbec ne. Jediná poloha ve které se dalo vydržet bylo ve sprše na míči pod proudem horké vody na záda. Ve 12 jsem už cítila obrovský tlak na spodek, ale prý pořád málo otevřená. Najednou bolesti ještě zesílili a já už myslela, že prasknu! :D sestry mě chodili chválit jak jsme statečná, že o mě skoro nevědí a čekalo mě poslední vyšetření.. to pro mě bylo vždy nejhorší. Vyšetření při kontrakci jsem proskučela tak, že když mi manžel můj porod vyprávěl, musel prý odejít za roh, aby mě neviděl trpět - měl chudák v očích slzy.. Asistentka zavelela, že jdeme rodit! Těch cca 10 metrů z porodního pokoje na porodní sál bylo nekonečných! 

Vyškrábala jsem se na křeslo, kontrakce byli po minutě a šlo se tlačit. Na hodinách byla půl jedná. Rodila jsem s asistentkou a doktor - mimochodem sympatický černoch se chodil vždy mrknout, jak to vypadá. manžel mě držel za ruku.. tlačil se mnou a Překvápko nešlo ven!  S každou další kontrakcí a neúspěšným tlačením jsem byla vysílenější. Napít mi dát nemohli kvůli nevolnosti, vždy když mi manžel ovlažoval rty, málem jsem mu žízní vcucla tampónek :D po hodině neúspěchu jsem měla už tak sucho v krku, že se mi špatně dýchalo. Tlačila jsem na koze na boku, klasicky a náš Kuřízek ne a ne domeček opustit.  Když už jsme se propracovali k tomu, že koukali vlásky a stále jsem Kuřízka nemohla dostat ven, rozhodl se doktor pro malý nástřih. Ten jsem ani necítila a byla jsem za něj už opravdu vděčna! (ačkoliv byl to jediné, čeho jsem se na porodu děsila) Kontrakce už se mi pomalu i ztráceli, byli čím dál častěji. Zatlačila jsem nejvíc jak to šlo a hlavička byla venku.. na podruhé jsem zatlačila, cítila neuvěřitelný tlak a šup.. ve 14:18, jsem něco malého mokrého teplého měla na prsou. Byla jsem sice vyčerpáním na půl mimo, ale na pocit kdy jsem našeho CHLAPEČKA měla na prsou, vítala jsem se s ním a manžel vykřikl ježiš ten je hustej! nikdy nezapomenu!  

Manžel přestřihl pupečník a já porodila placentu. Kochali jsme se maličkým KUBÍČKEM. Manžel s Kubíčkem pak odešli na vážení a měření a mě čekalo šití. Musím říct, že mě to jen jemně tahalo - žádný horor! 🙂 Kubínek měl 49 centimetrů, 3600 Gramů, hodně vlásku, šíleně dlouhé řasy - ty má doteď. 🙂 

Já když slejzala z kozy, klepala jsem se, dvakrát jsem se praštila hlavou o lampu nad křeslem a sotva jsem přelezla na lůžko :D Ale byla jsem šťastná! Kubík měl omotanou šňůru kolem krčku a byl hodně napitý plodovky. 

Rodila jsem naprosto bez všech utišujících látek.. od oxitocinu až po epidural  - nebyl to nějaký záměr - a neměnila bych!  i ta hodina a půl tlačení mi za to stála a šla bych rodit hned znovu! pro mě i pro manžela to byl nezapomenutelný zážitek.. ( i přes výslovné nakázání že bude stát u mé hlavy a ani se nehne, stejně prý nakukoval jak se náš poklad dere (pěkně pomalu) na svět :D)