Tak kde začít 🙂 Co třeba od začátku ...

To, že čekáme dvojčata jsem se dozvěděla v 8tt kde na mě vykoukly dvě bijící srdíčka. Jednalo se těhotenství gemini bi-bi tedy dvojvaječné těhoteství kde má každý svůj vlastní domeček i placentu. Byl to neuvěřitelný šok a upřímně jsem to nějaký ten týden rozdýchávala 😀

Těhotenství bylo ukázkové a naprosto bezproblémové. 

12.2. jsem byla na poslední kontrole u svého doktora kde mi řekl, že jsem volně na prst otevřená, kluci oba hlavičkou dolů a, že mě tedy předá do péče porodnice (to jsem byla 37+1). Objednaná jsem byla na pátek 16.

No jo, ale kluci se rozhodli jinak. Respektivě plod A (Davídek) si 15.2.2018 kolem 3 hodiny ranní prokopl bazén. (to jsem byla 37+4) 
Bolesti, ale nikde, tak jsem se rozhodla, že se v klidu vysprchuji a až pak vzburcuji manžela a babičku co nám měla hlídat dcerku. Bolesti se postupně objevily, ale žádné drama. 🙂

Příjezd do porodnice byl cca 3:45 kde nastal klasický kolotč vyšetření, papírování a už zajímavějších bolestí. 😀 Sestřička mě vyšetřila a řekla, že manžela asi ještě pošlou domu, že jsem na 2cm otevřená a může to ještě trvat. Po natočení srdíček, papírování s doktorkou a UZ (při UZ se bazének vypustil asi úplně podle té louže 😀 ). Doktorka mě znovu vyšetřila, tentokrát otevřená na 5cm. Slyším sestřičku jak říká manželovi "Tak vaše paní nějak spěchá už nikam nepojedete a jdeme na box"

To už jsem šla s přestávkama za sestřičkou 😀 

Na boxu mě sestrička říkala, že uděláme klistýr a o půl sedmé natočíme další monitor (bylo 5:30). Klistýr jsem už profuněla a na záchodě celkem trpěla. Behěm toho dorazil převlečený manžel. Kanylu mi sestřička musela napíchnout ve stoje, protože jsem byla bolestí doslova paralizována. 

Pak to šlo strašně rychle...

Najednou jsem měla neuvěřitelný tlak na spodek. Řekla jsem to sestřičce ta mi pomáhala "vyskočit" na kozu. To už jsem cítila jak tělo samo tlačí a leze ven hlavička. Doktorka přiběhla a Davídek byl vlastně venku 😀 (To bylo 5:59) Najednou tam bylo lidí a všichni pobíhali kolem mě. Dva lékaři, dvě sestry manžel a brečící Davídek 😀 toho mi ukázali a vzali ho na kontrolu kam šel i hrdý tatínek.

Byla to úleva, belsti pryč a já šťastná 🙂
No a pak jsme museli vyhnat toho druhého 😀 doktorka praskla vodu, ale bolesti nikde. Nakonec se dal vykápnout oxitocin a plod B (Matýsek) byl 10min po bráchovi na 3 zatlačení také na světě 🙂 (6:09)

Všichni mě moc chválili a starší lékař mě poplácal po noze a řekl "Byla jste fakt dobrá kočko" 😀 

Porod jak byl rychlý, tak byl bolestivý. Šití a zástava krvácení taky žádná slat (ztratila jsem cca 400ml krve). Davídek jak se dral na svět, tak se nestačil udělat nástřch, tak jsem trochu potrhaná, ale nic co se nezahojí 🙂 Hned po porodu jsem po oddělení běhala a nikdo nevěřil, že jsem porodila dvojčata 😀 no jo byla jsem plná adrenalínu, který mě nenechal spát. 😀  

Jsem za takový porod strašně vděčná a jak na ten první, tak i na tento budu velice ráda vzpomínat. 
Všem bych takový porod přála. 

Doma mám čerstvě 19 měsíčního ďáblíka, u kterého od narození bojuji s atopickým exémem a díky tomu jsem se s touto kosmetikou již setkala (ale jinou řadou). Bohužel se občas vyrážka vrátí (naštěstí již v menší míře) a začínáme nanovo. Už v této době jsme byly maximálně spokojené, protože krém od Uriage na pokožku ke skolny k atopii nám vždy pomohl.

Tak když se naskytla možnost vyzkoušet úplně novou Uriage řadu speciálně pro miminka neváhala jsem. Měly jsme neuvěřitelné štěstí a před 4 týdny přišel balíček 🙂

Radost byla obrovská a ihned jsme vše nadšeně vyzkoušely a očuchaly 😀

V první řadě musím říc, že mě mile překvapila příjemná vůně. Dále pak široký sortiment produktů od opalovacího krému přes propriety na mytí až krémy speciální pro problematickou pokožku se skoly k mokvání nebo tvorbě mléčných krust.

Sama jsem vyzkoušela jak šampón, tak sprchové mýdlo a na malé prakticky vše ostatní 🙂 (opalovací krém bude muset vydržet do léta) A obě jsem nad míru spokojené. 

Malé prakticky ze dne na den zmizela začínající vyrážka (nestačila ani svědět), podráždění z plenek také bez problému Uriage zvládl a ještě k tomu Emmička krásně voněla (předešlý krém byl bez aromat).

Teď bych ráda napsala o každém produktu co nám byl poskytnut k testovaní a, který jsme měly tu možnost vyzkoušet 🙂 

1. Šampón a sprchové mýdlo - no co k tomu říct 🙂 přijmená vůně pokožka je po umytí hebká a vlasy (tedy jen moje malá jich moc nemá) heboučké 🙂 

2. Hydratační krém - ten opět krásně voněl, úžasně se vsřebával, nenchával fleky na oblečení a co je hlavní! Malé pomohl od vyrážky prakticky hned.

3. Krém na opruzeniny a CU-ZU sprej - Opět paráda. Jsem si jistá, že to budu používat i u dvojek 🙂 

4. Krém pro pokožku se sklony k tvorbě krust -  tak toto jsme nevyzkoušely. Malá s tímto nikdy problém neměla, ale čekáme dvojčata, tak to určitě využiji u nich 🙂 

5. Krém na podrážděnou pokožku v okolí rtů -  tento produkt jsme ozkoušely jen jednou (měla podrážděnou pokožku od dudlíku) a opět stačilo 2x namazat a byl klid 🙂 

6. Krém na opalování SPF 50+ - zde jsme toho moc neodskoušely. Na dovolené jsme nebyly a sluníčko už u nás nebylo, tak silné. Ale už se těším na příští rok až budeme mazat všechny naše prcky 🙂 

Sečteno a podtrženo kosmetika Uriage mě opět nesklamala jen mile překvapila a vím, že s touto kosmetikou se jen tak nerozloučím jak pro malé, tak pro mne (mají řadu i pro dospělé) 🙂 

Pokud má někdo zájem si ji pořídit buď může zde  https://uriage.drmax.cz/?_ga=2.133235342.128129317.1504504997-76782027.1479718078 

nebo zajít do lékárny Dr. Max 😉 

Na závěr bych chtěla znovu moc poděkovat, že jsem byla vybrána na testovaní. 

či také poporodní depresí trpí matky po porodu, kdy je jejich tělo vystaveno přílivu velkého množství emocí, které jsou vyvolány hormonálními změnami po porodu a o kterých do té doby neměly ženy ani tušení. Tento stav je způsoben poklesem progesteronu (hormon, který pomáhal udržovat těhotenství) a naopak stoupající hladinou prolaktinu (hormon, který spouští laktaci - tvorbu mateřského mléka (odtud starší pojmenování laktační psychóza) ). Jejímu vzniku ale napomáhá také celková vyčerpanost během šestinedělí. Dostavuje se tedy druhý až třetí den po porodu a žena se při něm může cítit nešťastně, plačtivě, úzkostlivě až depresivně. Může mít pocit zmařeného štěstí, pocit, že už nikdy nebude nic dobré. Naštěstí ve většině případů poporodní deprese do týdne odezní. 

Toď teorie...

Rozhodla jsem se sepsat článek o mé zkušenosti s poporodní depresí. Hlavně kvůli tomu, že mě velmi pomohlo zjištění, že v tom nejsem sama!!! 

Na miminko jsem se neskutečně těšila. Těhotenství bylo plánované a naprosto ukázkové 🙂 žádné nevolnosti, bolesti či komplikace. O tom, že čekámě holčičku jsme se dozvěděli ve 33tt jinak se ta naše potvůrka stále schovávala 😀 

No a pak to přišlo, praskla voda a jelo se. Porod byl (teda podle mě- super viz. čálen Jak Emmička na svět přišla) a po 3,5 hodinkách a 3 zatlačení vykouklá na svět naše holčička. 

No a já ji dostala na hrudník... koukala jsem na ten pomačkaný, fialový a bračící uzlíček a čekala jsem kdy příjde ta neskutečná láska a štěstí o které jsem slyšela/četla. 

A ono nic...

Koukala jsem na ni a jediné co jsem cítila byl neuvěřitelný pocit zodpovědnosti. Pocit, že jsme do toho šli brzo, pocit toho, že nemám nejmenší představu co s ní budu dělat. 

Ňuňala jsem se tam s ní celé dvě hodiny (manžel fotil a byl celý rozněžnělý i slza ukápla) no a já nic.

Nehorší chvíle byly když jsem byla sama a hlavně noci. Hodně jsem brečela a nevěděla co budu dělat. Doufala jsem, že s příjezdem domů se vše zlepší.

Bohužel...

Doma to samé co v nemocnici. Přes dne to šlo, ale noci probdělé nad odsáváním (malá odmítala prsa-musela jsem mít klobouček) byly náročné. 
Myslela jsem si, že jsem divná, zlá nebo necitlivá. Však taky jaká máma nemá radost ze svého dítěte???
A díky internetu a hlavně manželovi (který byl úžasný a pomáhal co to jen šlo) jsem zjistila, že tyto pocity má skoro každá druhá maminka a není to nic horzného A HLAVNĚ odezní to!!!!
Taky, že ano!!!!!

Po 14 dnech od porodu jsem zjistila, že dokážu naprosto normálně fungovat i s malým děťátkem a vlastně, že si to už bez ní nedokážu představit!
Když teď na to zpětně koukám, tak nechápu jak se to moho stát. Vždyť je to to nejlepší co jsem v životě udělala a nadevše ji miluji!!!!!

Hrozně mě mrzí, že jsem si ty záčátky neužila naplno a nezažila ten pocit "BUM" a jsem zamilovaná.... 

Doufám, že u druhého o to nepříjdu 🙂

...to je oč tu běží.

Asi jako každá maminka se dřív či později postaví před otázku "Co tak další miminko?" A vůbec nezáleží na tom jestli druhé, třetí nebo páté. 

My máme doma ročního ďábla Emmičku. 

Teď si asi říkáte, že myslet na druhé když máme doma divocha není asi dobrý nápad 😀 ale podle mě každé dítko je náročné jinak.

Emmička je úžasná 🙂 krásně jí, dobře spí jen vymýšlí různé způsoby jak se zabít, přinejlepším zmračit 😀

No a letos v březnu (a na mě nějak moc brzy) jsme oslavili první narozeniny. A stím přišlo i vědomí toho, že jestli chceme mít děti 2 roky od sebe, tak bychom měli začít něco dělat.

V tu chvíli se mi rozezněl hlav v hlavě "UŽ??? To je nějak brzy!!!" :-O

Copak manžel ten je s vidinou dalšího přírůstku do rodiny uvytržení, ale moje nadšení nějak opadá. 
Najednou mám plno otázek. "Jak to budu zvládat?", "Co nákupy a vaření?" a i sobecké "Budu mít taky někdy čas na sebe?" 

Přeci jen s jedním dítětem to je pohoda a ať budu čekat jak dlouho děti dvě budou prostě větší záhul. 

Taky si vůbec nedokážu představit až budu v pokročilém stádiu těhotenstvím a jak s tím pupkem budu běhat za tou naší rošťandou 😀 asi to bude velice vtipné sledovat... (poznámka bude to muset manžel natočit 😀 )

A začalo velké přemýšlení a dumání (nejčastěji monology co vedu sama se sebou, tak jsem se rozhodla napsat tuto "zpověď" abych si nepřipadala, tak velký blázen 😀)

Díky Modrému Koníku jsem měla možnost poznat plno úžasných maminek vícerčat, co mi rozhodování celkem usnadnili 🙂

Zvládly to jiné maminky co mají dvojčata nebo více dětí a jsou nadšené! 

Vím bude to náročně, ale co není 🙂

Takže po rodinné poradě padlo rozhodnutí, že v květnu to vypukne 😀 

Odvážně v před novým zážitkům!

Prosím držte pěsti aby vše šlo, tak jak má 🙂

Děkuji :-*

Krásný den dámy 🙂

Skoro po měsíci jsem se dokopala napsat článek o mém prvním porodu. 🙂 Nejsem spisovatelka, tak doufám, že to bude dávat smysl 😀

1.3.2016 Jsem šla na předporodní kontrolu ke svému gynekologovi kde mi provedl Hamiltonův hmat (již po druhé, po prvním odešla zátka). Já jsem mu oznámila, že mám pocit občasného úniku plodovky, ale nic strašného. Pro jistotu mě zkontroloval na UZ a zjistil, že tam mám málo plodovky a, že mě pošle do porodonice kde mi vyvolají porod. Tak jsme s manželem nasedli do auta s taškama a jeli do porodnice s doporučením od dr. V této době jsem už měla pravidelné, ale snesitelné bolesti. V porodnici mě sestřičky příjmuly, natočily monitor a přišla doktorka. Ta mě vyšetřila, udělala UZ a Hamiltona (velmi drsným způsobem, zlatý můj dr 😀 ). Na konec se rozhodla, že sice vody mám málo, ale ještě to jde. Poslala mě domů s tím, že se mám v pátek 4.3. hlásit na vyvolání. Že mi píchnou vodu a půjde to samo (jako kdyby mi ji nemohli píchnout ten den). Do zprávy napsala bez bolesti i když jsem ji jasně říkala, že je mám a, že jsou větší než při cestě do nemocnice. No, tak jsme jeli domů 😀 Bolesti byly stále a pokračovali celou středu (2.3.) ve dne v noci.

No a pak v noci na 3.3. se ty bolesti zesílily a zpravidelnily. Nakonec o půlnoci přišla jedna kontrakce, slyšela jsem lupnutí a tekla voda 😀

 Tak jsme vyjeli. Cesta byla strašná ! Museli jsme jet pomalu, protože neuvěřitelně pršelo. Do porodnice jsme přijeli 0:30. Zde mě (hurá jiná dr) vyšetřila a zjistila, že opravdu rodím 😀 sestřičky byly úžasné! Udělaly mi klistýr (u kterého jsem myslela, že vypustím duši 😀 ale opravdu pomohl a porod urychlil). Na porodní sál jsme se dostali kolem 1 hodiny ranní. Tam jsem chvilku "skákala" na balóně a manžel mi masíroval a nahříval kříž. 🙂 Ve 3 hodiny jsem prosila manžela ať zavolá sestřičku, že mám neuvěřitelné nutkání tlačit. Ani nic na bolest jsem nestihla 🙂 Sestřička přišla, vyšetřila a zjistila, že to je na spadnutí. 🙂 Pak mi pomohla a přes hlavičku přetáhla branku (což nebylo zrovna příjemné, ale prý mi tím pomohla od další bolesti). Následně přišla dr. hodily mi nohy nahoru.

Nevím jak to mají ostatní, ale mě vše tak bolelo, že jsem nerozeznala kdy je kontrakce

😀 tak když jsem cítila bolest o trošku víc, tak jsem tlačila. Malá vykoukla na svět ve 3:39 po třech kontrakcích. I přes to, že měla malá 3765g, tak vytlačit ji bylo už jednoduché 🙂 A okamžitě po přestřihnutí šňůry (čehož se hrdě ujal tatínek) mi ji ukamžitě daly na hrudník. Super!

Měla jsem malý nástřich kvůli ramínkům a ještě jsem byla šitá ve vnitř, prý poroto jak malá rychle sestoupila do porodních cest, tak tam udělala rotiku, ale nic strašného. 🙂

Ztratila jsem 500ml krve a tak jsem jim omdlela při převozu na pokoj 😀 naštěstí jsem byla na vozíku 😀 

Když na to teď vzpomínám jsem moc ráda, že jsem měla tak rychlí porod a hlavně bez komplikací. Moc bych to přála každé rodičce 🙂