Radujme se s každé maličkosti

Viděla jsem dva pořady na PRIMALOVE. Hrajou ve středu kolem půl 10, jsou to životní příběhy... To co jsem viděla já bylo, Má vlastní kůže mě zabíjí a Život bez kůže... Sledovala jsem to a brečela.... Je neuvěřitelné, co někteří lidé dokážou zvládnout... Byly tam děti, co se jim tvořila nadbytečná kůže, neměli vlasy a jejich kůže je bolela a byla úplně červená... Nebo tam byla holčička, která neměla kůži... Měli doma požár, kvůli nedopalku cigarety její matky a ta malá holčička spala v postýlce v ložnici. Neměla kůži, neměla nosánek vypadala vážně hrozně... A její matka od nich utekla a holčička zůstala sama s otcem... No prostě bylo to hrozné a moc smutné...

Uvědomila jsem si, že děkuji za každou minutu života, mé zdravé krásné holčičky 🙂 Člověk si to ani neuvědomí a přitom, když se narodí zdravé miminko, tak je to ta největší výhra na světě... Ty děti nemohly dělat vůbec bežné věci, co dělají děti... A my?? Oblečeme miminko dáme je do kočárku a jdeme ven, vememe děti na hřiště a hrajeme si atd...  Je pravda, že to co se stane ve vašem životě za příhody, tak ty jsou pro vás ty nejhorší co znáte, protože jste je sami prožili...Jsou to blbosti my na ně někdy zuříme, ale naopak měli by jsme být štastní za ty chvíle.. Např.. miminku rostou zoubky a celé dny a noci pláče, bolest břiška, jen tak pláč miminka. Je toho hodně, ale jsou to ty věci, co k zdravému miminku a tomu životu patří...Jsme unavené a někdy protivné s těchto věcí, ale já teď jsem šťastná, že je můžu s mojí dcerou prožívat...Dívám se na ní, jak si hraje směje se, zuří nebo pláče a jsem hrdá na to co mám... Ona je smysl mého život. Človíček, co mi pokaždé co se na něj podívám, dodá sílu...Podívám se na její krásný upřímný obličejíček, její rozzářená očička a jsem nejšťastnější na světě... To vše jsou běžné věci a my je nevidíme a někdy je ze zlosti jen přejdeme...