Noční invaze aneb dítě v naší posteli

Měla jsem naprosto stejné předsevzetí, ovšem přerod trval pouhý 1 měsíc, a možná ani to ne 😀.

@agar A jak to máte teď?

@my3vtom Poŕád spí s námi. A asi bude spát, dokud budu kojit, sama bude chtít, bude nám to všem vyhovovat... Až uzraje, odpadne 🙂.

Nase Eliska nam sama naznacila ze s nama nikdy. Hlavne ja ani manzel jsme se vubec nevyspali. Je sama ve svem pokojicku a vyhovuje ji to. Ma svoji vetsi postylku kde spokojene spinka.

Joo jako tehotna sem toto taky říkala a prcek se narodil a pokojíček je jen Jen na hrani. ...

@bobinecka01 Věřím tomu, že u nás to také přijde...postupně. Novinka tohoto týdne, sám si ten náš šikula řekl, že chře hají do postýlky a peží (= peřina). Pul hodiny tam poskakoval a pak si vlezl zpět ke mě do postele na mliš (=mléko) 😀

Moji je 5 týdnů a taky spí s nami 🙂

U nás to trvalo pouhé 3 dny 😊 postýlku jsem tedy měla hned u postele od začátku. Kupodivu u nás " vyměkl" první tatínek, já měla první dny strach, abych malou nezalehla. Už je to skoro rok a půl 😁 Myslím, že až jednou bude chtít spát sama, budu já ten, komu to bude líto 😉

Souhlas. Máme dům, každý z nás by mohl spát jedné místnosti sám. Všichni 4 jsme nasáčkovaný v ložnici. Vedle manželské postele je postýlka i druhá postel pro starší dceru. Vyhovuje nám to. Spíme všichni celou noc, jsme šťastni. I když to asi na první pohled vypadá trochu divně 😀

Zrovna lezim a divam se na svou milivanou dceru jak si oddychuje a objimam ji. Ma 4 roky ;D

👍❤👏 přesně dávám vám zapravdu 🙂

Krásný článek. Jakoby vypadl z naší ložnice, resp. dětského pokoje, kde společně spíme s našimi dětmi (dcerka 3 a trictvrte, syn, kojený, 16 měsíců). Cítíme se o a s manželem plnohodnotně, sami v ložnici jsme se necítili dobře. Děti krásně spí a my jsme též odpočatí 🙂

krasa, ja jsem měla už v porodnici dojem, že je daleko a to byl v te pojizdne postylce, a teď půl noci prospí na mě, protože u kojení vytuhnu. A nejvíc se směju dotazům kolikrat v noci kojím, protože to netusím, prostě z polospanku pomůžu najít prso a spí se dál... 🙂 Zcela upřímě obdivuju všechny maminky, které maji postylku bokem a v noci se musí kvuli kojení nejen probudit, ale i vstat.

Holky ja mela uz v porodnici jasno, ze je maly maman. Jako jediny spal u me v posteli. Zustalo mu to celkem dlouho. Kdyz ma manzel nocni tak i dneska rika, ze me musi hlidat, takze bide spat semnou v posteli. Je mu sice 6let. Ale je to to nejkrasnejsi co znam.kdyz se prituli, nebo me rano hladi po vlasech....Sice jsem zvedava jak to bude dal, jelikoz cekame v cervnu malou zabu. Ale jedno vim jiste. Nebudu nikoho nutit spat za kazdou cenu jinde

moc hezké 🙂
Ještě bych potřebovala podobný článek až budete čtyři 😀 Protože to už fakt taková paráda není, když spíte asi na 40cm a kromě probuzení pokaždé, když se chcete otočit, vás ještě x-krát v noci vzbudí řev jednoho z dětí, jehož druhé dítě kope, švihne rukou nebo jinak utlačuje, případně naštvané mrmlání manžela, který si stěžuje, když jedno z dětí utlačuje jeho 😝 K tomu někdy děti pěkně "zatopí" (když se na vás nalepí tak těsně, že se vzbudíte celá mokrá) anebo když proteče plína, případně mezi vás dítě vylije flašku anebo když se k tomu všemu ještě pětkrát vzbudí protože ho bolí rostoucí zoubky 😀 (Ale to už je asi extrém 😀).

Moc děkuji všem za pozitivní komentáře. Jsem ráda, že je kolem mě tolik žen, které to mají stejně nebo podobně 😘

@sarkar Teď jste mě tedy rozesmála až mi ukápla slza 😅 Ono už takhle ve třech je to někdy dost adrenalin. Zrovna včera v noci jsem dostala kopanec do hlavy 😀

Amen. U nas az na to, ze presun do pokojicku nikdy nenastal, to mame temer totozne. Jen v lete ma prijit ctvrty ludsky clen rodiny a to uz moc nevim, jak to budeme zvladat. Psi dceru jsme uz odlifrovali pred par tydny, to uz bylo na me moc - pes mezi nohama a z boku dite 😀

Pamatuji si svého staršího syna, který zhruba v 5-6 letech pravidelně kolem půlnoci přišel za námi do ložnice a dožadoval se jít k nám do postele. Jeho mladší cca 2-letý brácha spokojeně spal v jejich společném pokojíčku. Nepomáhalo nic, domluvy, po dobrém, po zlém... nakonec jsem mu pravidelně po dobu snad tří let vždy uvolnila svou postel, on se tam spokojeně svalil a ihned usnul vedle manžela. Já se přesunula do jeho postele v dětském pokojíčku a spala s mladším. Byla pohoda, klid a staršího to po pár letech přeslo. Jo a to mezi námi pendloval ještě pes 🙂

Dobry den, dekuju za pekny clanek a zabavne komentare, prave cekame prvni detatko, chystame krasny pokojicek, i kdyz mi je jasne, ze bude spinkat s nami v posteli, ale jedna vec mi proste neni jasna neni...Zadna z Vas o tom nepise a me stale vrta hlavou, jak to mate s intimnim zivotem s partnerem, pokud mate neustale plnou postel zvlast starsich deti? Nedelam si iluze o svem apetitu chvili po porodu (manzel mozna ano 😀), ale jsme hodne kontaktni par a uz jen usinani bez vzajemneho fyzickeho kontaktu je docela neprijemna predstava...Neumim si predstavit, ze bude manzel uprimne jasat, pokud nebudeme mit prostor pro sebe a to podotykam, ze spolecne spani podporuje, tesi se na nej snad vic nez ja...jen si myslim, ze netusi, co ho ceka 😀

Krasne napsane mame to uplne stejne akorat dcera do pokojiku nedoputovala byla akorat dva mesice v postylce a od te doby v posteli 😉 nejkrasnejsi pocit co znam 🙂 jinak presne jak to popisujete jak se dite citi atd je popsano i v knize Koncept kontinua strasne dopororuju pro me je tato kniha jako takova materska bible 😉

@abbim my radime v obyvaku kdyz ditko spi a v loznici se uz jen tulime 😉

Krásné výstižné!!! Za mě jednoznačně souhlasím. Máme dva kluky 3 1/2 a 6let. Jeden čas spali v naší ložnici/posteli oba. Postel máme sice jen 180cm širokou, ale šlo to🙂 Když už hodně kopali, tak šel manžel do jiné místnosti...naštěstí má kam jít😀 První kluk ještě před rokem chodil v noci k nám a ten druhý spal cca do 3 let v malé postýlce v ložnici a v noci k nám do postele. Teď spí oba ve svém pokojíčku a přijdou jen když se něco děje-nemoc či ošklivý sen. Takže maminky když vaše dítě má zájem být s Vámi dopřejte mu to!!!! Až bude v pubertě budete ještě vzpomínat na tyto krásné okamžiky🙏😂😉

@ala_joha určitě!!! Však jak píšu.... Pakliže dítě má zájem važme si toho!!!

Tak za sebe musím říct, že mne ani nenapadlo, že by malé novorozeně bylo samotné v pokojíčku...Postýlku jsem měla kousek od postele, a počítala jsem s tím, že minimálně do půl roku, spíš déle to tak bude. Nakonec jsme zařídili pokojík až v cca 1 roce, od té doby tam má dcera postýlku a je to různé - někdy chce k nám v noci, někdy spí ve svém pelíšku až do rána. Když jsem ji ještě kojila (do skoro 2 let), brala jsem si ji k ránu k nám automaticky, jinak bych byla úplně vyřízená... Dnes jsou jí 2 a čtvrt, usíná u čtené pohádky a je to v pohodě. A co se týče intimního života - v obýváku je taky gauč 🙂

@abbim Tak to abych o tom brzy napsala článek 😉
Také jsme byli hodně kontaktní a stále jsme. S příchodem mimča se toho hodně změní. Uvidíte sama. Následujte intuici a dělejte co si myslíte, že je pro vás všechny dobré. Realita ukáže 🙂

@zanelka Děkuji za tip na knížku. Určitě se na ní podívám, jestli existuje v elektronické podobě 🙂 Nějak se k těm papírovým ne a ne dostat 😂

@sarkar no tatínek dostal jasně na výběr: buď postaví větší postel, nebo skončí v obýváku..tam stejně je, jelikož chrápe, že se s ním nedá spát.. 🙂

@abbim máme 3+1 takže děti usnou a máme zbytek bytu k dispozici, nehledě k tomu, že s dvěmi dětmi (4 roky a 7 týdnů) na večerní sex už moc energie nezbývá. Tudiž se odehrává spíše přes den 🙂

@abbim intimní život, co to je? Dvě děti a je odbyto ne? 😀
Kecám...ale opravdu musím uznat, že intimní život je velmi mizerný a někdy se bližší kontakt rovná bojové hře..
Každopádně v přednášce o spánku dětí říká naomi aldort "kdo řekl, že se sex musí odehrávat v noci a v posteli? všimli jste si, že to stejně nefunguje?" takže asi tak...

Děkuju za reakce a upřímnost...🙂 Zdá se mi, že tohle téma je tak trochu tabu...Takže i článek uvítám, třeba alespoň sebe a manžela připravím na realitu příštích měsíců a let 🙂

@abbim spravne se ptas 🙂 asi takhle - dokud je dite dostatecne malé a spící, da se jeste intimni zivot provozovat i v loznici. Pak uz moc ne. Vyhrou jsou rana, kdy se povede dite vyhnat "objevovat svet" treba do obyvaku, za soucasneho nevychovneho pusteni televize a propujceni neceho megazajimaveho k sacovani (penezenka, kabelka, pouzdo s doklady, nepocitej, ze se necha oblbnout hrackama) nebo pak holt vecery v obyvaku na gauci, kdyz uz dite spi. Takhle to ted funguje u nas. Male je 20 mesicu, spi s nama od zacatku, resp prvni asi tri mesice spala prevazne v kolibce u postele, pak uz u nas v posteli. Vedle manzelske postele mame prirazenou postylku bez bocnice, je to prakticke, mam si alespon kam polozit nohy (hlavu, ruku), kdyz se mi na moji vlastni postel nevejdou, panc se tam roztahuje malej vetrelec 🙂 stejne tak se obcas uchylim pod detskou perinku, pokud je mi ta moje zabavena a tahne mi na zada. (to si samozrejme trosku delam srandu, ale.....obcas to tak fakt je). U tebe je velka vyhoda, ze muz se spolecnym spanim pocita - u nas to byl postupny vyvoj a meli jsme kolem toho dost konfliktu. Ted uz chlap rezignoval a prijal to za vlastni. Ale ten boj s egem byl dost narocny pro nas oba teda. No a posledni poznamka - k tomu ze jste kontaktni par- nevim zda je to obecne platne, ale u me to je tak, ze kontakt s ditetem je stejne (i kdyz jinak) uspokojujici jako kontakt s muzem. Jsou noci, kdy mala spi na strane nebo dokonce i v postylce a my usiname chvili v objeti a je to super, jako za mlada 🙂, pak jsou taky noci, kdy si jdu lehnout driv a tulim se s mrnavkou a je to taky krasny. Ona se ta vztahova intimita s prichodem ditete proste zmeni - rozsiri - uz nejste jen dva, uz jste tri a tulit se s miminkem nebo pak batoletem, ktere uz dava najevo, jak je rado, ze tam jste spolu, dava pusinky, objima, hladi je moc fajn. Uvidis sama 🙂 kazdopadne se neboj , s ditetem uz pocit samoty mnoho let nezazijes (muhehe) 😀