Mexičánek alias Píďalka

Řekli jsme si, že si z Mexika musíme odvézt něco, na co určitě nezapomeneme... a tak jsme si pořídili Píďalku do bříška :o)

"Noc je vlahá, voní senem - jestli ti to přijde vhod, splyne gen tvůj s mojím genem - založíme nový rod"

...noc vlahá rozhodně nebyla, nemluvě o tom, že to bylo spíš časné ráno... byla skoro ještě tma, ale já jsem nezabloudila a cestu k mamce do bříška si našla. Vaše Píďalka

5.5.2008 - ano, zvolila jsem právě tento významný den výročí povstání v Praze proti německé okupaci a přiměla mamušu, aby vytáhla jeden z těch divných papírků a pěkně ho počurala. Za chvilku už běžela za taťkou předvést mu tu čárku, co jsem jí tam vykouzlila.

15.5.2008 - mamka mě vzala na první focení za takovým pánem, co měl na sobě bílý plášť. Fotografa jsem si teda představovala trochu jinak... ale obrázky stejně máme. Je pravda, že jsem z té slávy byla celá nesvá a tak jsem nevěděla, jak se správně při focení tvářit. Ale snad jsem celkový dojem moc nepokazila.

30.5.2008 - týýýjo... naši mě vzali až do Evropy, prý na nějakou dovolenou... a letadlem, normálně! Jo, a taky pořád říkali něco o babičkách a dědovi a že ze mě určitě budou mít radost. To já nevím teda, kdo to je, ale budu se snažit, aby ze mě tu radost jako měli

27.6.2008 - dovolená byla žůžo! Mamka mě vozila na tom... nóó.. na kole. To se mi moc líbilo, jenom nevím, jestli mamce taky, protože pořád nadávala, že jí to netáhne do kopce. Taky aby jo, vždyť já už jsem pořádnej kus Píďalky. O dovolené jsem se činila co to jenom šlo a tak když jsme šli na další focení (aby byl nějakej materiál, až zase budou vyhlašovat ty osobnosti století nebo tak něco) k tomu pánovi v bílém, měřila jsem už celých 6 cenťáků a srdíčko mi tlouklo 158x za minutu. Nevím, jestli se mamka těšila na nějaký vzrůšo, ale ten - jo, "pandoktor" mu říkaj - jí oznámil, že všechny krevní testy má v nudném průměru

25.7.2008 - zase mě mamka vzala na výlet. Těšila se, chudák, že mě uvidí na živo, ale sestřička stála při mě a vysvětlila jí, že nejdřív za čtrnáct dní. Jo, na živo... tůdle nůdle, nejsem přece žádnej exhibicionista. A navíc - cháchá, ještě mamce dali ďobanec a vycucli trochu krve. Že prý aby zjistili, jestli nebudu postižená. No jasně že budu - jestli mám být po našich...

31.7.2008 - volal ten pandoktor, že prý má výsledky testů a že je všechno na jedničku. To nechápu, jak je možný, že všechny ty jejich nedostatky nedokázali odhalit. Jo a tomu natáčení asi nakonec neujdu, říkala mamina něco o osmým srpnu. Doufám, že je to aspoň za hóóódně dlouho.

8.8.2008 - Tak si představte, co se dneska stalo! Zase mě vzali k tomu pandoktorovi. To by ještě nebylo tak nejhorší, člověk si nakonec zvykne na všechno, i když je teprve malá píďalka. Jenomže! Před tím do mě asi půl hodiny pořád něčím šťouchali a koukali na mě v televizi! No hrůza! Jak já se styděl... snažil jsem se zalézt někam do koutka, ale nakonec mě stejně všude objevili. A měřili mě snad od hlavy až k patě. To jsem si přece nemohl nechat líbit, a tak jsem sebou aspoň mrskal co to šlo, aby si mysleli, že mám místo jedné hlavičky dvě. No, neskočili mi na to... a navíc, jako pomstu, mi ještě okukovali tu bouličku... no... tu... jak mi tuhle narostla mezi nožičkama. Fakt nevím, co je na tom mohlo tak zajímat, osobně netuším, k čemu by to mohlo být dobré - snad tak leda na hraní... Pámbuvíproč, mamka se u toho smála, až jí tekly slzy. A víte co? Má u mě schovaných pěkných pár kopanců za to, že mi přestala říkat Píďalka. A já už si na to celkem zvyknul... Tak čau zase někdy.

12.8.2008 - jsem naštvanej! Koupili mi křesílko do auta a strčili do něj nějakou flekatou obludu! Až se narodím, ukousnu jí ucho!!!

16.8.2008 - Tak nevím, co si mám o svých rodičích myslet... Trošku si mě udobřili, když mi ukázali moje budoucí vozidlo, to se mi fakt docela líbí - kouřová metalíza, off-road kola, pořádnej podvozek, provedení cabrio... kolik má asi koní? Už se těším, až na něj budu lovit holky. To jsem se nechal nějak unést. Pak si to hned totiž mí rodičové zase pokazili. Koupili mi postýlku. To je dost, že je to taky napadlo, já už se začínal bát, že mě snad šoupnou někam do lepenkový krabice a přikryjou novinama. Postýlka taky nevypadala špatně, když ji složili dohromady. Ale mně už byla pomalu podezřelá taková kupa štěstí najednou. A taky že jsem měl pravdu - zase mi do postýlky vrazili tu zrzavou potvoru! Nejdřív se tvářila vcelku mírumilovně a způsobně seděla v rohu. Jenže pak se jí nějak podařilo vlézt na MŮJ přebalovací pultík a nakonec se mi dokonce začala rozvalovat v MÝCH peřinkách!!! Jedno ukousnuté ucho rozhodně nebude stačit!!! Tak nevím, říkám si - neměli si naši radši pořídit tuhletu ží-rá-fu (nejspíš to bude japonsky), když ji pořád někam cpou namísto mě??

31.8.2008 - Tak mi naši koupili ve městě méďu. A že prý to bude můj kamarád. To teda nevím, jak si představujou, že se budu kamarádit s někým, kdo si hned zkouší moje oblečení. Ale protože mám zrovna dobrou náladu, řekl jsem si, že tentokrát zachovám chladnou hlavu. Koneckonců, víme, kdo to všechno na něj navlíkl... viď, mamino? Ach jo, rodiče si člověk nevybírá.

6.9.2008 - Nedá mi to a musím se vám s něčím svěřit. Jak si tu tak v bříšku vegetuju, přišel jsem už na pěknou řádku objevů. Tak jsem se rozhodl, že si je nenechám pro sebe a až se narodím, hodlám je vydat formou příručky pro ostatní děti v bříškách. Zatím vám prozradím prvních pár názvů kapitol - tak třeba kapitola 1. bude pojednávat o naprostém základu všeho vědění a bude se jmenovat "Jak lokalizovat močový měchýř". Kapitola druhá, která bude od této první odvozená, ponese název "Nejvhodnější doba pro kopání". A pro kapitolu třetí, navazující na obě předchozí, jsem zatím vymyslel nadpis "Tisíc a jeden způsob rotace". Jako bonus bych rád někde v dodatku uvedl i několik metod, jak správně tahat za pupeční šňůru. Ještě musím jednotlivá témata dopracovat, ale už teď jsem přesvědčen, že moje příručka bude jasný bestseller.

2.10.2008 - Už jsem velkej kluk, heč! A víte jak se to pozná? Mamina mi upletla opravdickej lyžařskej svetr s opravdickým kulichem! Takže už můžu na lyže... akorát že zatím nenapadl prašánek, tak asi ještě chvilku počkám v bříšku. Zatím budu trénovat carvingové obloučky...

4.10.2008 - Tak na to přece jenom došlo... pořídili mi vaničku. Tak trochu jsem doufal, že je přesvědčím, že by stačilo jenom občas umýt uši a za krkem. Přece jste to taky slyšeli, že se hygiena nemá přehánět, ne? No, pořád ještě zbývá naděje, že ji koupili pro toho medvěda, co pořád všude strkají. Taky vlastně - je to chlupatý, určitě bude potřebovat koupat mnohem častějc než já. No uvidíme, třeba to ještě naši pochopí.

A víte co je ještě nového? Zase se vytasili s nějakým dalším focením, prý tenhle pátek. Jako by jim na to byl někdo zvědavej. Budu muset vymyslet nějakou strategii, jak svoje rodiče konečně naučit, že ONI budou skákat jak JÁ budu pískat.

10.10.2008 - Vynalezl jsem úžasně zábavnou hru! Zatím jsem jí dal pracovní název "Kopej kolem sebe tak dlouho, až se mamka probudí". Pravidla jsou jednoduchá - musíte si na to trochu přivstat (ideálně vzbudit se tak ve dvě ráno) a potom za jednotlivá kopnutí a dloubance sbíráte body. Počet bodů závisí na tom, kam a jakou silou se vám podaří trefit a tudíž jaký je výsledný celkový efekt. Jestliže se vám podaří maminu probudit, získáváte maximální počet 100 bodů a stáváte se vítězem kola. Jenom doufám, že to všechno nezapomenu, až se narodím. Potřeboval bych, aby mi sem šoupli aspoň pár Post-Itů a kousek tužky...

Jo a abych nezapomněl - jak pořád naši mluvili o tom focení, tak jsme tam nakonec fakt zase byli. Měli to domluvené na jedenáctou, tak jsem maminu preventivně vzbudil už ve čtyři ráno (hra na kopanou - pravidla viz výše). Mám radost, jak jsem je všechny převezl - od toho posledního focení jsem jim pěkně vyrostl, takže a) mě teď musí fotit po částech a b) tím pádem rozpatlají tu studivou věc mamce po celém bříšku, chichi. Říkali, že se na mě podívají zase za měsíc. Takže mám dost času na to, abych si na ně zase něco pěkného vymyslel.

24.10.2008 - Už od rána bylo jasné, že se něco děje. Řekl jsem si, že bych si mohl prokopat takový boční tunýlek, že bych se podíval, o co jde. Ale marná snaha, mamka drží nějak moc pohromadě. Pak jsem to ještě zkusil směrem nahoru, ale to už nešlo vůbec, bylo tam něco tvrdého - tuším, že tomu říkají žebra. Nepovolily ani když jsem se pokusil nacpat se pod ně co nejvíc (to jsem vážně zvědav, jak se odtud dostanu, až se mi teda jednou bude opravdu chtít...). Po tomhle všem snažení jsem si potřeboval trochu zvednout náladu, tak jsem si řekl, že aspoň nasbírám pár bodů v Mamkopané (už jsem konečně vymyslel název, jsem to ale šikula - no ne?), což skončilo mým naprostým vítězstvím.

Nakonec se naši stejně prozradili sami. Zvuk motoru přece jasně poznám a tak jsem začal přemítat, kam mě tentokrát vzali na výlet. Usoudil jsem, že cestou se mamka pokoušela osedlat splašeného býka (podle toho, jak to drncalo). Pak mi na usmířenou poslala do bříška pár tacos, za což jsem se jí odměnil asi tak čtyřmi hodinami nespavosti. Další den jsem zaslechl, že jdeme omrknout, jak se vyrábí tequila. No prima, to se může hodit, řekl jsem si. Celou prohlídku jsem se snažil na sebe upozornit, ale zachovali se ke mně hnusně a ochutnat mi stejně nedali. Tak jsem se mamce večer pomstil a slisoval jí žaludek do takové malé placičky, což jí vyneslo bolení břicha aspoň do půlnoci. To jsem ale netušil, jak dovede být taková mamina zákeřná. Další den totiž prohlásila, že se jdeme podívat na činnou sopku! No a vážně, vylezla (poťouchle musím dodat, že s pořádným funěním) na nějaký kopec a odtud podezřele dlouho pozorovala jiný kopeček, ze kterého se kouřilo. Teda řeknu vám, někdy mám trochu obavy, co se mnou mají naši za plány - jednou mě vezmou do opuštěného kláštera, podruhé zase na kopec, kde se vaří a bublá bůhvíco...

14.11.2008 - Zase jednou jsme vyrazili na výlet za pandoktorem. Zdá se, že pandoktora počáteční nadšení ze mně už poněkud opustilo, protože tentokrát se ani nepokoušel udělat si dalších pár mých fotek. Namísto toho mě lechtal přes mamky bříško a prohlásil, že jsem hlavičkou nahoru (nechápu, co je na tom tak překvapuje; už jste viděli někoho trávit život hlavou dolů?). Tak jsem ho za to kopnul. No a naši se asi chystají někdy brzo se k pandoktorovi nastěhovat, protože pořád vyzvídali, ke kterému vchodu mají přijet a kdy mají vyrazit na cestu. Co se týká mě, ať se klidně stěhujou, hlavně když pak dostanu větší pokojík. V tomhletom současném evidentně nepočítali s tím, že taky vyrostu... začínám si tu připadat poněkud stísněně.

21.11.2008 - Vypadá to, že se narodím do rozvrácené rodiny. Máma si začala dopisovat s nějakým panem Ježíškem: "Milý Ježíšku, přines mi prosím nová záda." Asi to bude ortoped...

29.11.2008 - Tak už vím, na co mamina potřebuje ta nová záda. Nejspíš kvůli té artistické sestavě, co poslední dobou nacvičuje. Nevím, kde hodlá tohle číslo předvádět, ale rozhodně při tom vypadá docela komicky. Celkově myslím, že bychom s tím mohli mít docela úspěch, já se v každém případě docela bavím. Jen při vymýšlení názvů jednotlivých prvků by mohla být trochu originálnější; označení jako "lakování nehtů na nohou", "zavazování tkaniček", "lov nádobí ze spodních polic" - nezdá se vám to trochu fádní?

11.12.2008 - Stala se mi taková nepříjemnost... normálně jsem prováděl obvyklou denní sestavu tai-chi a najednou jsem se tak jako zaseknul a zaboha se nemůžu vrátit zpátky hlavou nahoru. Naši z toho mají z nepochopitelného důvodu radost. To teda nevím, radovat se z cizího neštěstí... no jen počkejte, už si chystám plán, jak vám to všechno oplatit. A mám dojem, že den odvety se už blíží!

26.12.2008 - Zase jsme podnikli výlet - hádejte kam... no jasně, že opět k pandoktorovi. Nevím co na něm naši mají. Tentokrát mě omotali nějakýma pásama a koukali, jak umím kreslit kopečky. Nevěděl jsem, jaký přesně chtějí vidět, tak jsem maloval takovou jako Šumavu, no. Ale že by mě to nějak zvlášť bavilo, to teda říct nemůžu. Snažil jsem se zašít někam do koutka, jenže s volným prostorem jsem tady poslední dobou fakt nějak na štíru. Takže jsem se definitivně rozhodl, že zapracuju na PVÚ. (Pro nezasvěcené - takhle jsem si nazval Plán Velkého Úniku, podrobnosti zatím nemůžu prozradit, aby se nedostaly do nepovolaných rukou...). Mno, pro začátek si seřiďme velitelský čas... a já za nějaký ten okamžíček vydám příslušné znamení.

4.1.2009 - A helemese! Něco jsem zahlídnul... že by to bylo to "světlo na konci tunelu?" Jdu to prozkoumat... Že je tu ale těsno... no tudy jestli se dá někam dojít...? Ale nééééééé!!! Jak se teď proboha dostanu zpátky?!? A co tu chce ten dav lidí?? A proč si mě tak prohlížejí??? Nechte měéééé!!!