Půl roku dvojnásobnou maminkou

Ano, minulý týden Stella oslavila 6 měsíců. Je to naprosto neuvěřitelné, ale je to tak.
Letí to, ale je to ten nejkrásnější let, do kterého jsem mohla nastoupit. Občas přijde nějaká ta turbulence, ale většinu času letíme hladce nad mraky a užíváme si sebe navzájem.

Už v porodnici jsem ale poznala, že to s touhle divoškou nebude tak jednoduché jako s Tobíkem, který je ve všech směrech dítě za odměnu (od narození krásně spal, hezky papal, nikdy se nevztekal, pomalu jsme nevěděly, že mu rostou zuby...). Stella mě školí! Učí mě ještě větší trpělivosti, ještě větší pokoře a odevzdanosti. Vyžaduje mou neustálou přítomnost, od narození by nejradši byla jen v mé náruči ideálně ještě nepřetržitě kojená. 

A víte, co je na tom nejzvláštnější? Že mi to vůbec nevadí, necítím se nijak zvlášť unavená nebo vyčerpaná. Všechno to zvládám daleko lépe a lehčeji než  s prvním miminkem. Všechno mi přijde samozřejmé, ničím se nestresuju, nechávám to plynout a vždycky se všichni krásně přizpůsobíme, ať už doma nebo na cestách. Tobík je totiž navíc úžasný bráška, který mi s péčí o miminko od začátku pomáhá, nežárlí, Stellinku nezlobí, pořád ji hladí, pusinkuje a chová. Stella má obrovské štěstí, že má takového staršího bráchu, který se o ní vždycky postará. Až mě to dojímá!

A co už Stellinka umí? Od pátého měsíce se plazí. Teď už nabrala takovou rychlost, že než jí položím a dojdu se do kuchyně napít, už mě tahá za ponožku. Díky tomu je i o něco samostatnější a mně se konečně uvolnily ruce, a tak jí vyvářím příkrmy a kašičky. Moc jí chutná! Má něco málo přes 6kg, takže je co dohánět. Zoubky se zatím neklubou, ale myslím, že to nebude mít dlouhé trvání.