Moje TĚHOTENSKÉ DESATERO

Netroufám si tvrdit, že jsem nějaká ostřílená těhule, ale přeci jen už vnímám těhotenství trošku jinak než poprvé. Ani vlastně není čas to nějak zvlášť prožívat, takže spoustu věcí beru hodně s nadsázkou a to, co mě napoprvé třeba i trápilo, teď nevnímám, házím za hlavu nebo si z toho dělám legraci. Moje těhotenské desatero vychází z mých zkušeností. Odráží se v něm každodenní život průměrné těhotné ženy a každá průměrná těhotná žena holt čas od času zhřeší, i když se svých přikázání snaží držet zuby nehty. Nebo ne?

1. NEZBLBNEŠ! 

Stav "mlíko v hlavě" známe asi všechny. Tělo má holt spoustu jiných starostí a tak občas zapomene myslet. Dokud jde jen o nedodělaný oběd, je to ještě v mezích. Zapomenuté brýle a řízení auta po silnici, která se mi před očima měnila v jeden velký mastný flek, už taková sranda nebyla. Bohužel začínám vnímat, že s blížícím se porodem, se veškerý můj zájem opět stáčí k miminku a přípravám na jeho příchod. Asi je to přirozené, ale moji bližní mě za chvíli asi zavřou na samotku.

2. NESEŽEREŠ, NA CO PŘIJDEŠ! A BUDEŠ VÍC PÍT!

Bytostně nesnáším otřepanou frázi "jím za dva". Jak by to asi mohlo být možné? Ta fazolka ve vás opravdu nepotřebuje extra porci oběda. Je to zkrátka zástěrka pro obyčejné obžerství, které propuklo ve chvíli, kdy se vám splašily chutě a cesta ven je trnitá, takže proč si nedopřát? Málem jsem si vrazila facku, když jsem to o sobě asi před čtrnácti dny úplně nečekaně a spontánně prohlásila. Žrala jsem jak protržená, co mi zrovna přišlo pod ruku a tohle měla být omluva. Trapná! Jsem zkrátka čas od času při chuti. (PS: Po tomhle odstavci jsem se zvedla a donesla si misku bulguru s kuřecím masem 🙂)
S tím pitím je to kapitola sama o sobě, ale snažím se.

3. NEPROKLEJEŠ SVÉHO MUŽE ZA TO, JAK SE CÍTÍŠ NEBO JAK VYPADÁŠ!
Kamil mě dost často pošťuchuje. Během prvního těhotenství jsem se kolikrát i rozbrečela. Bylo mi líto, že se do mě strefuje, že jsem tlustá, když jsem "jen" těhotná a nic s tím neudělám. (samozřejmě to nemyslel nijak vážně, ale hormony jsou hormony) A pak přišlo klasické vyčítání: "Vždyť za to můžeš Ty!"
Teď všechny tyhle poznámky házím za hlavu (však on se nám taky pěkně zakulatil! 🙂) a užívám si bříško, stehna, zadek, prsa a vůbec všechno, co k těhotenství patří, co to jde, protože je dost pravděpodobné, že je to třeba naposledy...
4. NEZANEVŘEŠ NA POMOC SVÝCH BLIŽNÍCH A BUDEŠ VÍCE ODPOČÍVAT!
Tohle si asi budu muset nechat vytetovat na čelo, abych si při každém pohledu do zrcadla připomněla, že už příští měsíc rodím a tak bych konečně mohla zvolnit. Jenže to je tak, když celou dobu máte pocit, že je dost času a pak už skoro žádný čas není, a je ještě potřeba udělat tolik věcí. Naštěstí máme hodné babičky a dědečky, kteří pomáhají s hlídáním Tobíka a já mám tak čas od času prostor v klidu udělat, co je potřeba nebo se i chvíli natáhnout. Vše si navíc ráda dělám sama, mám z toho pak radost a celkově lepší pocit, ale brzy nastane chvíle, kdy se bude pomoc hodit ještě o něco víc a pak si o ní nebudu stydět říct.
5. CTI SVÉ TĚLO I MYSL SVOU!
Mohlo by se zdát, že čtvrté a páté přikázání jsou prakticky totožná, ale není tomu tak. Vaše tělo vám dává jasné signály, které se byste neměli přehlížet. A tak, i když vím, jak Tobík plavání miluje, radši nikam nejedeme, když se necítím ve své kůži. Přesně vím, kdy si můžu dovolit ho chovat a nosit a kdy mu musím vysvětlit, že by mě bolelo bříško, a on to s pochopením přijme a štráduje vesele dál. Stejně tak jsou chvíle, kdy cítím, jak na mě všechno padá. Tobík je občas dost divoký, těhotenství má taky své nároky. Pomáhá mi horká sprcha nebo zmrzlina tajně před spaním, když jdou kluci spát dřív. Na čtení a šití už zase není čas nebo vlastně spíš energie. Obojí můžu dělat jen večer a to už se mi klíží oči. Je tedy důležité se pozorovat, nepřetěžovat se, naslouchat svému tělu, relaxovat a dělat věci, co člověka nabíjí, jak jen to jde.

6. NEPODCENÍŠ INTUICI!
Intuice a selský rozum jsou pro mě nejlepší průvodci těhotenstvím a mateřstvím. Zatím se vždy vyplatilo na ně dát. Nepotřebuji haldy odborných knížek, neletím s každou teplotou k doktorovi, netlačím své dítě do něčeho, na co ještě nestačí...
Intuice mi také od první chvíle prvního těhotenství říkala, že čekám chlapečka.
7. NEZRUINUJEŠ RODINNÝ ROZPOČET UTRÁCENÍM ZA DALŠÍ ROZTOMILÉ NESMYSLY!
Pro miminka se dnes dělá tolik krásných, úžasných, megaroztomilých oblečků, hraček, doplňků, ... Odolat je občas docela těžké. V tomhle ohledu se rozhodně vyplatilo, že nevíme, jestli čekáme holčičku nebo chlapečka. V té nejistotě nemám tendenci tolik utrácet. A taky si vždycky připomínám, že miminko je miminkem jen chviličku, ze všeho rychle vyroste, všechno ho rychle omrzí, tak se vlastně nevyplatí nic kupovat, ne?
8. NEBUDEŠ PŘI ZNEPOKOJIVÝCH PŘÍZNACÍCH VYHLEDÁVAT RADY, TIPY A DISKUZE NA MAMAWEBECH!
Nikdy víc! Musím se přiznat, že párkrát jsem to v prvním těhotenství udělala a ve finále mi nakonec ze všeho vyšlo to úplně nejhorší. Cituji: "Jo, to se mi dělo taky a nakonec se mi ve 38. den cyklu dostavila menstruace, takže pravděpodobně těhotná nejsi." "Jo, to znám, to se mi dělo ve 12. týdnu taky a potratila jsem." A panika je na světě! V každé diskuzi zkrátka najdete nějakou děsivou zkušenost, která vám na klidu rozhodně nepřidá. Každé těhotenství je individuální, každé ženské tělo se se změnami potýká jinak, každá žena má jiné pocity, jinak silné prožitky fyzické i psychické,... Moje rada tedy zní: Raději se naučte vnímat své vlastní tělo a svou mysl (viz bod 5) a spoléhejte se na svou intuici (viz bod 6.).
9. NEZAPOMENEŠ, JAK VYPADÁ TVÉ TĚLO PŘI POHLEDU OD PUPÍKU DOLŮ!
I když ten pohled na bříško zvrchu je kouzelnej!
10. NECVRNKNEŠ SI DO GATÍ!
S přibývajícím dítětem a ubývajícím prostorem to začíná být občas docela oříšek. Ne, že bych měla nějaké inkontinenční problémy, ale přišlo na vás někdy ke konci těhotenství nečekané kýchnutí ve chvíli, kdy se vám už chtělo opravdu hodně čůrat? Zatím jsem vše zvládla s grácií a suchejma gatěma, ale jsou chvilky, kdy mi tohle přikázání vytane na mysl.  Zbývá jen držet, nepovolit a doufat, že záchod je na blízku!
A jak to máte vy?

Najdete mě i na blogu: http://mujfialovysvet.blogspot.sk/