Můj třetí (čtvrtý) porod
Vždy jsem říkala , že ty co rodí dobrovolně doma , jsou blazni.
No nedobrovolně jsem si domácí porod střihla.
První dcera se mi narodila 31.3.2010 do 6 hodin od první kontrakce. Měla jsem pěkné křížové bolesti, ale jako prvorodička jsem si říkala, že to bude asi ještě horší . No museli me nastřihnout, 1,5 měsíce jsem si nemohla sednout a rikala si už nikdy.
V roce 2012 srpen jsem musela ukončit těhu pro těžkou VVV. Bylo to těžké období.
Ale 20.11.2013 se mi narodila druha dcera. Tu museli vyvolávat...placenta byla z půlky kaput. Kontrakce nastoupily hned po první tabletě...tu mi zavedli cca v 15:30 a ve 21:21 byla venku....bolesti byly silnější, rychlejší, opět křížové bolesti do zad. Mala byla menší, takže bez nástřihu a ja jak rybička.
To jsem si říkala, že uz mam hotovo...žádné další nebude.
No rozvedla jsem se, jiný partner a hups neplánovaně jsem otěhotněla.
Kdyz vezmu , že předchozí těhu byla celkem pohoda. Kromě tvrdnutí břicha mi nic nebylo.
No teď , teď jsem si to vychutnala i s třešničkou na dortě.
Od půlky byla pro mne jakákoliv prochazka utrpení. Jít s holkama do školky a školy....trpěla jsem. Vůbec jsem si to neužívala. Krom toho se mi rozjela deprese, protože prvni screening vysel pozitivni na Douwna a mně to hodilo zpátky do roku 2012.
Byla mi nasazena léčba a můj stav se zlepšil. Naštěstí po odběru z placenty vyšlo vše v pořádku a třetí holka.
A co se nestalo. Hezky den před terminen ( 23.10.2017) přítel vstal do práce ( cca v 5:30 ) a ja ucítila jakoby bublinku a lehce teplo....vylítla jsem na záchod a koukam zátka ( lehce krev y pak ze mne vylítla ). Ja byla v klidu...říkala jsem chlapovi, že u první to bylo az večer a ted asi to bude dříve, když je třetí. Šli jsme si lehnout. To jsem cítila lehké tlaky do podbřišku. V 7 vstávaly holky do škol. Mně se bolesti pohybovaly cca po 3 az 6 minutách. Já bxla stále úplně v klidu...přeceto tak bylo u první a u druhý, tak proč bych plašila. Jelikož dcera měla půlenku, tak po osmé hodině šli. Ja jsem citila tlaky o malinko větší, ale stále pohoda a hlavně jen podbřišek a ne záda jako předchozí.
No jenže humor me velice brzo přešel. Najednou jakoby někdo cvaknul vypínačem a nastala velká změna.
Bolesti byly mnohem intenzívnější, snad po minutě až dvou . Bolest byla milionkrát horší než u holek. Bylo něco kolem 8:30.
To jsem psala chlapovi ať si pospíší, že je to najednou mnohem horší a mam co dělat.
Udělalo se mi zle, ani nevim jak jsem se dostala na záchod...no průjem a zvracení...opravdu při těch ukrutných bolestech, super zážitek. Chlap přišel , že teda jedeme. Ja se vypotacela ze záchodu a v bolestech se svalila na zem v předsíni. Jedině čeho jsem byla schopná ( naříkaní skrz bolest nepočítám ) , křiknout na chlapa, že už to nedám a ať vola sanitku.
Já jak jsem se kroutila bolestí, tak jsem si snažila sundat leginy. Mezitim chlap volal..řekl co se děje, přepojili ho na pána co měl radit po telefonu...no ja si jela svoje, protože malá šla prostě ven.
Celkem to bylo na 4 zatlačeni.
Prvni...to se přiblížila hlavička...tu jsem si nahmatala....mezitím vim, po telefonu radil, ale chlap mu řekl něco v tom smyslu, že vím co mám dělat a že to dělam....
Druhe ....hlavicka byla na půl venku...
Třetí...hlavička krásně venku...to si vybavuji, že se chlap ptal, jak je sanitka daleko...odpověď...500m od Vás...
Čtvrté....to krasně vyklouzla ven. Odhad času asi na 9:10.
Vybavuji si, ja pan křičel do telefonu, že neslyší plakat miminko.
Já si malou vzala na sebe, zabalili jsme ji do ručníku...otírala jsem ji od mázku a hlasitěji rekla..mala zabrečela a dýchá a vrti se.
To uz ze sanitky tukali na dveře.
Přestřihli šňůru a doktor ji začal ošetřovat. Mně dali kapačku moc jsem se jim nezdála...take po té bolesti.
Naložili nás a odvezli.
No v nemocnici jsem po 2 dnech podepsala revers a šla i s malou domů . Měla jsem dost toho, že si mysleli, ze to byl úmyslný domácí porod. Dále mi malou na kojení chtěli dat az dalsi den...kvůli lékům na depresi, že nemám papir od dr. že mohu kojit....řekla jsem jim svoje, dala číslo ns doktora a malou, že prostě chci.
Takže když to shrnu.
Tento porod byl nejhorší v mém životě, co se bolesti týče. Omlouvám se všem, protože jsem říkala, že to přehánějí, co tak řvou, vždyť se to vydržet dá. N, tentokrát jsem si zařvala, myslela jsem si, že snad zhebnu a to prosim trvalo cca 45 min jenom.
Toto už nikdy zažít nechci.
Ale co se týče samotného porodu.
Ten byl nejkrásnější co jsem měla.
Nejenom, že jsem mela polohu jaka mi vyhovovala, ale ja si prvně opravdu uvědomovala svoje tělo jak při tom porodu pracuje a také jsem vnímala malou. Byla jsem to jenom ja a ona...nic a nikoho jiného jsem nevnímala..jenom nás dvě.
P.S. Píši z mobilu. Omlouvám se za chyby...slohy pro mně nikdy nebyli.
Dnes 30+2 uz za mnou. Malá odpovídá 29+1 A váha zatím 1395g a hlavičkou hezky dole . Nechtěla moc spolupracovat.....zuzlani prstů byla zábava a v kuchyni do uz také 😀
Hlavně, že řeší zákaz kouření v restauracích,ale aby udělali jednodušší , když jste po rozvodu a čekáte mimi s jiným partnerem a to se narodí dříve než uběhne 300 dnů, aby jste nemuseli k soudu, tak to ne. Takže musíme počkat až se malá narodí, a pak jít teprve k soudu a exmanžel popřít otcovství a partner ho uznat a já odsouhlasit. Takže ex bude uveden v rodným listě jako otec a ještě bude mít nové přijmení, ted ještě jak dlouho to bude trvat a pak zase jak kreténí všechno měnit - takže zápis v rodném listu, přijmení a to pak vše změnit na zdravotní pojištovně a u dětské lékařky . fakt jsme naštvaná, že to nejde udělat ještě před narozením ten soud a nebo prohlášením všech tří na matrice 😠 😠 😠
Tak hurá, malá už konečně začala pravidelně kopat - až ke konci 19tt. Když vezmu , že už první dcera začala v 17tt a další ještě dříve, tak mě pěkně napínala :D a 9.6 druhý screening , už se těším, že ji zase uvidím 🙂
Tak dobrý po tom všem čím jsem si už musela projít se asi není čemu divit, že deprese se dostavila v plné polní. Rok 2010 první dcera po 2,5 letech. Rok 2012 ukončení těhu pro VVV ve 23tt. Rok 2013 druhá dcera. Rok 2016 rozvod, nový partner, prosinec potrat, unor 2017 zjištěno další těhu, v dubnu špatný screening...riziko na Douwna 1:11, odběr z placenty,čekání přes velikonoce na zavolání výsledků. Už v roce 2012 jsem brala chvíli Lexaurin, pač jsem se složila - koho by to neodrovnalo. Jenže stres ze všeho mě vrátil do toho roku, ten odběr byl poslední hřebíček a opět to začalo, nervozita už ve velkém, bezduvodné brečení střídání s velkým vztekem a agresivitou. Dnes jsem to už v poradně řekla, pač aby to odnášely holčičky, to opravdu ne. Řekl hned, že to je deprese, ale že je dobře že jsem si to uvědomila ted a nenechala to být, pač po porodu by to mohlo být horší. Dal mi žádanku na psychiatrii, tak jsem tam šla - doktor velice chápavý, dostala jsem antidepresiva , které mohou těhotné, do 14 dní by se měl dostavit požadovaný účinek. No ptala jsem se gynekologa, jestli už vidí pohlaví, no výsledek - prý těžko říct...muže to být kluk i holka, kdyby se ale měl k něčemu přiklonit, viděl by to spíše zase na tu holku - achjo :( pokud to bude, tak budu chvilku zklamaná. Dvě holky už mám, o kluka jsem tenkrát přišla, takže ten kluk by byl vytoužený. Jasný hlavní je, že je mimi zdravé, o tom žádná. A po zpracování infa, že to bude holka vím, že i tak bych ji milovala jako první dvě. Snad zítra doktor spec. na screening už bude mít celkové výsledky z genetiky (při rychlých mi bylo řečeno když jsem se ptala, že jo že řeknou pohlaví) abych už teda konečně věděla co tedy budeme mít, jestli teda další pipinu (no už s ní raději začínám počítat) nebo toho pindu.
Dekuji moc , kteří nám drželi palecky. Konečně volali výsledky a vše je v naprosté pořádku.
Včera první screening. Vyšel pozitivní, šíjové projasnění k horní hranici a jedna hodnota z krve nižší. Riziko 1:11 na Douwna.Musela jsem na genet.konzultaci a pak hned odběr z placenty. Rychlé výsledky budou v úterý odpol. Jsem vyřízená pač v roce 2012 jde musela úkon.těhu ve 23tt kvůli hydrocefalu :'(